Leden 2013

Přítel všemi kovy

14. ledna 2013 v 13:00 | May Darrellová

Přítel všemi kovy

Bumblebee/Sam Witwicky

Pozn. aut.: Poprvé sem přidávám jednorázovku na neobvyklý fandom, tím je Transformers. Doufám, že se vám to bude líbit a nebudou kór moc velké negativní komentáře. :D
Pěkné čtení...
...vaše May Darrellová


Doufám, že to znáte; koupíte si auto a ono ani nečeká, až si na něj zvyknete a z čista jasna se promění před vašimi zraky na robota.
Neznáte?
Jednomu chlapci se to stalo, místo svého vysněného auta, mu otec koupil starou rachotinu, která sotva jela. Neměl ho ani pár dnů a žluté auto se změnilo na robota. Náš hrdina tak prožil nejedno překvapení, zažil dobrodružství, o němž se ještě nikomu nezdálo. Spřátelil se (ano, slyšíte dobře) s Autoboty a společně zachránili svět - dvakrát, mimochodem. Jenže pak se mu žluté auto vydalo s ostatními na mise po celé zemi a mladý Sam se vrátil zpět na vysokou… a tady to všechno začalo.

Sam držel v náručí hromadu knih, sotva je nesl a k tomu všemu povyku, mu ještě volala matka. Dobíhal zrovna na hodinu, už byl skoro u dveří, když zastavil a jednou rukou se snažil vylovit mobil z kapsy.
"Mami, teď se to zrovna nehodí," promluvil jako první Sam a tím chtěl dát matce znamení, že hovor ukončuje, ale matka to viděla zcela jinak.
"Same, měl bys přijet co nejdřív domů. To tvoje auta zrovna před chvílí přijelo a likviduje nám trávník," ozvalo se pohoršeně ze sluchátka. Poté Sam uslyšel pár nadávek, které nejspíš směřovala na jeho žlutý Chevrolet. "Okamžitě se přeformuj - nebo co to vlastně děláš! Zalez, …tak zalez!" křičela z druhé strany mobilního přístroje.
"Mami, mami," křičel do telefonu Sam, "prostě ho pošli do garáže."
"Ale on tě chce vidět," namítla matka pobouřeně. Nevěděl, jestli tím, že jí ničí trávník anebo tím, že jí ho bylo líto.
"Já ne, …odjel a ani jednou se neukázal. Teď si najednou přijede a já mám valit domů? Zbláznili jste se - a krom toho! Mám teď hodinu a ty mě tady zdržuješ, Beemu vyřiď, ať si zase odjede na ty svoje mise!" zařval nakonec a zavěsil.
S nasupeným obličejem, vešel do učebny, kde již všichni studenti byli. Profesor si naštěstí jeho pozdního příchodu nevšímal - jelikož byl až moc zabrán ve svém výkladu, a tak se Sam posadil na svoje místo, vedle Lea Spitze. Po hodině měl konečně klid, jelikož tohle byla poslední přednáška, mohl zbytek dne strávit ve svém pokoji na koleji, kde jej bude maximálně rušit spolubydlící Leo.
Když s utahaným výrazem přišel do pokoje, strnul ve dveřích. Leo seděl na posteli, sice měl na sobě tričko, ale zbytek oblečení postrádal. Byl zakryt tlustou dekou a… jistě si dovedete představit, co zrovna dělal. Nebylo to ale všechno… Sam by předpokládal, že by měl držet v ruce Playboy s hlavními představitelkami ženského pohlaví a ne mužského. Překvapeně zamrkal, načež udělal krok vzad a tím bouchl nohou do dveří.
Leo vzhlédl a překvapeně otevřel pusu. "Same…"
"Ne," zvedl ruku Sam, "nic mi nevysvětluj. Já to chápu… opravdu chápu. Tohle se nevysvětluje, prostě to tak je," mlel páté přes deváté. Když se konečně uslyšel, co mluvil, chtěl se otočit a utéct, jenže Leo ho zarazil.
"Počkej, Same," zahodil v rychlosti časopis a vstal z postele, přitom si u sebe drže deku, "nechci - nechci, aby mezi námi vznikla nějaká propast."
"Propast? To ne, to ne! Samozřejmě, že takhle se na to nedívám, jen prostě teď odejdu, ty se oblečeš, pak přijdu a budeme dělat, jakože nic." Pozvedl obočí. Čekal, co Leo odpoví, když nic neříkal a jenom tak tam stál, řekl: "Jo?" Konečně se ve dveřích otočil a chtěl odtamtud vypadnout, když ho Leo chytil za ruku a přitiskl svoje rty na jeho.
Sam vytřeštil oči překvapením, zcela automaticky mu vypadly učebnice na zem a jen tam tak stál jako solný sloup a nechal se jím líbat. Ani si tak neuvědomil, že za nimi celá vykolejená, stála Mikaela. Nevěděla, jestli se dřív smát, nebo brečet.
"Same?" řekla a Leo se od druhého chlapce odtrhl.
"Mikaelo," otočil se na ni s nevinným, avšak stále překvapeným a zmateným výrazem. "Ty jsi tady?"
"Očividně," ucedila dívka a stočila svůj pohled na Lea. "Tak já jsem si myslela, jak tu nejsi sám, jak se ti po mě nestýská a ty tu…"
"Mikaelo, ne!" chtěl ji Sam zarazit v mylné představě o nich dvou.
"Ahoj, jsem Leo," natáhnul opálený chlapec ruku a s úsměvem se na ni díval. Dívka jen ze sebe vyloudila nepatrný zavrčení, otočila se a rozešla se pryč. Sam ji dohonil, až byla na školním prostranství. Štrádovala si to kolem Samova auta, po cestě kolem silnice domů. Počkat! Jeho auta?
Opravdu, v běhu ještě nechápavě stačil kouknout na svůj nablýskaný Chevrolet, než Mikaelu doběhl, chytl ji za paži, až byla skoro u auta. "Mikaelo, nech si to vysvětlit. On mě překvapil!"
"Myslela jsem, že se máme rádi. Že kdyby se cokoliv dělo, tak mi to řekneš. Dobře - že jsi gay, to by mě nenapadlo ani ve snu, ale alespoň jsi mi to mohl říct!" začala na něj křičet.
Sam zoufale přešlápl z nohy na nohu. "Já ale nejsem gay, líbí se mi holky - přesněji ty," sjel ji pohledem.
Mikaela se ale chovala šíleně. Nechtěla po něm žádné vysvětlení. "To, že jsi pořád někde lítal, mi nevadilo, ráda jsem zažila dobrodružství. Ale tímhle jsi to přehnal. Mohls mi alespoň něco naznačit!" řvala na něj jako pominutá. "A lituju Bumblebeeho!"
"Proč? Proč do toho pleteš jeho?" ztrácel se už v tom.
"Protože je chlap! A kdybys mohl, tak bys nejraději vyjel i po něm!" přetočila svůj pohled na Chevrolet a pohladila jej po kapotě. "Máš štěstí, že jsi jen auto." Poté nakvašeně odešla pryč a Sam ji už nechal. Stál tam minutu, když auto zablikalo světly a popojelo dopředu, pak se z rádia ozvalo: "Gay - tohle slovo jsme tu ještě neměli, co to pro naši společnost znamená?" Promluvil moderátor někdy z roku 19… něco.
Sam si povzdechl. "Nejsem gay! …A ani to tady nebudu teď rozebírat. Kde ses tady vůbec vzal?!" vypálil na něj chlapec. "Neměl jsi být náhodou doma? Nebo na nějakých pošahaných mísí?" zpražil auto pohledem. Chevrolet na něj smutně zablikal.
"Poslyš, je mi to jedno, prostě se vrať zpátky a nech mě být!" sykl na něj tiše, otáčeje se, jestli je někdo nepozoroval. Moc lidí tu nebylo, snad jen pár studentů vzadu, kteří si ho ani nevšímali. Nechal auto autem a nakvašeným a hlavně zdrceným krokem, se rozešel zpět na kolej.
"Co tě to popadlo?!" vrazil do dveří Sam. Očima vyhledal Lea, který seděl na pohovce a znuděně pohupoval nohou tam a zpět. Zjevně ho vůbec netrápilo, co způsobil.
"Pomiň, Same, ale už od první chvíle, co jsi přišel, ses mi líbil… akorát jsem nevěděl, jak ti to říct," usmál se na něj takovým způsobem, že Samovi poskočilo srdce.
"Já ale nejsem jako ty!" vyhrkl na něj bezmyšlenkovitě.
"A jaký?" pozvedl Leo obočí. "Nezdá se ti o klucích, tak jako mě? Tak kdo je potom Bumblebee?" uchechtl se.
"Bumblebee?" podivil se Sam.
"Ano, v jednom kuse tohle jméno říkáš ve snu. Je to divný jméno, ale myslím, že holčičí rozhodně nebude."
"Nevím o tom, že bych něco takového říkal," zapochyboval Sam. Že by se mu opravdu zdálo o Bumblebeem?
"Nejenom říkal, ale i vzdychal," zvedl se a přešel ke stolu, kde si srovnal na hromádku pár učebnic, které potřeboval na hodinu.
"Vzdychal?" překvapeně otevřel pusu.
"Jo," utrousil Leo, vzal učebnice pod paži a s triumfálním úsměvem, že měl o Samově orientaci pravdu, se rozešel na přednášku. Sam tam stál ještě několik minut, neschopen jediného slova. Snažil se vzpomenout na své sny, ale byla pravda, že kolikrát je zapomněl hned, jak se vzbudil. Takže jestli se mu zdálo o nablýskaném autu? To bylo ve hvězdách.

Týden od této události uběhl jako voda. Sam se soustředil na učení a svůj milostný život (tedy přemýšlení, jaká byla jeho orientace) zcela nechal být. Jenže se chýlilo k víkendu a on se vracel domů ke své rodině.
Když taxi zastavilo u zeleného, čerstvě posekaného trávníku, hnědovlásek zaplatil, popadl svůj baťoh, ve kterém měl narvaný špinavý hadry, a vystoupil. S láskou se podíval na svůj domov, konečně si odpočne. To učení jej zmáhalo, na vysoké byl teprve rok a už toho měl po krk. Tedy, ne že by chtěl opustit studium, to vůbec… ale odpočinek si zasloužil a on si ho rozhodně užije.
Baťoh si přehodil přes rameno a rozešel se po cestičce k domu, pohled mu však uvízl na vypracovaném těle zahradníka, který se zrovna podíval jeho směrem. Odkdy matka zaměstnávala chlapa, aby se jim staral o zahradu?
Už byl skoro u domovních dveří, když ho muž dohonil. "Same, ahoj. Nechceš s tím pomoc?" modrý pohled zabloudil k těžkému baťohu.
"Ne," odmítl jej Sam. Nijak ho nepřekvapilo, že ho znal, matka o něm určitě pořád něco žvatlala. "Pomůžu si sám, díky," sjel pevné a vypracované tělo ještě jednou pohledem, když se naproti nim otevřely dveře a z nich vystoupila matka v zástěře.
"Same," roztáhl se jí úsměv na rtech, "konečně jsi přijel, zlato." Objala jej a vlepila mu pusu na tvář.
"Dřív jsem nemohl. - A ani kvůli Bumblebeemu, víš, že mám školu a musím se učit," předhonil ji dřív, než by se ona zeptala jako první.
Společně přešli do kuchyně, kde matka obskakovala svůj čerstvě upečený koláč. Sam si sedl na barovou židličku a periferním viděním sledoval muže, jak se opřel o rám dveří.
"Nevěděl jsem, že jste si najali zahradníka," řekl nakonec a matka se na něj podívala, v ruce držíc posypku.
"Zahradníka?"
Když kývnul směrem k neznámému chlapovi, matka se rozesmála. "Ale zlato, to je přeci Bumblebee."
Sam střelil pohledem na chlapa, který měl roztáhnutý úsměv od ucha k uchu a zase zpět na matku. "Kdo?"
"No Bumble -"
"To není možný," vystartoval ze židličky a nalepil se k barovému pultu s děsem v očích. "Uteč, mami, uteč!" zakřičel při představě, že je to snad další Deceptikon v přestrojení za člověka.
Muž udělal pár kroků vpřed s rukama před sebou v obraně. "Tvoje máma má pravdu, Same, jsem to já."
Sam dýchal zhluboka, aby dokázal rozdýchat první šok. Opravdu, když tak poslouchal, jeho hlas byl stejný jako Beeho, dokonce i rysy tváře byly stejné, jako když byl přeformovaný v robota.
"To není možný," zopakoval znovu, tentokráte pln překvapení. "Bee?!"

Když byli oba v Samově pokoji, chlapec se na něj překvapeně podíval. "Proč jsi - jak jsi…" netušil, na co se nejdříve zeptat. Bee jej přeběhl.
"Požádal jsem Optima o radu. Chtěl jsem, abychom si mohli popovídat z očí do očí, tedy… jako… lidi," řekl nakonec. Samovi bylo jasné, na co v tu chvíli myslel. I když o sobě Bee řekl, že je člověk, nebyl jím. Pořád to byl Autobot, jen s tím rozdílem, že schránka byla lidská.
"Opravil tě. Už nemluvíš přes rádio," podotkl Sam.
"Další novinka," pousmálo se bývalé auto, které… teď zrovna nejezdilo.
"Poslyš," polkl Sam, vůbec se mu do téhle konverzace nechtělo, ale musel to nějak vyřešit. "Chtěl jsem se ti omluvit, …za to, jak jsem se k tobě před týdnem choval. To, jak jsem na tebe vystartoval. Jak jsi viděl, tak jsem se pohádal s Mikaelou a nervy jsem měl nadranc… takže promiň." Přešlápl z nohy na nohu a v duchu se modlil, aby si nevzpomněl, kvůli čemu se s bývalou přítelkyní hádali. Opravdu se mu nechtělo řešit a hlavně vysvětlovat, co znamenalo slovo homosexuál.
"To je v pořádku," usmál se na něj, "už je to za námi. …A vy jste se opravdu rozešli? Myslel jsem…"
"Jo, rozešli. Mikaela si stojí za svým a já také. Já - půjdu se vykoupat," řekl nakonec, když se konverzace vyvíjela tam, kam Sam nechtěl.
Když zaplul do koupelny, konečně mohl uvolněně vydechnout. V Beeho společnosti se cítil nesvůj, neustále si musel dávat pozor na jazyk, aby nijak nepřipomněl hádku s Mikaelou a k tomu všemu jej dost deprimoval Bumblebeeho vzhled.
On byl taková malá třasořitka ve srovnání s ním. Bylo něco jiného, když byl Bee pouhý Autobot, to je potom samozřejmé, že byl namakaný a šla z něj hrůza - i když byl v jádru dobrý.
Ale teď, když byl "člověk", jeho tělo bylo svalnaté, měl široká ramena a velké ruce (Sam měl v porovnání s ním malou ručku). Měl zářivě modré oči, jakoby na něj Bee pořád blikal světly a hnědé vlasy, ve kterých měl na jedné straně dva velké prameny na blond. Zjevně pozůstatek ze žluté autobotí barvy.
Bumblebee mu přirostl k srdci, nejen vstřícností a láskou, ale také i odvahou a ochranářstvím. Pravda byla, že kdyby tu nebyl, Sam by už nebyl mezi živými. Kolikrát se stalo, že se ocitl v úzkých a on ho z toho dostal (viz Megatron a další jemu podobní). Takže se dalo čekat, že k němu choval úctu a jakýmsi podivným způsobem k němu vzhlížel.
Dost ho ale zarazil fakt, co mu Leo řekl. Nikdy si nevzpomínal, že se mu zdálo o žlutém Chevroletu, vždy když se ráno probudil, tak většinou sen zapomněl. Nemohl ani s jistotou Leovi odporovat.
Shodil ze sebe oblečení a vlezl si do sprchového koutu, když na sebe pustil příjemně teplou vodu, vydechl uvolněním. Tohle přesně potřeboval; aby si mu tělo odpočinulo a uvolnilo. Opřel se o stěnu sprchy a užíval si dopadání kapek na svoje ztuhlé tělo.
Když nad tím teď tak přemýšlel, možná měl v něčem Leo pravdu. Možná měl Beeho rád až tak, že se to posunulo až na samé hranice kamarádství. Možná ho už neměl rád ani tak jako svého kamaráda, ale jako něco víc. Jde to? Bee byl přeci jen robot a i když byl schopen emocí, dost věcí mu stále nedocházelo.
Sam si povzdychl, nad tímto by neměl rozmýšlet, zažil s ním tolik dobrodružství a tolikrát mu Bee zachránil život, že tu možná jen fantazíroval. Kdyby mu Leo nic neřekl, ani by se nad tím nepozastavil.
Když se umyl, vypnul vodu a vylezl ze sprchy. Kolem pasu si obmotal ručník a ani nestačil udělat krok ke dveřím a málem ho srazil ten, o kterém tu celou tu dobu přemýšlel.
"Bee!" vykřikl Sam, když se konečně vzpamatoval. Málem ho srazil.
"Promiň, byl jsi tu ale dlouho. Myslel jsem, že se ti něco stalo." Řekl a Sam se kolem něho prosmýkl do svého pokoje.
"Nic mi není, byl jsem tam sotva deset minut," namítl a chtěl si sundat ručník, pak se ale zarazil s očima upřenýma na Beem.
"Ehm… mohl bys?"
"Co?" nechápavě odpověděl.
"Chtěl bych se převléct, a jelikož jsi tady, tak…"
"Aha. Jasně. V tom je problém?" nechápal.
"No," na vteřinu Sam znervózněl, "ne, ale…"
"Myslel jsem, že se normálně sami před sebou svlíkáte," namítl Bumblebee a přišel k Samovi, chytil mu ručník do ruky a strhl ho k zemi.
Sam překvapeně vytřeštil oči. "Co to zase děláš?!" zařval na něj a zoufale se podíval kolem sebe po nějakém oblečení. Chtěl ho odstrčit a vydat se ke skříni, ale Bee mu ruku stiskl a přirazil ho k psacímu stolu. Sam vyhekl.
"Přeskočilo ti?" stále mluvil zvýšeným hlasem, bylo na něm znát, že je dopálený. Bee se k němu naklonil, až jejich nosy byly několik milimetrů od sebe. "Takhle jsem to viděl, že jsi to dělal s Mikaelou," řekl tiše a lehce se otřel o horké rty.
Sam překvapeně pootevřel ústa, chtěl něco namítnout, ale Bee ho políbil. Natlačil se mu na tělo a bral si jeho polibky čím dál intenzivněji. Mladší chlapec měl v tu ránu v hlavě vymeteno, cítil, jak mu v podbřišku šimral příjemný pocit a jak se mu začínalo třást celé tělo. Bee přejel po užších pažích rukama a položil si je na svoji hruď, poté ho objal. Nenechavé prsty mu přejížděly na Samových holých zádech a hladily ho po kůži. Sam mu vydechl do úst, polibky byly příjemný, doteky vyvolávaly další odezvu, aby se ho Bee dotkl.
Starší muž mu vrazil mezi nohy koleno a sjel rty ke krku, kde se přisál. Poté mu místo znovu políbil, zatímco se spolu ti dva bavili, do pokoje vrazila Samova matka. Přejela ty dva pohledem, a když zjistila, že byl její syn nahý a k tomu všemu v objetí auta, neschopna slova zůstala stát mezi dveřmi.
"Mami!" vykřikl Sam, když si ji po pár sekundách všiml a odtrhl od sebe druhého muže, poté se za něj schoval, aby na něj matka neviděla. "Odejdi odsud, hned!"
"Same - ale Same," vypadlo z ní zcela nelogicky a snažila se tuhle situaci pochopit. Nakonec však odešla. Sam v rychlosti přešel k posteli, kde měl nějaké hadry ještě z minulého týdne, co mu matka nevyprala, a tak si je navlékl.
"Co to mělo znamenat!" otočil se na Beeho, když si zrovna oblékal tričko - obráceně nutno říct.
"Myslel jsem, že se ti to líbilo. Reagoval jsi na to pozitivně."
"Pozitivně, pozitivně… chápeš, že tohle jsi neměl udělat?" říkal mu zcela rozčíleně, ani nevěděl, jestli tím, že je viděla matka anebo tím, že po tomhle tolik toužil, ale rozhodně si to nechtěl přiznat.
"Proč?" nechápavě na něj koukal tím svým modrým pohledem a Sam si v tu chvíli pomyslel, že na něj snad jeho oči zablikaly. Protože jsi jen stroj, chtěl mu odpovědět.
"Protože nejsem člověk? Proto?" řekl nakonec a Sam se na něj ublíženě podíval. Jakoby si přečetl chlapcovy myšlenky. "Same, mám tě rád a chtěl jsem ti to dokázat," udělal dva kroky k němu, ale Sam dal před sebe ruce v sebeobraně.
"Dokázat? …Jak mě máš rád, Bee? Jako přítele?"
"Nevím," pokrčil rameny a pousmál se, "když tě vidím, tak se mně chce skákat radostí, když nejsem u tebe, tak se mi spustí olej… ani nevíš, jak moc jsem na tebe myslel, když náš Optimus poslal na mise a já nemohl být tady s tebou. …Tak jak myslíš, že tě mám rád?" Celou dobu, co měl proslov, se na něj koukal pohledem štvané zvěře.
"Jako přítele," nakonec řekl Sam a věděl, že tím lže. Obešel ho a rozešel se dolů za matkou. "Půjdu mámě vysvětlit, že to, co viděla, nemá brát vážně."
Nechal Bumblebeeho za sebou a seběhl schody do přízemí, přešel do kuchyně, kde matka celá nervózní rozkrajovala koláč.
"Mami," sedl si Sam a díval se na ni, jak byla celá rozrušená.
"Nic mi nemusíš vysvětlovat, zlato. Já to chápu," řezala koláč, jako by ji nějak ublížil a Sam se na ni starostlivě díval.
"To vidím," ucedil, "to, co jsi viděla, tak nebylo. Byla to jen…"
"Nehoda?" obrátila se na něj matka a pozvedla obočí. "Zlato, to, co jsem viděla, rozhodně nehoda nebyla. To, co jsem viděla, bylo myšleno zcela vážně a upřímně. Už tedy chápu, proč Mikaela byla tak rozlícená, když sem přišla." Ukrojený kousek koláče podala před Sama.
"Mikaela byla tady?" podivil se.
"No ano. Byla si tu pro věci. Když jsem se jí zeptala, co se stalo, nechtěla ani o tom mluvit, prý ať se zeptám tebe. Chtěla jsem, abys mi to řekl sám od sebe, proč už spolu nejste, ale nechtěla jsem na tebe nějak naléhat."
"Aha," zarděl se. "Tak tohle je ten důvod. Ale chci tě ubezpečit, že nejsem gay a Bumblebeeho mám rád pouze jako přítele, nic víc," upozornil jí a žena se na něj zkoumavě zadívala.
"Nahoře v tvém pokoji to nevypadalo, že bys ho měl rád jako svého přítele," namítla.
"Je to jen robot, jak bych mohl milovat Autobota?" řekl a s údivem se podíval tam, kam nyní jeho matka koukala. Za nimi stál Bee, ve tváři mu Sam viděl smutek, ale bylo na něm znát, že se nezlobil. Možná to i tak nějak tušil. Nakonec odešel ven a Sam se zvedl, že se za ním rozejde, matka jej chytla za ruku a podívala se na něj přísně.
"Běž to s ním urovnat. Má tě rád a tohle si nezaslouží."
Sam jí chtěl odseknout, že on si to snad zaslouží? Ale nic neříkal, věděl, že měla pravdu.
"A myslím, že ty k němu taky něco cítíš, …není to pravda?"
"Možná," přiznal neochotně.
"Nezáleží na tom, jestli je anebo není robot, záleží na tom…"
"Mami," zoufale se na ni podíval, "uvědomuješ si to, jak bychom vypadali, když bychom šli po městě? Každý by se na nás otáčel!"
"Vždyť když je přeměněný na člověka, tak vypadá dobře. Ani ty jsi ho nepoznal, když jsi sem přijel. Myslel sis, že jsme si s tatínkem najali zahradníka," zachichotala se.
"To mi tady teď naznačuješ, abychom se dali dohromady?" překvapeně zvedl obočí. Jeho matka se zbláznila, opravdu se zbláznila.
"Já ti to nenaznačuji, já ti to rovnou říkám… a teď běž!" ukázala na vchodové dveře, aby už konečně vypadl.
Když Sam konečně doběhl na jejich zahradu, muže s hnědými vlasy nikde neviděl. Místo toho tam stál znovu nablýskaný žlutý Chevrolet, který jemně pobrukoval.
"Bee," doběhl k němu a se srdcem až v krku na něj pohlédl. Pohladil jej dlaní po žluté kapotě, ale auto hodilo zpátečku, a tak utvořilo mezi nimi dvoumetrový rozestup.
"Nemyslel jsem to tak. Tedy myslel… ale byl jsem idiot. Nikdy bych ti nechtěl ublížit, to přeci víš. Víš, my lidi jsme nehorázní pokrytci a sobci. Nikdy si nic nepřiznáme, a když ano, tak to popíráme. Vím, že jsi jen Autobot, ale máš mě rád a já se k tobě zachoval hrozně. Omlouvám se," oči mu zvlhly, cítil, jak se mu slzy derou na povrch. "Nežádám tě o odpuštění, ale chci, abys mě aspoň pochopil. Tohle se často nestává a já nemyslel, že se to stane mně."
Auto chvíli stálo na místě, pak po pár vteřinách zařadilo jedničku a rozjelo se k Samovi. Poté zastavil a… přeformoval se na člověka.
Pár sekund bylo mezi nimi ticho, potom si však Bumblebee přitáhl Sama do náručí a objal ho. Stáli tam tak a vzájemně se objímali. Starší muž hladil mladšího po zádech a Sam si vychutnával mužovu přítomnost. Neuměl si představit, že by se opravdu pohádali a nikdy by už spolu nepromluvili. Zvedl hlavu a pohlédl do zářivých, modrých očí, našponoval se a vlepil mu krátký polibek, který vysvětloval vše.
Chtěl, aby byl s ním a chtěl, aby ho ochraňoval.

Brumbálova vánoční hra 2/2

4. ledna 2013 v 12:27 | May Darrellová

Brumbálova vánoční hra

Marcus Flint/Oliver Wood

další páry:
Ron Weasley/Harry Potter

Ginny Weasleyová/Hermiona Grangerová


Koho všechno dá Brumbál dohromady díky svojí vánoční hře?

...vaše May Darrellová