Poprvé

16. září 2013 v 11:00 | May Darrellová

Poprvé

Marcus Flint/Oliver Wood

Jednorázovka na fandom Harry Potter. Doufám, že se bude líbit, pěkné čtení...




Ve třídě přeměňování zavládnul hluk, když profesorka McGonagallová opustila učebnu. Studenti se rázem začali vybavovat, překřikovat jeden přes druhého a smát se. Oliver seděl na místě, ruce složené v klíně a díval se kolem sebe. Jeho dlouholetá kamarádka si spolužáků nevšímala, opisovala si zrovna úkol, a tak se nezapojovala do dění.
"Opravdu nepochopím, proč musí tak řvát," prohodil Oliver směrem ke Katie, ta jen nepřítomně kývla hlavou a dále se věnovala své činnosti.
"No podívej se na ně, chovají se jako zvířata," kývnul hlavou ke spolužákovi, když vyskočil na židli a zařval jako lev. Katie se uchechtla, ale nezvedla hlavu od papírů.
Najednou se za Oliverem objevil jeho odvěký rival, drcnul jej ramenem, až Oliver zavrávoral. "Co to kruci děláš?" zpražil ho pohledem, když si Marcus stoupnul naproti němu.
"Snažím se, aby ses zapojil. Sedíš tu jako -"
"Moment! Ty chceš, abych se zapojil - …Zbláznil ses?!" řekl skrz sevřený zuby. Díval se na něj s neuvěřením, co od něj vůbec chtěl? Stál si tu s rukama v kapsách a v jeho netečném obličeji nemohl nic vyčíst. Aniž by stačil ještě něco říct, k Flintovi se přitočila Hestia Carrowová, zapřela se o jeho ruku a zhnuseně ohrnula horní ret.
"Ty tu trávíš čas s nimi? Abys od nich něco nechytnul," uchechtla se.
Katie zvedla poprvé hlavu, probodla zmijozelačku pohledem a v klidu odvětila: "Co bys od nás chtěla chytit? Rozum?"
Hestii zaplálo v očích, nafoukla tváře a zúžila oči. Aniž by Oliver stačil něco říct, vytáhla hůlku a namířila jí na Katie. Stačilo pár sekund a z dřevěné kouzelné hůlky vytryskly proudy bílých jisker, Katie zakřičela a přitiskla si dlaně k očím.
Oliver nestačil koukat, nejprve v momentě zpražil nenávistně Flinta s Carrowou a poté se otočil pln zděšení na svoji kamarádku, chytil ji za ramena a přitáhnul si jí k sobě.
"Katie, je ti něco?"
Do učebny vešla profesorka, když v sekundě zhodnotila situaci, přešla ke čtveřici. "Co se to tu děje? - Woode, Flinte?!"
Oliver se na ní ublíženě podíval, co on s tím měl společného.
"Slečno Carrowová, můžete mi objasnit, co se to tu stalo a proč slečna Bellová naříká?"
"Protože je kráva," ulítlo Hestii z pusy, když viděla profesorčin výraz, tak ji bylo jasné, že přestřelila.
"Máte trest. Zítra v devět hodin večer a vy taky Woode, …přijdete do mého kabinetu. Žádné absence nepřijímám, teď odveďte slečnu Bellovou na ošetřovnu," spočinula klidně na Oliverovi, který zcela nechápal její rozhodnutí.
"Ale já nic - Já jsem nic neudělal, to oni sem přišli a -"
"Pane Woode, …už jsem řekla," utnula jej a odešla, Oliver podepřel svoji kamarádku a prošel kolem dvou zmijozelských, ramenem schválně žduchnul do Marcusového boku.
Když dvojice došla na ošetřovnu a Oliver posadil Katie na lůžko, nervózně postával u ní. Katie vycítila jeho obavy, i když měla zrovna poškozený zrak a nemohla jej vidět, vycítila z něj nejistotu.
"Oli, děje se něco?"
Wood si povzdechnul. "Ne, …jen mi přijde profesorčino jednání nesprávné. Proč bych tam měl jít, když jsem vlastně nic neudělal? A taky… hned, jak Carrowovou uvidím, zakleju ji!"
"Olivere," plácla po něm do vzduchu rukou, "tohle neříkej."
"Neříkej?" nechápal Wood. "Oslepla jsi kvůli ní a já ji nemám zaklet?"
"Mohl bys mít další trest."
"Právě, další… nikdy jsem trest neměl, …nikdy!" zvýšil hlas a Katie se pousmála.
"Všechno je jednou poprvé."

Když se kolem deváté setmělo, Oliver už nervózně čekal před profesorčiným kabinetem. Jelikož nikdy ještě školní trest neměl, vůbec netušil, co by od něj měl očekávat. Snad třídit spisy, přeměňovat od prvňáků zvířata zpět na šálky? Po pár minutách, co tam jen stál a přemáhal se, jestli vůbec zaklepat na dveře, opravdu zaklepal a Minervin hlas jej pozval dál. Když vstoupil a zavřel za sebou dveře, Hestia seděla naproti McGonagallové, měla nohu přes nohu a krátká zelená minisukně ji sahala sotva do půlky stehen. Na sobě měla zelený svetřík, který tak, tak zakrýval, co měl. Oliver přešel dál, aniž by se posadil vedle zmijozelské dívky, Minerva spustila: "Připravila jsem si pro vás opravy esejí od prvních ročníků. Jsou to věci, které byste měli znát, a tak doufám, že je řádně opravíte. Známkovat je nemusíte. Počítám, že byste mohli skončit zhruba kolem půlnoci," podívala se na nástěnné hodiny.
Oliver překvapeně otevřel pusu. "Ale to už je po večerce."
"Ano, pane Woode, to už je po večerce. Když se budete snažit rychleji, možná to stihnete do večerky," zvedla se a přecházela ke dveřím, když se Nebelvír opět ozval: "Vy tu s námi nebudete?"
"Na tohle nepotřebujete moji asistenci, doufám, že se budete chovat slušně a nezaklejete jeden druhého. Mimo toho, potřebuji si něco zařídit," odešla z místnosti a nechala je, aby si poradili sami.
Oliver si povzdechnul, tohle bude krásný večer. A aniž by tušil, jak krásný, vzal si štos papírů na profesorčině stole a sednul si do křesla.
Po pár minutách, co zjistil, že pracoval jen on, vzhlédnul. Hestia seděla stále na místě a prohlížela si svoje čerstvě nalakované nehty, jakoby je nikdy předtím neviděla. Rovnala si svoje lokny a stále je upravovala.
"Bavíš se?" ucedil naštvaně Oliver. Snad si nemyslela, že to za ni opraví a ona z toho vyjde bez úhony.
"Na rozdíl od tebe," procedila nazpátky. Upřela na něj svůj pohled, který nebyl nenávistný, jaký u ní vždy viděl, byl spíše pobavený. Oliver si odfrknul a pokračoval v práci.
Po hodině a půl, co už měl opraveno skoro polovinu, se vyčerpaně opřel do křesla, pero zahodil na stůl a nenávistně se podíval na tu rádoby krásku. Seděla stále na místě, avšak nohy měla dál, než obvykle, jejím hnědým jasným pohledem propichovala Olivera a čekala, kdy si toho druhý chlapec všimne.
"Děláš si ze mě srandu, Carrowová," syknul Oliver. "Já to za tebe dělat nebudu, chci být do půlnoci v posteli a ne tu být kvůli tobě do rána!"
"V posteli… Děláš, jakoby tě v ní někdo čekal, Woode. Na co se tak těšíš, až si ho vyhoníš a uděláš si dobře?" uchechtla se.
"T - ty," vystartoval do stoje, až mu eseje, které měl na klíně, popadaly kolem, "tobě je do toho hovno," zaklel, na Olivera neobvyklé. Opět škaredě zaklel. "Podívej, teď to musím sbírat!" zohnul se a sotva chytnul dva papíry, Hestia se zvedla také. Přistoupila k chlapci, položila mu ruku na tu jeho a nechala ho, ať eseje pustí zpět k zemi. Oliver se na ni překvapeně podíval.
"Co to děláš?" řekl překvapeně, když jej tlačila k sedadlu, Oliver se do něho zhroutil a Carrowová se mu posadila na klín.
"Snažím se nám dnešní večer trochu osladit, …co ty na to?" zhoupla se mu v klíně, ale Oliver na její doteky nijak nereagoval, odvracel hlavu na stranu a rukama ji od sebe odstrkával.
"Přestaň, tohle se mi nelíbí."
Hestia se uchechtla. Rty spočinula na jeho a s úsměvem sledovala, jak se Oliver zhnuseně tvářil. "Zdá se, že je ti to nepříjemné."
"Neříkej," řekl s odporem, "slez ze mě."
"Snad nejsi na jiný," řekla tiše do jeho ucha, Oliver se zadrhnul.
"Nevím, co tím myslíš," vzal ji za bok a chtěl ji sundat, držela se ho ale jako klíště. Zhoupla se znovu v jeho klíně a začala jej třít.
"Myslím tím to, že je náš drahý chytač na kluky. Mám pravdu, že? Koho si představuješ, …ty prašivý Weasleovi nebo snad někoho ze Zmijozelu; Higgse, Puceye… Flinta?" zachichotala se, když uviděla Oliverův obličej, zadrhla se.
"No kurva," ujelo jí, "tak kdo to je? Pucey nebo Flint? Oba jsou k nakousnutí, viď, hádám, že to bude Flint!"
"Mlč už!" zakřičel na ni, tváře mu zčervenaly a v očích mu naběhly slzy. Takhle se ponížit a zrovna před ní, před tou, kterou tolik nenáviděl. Už kvůli Katie, a ona z něj dostala jeho největší tajemství, který nevěděla ani Bellová.
"Takže je to Flint," zašeptala nevěřícně, naklonila se k němu, a když Oliver poznal, že ho chtěla opět políbit, zděšeně řekl: "Nedělej to, už to víš, tak proč -," nedořekl a políbila jej.
Najednou se tělo, které na něm sedělo, začalo měnit. Dlouhé hnědé lokny se zkracovaly, hebké dlaně, které vjely pod Oliverovu červenou mikinu, zdrsněly a celková Hestiina váha přibrala. Její rty už nebyly tak měkké, líbaly ho drsně a…mužsky. Když se Oliver konečně odtrhnul, překvapením otevřel pusu, bylo vidět, že byl dost v šoku. Ani ve snu by jej tohle nenapadlo.
"F - Flinte?!" zašeptal jeho příjmení nevěřícně. Jak jen to bylo možné, vždyť tu přeci byla Hestia, byla tu… ještě před chvílí. Párkrát zamrkal, buď se zbláznil, nebo je to dost nepovedený vtípek.
"Pokud se ti po ní stýská, což pochybuju, mohl bych to nějak zařídit," mrknul na něj a jemu bylo jasné, že by se mohl opět proměnit.
"Ne!" vyhrknul až příliš zbrkle a mohl jen doufat, že to Flint snad špatně nepochopil. Hestii tu nechtěl proto, že mu byla nepříjemná a vlezlá, ne snad, že by Flinta viděl raději.
Na Marcusově tváři se usadil samolibý úsměv. "Tak kapitán nebelvírského týmu se do mě zabouchl?" Dlaněmi přejel po jeho hrudi, až mu zmuchlal jeho červenou mikinu a nepatrně mu ji vyhrnul. Oliver se na něj díval neschopen slova. "Jsi ještě děcko," uchechtnul se.
Wood zbrunátněl, chytnul jeho ruce a vrazil mu je k tělu. Tohle se ho dotknulo, věděl o Marcusovi, že opakoval ročník, také věděl, že byl tedy o rok mladší než on, ale aby se mu za to posmíval? Tseh, Zmijozel.
"Nejsem děcko!" ucedil vztekle, a když se mu Marcus pokusil vymanit, což se mu nakonec povedlo, Oliver sjel na sedadle o něco níže.
"Tak mi to dokaž," přiblížil se svým obličejem k tomu jeho a dravě lapil jeho rty, dobýval je a nenechal svého rivala, aby se ani nadechnul. Oliver se musel vždy na sekundu odtrhnout, aby vůbec nahnal do plic kyslík. Marcus si jej bral tvrdě, až to Olivera překvapovalo, ale zároveň vzrušovalo. Cítil, jeho doteky všude na svém těle, jak pod mikinou, tak na svém rozkroku. Flint mu třel jeho přirození přes džíny a Oliverovi poprvé ujel vzdech. Ruce zaťal do opěradel křesla a hlavu zvrátil dozadu, prohnul se jako luk a nechal svého nepřítele, aby jej uspokojoval. Připadal si jako z olova, tělo jej totálně neposlouchalo, v břichu mu létaly (co létaly, hučel roj) motýlů a jeho dech byl zrychlený. Marcus mu stáhnul džíny i s boxerkami a při uspokojování se mu chtivě díval do obličeje.
Ne, Oliver nebyl dítě, sice byl o rok mladší, než byl on, ale pořád vypadal neodolatelně. Jeho otevřený rty volající, aby ho políbil, přivřené oči slastí a rozcuch na hlavě, který se mu udělal za tu chvilku, co se tu kroutil v křesle. Chtěl ho, tak zatraceně ho chtěl!
Sevřel do dlaně jeho penis a začal po něm přejíždět nahoru a dolů, tvrdě a pomalu, až bolestivě pomalu. Oliver táhle zasténal a přirazil proti jeho ruce.
"Marcusi," zasténal znovu, když si zmijozelský kapitán nenechal říct a stále se věnoval svému pomalému tempu. "Mar - Marcusi," zašeptal a ruce v rychlosti položil na jeho hruď, najednou mu začal vysvlékat jak zelenou mikinu, tak černé triko. Marcus padnul na jeho tělo a opět spojil jejich rty, Wood toužebně přejížděl po jeho zádech a snažil se z něj dostat víc lásky, víc chtíče, víc doteků.
Najednou se Marcus odtrhnul, sjel ze sedadla, v rychlosti si sundal kalhoty s boxerkami a mezitím, co hůlkou párkrát zakroužil ve vzduchu, Oliverův konečník se zaplnil mazlavou tekutinou.
"C - co to je?" opřel se na loktech Oliver. Flint neodpověděl, pouze jej znovu políbil a vsunul do něj svůj úd, přestal, když ucítil, že druhý chlapec zatnul a bolestí zkřivil tvář. Po chvíli, co si snažil zvyknout, pokračoval. Když byl v něm nadoraz, začal pomalu přirážet.
Bral si ho tvrdě a majetnicky, Oliver věděl, že se mu zcela podmanil, ale nic nenamítal, nesnažil se mu nijak vzpírat. Marcusové doteky cítil všude, připadal si, že ho celého obklopoval. Slast vyvrcholila a on padnul na opěradlo. Cítil, jak z něj opadávala vášeň a jak se jeho dech začal uklidňovat.

V kanceláři profesorky McGonagallové vládlo ticho, Marcus už byl opět proměněn do holčičího těla a snažil se opravovat eseje prváků. Jeho pohled však vždy zabrousil k druhému chlapci. Proklínal Hestii za to, že jej nakonec přemluvila, aby sem šel místo ní. Měla rande to zaprvé, ale zadruhé věděl, že by sem i tak nešla, znal ji.
Když oba mladíci doopravovali eseje, bylo něco kolem půlnoci, tak, jak profesorka předpovídala. Oliver ještě poskládal papíry do komínků a společně se vydali do přízemí. Wood šel za Marcusem zamlkle, ruce měl v kapsách a bylo na něm vidět, že byl zadumaný. To, co se stalo v kabinetě profesorky… na to jen tak nezapomene, přeci jen to bylo jeho poprvé a… zrovna s ním. Díval se na jeho záda, teda její, a mohl jen tiše doufat, že nic neřekne ostatním zmijozelským.
Najednou se k němu Marcus otočil čelem, Oliver se zastavil na místě, málem by do něho vrazil.
"Tak poslouchej, asi bychom si to měli mezi sebou vyjasnit," řekla Hestia, tedy Marcus, opravil se v duchu Oliver. "To, co se stalo tam," zvednul pohled do míst, kde byl profesorčin kabinet, "zůstane taky tam, je to jasný?"
Oliver nepatrně kývnul, co taky jiného mohl čekat?
Hestia jej přirazila ke stěně a smyslně mu do ucha zašeptala: "Ale já na to rozhodně nezapomenu, …tak někdy příště, Oli."




 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Scudl007 Scudl007 | 16. září 2013 v 14:39 | Reagovat

Víc povídek na tenhle pár prosím :) povídka nádhera :)

2 bacil bacil | 17. září 2013 v 8:16 | Reagovat

Tak na tehle pár jsem ještě tak super povídku nečetla. Krása :-D

3 Catherine Catherine | 17. září 2013 v 18:44 | Reagovat

Jééé! :-D Tenhle pár jsem četla poprvé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama