Říjen 2013

Woge

21. října 2013 v 11:00 | May Darrellová

Woge

Sean Renard/Nick Burkhardt

Jednorázovka na seriál Grimm. Doufám, že se bude páčit. :D





Nick Burkhardt dorazil z práce už kolem šesté večerní, jelikož zrovna nebydlel se svojí přítelkyní Juliette Silverton, ale obýval Monroeův dům, tak přijel před kamarádovo obydlí. Auto zaparkoval před domem a celý zničený vrazil do domu. V lednici si vzal chlazené pivo a posadil se na pohodlnou pohovku. Byl tak utahaný, že si ani nevšiml Monroea, jak v kuchyni vařil. "Budeš jíst?" ozvalo se z kuchyně.
"Ne," utrousil Nick nazpět, chtělo se mu příšerně spát, plánoval, že dopije pivo a půjde do postele. Zrovna byl v půlce láhvi, když uslyšel domovní zvonek. Chtěl se postavit a jít otevřít, ale Monroe jej předběhl.
"Seď, jdu tam," prošel kolem a otevřel dveře. Za dveřmi se o futra opíral poraněný Nickův šéf, ruku si držel v boku, aby zastavil krvácení. Monroe ohrnul horní ret a mírně zaklonil hlavu dozadu, nejenže byl kapitán Renard pomlácený, ale také z něj šel cítit alkohol.
"Nicku? Asi máme problém. Tohle bude nejspíš tvoje návštěva," prohodil Monroe přes rameno a v ten moment se Sean skácel k zemi. Nick v rychlosti položil láhev piva na stoleček a vrhnul se ke dveřím.
"Nevěděl jsem, že má problémy s pitím," kývnul Monroe směrem ke kapitánovi. Nick ho zpražil nevraživým pohledem, zatímco se snažil Seana podepřít. "Zmlkni," utrousil, a když konečně Renard stál na svých, společně se rozešli směrem k pohovce. Monroe dveře zavřel a následoval je.
"No moment," řekl najednou, když viděl, jak ho Nick nechal, aby si sedl na pohovku. Renard opilecky natáhnul nohy a zrovna si začal svlékat sako s modrou košilí, kterou měl od krve. "Nenecháme ho tu, že ne?"
"A co s ním mám dělat?" upřel na něj pohled, než kapitánovi vysvlečenou košili vzal a hodil ji na opěradlo pohovky. "Mám ho odvézt domů? Pořádně ani nevím, kde bydlí… a podívej se na něj. Zrovna dvakrát se mi ho nechce táhnout, po svých by totiž neušel ani metr."
Monroe si povzdechl. "Nejprve to jsi ty a teď další. Za chvíli tady budu mít celé policejní oddělení."
"Nemudruj a pojď mi pomoct," rovnal Nick za Seana polštářky.
"Ne, ne… tohle je tvoje věc. Mě z toho laskavě vynech," dal ruce před sebe v sebeobraně a i se svým jídlem, který si uvařil, vyběhl schody do prvního patra. Nick zůstal s Renardem o samotě.
Burkhardt si došel pro vlhčený ubrousek, a zatímco stíral z kapitánovy pokožky krev, Sean ho pozoroval. Nick si jeho pohledu všiml, ne, že by mu byl nepříjemný, ale byl z něj nervózní. Měl tolik otázek; například, proč byl kapitán tak namol. Nikdy nepil, takže co ho teď vedlo k tomu se opít? Další otázka byla, proč byl tak domlácený - s kým se porval?
Věděl, že byl Renard z královské rodiny a také od něj věděl, že neměl bůhví jak dobrý vztah se svým bratrem, ale že by to došlo až sem? Nebo byl úplně vedle?
"Můj bratr," promluvil poprvé Renard, co sem přišel.
"Cože?" zbystřil Nick.
"Tohle mám od svého bratra. Trochu jsme se nepohodli," vysvětlil Sean a pozoroval Nickův obličej, zatímco se z něj snažil utřít všechnu krev. Zrovna přejížděl po velké modřině na boku, když se kapitánova tvář zkřivila bolestí.
"Omlouvám se," řekl Nick, když uviděl, že ho to opravdu zabolelo. "A proč vám to udělal, kapitáne? Zjistil, že se mnou sympatizujete?"
"To taky," přikývl, "chtěl po mně, abych mu tě poslal… poštou," ušklíbl se, "prý když jsem neschopný, tak si tě zpacifikuje sám. A další kecy."
"Další kecy?"
"Sexuální narážky," řekl narovinu Sean a sledoval Nickův výraz. "Můj bratr se nikdy netajil tím, že měl choutky nejen na ženy. Jenže když došlo na tebe, tak… jsem se s ním popral. Samozřejmě jsem vyhrál," dodal s úsměvem.
"Samozřejmě," dodal nepřítomně Nick. Hlavou mu kolovalo to, co se právě dozvěděl, takže jeho bratr ho chtěl? A kapitán se ho zastal, proč proboha? Už nemohl dál, svalil se vedle Renarda a nechal ho ještě nepatrně špinavého od krve.
"Děje se něco? Doufám, že jsem tě nějak nepřekvapil," řekl Sean.
"Ne, to ne… Teda vlastně ano. Nevěděl jsem, že váš bratr je to - tohle," řekl nakonec, když nemohl najít správný význam. "Proč jste se vlastně popral? Kvůli mně jste rozhodně nemusel, umím se o sebe postarat sám," podíval se na něj a až nyní si všiml, že ho Renard celou dobu pozoroval. Sean pokrčil rameny.
"Ani nevím. S bratrem jsme spolu nikdy nevycházeli a až teď to vyvrcholilo. Byla jen otázka času kdy."
"Aha. A opil jste se předtím, nebo potom?" zeptal se ještě.
"Před i po," pousmál se. "Zprvu jsem sem nechtěl vůbec jít, ale nakonec jsem si uvědomil…" řekl o něco tišeji a nepatrně se naklonil směrem k Nickovi, "že doma bych byl sám a… tak jsem si myslel, že půjdu za tebou."
"Za mnou. Ehm, to nebylo zrovna moc dobré rozhodnutí. Je tu Monroe a ten mi to dá sežrat, nemá moc v lásce neohlášené návštěvy."
Sean se celým tělem posunul blíž k Nickovi, až se otíral o jeho bok. Když si toho Burkhardt všiml, pohled upřel do druhých očí, jeho dech se nepatrně zrychlil a to ani nemluvě, jak se mu svíralo vzrušením hrdlo. V hlavě mu hučelo a v duchu si neustále opakoval, aby se zvedl a nevyváděl psí kusy. Jenže to už Sean byl zcela u něj, nakláněl se obličejem k tomu jeho a jejich rty se o sebe otřely. Nick se prudce nadechl, když ucítil na svých rtech cizí. Nechal se jím pár sekund líbat, načež hrozivě zjistil, že se mu to až moc zamlouvalo. Sean, jelikož měl v sobě už pár skleniček whisky, se k němu nalepil a Nick tak po pár sekundách ucítil vzrušený klín. Zděšeně se od něj odtrhl, s očima upřenýma na jeho přirození.
"Asi bychom měli přestat, jsi opilý a… já asi taky," řekl Nick celý udýchaný. Sean jej přitahoval, viděl jeho nahou hruď, která se mu vzdouvala vzrušením a plné rty, které měl červené od líbání. Najednou ho opět políbil, a aniž by Nick cokoliv zmohl, Sean se posadil na jeho klín. Rty přesunul od rtů na krk a přisál se mu ke kůži. Nick hlasitě vydechnul, dlaně položil na tvrdou hruď a přejel po ní, poté zajel i na záda a až k lemu jeho riflí. Renard začal klínem krouživými pohyby třít o ten Nickův a Nick slastně zvrátil hlavu dozadu.
"Chci tě, Nicku, chci," vysvlékl mu tričko a rty přejel po vzdouvající se hrudi, zajel i na bradavku, kterou lehce stiskl mezi zuby, poté přidal na síle, až Burkhardt bolestně zasténal.
Místo klína, vjel Nickovi do džínů rukou a začal ho zpracovávat, Nick tiše sténal, avšak, jak se blížil jeho vrchol, vzdechy mu začaly nabírat na hlasitosti. Kroutil se pod doteky a užíval si laskání. Najednou bylo všemu konec, vlna orgasmu jej donutila zakřičet, avšak Sean ztlumil křik v polibku. Když se Nick vzpamatovával, Renard mu pomalu stahoval kalhoty i s boxerkami, poté i sobě. Přejel nahého Nicka pohledem a samovolně se pousmál. Grimm vypadal opravdu skvostně, nejenže ho přitahovala jeho síla a odhodlání všem pomáhat, ale také jeho tělo.
Rty sjel od prsou po klín, zatímco ho rukou opět dráždil v klíně, očima hledal nějakou mast, čím by Nicka připravil pro svůj vpád. Vedle pohovky pod stolečkem, měl Monroe mast na bůhvíco, chňapl po ní a otevřel jí.
"Co se chystáš dělat?" zeptal se Nick varovně.
"Chci si tě vzít celého," prohodil Sean a nenápadně na něj mrkl. Nick ho chytil za paži, ve které držel mast.
"Počkej, tohle už je moc. Tohle bychom neměli dělat," namítl Nick, ale Sean jen cosi zamumlal, co Nick poznal jako; chci tě hned teď. Najednou Nick na svém konečníku ucítil mast, kterou vzal Renard ze stolku a poté nepříjemný tlak.
"Přestaň!" snažil se ho rukama od sebe odstrčit a sám vstát, ale kapitán ho srazil zpět, a zatímco se díval do jeho tváře, vstupoval do něj. Když byl v něm z půlky, už to nevydržel a prudce přirazil. Nick zahekl bolestí. Chvíli se nic nedělo, Sean se snažil, aby se Nick vydýchal a sám se v duchu krotil, aby si ho nevzal hned teď a tvrdě. Avšak touha byla větší a on to už nevydržel, začal se v Grimmovi pohybovat, přirážel zprvu pomalu, ale intenzita a rychlost se do minuty zvětšily.
Nick nevěděl, kam s nohama, nakonec jimi objal Seana kolem beder. Díval se do načervenalé tváře od vzrušení a do zpocené hrudi. Nickovo tělo se začalo znovu vzrušovat, cítil, jak se mupřirození zvětšovalo, až trčelo opět do své plné výše. Sean se pouze pousmál, potěšilo ho, že byl Nick stejně vzrušený jako on. Chytil mu úd do dlaně a začal přejíždět od žaludu, až po kořen a díval se do sténající tváře.
"Seane," zasténal poprvé mužovo jméno, když se mu tělem prohnala slastná křeč, a další, a další… Připadalo mu, že už dlouho nevydrží. Zatínal nehty do boků a tlačil ho stále k sobě, aby zarazil penis hloub, ale dál už to nešlo.
Najednou se kapitán změnil, nevydržel dlouho předstírat toho, kým ve skutečnosti nebyl. Tvář se mu změnila, přešel do stavu woge. Nick se na něj překvapeně díval, avšak nedokázal už ani racionálně myslet, vnímal pouze slast, která ho sžírala, a potřeboval konečně dojít vrcholu. Sean přirazil ještě párkrát, až Nicka přepadl druhý orgasmus. Renarda chvíli po něm. Padl na Grimma celým svým tělem a Nick tak cítil jeho tělo a zejména váhu.
"Panebože," zamumlal ještě stále udýchaný Nick. "Tohle se nemůže nikdo dozvědět!"
Sean se nadzvedl na rukou. "Proč, stydíš se za mě?"
"Ne, …to ne," řekl rychle, "jen… Musíš mě pochopit, mám snoubenku a…"
"To říkáš opravdu brzo," ušklíbl se kapitán, "a nepřišlo mi, že by sis na ni nějak vzpomněl během našeho sexu."
Nick se nadechl, když ale zjistil, že měl pravdu, tak zase vydechl. "Měl bys asi jít."
Renard pozvedl obočí. "Vážně?"
"Jo," řekl a vyhnul se jeho pohledu. Odtrhl se od něj a začal se oblékat, Sean jej napodobil.
"Uvidíme se v kanceláři," řekl Sean, když si dopnul košili a sako si přehodil přes ruku.
Nick jen něco zamumlal. Kapitán to ale slyšel. "Přijď, chci tě vidět. Bude se mi stýskat."
Nick se na něj otočil. "Uvědomuješ si, že tohle nemůže pokračovat? Jsem Grimm, mám své povinnosti a taky… nepatří se, abych žil… ehm, sexuálně s někým jako jsi ty."
"Myslíš okouzlujícím, sexuálně přitažlivým…" přistupoval směrem k Nickovi.
"Přestaň. Lidi jako ty, bych měl zabíjet!"
"Tak proč jsi to neudělal? Mě, Monroea i tu jeho holku, co pracuje v obchodě?"
Nick se zarazil. "Nevím."
Sean se pouze pousmál. Načež odcházel ke dveřím a Nick ho zastavil. "Počkej. Pil jsi, nemůžeš řídit."
"Máš o mě starost?"
"Ne, nechci, aby ses někde vysekal."
"Takže máš o mě starost," konstatoval Renard.
"Odvezu tě," řekl pouze Burkhardt a zvedl prst, aby tu na něj Sean počkal, než si dojde pro klíčky od auta. Když Nick zabočil do vedlejší chodby, o stěnu stál opřený Monroe. Díval se na něj stylem, že všechno věděl. Grimm se zarazil.
"Jak jsi tu dlouho?" zapochyboval Nick.
"Dost dlouho. Neřekl jsi mi, jak mám být dlouho zavřený v pokoji a mimochodem, to, co se tam stalo…"
"…se už nikdy nezopakuje. Zapomeň na to, Monroe. Nikdo se o tom nedozví, byla to chyba," řekl pouze Nick a sebral klíčky, které visely vedle Monroeovy hlavy.
"Chyba? Nicku, on se změnil!"
"No a co? Vidíš, snažím se nevyjadřovat k tomu, že jsi nás pozoroval," dodal k tomu, že Monroe vůbec viděl, že se Sean během jejich radovánek proměnil.
"No a co? On se změnil, Nicku. Tohle děláme jen u osob, na kterých nám opravdu záleží, pro které máme slabost a které jsou naše spřízněné duše," vyhrkl na něj tiše.
Nick přešlápl, klíčky nervózně žmoulal v dlani. Nenápadně se otočil, jestli tam Sean ještě byl, ale nikde ho neviděl. Že by už šel?
"No a co?" řekl opět Nick tu samou větu. Monroe se na něj podíval ve stylu, jestli to myslel vážně.
"Můžeš toho už nechat, Nicku? Tohle je vážné!"
"Už musím jít, musím ho odvézt domů," řekl nakonec, aby se ještě více nehádali a odešel. Sean se už opíral o auto, sledoval Nicka už od Monroeova domu. Když oba dva nastoupili, Burkhardt cítil skoro celou cestu jeho pohled. Přímo ho propaloval.
Když dojeli ke kapitánovu modernímu bytu, Nick zaparkoval u silnice. Společně vystoupili, Nick se mezitím opřel o svoje auto a čekal, dokud kapitán neodejde. Ten se ale neměl k odchodu. Místo toho se otočil na Grimma a přistoupil k němu, jejich těla měla k sobě blízko a oba dva si to uvědomovali.
"Slyšel jsem vás. Tebe a Monroea," upřesnil Sean. "Byla to pravda, co říkal?"
"Pochybuji," odpověděl.
"Vypadalo to přesvědčivě. A možná bych tomu i věřil," naklonil se k němu a zlehka ho políbil na ústa, načež jej objal a natlačil na Nickovo auto.
"Seane," tykal mu Nick, "přestaň."
"Nemůžu. Přitahuješ mě, Grimme," zašeptal vzrušeně Sean, než ho opět políbil.
Chvíli tam tak stáli, a zatímco Sean objímal Nicka, tak se ke dvojici blížila blonďatá žena. Když byla na tři metry od nich, na její tváři se objevil úšklebek. "Ale, ale, …kdo by to byl řekl? Hexenbiest a Grimm?!" její posměch oba muži dobře slyšeli.
Nick se odtrhl od Seana a křečovitě se stále opíral o auto, nejraději by teď byl někde jinde. To, jak se dívala na Renarda, šlo ještě ustát, ale to, jak se dívala na něj… Nick mohl jen doufat, že nic neřekne Juliette. Adalind stála se založenýma rukama v lesklé šedé blůzce a černé sukni. Bylo na ní vidět, že si tuhle situaci užívala.
"Co tu děláš, Adalind?" promluvil jako první z nich Sean. Adalind se úsměv na rtech rozšířil.
"Přišla jsem tě navštívit, to jsem ale nevěděla, že budeš zaneprázdněn. Nikdy jsi mi nenaznačil, že tě srdce táhne jinam, Seane."
Nick jen stál a sledoval, jak se situace vyvrbí, nebyl zrovna v pozici, kdyby si měl vyskakovat.
"Tohle tě ani zajímat nemusí."
"Ne, nemusí. To máš pravdu," otočila svůj slizký úsměv směrem k Nickovi, "koho by to mohlo zajímat, by byla tvoje snoubenka. Nebo bývalá snoubenka? Jak by reagovala na to, že váš celý vztah byl o ničem?"
Nick se prudce nadechl, rozzlobeně sevřel ruku v pěst. Tohle snad nemohla myslet vážně. "Tohle nemyslíš vážně!"
Adalind se usmívala dál. Měla Grimma v kapse a i jeho osobní život. Poznala na Seanovi, že se až moc o Nicka zajímal. Střežil si ho, jako oko v hlavě, neustále mu byl na blízku a chtěl vědět, co podnikal. Teď už to chápala.
"Máš štěstí, Grimme, když sis obmotal kolem prstu zrovna někoho, jako je člen královské rodiny," řekla o něco tišeji a poté minula oba muže a pokračovala v cestě. Nick stál jako přimražený, nedokázal nic říct. Při představě, že by se každý dozvěděl o tom, co se dnešní noc stalo… Sean ho však vyrušil z jeho myšlenek.
"Nechtěl bys jít přeci jen dál? U mě budeš mít klid," přistoupil zpět k němu a lehce ho pohladil na paži, Nick k němu zvedl pohled. Na jednu stranu by rád šel, ale na tu druhou…
Věděl, že když teď s kapitánem půjde, bude to vypadat, že mu dává svolení, aby mezi nimi něco bylo… Něco dál. Nakonec se rozmyslel. "Půjdu rád," řekl nakonec a nechal se Renardem odvést do moderně zařízeného bytu.


Víno Vouvray

7. října 2013 v 11:00 | May Darrellová

Víno Vouvray

Hannibal Lecter/Will Graham

Opět jednorázovka na seriál Hannibal NBC, doufám, že se bude líbit... :)




Will Graham divoce bušil do domovních dveří Hannibala Lectera. Poté, co se od Jacka Crawforda dověděl o tom, že byl Lecter napaden Tobiasem, vrahem, jenž zabil člena filharmonického orchestru, se i hned vydal na cestu. Zprvu, když seděl v autě a mohl racionálně přemýšlet o svém zbrklém činu, jej podivilo, co udělal.
Ano, Lectera považoval za svého blízkého přítele, díky Jackovi se znali již několik měsíců a Hannibal mu pomohl, dá se říct, se vším. Udržoval jeho stav vědomí a chránil jeho nestabilní emoce. Díky Hannibalovi mohl být znovu člověkem.
Možná proto, když se dozvěděl, co se stalo, ihned nasedl do auta a vydal se za ním. Tentokrát potřeboval Lecter jeho pomoc. Když se dveře od domu otevřely, Will se díval na elegantně upraveného Lectera. Doktor měl na sobě šedé sako se stejnými kalhotami a bílou košili s červenou kravatou. Mužův šarm Willa opět okouzlil.
Psychiatr se podíval za sebe, načež se pohledem vrátil zpět na Willa. "Nečekal jsem tě. Myslím, že jsme neměli domluvenou schůzku."
Will přešlápl z nohy na nohu. "Ne, to ne. Od Jacka jsem se dověděl, že tě napadl klient, tak jsem…"
"Tak jsi mě přišel zkontrolovat? Milé," pousmál se a nakonec Grahama pozval dál. Když Will prošel malým přijímacím salónkem, společně s Hannibalem došel až do kuchyně, kde u kuchyňské linky stála Dr. Bedeliu de Maurier. Blonďaté lokny se jí stáčely kolem útlého krku, v drobné ručce držela sklenici bílého vína a modré oči jí visely na Grahamovi. Když jej náležitě přejela pohledem, zastavila se na lehce se usmívajícím Hannibalovi. Jako žena poznala, že se mezi muži něco dělo, netušila, zda měl Graham slabost pro Lectera nebo naopak, ale něco víc v tom rozhodně bylo. Když zastihla, jak se Will nenápadně na Lectera podíval, bylo jí to jasné.
Udělala krok dopředu a natáhla svoji hubenou ručku směrem k Willovi. "Dr. Maurier, Hannibalova psycholožka. Ráda vás poznávám, Hannibal o vás hodně mluvil."
Willovy tváře mírně zčervenaly, opět se koukl na svého psychiatra a poté upřel pohled na doktorku. Byla pohledná, každému muži se musela zamlouvat. Její jemně nalíčené tváře, decentní rtěnka na rtech a společenské oblečení; nad kolena krátká černá sukně a modrá lesklá halenka. Graham netušil, jestli tu byla jen z pracovních důvodů, nebo snad i osobních, ale ani by se tomu nedivil. Lecter byl pohledný muž a… Párkrát zamrkal, aby rozehnal slzy v očích, co se to s ním dělo? Ještě nikdy na nikoho nežárlil a pocit, že by snad mohla být doktorka něco víc pro Hannibala, ho rozladila. I když rozladila, nebylo to správné slovo. Ruku ji nakonec stiskl, i když neochotně a Bedelia to poznala, proto se na její tváři ocitl lehký úsměv.
Hannibal si odkašlal, přešel k láhvi vína a ze spodu linky vytáhl další skleničku. "Předpokládám, že neodmítneš?"
Když Will zakroutil hlavou, nalil mu a podal mu ji. Jejich prsty se vzájemně dotkly a Willem projel příjemný pocit. Zvedl pohled, aby se podíval do očí druhého muže, ale když se setkal jen s netečností a s lhostejností, zklamaně ho zaryl do sklenice bílého vína. Připadal si tu jako páté kolo u vozu, zjevně se dvojice dobře bavila, než došel a on to musel všechno pokazit. Spánky mu začaly nepatrně bubnovat, až se jejich síla zvětšila a on musel bolestí přivřít oči. Všechny zvuky kolem sebe vnímal daleko intenzivněji, od spánků ho začala bolet také hlava. Lehce se přikrčil, avšak jen tak, aby nikdo nepoznal, co se dělo.
Lecter však Willa znal a znal i jeho stavy, proto mu na rameno položil svoji dlaň a stiskl. "Wille? Ptal jsem se, jak ti chutná víno?" chtěl, aby přestal myslet na bolest a zabavit ho.
Will otevřel oči. "Ehm, omlouvám se, musel - musel jsem se zamyslet. Víno je dobré, co je to za značku?"
"Odrůda Chenin Blanc, Vouvray, …víno s lesní vůní a vůní akátů. Je cítit po dřevě a zralých kdoulí, dokonalé," našpulil rty a lehce se skleničkou zakroužil.
"Je výtečné, Hannibale, ostatně jako všechno, co nám připravíš," upila Bedelia. Will protočil očima, myslel si, že ho nikdo neviděl, ale opak byl pravdou. Na tyhle společenské tlachy nikdy neměl, nikdy vlastně ani do společenských vrstev nezasahoval, protože věděl, že tam neměl co dělat. Šlo to vidět i na jeho oblečení, zatímco dvojice byla perfektně oblečená, on měl vybledlé džíny, kostkovanou košili a vytahanou hnědou bundu.
Cítil se tu mezi nimi nesvůj, Bedelia po něm neustále pokukovala, jakoby mu viděla až do duše a Lecter byl Lecterem. Hannibal spíše celé dění jen pozoroval a nad Willovým chováním, které mu samozřejmě neuniklo, se bavil.
"Asi bych měl jít," postavil skleničku na linku a otočil se směrem k nim. "Zdá se, že jsem vás vyrušil a…"
"Ale hloupost," mávla žena rukou, "půjdu raději já. Zítra mám mnoho práce a musím se pořádně vyspat. Užijte si to tu," mrkla na ně a na Hannibala kývla hlavou. Poté se vyprovodila sama. Oba muži v místnosti zůstali sami, načež se Will ošil.
"Opravdu se omlouvám, jestli jsem vám zkazil večer. Chtěl jsem se jen podívat, jestli jsi v pořádku a…"
"Už se stalo. Jsi tady. Přišel jsi sem jenom kvůli tomuto?"
Will se zamračil. "Ano. I když to teď může znít hloupě, měl jsem o tebe strach," podíval se do druhé tváře; od Tobiase měl roztržený ret a ranku na nose, jedno oko měl podlité krví. Opravdu to vypadalo jako na tvrdou rvačku. Graham přistoupil k němu a položil mu dlaň na zvedající se hruď. Hannibal nijak nereagoval, sledoval ho pohledem a nedal na sobě nic znát. Will pokračoval, nadzvedl se nepatrně na špičkách a letmo ho políbil. Polibek byl krátký, avšak živelný, Graham pocítil příjemné vibrování po celém těle, když se doktora dotýkal. Byl okouzlen jeho vzhledem a vyzařováním, přitahoval ho.
"I když opomenu to, že jsi mu klient, …zahráváš si s ohněm, Wille," zašeptal podmanivě Lecter a v dlani stále držel sklenici bílého vína Vouvray.
"J - já vím," zašeptal nazpět a nechal se Hannibalovým tělem přirazit ke kuchyňské lince, náraz způsobil, že Willova sklenice spadla a zlatavý obsah se vylil. Lecter zamručel, zjevně mu přišlo líto té skvostné chuti. Když položil svoji sklenici na linku, chytil Willa za pas a prudce ho políbil. Prsty zatím bloudily po těle. Bral si Willovo tělo tvrdě a majetnicky, Will se musel na chvíli odtrhnout od horkých úst, aby se mohl pořádně nadechnout. Stačilo tak málo a tělo se mu začínalo vzrušovat, cítil, jak mu klín nabíral na velikosti a Hannibal se schválně o něj třel. Všechno mu to připadalo jako sen, určitě musel snít, jinak to nebylo možné.
Najednou poprvé zasténal, sten se rozlehl po místnosti a Lecter se usmál. Chtěl od něj slyšet víc; víc vzdechů. Pořádně jej natlačil na linku a rukou na přirození ho začal přes džíny uspokojovat. Will se kroutil pod jeho doteky a slastí si hryzal spodní ret. Už to déle nešlo vydržet, zaklonil hlavu a naposledy hlasitě vykřikl, než se udělal.
Vše bylo tak šílené a zrychlené, že se Grahamovi motala hlava. Rukama se opíral o linku a hruď se mu prudce zvedala z prožitého orgasmu. Díval se do jiskrných očí Hannibala a jeho hravý úsměv na rtech, se mu vrýval do paměti.
Zatímco zlatavé víno Vouvray po kapkách stékalo na tmavou podlahu, Hannibal od Willa odstoupil, nalil si plnou sklenici alkoholu a lahodně upil. Will ho sledoval upřeným pohledem, netušil, co se bude dít dál. Sám se nezmohl na slovo, tuhle situaci neočekával, a tak jen opřený stál a čekal, až něco Hannibal řekne.
"Vylil jsi mi víno," prohodil zcela s nezájmem Lecter a jakoby ho to obtěžovalo, podíval se na druhého muže jen krátce. "Bylo dost drahé, ročník devadesát čtyři."
"Omlouvám se," řekl tiše Graham. Když Hannibal už nic neříkal, odlepil se od linky a přešel pár kroků ke dveřím. "Asi bych měl jít. Byla to chyba," prohodil spíše k sobě, než ke svému psychiatrovi.
Hannibal se na něj otočil, sklenici stále v ruce.
"Možná, že bys měl zítra přijít a ochutnat ho znovu. Třeba v něm najdeš zalíbení."
Graham se na něj nechápavě podíval. O čem to mluvil?
"Víno," pozvedl sklenici, aby odpověděl na Willův nechápavý výraz. Když hnědovlasý muž kývnul na srozuměnou, Hannibal se pouze posmál. Poté přiložil sklenici k ústům a zlatavá tekutina obohacená lesních vůní a akátů se ztratila v nitru. Po vínu Vouvray nebylo ani vidu.