Červenec 2013

Ronův problém

29. července 2013 v 11:00 | May Darrellová

Ronův problém

Ron Weasley/Harry Potter

Další jednorázovka na Harryho Pottera, tentokráte se přesuneme o pár let dopředu. Doufám, že se bude líbit, pěkné čtení...



Můj problémový syn

22. července 2013 v 11:00 | May Darrellová

Můj problémový syn

Harry Potter/Albus Severus Potter

Jednorázovka na fandom Harry Potter. Je to už delší doba, co mě napadlo něco na tyhle dva napsat, ale jak každý ví, nic meni nimi nemůže být, takže...
Doufám, že se vám bude jednorázovka líbit. :)




Penetrace

15. července 2013 v 11:00 | May Darrellová

Penetrace

Adrian Pucey/Oliver Wood

Další jednorázovka, tentokráte na Harryho Pottera. Doufám, že se vám bude líbit, konec jsem nějak odflákla, ale tak což... :D

Beware, Shark!: 10. kapitola - Saturovaný

8. července 2013 v 11:00 | May Darrellová

10. kapitola - Saturovaný

Poslední kapitolka této povídky. Doufám, že se vám alespoň trošku líbila a budete na ni vzpomínat v dobrém. Přeci jen jsem ji psala rok. :D

Život po životě

5. července 2013 v 11:00 | May Darrellová

Život po životě

Daryl Dixon/Rick Grimes

Tahle jednorázovka mě napadla už když jsem se dívala na The walking dead, ale trochu jinak... Chjo, když si to hned nezapíšu, tak potom polovinu zapomenu. :D
Nu... takže je to jednorázovka na seriál The Walking Dead, nedrží se děje, psala jsem si to po svým... Doufám, že se vám bude líbit, jelikož jsem nevěděla, jestli ji zvěřejnit, nebo ne. Pokud by se líbila, mohla bych eventuelně napsat další... :)






Každý den, přesněji řečeno, den po dni, každý z přeživších usiloval o to, aby se dožil dalšího rána, aby spatřil východ slunce, kterého si všímali daleko pozorněji, než předtím, aby spatřili své blízké a objali je.
Tohle byl nyní jejich život, tohle byl jejich nový drsný svět. Svět, ve kterém byli nuceni vyrůstat a ve kterém vyrůstali i jejich děti. Každý večer unaveně padli do svých postelí, které se nedali ani nazývat postelemi, Hershel Greene jim sice poskytl svůj pozemek, ale nikoliv svůj dům. Až na Daryla Dixona, který obýval jeden z pokojů pro hosty, kdy díky své výpravě za Caroliným dítětem, se nešikovně nabodl na svůj šíp.
Zrovna měli konec schůze, kdy Hershelova pevná vůle ohledně "nemocných lidí", jak jim tak rád říkal, opadala. Už se nedalo přehlížet jejich chování a jejich způsoby, které nebyli zrovna dvakrát při smyslech.
Rick stál na konci pokoje, opřen o futra dveří, ruce měl schovaný v kapsách a přihlížel nad starým mužem a jeho dcery. Chápal, že bylo těžké přijmout to, čemu celou dobu odolávali, už dlouho nesledovali televizi a jiné zařízení, a proto nebyli informováni. To je ale neomlouvalo, museli přijmout fakta - a fakta byly, že museli zabít chodce ve stodole. Jinak to nešlo, nemohl dopustit, aby jeho skupina byla ohrožena.
Shane, stoje pár metrů od Ricka, pohledem přejížděl svého vůdce a poté starého muže. Netušil, nad čím se Rick stále pozastavoval, jako vůdce měl chodce zabít hned a ne dbát na mužovy emoce. Tohle není už ten samý svět, který tak dobře znali, tohle je jiný svět a především musí zabezpečit rodinu.
"Možná bychom je mohli zabít, až se Daryl uzdraví," navrhl Glenn, tiskaje tak svoji ruku k Maggie. Přitom sleduje Ricka, co na to odpoví. Shane si jen odfrkl, přišel k Rickovi a tiše, tak, aby to ostatní neslyšeli, zašeptal: "Ty víš, že bychom je měli prostě zabít. Nechápu, nad čím pořád váháš."
Chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho, kdy Shane probodával Ricka očima, čekal, že mu dá za pravdu, ale když se druhý muž otočil na ostatní s tím svým pohledem ve tváři, který Shane moc dobře znal, bylo mu jasné, že to zase podělal. Copak se Rick nikdy neponaučil? Vůbec nechápal, proč je zrovna on vůdce?
"Počkáme na Daryla."

V místnosti se ochladilo, když hnědovlasý muž otevřel okno dokořán. Posadil se do křesla a užíval si chvilky klidu, že tu mohl být sám a možná i předstírat, že je všechno v pořádku. Že ve stodole, kousek od domu, nejsou žádný masožravý bestie a že svět je takový, jaký měl být.
Porozhlédl se po místnosti, jestli tu Hershel neměl čirou náhodou sklenku whisky, a ono ano. Natáhl se k malému stolečku a do skleničky si nalil několikaletou whisky. Na nic nečekal a zhluboka se napil. Zakuckal se, jak dlouho hrdlo nepozřelo nic s alkoholem. Jeho šedomodré oči se samovolně upřely k oknu, kde si tak kilometr od něj povídala Lori s Carlem. Po tváři mu stekla slza, která nahradila další. Oči mu zčervenaly pláčem, bylo mu opravdu děsně, při představě, že by se jim něco stalo… nebo nedej bože by se stali jedním z chodců. Sevřel sklenku pevněji, až jí praskl. Nevěnoval své poraněné ruce pozornost, připadalo mu, že měl tělo v letargii.
"Neměl bys tu být. Jestli tě tu uvidí ten starej, tak zase spustí tu svoji," vešel najednou do pokoje Shane. Stál za rohem už dobrých pár minut a Ricka sledoval. Bylo mu jej na jednu stranu líto, chápal, co pro něj rodina znamenala, ale na tu druhou stranu… ji chtěl pro sebe.
Přešlápl z nohy na nohu, než se odvážil přijít k Rickovi blíž. "Ricku…"
"Nechoď ke mně," natáhl neporaněnou ruku před sebe, aby dal znamení, že tu nikoho nechce. Ale Shane byl jiného názoru. Když byl u druhého muže, vzal si od něj rozbitou sklenici a položil ji na stoleček, poté si vzal jeho dlaň do ruky a začal z ní stírat krev.
"Ty víš, že bychom je měli zabít, víš to, že?" narážel na chodce ve stodole.
"Ty si prostě nedáš pokoj, …co chceš, abych ti řekl?" podíval se do druhých očí a Shane na chvíli zapomněl, že by mu měl čistit ránu. Po chvíli opět začal přejíždět po ruce.
"Jen chci vědět, že naše skupina má spolehlivého vůdce. Občas mi připadáš jako v jiném světě, nevím, jestli stále žiješ v tom, co jsme mívali předtím, nebo ne."
"To opravdu nežiju," uchechtnul se, "ani kdybych chtěl."
"Tak potom víš, že je musíme zabít. Kdykoliv se z té stodoly mohou dostat a přepadnout nás; Lori, Carla…"
"Já vím!" vytrhl mu svoji ruku ze sevření, která tam byla až moc dlouho a žduchl do něj, aby ukročil, poté vstal z křesla. "Vím, že bychom je měli zabít, ale vím, jak se na to Hershel tváří, vím, že pokud je zabijeme, ztratí naději, že by…"
"Že by co? Že bychom je mohli vyléčit?" zasmál se kysele. "Ricku," natáhnul ruku a chtěl mu sevřít rameno, Rick mu ji ale odstrčil. Načež Shane opakoval svůj útok a přitáhl si jej za ramena k sobě do náručí. Vjel mu rukou do vlasů a prohrábl mu je. Rick vydechl, cítil příjemný pocit, který se mu rozléval po těle.
Po chvíli, kdy ho Shane odtrhl od sebe na délku svých paží, podíval se do jeho očí, rukou mu setřel poslední zbytky slz na tváři a nepatrně se pousmál. "Víš, co musíme udělat. Pokud to neuděláš ty, budu muset já."
"Ještě chvíli vydrž, než se s tím Hershel smíří," řekl tiše.
"Nejlepší léčba je šok, Ricku," prsty přejel po druhé tváři a poté sjel prsty ke kontuře rtů. Jemně je objel a poté se lehce naklonil, načež se mu ústa ocitla těsně u těch Rickových. Vtiskl mu krátký polibek na horní ret, který byl drsný, ale přece jen výmluvný.
Rick stál na místě, neschopen slova, stále cítil rty na těch svých a stále více cítil v místnosti mužovu vůni. Nevšiml si tak, že celou jejich konverzaci sledoval z druhé místnosti Daryl, který se držel za bok, ve kterém ještě před chvílí trčel šíp. Hlava ho bolela jako čert, mohl být jen rád, že se Andrea nenaučila střílet rychleji, jinak by tu už nebyl… Bolest byla opravdu nesnesitelná, proto opustil svůj pokoj a šel se dolů napít vody, když byl svědkem nečekaných událostí.

Daryl stál na místě, v hlavě mu šrotovalo několik myšlenek najednou. Tak proto byl pořád Shane s Rickem jako na trní, proto se Shane zajímal o Rickovu rodinu, chtěl Carla? A ty jejich pohledy, kdy Shane neustále sledoval Ricka… Zprvu si myslel, že ho nenáviděl a ono to bylo naopak. Ale čemu se divit, v tomhle světě už ničemu.
Shanea nikdy neměl moc v lásce, připadal mu jako vychcaný sobec, který myslel jen na své blaho a podrazil by i vlastního přítele, nechápal, co se Rickovi na něm líbí. Rick tak špatně nevypadal, sevřel pevněji svůj bok, když se rána ozvala daleko intenzivněji. Už od začátku věděl, že je spolehlivý a hlavně oddaný jiným. Nikdy však nepřemýšlel, že by byl atraktivní a přitažlivý; to až teď, díky scéně, kterou tu viděl.
"Daryle?" oslovil ho nejistě muž, o kterém zrovna přemýšlel. "Jak - jak dlouho tu stojíš?"
Měl mu říct o tom, že všechno viděl? No a proč ne?
"Od začátku, šel jsem si do kuchyně pro vodu, jelikož mi došla," obešel ho a zamířil do kuchyňského pokoje. Rick ho následoval.
"Od začátku?" odkašlal si, opřel se o linku a sledoval jej, jak si načepoval vodu. "To - to, co jsi zřejmě viděl, hm, co Shane… nebylo to tak, jak to vypadalo. Udělal to poprvé."
"Klid, brácho, nemusíš mi to vysvětlovat, je to tvoje věc. Až na to, že se to týká celé skupiny; Lori o tom ví? A Carl?"
"Daryle… mezi Shanem a mnou nic není, nejsem gay a už vůbec bych nepodvedl svoji ženu," ujistil ho Rick.
Daryl pokrčil rameny. "Jak jsem řekl, je to tvoje věc." Dopil poslední zbytek vlažné vody a sotva položil sklenici na stůl, píchlo ho tak nečekaně v boku, že se prohnul. Chytil se za kuchyňskou linku křečovitě, aby nespadl, ale bolest to byla tak hrozná, že měl co dělat, aby se udržel na nohou. Rick k němu přišel a podepřel ho.
"Andrea má páru," prohodil Rick, "kdo by řekl, že po pár cvičeních se Shanem, bude schopna tě trefit."
"Štěstí, že mě netrefila pořádně. Už bych tu nebyl," ušklíbl se, "tedy ne jako při vědomí."
"Nevím, co bychom bez tebe dělali. Jsi důležitý člen skupiny, bez tebe… bychom byli hodně oslabení a to ani nemluvě, že by nám chyběl skvělý lovec. Mimoto, Carol by to už asi nepřenesla přes srdce, sblížili jste se."
"To bylo hezké, často se mi nestává, že by mě někdo chválil," zatvářil se kysele. Když vyšli pod schody, Rick ho jednou rukou objal kolem pasu a přitom jej stále podepíraje, vláčel po schodech nahoru do pokoje.
"Někdo s tím začít musel," usmál se na něj a Daryl mu úsměv nejistě oplatil.
Když ho odvedl do pokoje, pomalu ho nechal, aby se posadil na posteli. Daryl si oddechnul, sotva ušel pár kroků a byl unavený. Zřejmě podcenil svůj stav.
"Neměl bych tu s tebou zůstat?" nadhodil nejistě Rick. Díval se na druhého muže, jak těžce oddechuje, Daryl se zatvářil, jakoby mu nic nebylo.
"V pohodě, jen běž," řekl, načež zasykl, když mu projela bolest - tentokráte v hlavě.
Rick přešel ke stolku a do lavóru s vodou namočil hadr, poté přešel k stonajícímu muži a vyměnil mu stávající obvaz za nový, který krásně chladil. "Jak ti je?" zeptal se Rick, poté se vedle něho posadil.
"Popravdě nic moc, až Andreu uvidím, zaškrtím ji," zasyčel, když mu hlavou projela další ostrá bolest.
"Běl bych tu zůstat s tebou."
"Ne, jak jsem řekl - běž."
Jejich krátký oční kontakt se přerušil a Rick nakonec vstal. "Kdybys něco potřeboval…"
"Jasně, budu volat," ušklíbl se.

Carol přecházela po kraji louky u Hershelových koní a rukama si divoce třela paže. Začínalo se již stmívat a dost se ochladilo. Oči ji těkaly do dálky, jakoby stále nepřestávala doufat, že se její dcera nakonec ukáže. Byla vděčná Darylovi za ochotu hledat, ale sama dost dobře věděla, že pokud její dcera přežila, už ji nikdy neuvidí. Bylo ji do pláče, její dítě je bůhví kde a ona si tu dřepěla v teple farmy a pouze doufala.
Když za jejími zády něco zašustilo a poté, jakoby zaslechla kroky, otočila se. "Ricku," oddechla si. Nic v této době nebylo jisté, vždy jste museli být na pozoru.
"Byl jsem se podívat za Darylem, je mu líp, ale stále ho to bolí," přišel až ke Carol a opřel se o dřevěné zábradlí výběhu koní.
"Hodně mu dlužím," sehnula se a v dlani sevřela pár bílých květin, které Daryl tolik miloval, "má pořád tolik naděje, která ho žene vpřed a… já - já už ji ztratila. Řekni mi Ricku," trhala daleko prudčeji, "co jsem to za matku, když si myslím, že moje dítě tam venku nepřežilo? V hlavě mi běží, jak se změnila, jak trhá maso jiným, ještě živým lidem, a jak je žene do pasti…"
Rick k ní přistoupil, sevřel ji v náručí a nechal ji, ať se vyplaká. "Tohle s tebe nedělá špatnou matku, Carol. Jsi jen k smrti vyděšená při představě, že by byla… Nevím, jestli je ještě naživu, nevím, jestli ještě dýchá stejný kyslík jako my, ale dokud věří Daryl, budu taky. A ty bys měla taky," pousmál se na ni.
Carol popotáhla. Rickovy slova ji utěšily. "Na," podala mu bílé květy, "vezmi mu je."
"Neměla bys mu je donést ty?"
"Ne," zakroutila hlavou, "chci být ještě chvíli tady. A doufat."

Rick zaťukal na dveře od Darylova pokoje. Když nakoukl dovnitř, muž spal. Hlavu měl položenou na čerstvě bílém polštáři, ruce a jednu nohu měl odkrytou, tiše oddechoval a něco si pro sebe mumlal. Grimes vešel dovnitř, bílé květiny položil na stoleček u Darylové postele a poté přešel na druhou stranu, přisunul si křeslo k posteli a posadil se. Chvíli Dixona pozoroval, sjížděl očima mírně vousatou tvář a krátké sestříhané vlasy, které byly nyní rozcuchané. Nepatrně pootevřená ústa mumlala něco, čemu Rick nerozuměl a pravá ruka, která byla Grimesovi nejblíže, sebou občas cukla. Po chvíli ji za ni vzal.

Ráno na farmě bylo dost krušné, Hershel sám v sobě sváděl boj ohledně své rodiny, kterou držel v zajetí stodoly; tedy přesně řečeno, Rickovi věřil, a když mu tvrdil, že nejsou nemocní, že jsou opravdu mrtví, tak mu důvěřoval. Už to nebyla jeho rodina, ale ten pocit, že by je zabil…
Chodil po pozemku své farmy a užíval si dosud zatím krásného, slunečného rána. Alespoň, že ten den je krásný, zatímco v něm se odehrávala bouřka.
Carol společně s Beth a Maggie připravovali snídani, při níž se skvěle bavily, alespoň zapomněly na ten život venku. Shane čistil zbraně a připravoval je na další palbu, zatímco po očku sledoval Lori s Carlem.
"Neviděl jsi Ricka, od včerejška jsem ho neviděla," pootočila se žena na zaneprázdněného muže.
Shane pokrčil rameny, poté mu pohled padl na Hershelův dům. "Nejspíš bude uvnitř, viděl jsem ho, jak šel večer za Darylem."
"Za Darylem?" poslala Carla pryč a přistoupila k němu. "A to se nevrátil?"
"Rick byl vždy zvláštní, jak můžeme vědět, co se mu honí hlavou? … Rick s Darylem spolu tráví dost času, nemyslíš?" podíval se na ni významně.
Lori se na něj zamračila. "Chceš mi tím říct, že mezi nimi něco je? Rick není na…"
"Jen říkám, co vidím," odjistil pojistku na zbrani, "půjdu se podívat kolem, buď opatrná."
Darylovi bylo o mnoho lépe, než včera, hlava přestala bolet a rána na boku vypadala, že se dobře hojila. Když na své ruce ucítil cizí doteky, zvedl pohled. U postele seděl na křeslu Grimes, hlavu s rukama měl položenou na posteli a tiše oddechoval, zatímco ho držel za ruku.
Daryl mu ji vytrhl a vytáhl se do sedu, zrak z muže nepouštěl. "Ricku?"
Muž se pohnul, chvíli mu trvalo, než se probral, ale poté upřel na Dixona rozespalý, modrošedý oči. "Už jsi vzhůru, …ehm, jak ti je?" opřel se v křesle a protřel si rukama oči. Moc se nevyspal, musel tu vytuhnout a ani o tom nevěděl.
"Fajn, fajn, …ty jsi tu spal? Říkal jsem ti, že nepotřebuju, abys tu byl."
"Já vím," usmál se na něj, "Carol chtěla, abych ti donesl ty bílý kytky, a asi jsem musel usnout. Byl jsem utahaný," vstal a mátožně se vydal k položeným bílým květinám. "Zapomněl jsem je dát do vody."
Daryl ho sledoval. Chvíli mezi nimi bylo ticho, načež se ležící muž odkryl, spustil nohy na zem a chtěl se zvednout.
"Jsi si jistý, že…" nedořekl Rick a druhého muže raději podepřel.
"Musím se už zvednout, potřebujete mě a mimoto, chceš vyřešit tu záležitost s chodci. Myslím, že Hershelovi to nedojde, dokud je opravdu nezabijeme - v tomhle má Shane pravdu, i když to nerad říkám," natáhl na sebe hnědé tričko s krátkým rukávem, které nosil skoro pořád a kalhoty.
"Shane má potřebu řešit všechno násilím."
"To má, ale riskovat…" upřel na něj pohled. "Hershel to přežije."
Rick se nadechl. "Fajn, ale ještě počkáme." Podal Darylovi luk, který ležel u postele, jejich prsty se střetly, jako když blesk uhodil, tak i jejich oči se na okamžik střetly, avšak nyní za úplně jiným účelem. Jako by se prohlídli od hlavy až k patě, jakoby se za tak krátký moment ohodnotili.
"Možná bychom už mohli jít," přerušil Daryl jejich oční kontakt a prošel kolem Grimese, jejich paže se otřely a Rick se za ním naposledy podíval.

Shane přecházel sem a tam, už ho štvaly Rickovy kecy, aby ještě počkali; nemůžou je přeci jen tak zabít, musel jim dát svolení Hershel. Už kašlal na Ricka a na to, co pořád mlel, připadalo mu to, že mu každý lezl do zadku, od začátku, co se připojil ke skupině. Když tu Grimes nebyl, všechno šlo hladce, měl Lori, postupem času si získával i Carla a potom… si přijde, vstane z mrtvých a ani se nikoho nezeptal a hned je jejich vůdcem. Proč? Proč zrovna on? Co je na něm tak zajímavého; je až moc přátelský, v každém vidí to dobré a každému se snaží dávat tolik šancí, kolik jich jenom jde, má problém udělat pořádnou chlapskou věc hned a přitom to jen okecával a k ničemu se neměl… Pche, vůdce… Rick mu připadal jako holka, neustále se všech ptal na jejich názory a sám nic nedotáhl do konce. Už toho měl po krk, očima sjížděl zbytek skupiny, jak se bavili nedaleko od něj. Daryl si vytvářel nové šípy a občas jeho pohled zalétl k Rickovi, který se o něčem bavil s Carlem. Lori společně s Carol, Maggie, Beth a starým Hershelem připravovali oběd.
Přejel po své schované zbrani za opaskem a rázným krokem vyšel kupředu, ostatní si ho všimli, Rick na něj křičel a Maggie s Hershelem došlo, co chtěl udělat, utíkali směrem, kam měl Shane namířeno.
Ten už ale otevíral dveře do stodoly, vypouštěl chodce ven na světlo a Rick s Darylem a T-Dogem je museli začít zneškodňovat, nic jiného jim nezbývalo.
"Vidíte, Hershele," vytáhl Shane zbraň a namířil jí na chodce, přesněji řečeno tam, kde měla srdce, a střelil. Chodec, přesněji mrtvá žena, se zvedla a dělala, jakoby ji ani nedošlo, že byla střelená. Hershel se zhroutil na zem a ruce si držel u úst, aby skryl zděšení. Maggie s Beth ho objímali, aby mu dali alespoň trochu útěchy.
"Je mrtvá, kdyby byla nemocná, myslíte si, že by se zvedla?" uchechtl se a střelil ji znovu, tentokráte do břicha. "Myslíte si, že by po tomhle byla schopná ještě vstát a jít?" střelil ji do levého ramene a poté do nohy.
Hershel oněměl, seděl na zemi neschopen slova.

Uběhl den od oné události, co Shane vypustil chodce ze stodoly na svobodu. Hershel se vrátil do svého stavu a chtě nechtě musel připustit, že měli pravdu. Avšak stále byl na Shanea rozzlobený a nechtěl ho dále na své farmě.
Večer byl chladný, byl to jeden z těch večerů, kdybyste se rádi zachumlali do deky a popíjeli teplý čaj s rumem. Rick stál společně se Shanem v lese, Daryl s Glennem se od nich odtrhli, aby sledovali stopu Randalla, zatímco se on vydal se Shanem. Rick následoval druhého muže, schválně chtěl, aby ho vedl. Už dávno mu došlo, že Randall jen tak neutekl a že Walsh jej vede do pasti.
"Víš jistě, že tudy šel?" promluvil do večerního ticha Rick.
Shane se na něj otočil. "Nevěříš mi? Určitě šel tudy, ještě kousek…"
Nakonec společně došli na mýtinku, kde na oba dva svítil měsíc. Rick se zastavil tak metr od Shanea a shlížel na něj. "Tak?"
"Zjevně jsme ho museli minout," zalhal a podíval se na druhého muže. Jednou rukou si stále pohrával s připevněnou pistoli za opaskem, zatímco tu druhou měl volně podél těla.
"Řekni mi, Shanee, co bys všechno udělal, abys ochránil naši skupinu?"
"Nevím, podle toho, co by bylo potřeba," sklonil hlavu k zemi a poté ji opět zvedl.
"A co bys udělal, abys získal Lori s Carlem?"
Mezi nimi se rozhostilo ticho. Rick stál a díval se, jak ho Shane propaloval pohledem. Po chvíli Walsh vybuchl. "Nepochopím, proč zrovna ty jsi vůdce skupiny. Přijdeš si sem a hned začneš rozkazovat," přistoupil k Rickovi.
"Raději jsem měl být v kómatu v nemocnici a přenechat ti svoji rodinu?" zasyčel na něj.
Shane vytáhl pistoli a namířil ji na Grimese, ruka se mu ani trochu netřásla, musel tohle plánovat už delší dobu.
"Víš jistě, že to chceš udělat? Mohli bychom začít od začátku, mohli bychom…"
"Ty a ty tvoje šance. Copak nechápeš, že pokud tu budeš, Lori s Carlem nikdy ke mně nepřijdou?"
"A co jim řekneš? Že jsem spadl na tvoji pistoli?" zavtipkoval, i když mu do smíchu vůbec nebylo.
"Něco si už vymyslím," zavrčel.
Rick využil šance a popadl jej za ruku, přetahovali se o pistoli, až jeden z nich spadl na zem a spoušť se spustila. Shane padnul k zemi bez života. Grimes odhodil zbraň bokem, jeho tělo se sesunulo k zemi a on si klekl, rukama si utřel zpocenou tvář, avšak jak měl zamazaný dlaně od Shaneovi krve, umazal si i obličej.
Neschopen sova, stále ještě v šoku klečel v trávě, nereagoval ani na přibíhajícího Daryla, který si v rychlosti luk dal přes rameno a klekl si naproti Rickovi.
"Jsi v pořádku?" sjel ho pohledem a zastavil se na Rickově krku, kde se tkvěly začínající modřiny, toho si Rick ani nebyl vědom, seběhlo se to tak rychle… Dixon mu odhrnul límec, Shane měl opravdu páru.
"Nic mi není, …Shane mě - Shane mě napadl, chtěl mě zabít," řekl nepřítomně a v mysli se mu útok ještě jednou přehrával. Nikdy by neřekl, že by toho byl schopný, vždy ho považoval za přítele, už předtím, než vypukla epidemie, spolu trávili dost času a rozuměli si.
"Jo, viděl jsem to z dálky," sundal si triko a smotal ho do kuličky, poté utřel Rickovi zakrvácený obličej. Načež přejel po rtech a dolů ke krku, tričkem přejel po modřinách a poté zase nahoru. Rick se díval do druhých očí a cítil, jak se mu krev zrychlovala, obličejem se naklonil a zlehka ho políbil. Daryl se napjal, prudce vydechl do Rickových úst, jakoby celou dobu zadržoval dech. Grimes se natlačil na svalnaté tělo, jako kdyby potřeboval cítit něčí teplo a útěchu. Dlaně položil na nahou hruď a užíval si Darylova tepla.
Dixon nevydržel takhle dlouho klečet, nohy ho bolely a on potřeboval změnit polohu, proto vystartoval a Ricka povalil na zem, jakoby ani jeden nevnímal, co se to vlastně dělo. V mysli měli vypnuto a jen se dravě líbaly, jejich chlapské vůně se smísily a oni pociťovali přímo zvířecí touhu. Daryl ho líbal prudce, rukama se dostal pod Rickovo tričko a nehty přejížděl po pohublém břiše.
"Ricku, Daryle!" ozval se křik z lesů. Mohli to přiřadit Glennovi nebo T-Dogu.
Rick se od něj odtrhl, a zatímco se snažil do plic nabrat čerstvý vzduch, Daryl si v rychlosti oblékl tričko.
"O tomhle bychom měli raději pomlčet," řekl tiše Rick. "Nechci vyvolat ve skupině chaos a taky… ne že by ses mi nelíbil, ale… já nejsem - nevím, jak se to stalo, ale vím jistě, že nejsem na… chlapy."
"To je v pohodě," přešlápl Dixon z nohy na nohu a vytáhl jeden šíp, který následně vrazil Shaneovi do hlavy, když se probudil zpět k životu.
"Taky nejsem, …ale bylo to příjemný. Aspoň něco v tomto životě," uchechtl se.


Beware, Shark!: 9. kapitola - Infantilní život

1. července 2013 v 11:00 | May Darrellová

9. kapitola - Infantilní život

Všem přeji krásný začátek prázdnin, užívejte sluníčka a pohodových dnů :)
Přináším vám sem další kapitolku povídky, doufám, že se bude líbit. :)