Leden 2014

Sammy?

25. ledna 2014 v 11:00 | May Darrellová

Sammy?

Sam Winchester (Lucifer)/Dean Winchester

Opět jednorázovka na seriál Supernatural, doufám, že se bude páčiť. :3


Byla hluboká noc. Měsíc se skryl za temné, zlověstné mraky a hvězdy člověkem nešly spatřit. Byly kdesi schovány, a tak jako měsíc čekaly, až mračna ustoupí. Avšak země byla pokryta clonou temna a jediné, co osvětlovalo ulice, byly pouliční lampy.
V ulici bylo ticho, jakoby lidé vycítili dusnou a podivnou atmosféru, která navštívila Michigan. Pouze v jediném místě této ulice se ozývaly bouřlivé hlasy a dokonce i zpěv pomalu opilých hostů v baru. V Buffalo Wild Wings si nikdo neuvědomoval přítomnost síly daleko větší, než byli oni sami, daleko větší, než kdejaký statný chlap. Pouze jeden muž v baru si této podivuhodné atmosféry všiml, ale jelikož měl již dost popito, tak na to nijak nereagoval. Dopil poslední a zároveň několikátou sklenku whisky, zaplatil a pomalým, kymácející se chůzí, se rozešel zpět do svého motelu, kde ho nikdo nečekal. Pouze jeho už léta naježděná Baby, stála před jednorázovým hotelem a v lesku lamp se jí odrážel lesk černého laku.
"Zůstaň pěkně tady," prohodil muž, procházeje kolem svého naleštěného auta a samovolně ji přejel dlaní po kapotě. Když mu kapsa zasvítila a začala vibrovat, lovec nespokojeně zamrčel. Zastavil přede dveřmi do motelu, zalovil v kapse a vytáhl zvonící mobil.
"Bobby," řekl ne příliš mile volajícímu.
"Kde jsi?" ozvalo se na oplátku z telefonu výhružně.
"Neboj se, nepojedu ho hledat, Bobby."
"Deane," ozvalo se o něco jemněji, "Sam je…"
"Sam je co, Bobby? Ty víš moc dobře, že tohle Sammy nemusel dělat, potom, co jsme ho vyhnali, se vlastně ani nedivím, že se šel Luciferovi vydat dobrovolně. Neznamená, že když ho můžeme dostat zpět do klece, tak přitom přijdu o bratra!" jeho hlas se zvýšil, přešlápl rozzlobeně z nohy na nohu a aniž by si uvědomoval, že není na ulici sám, dál mluvil do mobilu.
"Ty idiote, okamžitě se vrať. Tohle je sebevražda. Sam je prozatím chráněný, chápeš? Pochybuji, že by chtěl Lucifer zničit svoji jedinou lidskou schránku, - to jen ty riskuješ život, že tě zabije!"
"Neriskuji nic, pouze vyčkávám a setrvávám," snažil se vyznít rozumně a hlavně střízlivě, ale Bobby ho znal, jako své boty.
"A to musíš setrvávat zrovna v baru? Co si myslíš, že tam najdeš?"
"Nevím, - třeba Lucifera nad sklenkou brandy?" uchechtl se Winchester. Poté jeho tvář zaplavila zoufalost při představě, co Sammy prožíval a on s tím nemohl nic udělat. Vydechl do nočního ticha, zatímco držel mobil u ucha, druhou rukou si prsty promnul spánky.
"Budu končit, Bobby. Musím se jít… vyspat," myslel na svoji kocovinu.
"Samozřejmě," souhlasil lovec, "a Deane… dávej na sebe bacha."
Když Dean ukončil hovor, mobil zastrčil do kapsy a teprve nyní konečně otevřel dveře do svého pokoje. Zavřel za sebou a porozhlédl se kolem. Často se nestávalo, že by tu byl sám, většinou ho doprovázel bratr, ale nyní to bylo jiné. Lucifera museli dostat zpět do díry, to chápal, jen jej štvalo, že to musel zařídit všechno Sam a on měl jen sedět a vyčkávat. Byl přeci jeho bratr, měl ho chránit a ne ho poslat na jistou smrt.
Posadil se na posteli, zády ke dveřím a konečně se po dlouhém dni natáhl. Ticho a klid ho v okamžiku uspal, a tak se mohl unášet na vlně snění. Ani si tak nevšiml, že nebyl v pokoji sám. Nedaleko dveří, tedy na opačné straně pokoje, stál jeho bratr Sammy, který neměl v obličeji ten soucitný a milý výraz jako vždy. Jakoby to byl někdo jiný, zvedl ruku a s práskotem se vstupní dveře otevřely a s bouchnutím opět zavřely, až z nich vylétl prach.
Dean vyletěl z postele jako namydlený blesk, chňapl po lampičce, aby mohl rozsvítit, ale ta najednou praskla, až se omylem pořezal o malý kousek skla. Trhavě otočil hlavu směrem, kde stála silueta jeho bratra, nebo jej to ihned napadlo. Samozřejmě, že to musel být Sam, jeho postava, styl stání a polodlouhé vlasy. Sevřel si v dlani poraněnou ruku a zamžoural jeho směrem. I když byl stále mírně napitý, smysly vnímaly, i když trochu zpomaleně.
"Sammy?" řekl poprvé nejistě, avšak když postoupil vpřed, aby mu viděl do obličeje skrz lampu, která sem vrhala světlo z ulice, štěstím si oddychl. "Sammy!" řekl už o něco hlasitěji a druhý muž slyšel v jeho hlasu náhlý klid a pocit jistoty. Dean na nic nečekal, rozešel se vpřed pevným krokem a ani jednou nezaváhal, …však to byl jeho Sam. Jeho bratr - a naživu.
Už ani nepomyslel na svoji ránu na ruce, obtočil jednu ruku kolem Samova krku a druhou kolem pasu, obličej zabořil do záhybu krku. "Jsi tady, Sammy, utekl jsi mu. Zvládl jsi to," mumlal do hedvábného saka, kterému pořádně ani nevěnoval pozornost.
"Vůbec ne," prolomil tu klidnou atmosféru Sam, "vůbec ne, ba naopak. Zůstal jsem."
Dean chvíli stál a svíral bratrovo tělo v objetí, načež mu došel význam jeho slov, konečně se mu mozek dopracoval závěru. Odlepil se od něj a pohlédl mu nechápavě do očí. Jiskra, kterou tam vždy jeho Sammy měl, byla pryč. Zůstala tam pouze díra po neukojeném chtíči, bolesti a trápení. Tohle bylo okno do duše padlého anděla.
"Cože?" vypadlo z Deana zcela čekaně. Hlava mu dávala jasný povel, aby utekl, aby si zachránil svůj holý život. Tohle nebyl Sammy a pochyboval, že ho Lucifer nechá jít. On ale zůstával stále dál, stál tam jako opařený a nemohl si připustit, že tohle již není jeho bratr, že je bratr někde v pozadí a dívá se, jak Lucifer ovládal tělo.
"Řekněme, že se Sammy pouze dívá a… neuvěříš mi, ale je to opravdu krásný pocit, stát tu a slyšet, jak řve, abych tě nechal jít a neublížil ti," rty se roztáhly do úšklebku, který Dean u Sama nikdy neviděl. "Nevykládej si to špatně, Deane, ale musel jsem tě vidět. Chtěl jsem, abys viděl, že jsi o něj přišel, že ho vlastním nyní já… a Deane, - nemůžeš mu pomoc, nemůžeš udělat nic."
Dean se prudce nadechl, při nutkavém pocitu, že se topil. Najednou jej oslepila vlna vzteku a zloby, napřáhl ruku a už už viděl, jak ho málem udeřil, když Sam pouze zvedl ukazováček a on letěl přes celou místnost. Narazil do stěny, rána byla tak velká, že se mu až zatmělo před očima.
"No tak, Deane," naklonil hlavu na stranu, "tohle jsi snad nemyslel vážně, viď? Uhodit mě pěstí," překročil Deanovu bundu, ležící na zemi a pokračoval stále dál, nakonec se zastavil těsně u lovce.
"Možná nemůžu, ale Sammy ti nakope prdel," vyplivl Dean chuchvalec krve. "Pokud si myslíš, že tě necháme ničit naši Zemi…"
"A co byste mi chtěli udělat?" prohodil naoko srandovně. "Prohodit mě portálem do mého vězení?"
Dean se zatvářil překvapeně. Jak to věděl, proboha?
"Myslíš si, že jsem nezjistil váš ubohý plán? Deane, Sam je pouhý člověk, myslíš si, že dokázal přede mnou skrýt svoje myšlenky a vzpomínky?" povytáhl obočí. "Viděl jsem toho hodně, Deane Winchestere, celý Sammův život a abych byl pravdivý, nebyl nejenom nudný, ale i vzteklý. K smrti mě ale pobavilo, když před tebou dokázal schovat pouze jednu myšlenku, která by rozhodně změnila vaše pevné bratrství."
Dean nic neříkal, Lucifer jej chytl za rozepnutou košili s tričkem a nadzvedl ho, lovec se tak dotýkal podlahy jen špičkami bot. Přiblížil svůj obličej k Deanovému a s rostoucím se úsměvem pronesl: "Ani si neumíš představit, co Sammy zrovna vyvádí. Ten řev, ten vztek a hněv, ta nenávist… a ty prosby."
"Prosby?"
"Prosby, abych tě nechal jít, …abych mlčel," tiše se zasmál do tmy a zlověstného ticha.
"Co? Co přede mnou tají?" řekl Dean. Nemohl si pomoc, ale Sammy mu už toho tolik tajil, že nemohl odolat vábení. Lucifer se opět zasmál, avšak krátce, jakoby věděl, jak tahle celá noc skončí. A taky, že to věděl, měl Deana ve své hrsti.
"Tají toho před tebou docela dost, celé vaše bratrské pouto je jen na lži. Samozřejmě z jeho strany," podotkl, "namluvil ti Sam, že odešel na vysokou kvůli otci a kvůli svému životu? Lež!" sevřel pěst, ve které svíral Deanovo oblečení. "Namluvil ti, že trávil čas s Ruby kvůli moci a aby odstranil démony a Lilith? Lež!" přiblížil svůj obličej k druhému a Dean si tak uvědomoval jeho blízkost, dech na své tváři, jiskrné oči, které ho probodávaly a které rozhodně nebyly jeho bratra.
"Proč tedy?" řekl Dean tiše.
Lucifer se usmál, miloval drama, miloval tyhle hrátky s lidskými tvory, s havětí, kterou tolik Bůh miloval a kvůli které byl sražen na Zem. Nechtěl se Deanovi pomstít jen za to, že jej neustále sledoval a likvidoval jeho hračky (děvky, démony), ale také za to, že musel být v očích Boha někým a to on nedokázal strpět. Proč všechny ty náhody, proč nikdy neumřou, proč mají takové štěstí? A teď, když měl Sama Winchestera, chtěl ještě jeho, Deana. Ponížit ho, zdeptat ho. Chtěl, aby se mu zvrátili všechny dobré vzpomínky na jeho bratra.
"Protože se do tebe zamiloval, …a jelikož se ti to bál říct…" nechal větu vyznít do ztracena a díval se do překvapených očí. Studoval každý rys tváře, který se změnil, světlo v očích a rty, které se rozevřely v úžas.
"Sammy tě dostane, ty hajzle," řekl rozhodně Dean a pevně se mu díval do očí. Lucifer na zlomek sekundy zaváhal, poté ho ovládla zlost. Práskl s Deanem znovu o zeď, o kterou se lovec opíral a poté znovu. Zatímco jej jednou rukou pořád svíral, druhou mu prstem přejel po tváři. Nehet mu zanechal malou ranku, které si Dean vůbec nevšímal. Bylo mu to jedno.
Když se však Samův obličej přiblížil a jejich nosy se skoro dotýkaly, nenechalo ho to v klidu. Zavrtěl se, ale Lucifer ho držel pevně. Jejich rty se v sekundě spojily, Dean vytřeštil oči na svého bratra, tedy na jeho lidskou schránku. Zatímco ho Lucifer tvrdě a bez nějakých zbytečných něžností líbal, on přemýšlel, jak se dostat pryč. Když se od něj odtáhl a lovec se mohl konečně nadechnout, byl odhozen na postel. Zmateně se zapřel v loktech, nechápal, jak se mu to povedlo, vyhledal zatím pohledem Sama, který si svlékal bílé sako a povoloval kravatu.
"To nemyslíš vážně!" řekl hned Dean, když mu došlo, co zřejmě Lucifer zamýšlel. "Nejsem tvoje děvka, abys mě tady…"
"Omyl, Deane," když kravata povolila, odhodil ji kamsi za sakem, nyní si začal rozepínat knoflíčky od košile.
"Tohle nedovolím!" zvýšil hlas a už se domáhal tvrdé půdy pod nohama, avšak se stačil pouze otočit čelem na bok postele, když byl silou Lucifera vrácen nazpět. Sam pouze zvedl ruku a Deanovi se kolem rukou obtočily provazy, které ho připevnily u pelesti postele. Dean si uvědomoval, že byl v prdeli. Poprvé za svůj život si připustil, že byl na tohle sám a že mu nyní nikdo nepomůže. Pokud se Castiel díval, byl by rád, kdyby okamžitě naklusal a dostal ho odsud, ale protože se tu neukázal, měl zřejmě něco jiného na práci. Viděl, jak Lucifer odhalil Sammyho tělo, měl na sobě pouze bílé kalhoty a nic víc. Nebezpečnými pohyby se k němu dopracoval, sedl si na jeho klín a silně zatlačil do jeho klína. Jednou rukou mu stačilo, aby sjel po tričku, které se začalo samo od sebe párat, a tak Dean přišel o své staré/nové triko. Lucifer se zhoupl znovu a jejich klíny se o sebe znovu a znovu třely.
Lovec si začal uvědomovat, že se vzrušoval, jeho penis začínal nabírat na velikosti, dech se zrychlil a s tužebným pohledem v očích sledoval Sama, jak se mu svaly napínaly vzrušením. Aniž by si to uvědomil, Samova ruka se dostala pod jeho kalhoty a až ve chvíli, kdy stiskla v dlani jeho přirození a začala ho zpracovávat, Dean vydechl překvapením. Zabořil hlavu do polštáře a přivřel oči návalem vzrušení, které se mu prohnalo tělem jako uragán, hučelo mu v uších a jakoby byl ve snu. Cítil Samovy ruce všude na svém těle. Mokré rty putovaly přes jeho hruď, až ke rtům. Tvrdě a majetnicky, jakoby mu Dean patřil, ho políbil.
Zatímco ho uspokojoval rukou a líbal na rty, druhou rukou si rozepl kalhoty a stáhl je do půlky stehen, poté se od něj odlepil a začal sundávat i ty lovcovy. Dean nepatrně zvednul hlavu, když uviděl, o co se Lucifer snažil, pootevřel zmatením pusu. "No to snad…"
Sam ho opět políbil, rukou přejížděl po celé Deanové délce, aby byl lovec stále vzrušen, když najednou ucítil tlak na svém konečníku. Winchester zacloumal zuřivě pouty, seč co mu ještě zdravý rozum dovoloval a snažil se vysvobodit, jenže druhý muž si ho nijak nevšímal. Držel pevně jeho boky a dobýval se bez jakékoliv přípravy do těla. Když byl v něm až po kořen, na sekundu setrval, vyhledal Deanův pohled, a když se na něj lovec konečně podíval, jeho rty se zformovaly do úsměvu. Poprvé přirazil a Dean, ač nerad, překvapeně vydechl, když zjistil, že je mu to příjemné.
"Možná bys chtěl vědět," řekl tiše, vzrušeně Lucifer, "že se to Samovi líbí. Užívá si to," sjel po Deanové holé hrudi a nepřetrhoval jejich oční kontakt. "Líbí se mu, když tě takhle vidí ležet, …pod sebou, když sténáš díky jemu."
Dean něco odfrkl, možná se mohlo zdát, že říkal, že to není Samova chyba, ale Luciferova. Padlý anděl znovu přirazil, jeho tempo se zrychlovalo a Dean se rytmicky napínal v zádech, začal přirážet proti Luciferovému klínu a aniž by se to snažil ovládat, začal nahlas sténat. Jeho hlas se zvyšoval, zvrátil hlavu dozadu a přivřel díky příjemným pocitům oči.
Už nedokázal vydržet déle, slast, kterou mu způsoboval nejen přírazy, ale i rukou na penisu, se nedala vydržet a přemohl ho divoký orgasmus, který ještě s žádnou ženou takový neměl. Připadal si, jakoby uběhl maraton, jeho tělo bylo slabé a vyčerpané. Jako zdálky slyšel Lucifera, jak vyvrcholil, sevřel svoje nehty do Deanových boků a tělem padl na něj. Když se Samova hlava zvedla, aby se na něj podíval, viděl tvář a hlavně jiskru v jeho očích, která patřila pouze Samovi.
"Deane," řekl tiše Sam. Jeho hlas byl zlomený a vyčerpaný. Lucifer byl až moc silný a on ho nedokázal ještě potlačit, až nyní. Díval se na svého bratra, který ležel pod ním a ani pořádně nevnímal, byl už někde mezi spánkem a bděním. Nechal svůj úd vysunout z Deanového konečníku a poté z něj slezl. Musel to zarazit, musel Lucifera dostat zpět do klece. Snažil se o to celou dobu, ale anděl byl silnější, než kdejaký démon. Přikryl svého staršího bratra duchnou a na rozloučenou se rty dotkl spící tváře.
"Uvidíme se, Deane. Na hřbitově Stulll u Lawrence, - tam to všechno skončí," pohladil ho na tváři a na sekundu se zadíval do jeho tváře. Poté zmizel, jakoby v pokoji ani nikdy nebyl… a Dean osaměl.

Son of a bitch

18. ledna 2014 v 11:00 | May Darrellová

Son of a bitch

Richard ´Dick´ Roman/Dean Winchester

Další jednorázovka na seriál Supernatural, doufám, že si pamatujete na hlavního záporáka v 7. sérii. :)
Pěkné čtení.


V restauraci bylo narváno, všichni lidi měli na stolech jak Burgery a hranolky, tak steaky a jiné poživatiny, které obsahovaly kukuřičný sirup. Jenom jeden stůl úplně vzadu, měl na stole čerstvou zeleninu a perlivou čistou vodu.
Dean se nechutně díval na svého bratra, jak si vidličkou nabral vrstvu salátu a poté ji vložil do úst. A znovu, znovu a znovu. Nakonec se opřel o židli, a zatímco se to snažil vydýchávat, posunul nohou plný pytel víc pod stůl, aby nikdo nic neviděl. Toho se však nemusel bát, nikdo v restauraci jim nevěnoval pozornost. Všichni byli zhypnotizováni jídlem.
"Co uděláme s těmi hlavy?" prohodil Dean a stále se díval na Sama, jak se ládoval zeleninou, zatímco se on v duchu modlil za svoje Burgery.
"Můžeš o nich přestat mluvit alespoň, když jím?" letmo na něj pohlédl.
"Ne. Když se ani já nenajím, tak ani ty. Takže, co s nimi?" nenechal se odradit.
"Běž je někam zakopat, nebo co já vím," pokrčil rameny Sam a zatímco se jednou rukou krmil, tou druhou si rozevřel noviny a začetl se do článku.
Dean se napruženě zvedl. Tahle celá věc mu přišla směšná, Dick chce díky restauracím a jiným potravinovým řetězcům zhypnotizovat celou Ameriku, a tak mít pro sebe a jeho parchanty dost lidstva neboli jídla. To nemohl vymyslet něco lepšího? Když se tak díval na Sammyho, mohl poslat k šípku zeleninu a ovoce a ne fastfoody.
Sebral hnědý pytel ze země a s tím, že je půjde někam odklidit, vyšel ven před restauraci, kde na něj čekal černý Chevrolet z roku ´67. Přejel dlaní po nablýskané kapotě a poté nasedl do svojí baby.
Když dojel až za město, kde bylo pouze pole, vystoupil z auta a otevřel kufr, kde přehraboval věci za účelem, aby našel rýč. Najednou ucítil prudkou bolest v zátylku a poslední, co spatřil, byl podřízený od zkurvysyna Dicka, Edgar.

Dean se probudil o několik hodin později, díky tomu, že měl zavázané oči, tak nic neviděl. Cítil vůni po vanilce a… mase. Zacloumal rukama, ale nebylo mu to nic platné, měl je svázané za židlí, ale nohy však ne. Proto zkusil vstát, ale sotva udělal krok do neznáma, někdo ho chytil a držel pevně u sebe, aby se již nemohl pohnout. "Deane, vzbudil se, …výtečně," řekl hlas, který Winchester poznával, ale nemohl ho nikam zařadit. Kde to kruci byl?
"Kdo jsi, ty…" zacloumal sebou a když zjistil, že je to opět marné, zaklel si sám pro sebe.
"V mé malé, skromné firmě. Doufám, že ti nevadí ty pouta a šátek, musíš pochopit, že je to pro bezpečnost."
Dean znovu zaklel. Už věděl, kde byl. Ten hlas konečně poznal, největší hajzl pod sluncem. "Dick," vyprskl jeho jméno odpudivě a sám se sobě uchechtl. Miloval dvojsmysly, a když se někdo tak debilně jmenoval, tak proč si z něj neudělat srandu?
"Nejsi v pozici, kdy bys mohl vtipkovat."
"Jasně, …je mi to jasné, sežereš mě," uchechtl se.
Překvapilo ho, že mu Leviathan strhl šátek z očí. Když si jeho zrak zvykl na šero v Romanově kanceláři, upřel hnědý pohled na muže před ním. Dick si teatrálně povzdychl. "Věř mi, že bych strašně rád. Za dob, když jsme tuhle planetu obývaly, naše ztráty nebyly takové, jako teď díky vám. Přišel jsem ale na jedno, co lidé snáší hůř, než kdejaké mučení nebo smrt."
"Žraní salátu," odpověděl klidně Dean, "pokud mě chceš mučit, je to ideální způsob."
"Ponížení, neumíš si ani představit…"
"Zrovna o tom jsem mluvil. Nedat si místo hnusného zeleného salátu, kus masa."
Dick se na chvíli odmlčel, načež přistoupil k Deanovi a když byl obličejem několik centimetrů u něj, sevřel mu bradu v ruce. "Myslel jsem tím jiné ponížení, Winchestere," ukazováčkem mu přejel po tváři. Dean stál na místě, zajat Edgarem, jako solný sloup. Co tím proboha myslel?
"Co bys řekl…" kousek odstoupil, aby dosáhl na svůj pracovní stůl a vzal do ruky zabalený Burger, "kdybych ti dal po čem tak toužíš?" zamával mu před obličejem jídlem.
Dean se uchechtl. "Nejsem tak blbej, vím, že je tam ten sajrajt."
"Ano," připustil Roman, "abys byl povolnější, tak ti bude stačit tento kousek. Edgare," podíval se na svého podřízeného, "kdybys byl tak hodný," hodil mu zabalený Burger.
"Moment, - jak povolnější?" zařval Dean ještě za zavírajícími se dveřmi. "Zkurvysyne!"
Zatímco ho Edgar stále svíral, aby Dean neutekl, jednou rukou do něj narval Burger, při čemž mu bylo úplně jedno, že se Dean začal dávit a nestíhal polykat. Když měl v sobě zkaženou stravu, začal pociťovat, jak se jeho smysly otupily. Zrak se trochu rozostřil, sluch zeslábl, nohy se mu podlamovaly a hlava se mu začala točit. Jakoby byl opilý. Když ho Edgar na zkoušku pustil, ozvala se gravitace a Dean by spadl na zem, kdyby ho Leviathan nechytil. Dovlekl ho na koženou sedačku a posadil ho na ni.
"C - co mi…" snažil se zaostřit, aby na Edgara viděl, "co mi ten hajzl udělá?"
"Bude se ti to líbit… možná," uchechtl se. "Nebo budeš prosit, aby přestal. Tak či tak, je to za náš druh, který jsi ty a tvůj bratr vyvraždil. Budeš prosit, aby si tě dal raději k večeři."
Poté Dean viděl, jak se vzdaloval, až opustil Dickovu kancelář a on tam zůstal sám a svázaný. Porozhlédl se kolem, ale viděl pouze obrysy a neurčité tvary. Hlava se mu stále motala a nohy… Když se postavil, spadl zpět na zadek. Byl v koncích.
"Cassi," řekl do ticha kanceláře. "Cassi." Zaprosil znovu, ale anděl ho neslyšel. Připadalo mu, že tu byl věčnost, že čas vůbec neutíkal. Cítil, jak mu tělo začalo vypovídat službu, jak mu hlava padala na pohovku, když v tu chvíli uslyšel kroky. Někdo otevřel dveře a znovu zavřel.
"Deane, zůstal jsi," prohodil laškovně Dick. "Je to příjemné, viď? A to vděčíš mému výtvoru, žádný alkohol," přešel k pohovce a Dean na něj mžoural, zatímco se snažil vstát. Dick položil dlaň na jeho hruď a zatlačil ho do pohovky. Se vší silou sledoval, jak si Roman vysvlékl tmavě šedé sako a fialovou košili, kterou měl pod tím, si rozepl. Tak odhalil svoji hruď.
"Jestli si mě - jestli si mě chceš dát k večeři, tak si pohni!" řekl Dean vyčerpaně. Hlava se mu pořád točila a slyšel, jak mu hučí v uších.
Avšak uslyšel jenom tichý smích, poté mu byly rozepnuty pouta. Ucítil, jak ho nadzvedl a vysvlékl mu hnědou bundu. Načež sevřel v dlani modrou košili a přitáhl si ho k sobě.
"Nechci tě snít, …alespoň ne zatím," řekl tiše. "Chci tě ponížit, chci ti udělat to, na co nikdy nezapomeneš, Deane." Jeho rty se přiblížily a Deanovi se zhnuseně rozšířily zornice, načež byl lapen v polibku. Bral si ho tvrdě a neústupně, jako zvíře, který bylo poháněno pudem.
Nechal ho padnout zpět na pohovku a stále ho líbaje, rozepnul mu košili.
"Pře - přestaň!" odtrhl se konečně od horkých úst Dean a zběsile se snažil nahnat vzduch do plic. Pokusil se ovládnout ruce, aby ho mohl udeřit, nebo alespoň odstrčit, ale jedna mu volně visela z pohovky, zatímco ta druhá ležela vedle něj. Nemohl s nimi vůbec hýbat. Dick mu vysvlékl džíny a stáhl boxerky, vecpal se mezi jeho nohy, zatímco se jejich rty opět spojily, začal ho rukou mučivě dráždit v rozkroku. I když Dean nechtěl a moc se snažil myslet na něco jiného, jeho tělo se vzrušilo, penis mu ztvrdl v Dickově dlani a on poprvé za tuhle noc zasténal - hlasitě a táhle.
Když se poprvé uslyšel, zhnuseně si skousl dolní ret. Díval se kamsi do stropu a snažil se potlačit to vzrušení a touhu, která zaplavovala celé jeho tělo a smysly. Byl v jednom ohni, cítil, jak už se dere k vrcholu, ještě pár tvrdých přírazů Richardovi ruky a… nic.
Dean mátožně zvedl hlavu a podíval se jeho směrem, hruď se mu divoce vzdouvala a zornice měl nyní rozšířené touhou po uspokojení. Dick se na něj pouze zle usmál, rozepnul si poklopec, stáhl si kalhoty s boxerkami do půli stehen a poté Winchester pouze viděl, jak si plivl na…
Dean zpanikařil, do rukou se mu na vratký moment vrátil cit, a tak je neohrabaně zvedl a položil je na druhou hruď, snažil se ho odstrčit, ale bylo to marný. Za pár sekund ucítil na svém konečníku tlak, který se zvětšoval, byl to hnusný pocit a jestli šlo Romanovi o ponížení, tak se mu to skvěle povedlo. Když byl v něm celý, začal se pohybovat, aniž by čekal na to, až si lovec zvykne. Přirážel tvrdě, až surově. Bral si tělo drastickým způsobem, zanechával mu na hrudi stopy od svých nehtů a znamení po milování. Jeho přírazy se zrychlily, až se celá pohovka začala posouvat na místě, Deanovi bolest nepřišla již tak hnusná, pociťoval znovu slast. Jeho penis bolel tvrdostí a touhou po uspokojení. Lovci vyšel z hrdla sten, a další, který byl hlasitější, než ten předtím.
Dick chňapl po naběhlém údu a začal ho rytmicky, tak jak přirážel, zpracovávat. Dean to nevydržel, prohnul se v zádech a bouřlivě a hlasitě se udělal na svoje břicho. Po pár sekundách ho následoval Roman, který když jej přepadl orgasmus, se jeho tvář změnila na tu pravou a Dean tak viděl monstrum, kterým doopravdy byl. Roman tak zůstal, jeho dlouhý jazyk kmital od strany ke straně, zohnul se a jedním pohybem slíznul Deanovo sperma z břicha, poté se zpět změnil na lidskou podobu.
Winchesterovi se udělalo špatně, už nemohl dál. Najednou se mu zatmělo před očima. Poslední, co od Dicka slyšel: "Nezapomeň, Deane. Až se příště uvidíme, mohli bychom to zopakovat."

"Deane! Deane!" uslyšel lovec jakoby z dálky. Když pootevřel oči a uviděl před sebou Sammyho, hbitě se posadil. Když se rozhlédl zmateně kolem, poznal, že seděl ve své Baby na zadním sedadle. Měl otevřené dveře, ve kterých na něj starostlivě koukal Sam.
"Jsi v pohodě? To jsi tu spal celou dobu?"
Dean poposedl, když ho začal bolet ukrutně zadek. "Eh, …asi."
"Budeš řídit ty, nebo mám já? Bobby našel způsob, jak se dostat do Dickovy firmy."
"Budu řídit já," vyhrkl rychle a vztekle sevřel ruku v pěst, "a už se nemůžu dočkat, až toho zkurvysyna dostanu!"

Špatně zvolená slova

11. ledna 2014 v 11:00 | May Darrellová

Špatně zvolená slova


Dean Winchester/Castiel

Další jednorázovka, doufám, že se bude líbit. :)


V místnosti se náhle pohodová atmosféra změnila na vzteklou a uraženou. Nikdo si toho pořádně nevšiml, až na stojícího anděla za menším hnědovlasým mužem.
Sam vrhnul zmatený pohled na Deana, a zatímco se snažil uhodnout, proč jeho starší bratr tak reagoval, Dean se zvedl ze židle a nakvašeně prošel kolem Castiela, aniž by si ho všiml. Tedy, on si ho všiml - až moc, ale nechtěl mu to dát sežrat tak snadno.
Měli případ - on a Sammy - něco se zvrtlo a démon je málem zabil, když volal Sam na Castiela, nic. Když Dean, taky nic. Popravdě starší z Winchesterů nějak tajně doufal, že anděl nevyslyší Sama, ale Deana. Jenže anděl vůbec nepřišel, neukázal se více jak měsíc a jemu prostě ruply nervy a zařekl se, že s ním nepromluví nejméně rok.
Když procházel kolem Castiela, muž v baloňáku ho chytil za paži a pronikavě se na něj zadíval. "Deane," řekl tiše, ale nic víc nepověděl, jakoby jedno jméno vysvětlovalo vše.
"Ne! Vůbec na mě nemluv!" zarazil jej druhou rukou, kterou Castiel nesvíral. "Měsíc se ani neozveš, já a Sammy jsme tam málem chcípli a ty si lítáš - bůhvíkde - snad na růžovém obláčku," vytrhl mu ruku a s tím, že si půjde dát skleničku do baru, odešel.
Castiel se otočil na Sama, ale ten nevěděl, co na to říct. Deana znal, alespoň to do teď věděl, ale nyní si tím nebyl jist.
"Co se s ním děje?" prohodil Castiel, ale Sam pouze pokrčil rameny.
"To kdybych věděl. Poslední dobou se k tobě modlil často, skoro každý den."
"Já vím, slyšel jsem ho."
"Tak proč jsi nepřišel?" nechápal.
"Měl jsem práci," řekl prostě.
"No jasně, měl jsi práci. Deanovi na tobě opravdu záleží, kdybys byl v průšvihu, neváhal by a hned by nasedl do Impaly a jel za tebou!"
"Měl bych jít asi za ním," nadhodil Castiel a už se otáčel k odchodu, když ho Sam zarazil.
"Ne! Měl bych jít za ním já a promluvit si s ním. Ty zůstaň tady."
Když Sam vstoupil do baru, ovanula ho aroma alkoholu a cigaret. Nakrčil nos a vyhledal svého bratra, který zrovna do sebe nakláněl skleničku whisky. Doufal, že už nebyl opilý, to by potom s ním nebyla žádná řeč. Když však došel k němu a sednul si vedle něj na barovou stoličku, uviděl před ním několik už vypitých skleniček. Protočil očima a upřel na Deana unavený pohled. "Deane, o co se snažíš? Vypít první ligu?"
"Možná," zamumlal jeho bratr a máchl rukou na barmana, aby mu dolil další. "Proč jsi tady, Sammy?"
"Abych tě vzal zpět do motelu," díval se, jak další obsah zlatavé whisky skončil v hrdle Deana Winchestera.
"Nepotřebuju - nepotřebuju, aby ses o mě staral. Ty a ani Cass."
"Ale no tak, co tě štve? Cass měl práci, nemohl přijít…"
"A tak nás málem nechal zabít?" přimhouřil oči a zvýšil hlas. "Volal jsem na něj - několikrát."
"Já vím, slyšel jsem to."
"Neslyšel jsi nic," řekl tiše a chňapl po dalším panáku.
"Chápu tě, jsi naštvaný, ale tohle je Cass, nemůžeš se zlobit na jeho… chování. To je prostě celý on," snažil se mu promluvit do duše, ale Dean ho neposlouchal, alkohol už dělal své a jemu se začaly plést myšlenky, slova a dokonce i nohy, když se snažil postavit. Padl zpět na židličku a upřel na Sama dlouhý pohled.
"Co je?" nevydržel to jeho mladší bráška. Nato však zakroutil hlavou, vlastně ani nechtěl, aby mu něco říkal. Vždy, když se Dean napil, jeho myšlenkové pochody klesly a on na tohle opravdu neměl náladu.
"Kde je?" škytl menší z mužů.
"V hotelu… asi. Vlastně ani nevím, chtěl jít za tebou, ale to jsem mu zarazil," díval se, jak se pokoušel vytáhnout z kapsy peněženku, ale jeho ruka se nějak nemohla dostat do kapsy. Ztratil trpělivost a vytáhl mu jí, hodil na bar pár bankovek, podepřel ho a společně se rozešli ven. Když se tak na Deana díval, překvapilo ho, že se tak zřídil. Uměl pít, vlastně nebyl den, co by si Dean nedal pivo, nebo skleničku dobré whisky. Proto ho překvapilo, že byl na tom takhle.
Když vyšli před bar, tak se Sam mohl konečně nadechnout čerstvého vzduchu, ale jeho bratr to zřejmě neschvaloval. Uslyšel, jak se jeho dávicí reflex ozval a Dean se od něj odtrhl, opřel se o zeď a snažil se hnusný pocit vydýchat. V tu chvíli se na místě objevil zčistajasna Castiel. Blízkost, kterou měl od Deana, byla opravdu nepatrná. Dean ho však nepostřehnul, měl o zábavu postaráno.
"Co se mu stalo?" upíral Castiel pohled na Deana a nechápal, co mu bylo. V blízkém okolí necítil žádného démona, ducha či něco jiného, tak v čem byl problém?
"Přehnal to s pitím. Je mu jen zle," vysvětlil mu Sam a vrazil ruce do kapes, když mu začaly mrznout konečky prstů. Dean se obrátil čelem k nim, opřel se o zeď a svezl se po ní k zemi. Jeho oči byly přivřené, jak se snažil rozeznat, kdo to předním stál. Ústa měl pootevřeny a nechápavě pohodil hlavou na Sammyho, aby mu objasnil, co tu chce Castiel. Avšak nečekal na jeho vysvětlení.
"Kdopak - kdopak se tu objevil? Náš malý andělíček se přilétl kouknout na nebohého Deana, který se kvůli němu tak zřídil," mlel nesrozumitelně, pletly se mu slova a Deanovi samotnému přišlo, že mluvil moc potichu, a pak že zase řval. Nemohl to ale ovlivnit.
"Cože?" povytáhl Castiel obočí. "Kvůli mně?"
"Deane, pojď," přistoupil k němu a snažil se ho podepřít a vytáhnout na nohy, ale Dean nechtěl. Chtěl tady zůstat. Proto anděl přistoupil z druhé strany a podepřel ho také.
"Nechte mě tady," škytl a zaklonil hlavu dozadu, jakoby opravdu už usínal.
"Ne, tady nezůstaneš," zapřel se Sam a společně opitého muže vytáhli na nohy.
Cesta do hotelu byla opravdu těžká a směšná zároveň. Dean mlel pořád o nespolehlivosti andělů, o jejich kráse a o… všem ostatní, co nedávalo smysl. Poté začal řvát a nadávat na Castiela, Sammyho, démony a všechny, co jim zkurvili život.
Když dorazili konečně do motelu, nechali Deana padnout v oblečení do postele. Castiel nad ním stál a chvíli ho pozoroval, dokud se neotočil na Sama. "Neměl bych ho přikrýt?"
"Přikrýt? Myslím, že mu je dost vedro," uchechtl se Sam. Najednou se zamračil, prohlédl si Deana a povzdechl si. "Zapomněl si v baru bundu."
Castiel na něj pohlédl. "Zajdu tam."
"Ne! Ty tady zůstaň a hlídej ho, kdyby sem náhodou někdo přišel. Myslím si, že nás pár démonů sledovalo, když jsme opustili bar. Kdyby něco, tak ho přenes, budu hned zpět," dořekl a na významu svých slov, bouchl dveřmi. Castiel chvíli stál na místě a netušil, co dělat, proto si sednul na Deanovu postel a sledoval ho. Winchester nespal, alkohol mu dohnal energii, kterou už dlouho neměl. Naštvaně se posadil na posteli a otočil hlavu ke Castielovi, který byl od něj pár centimetrů.
"Seš moc blízko, Cassi," zamumlal opilecky, odstrčil ho a pokusil se vstát. Castiel ho chytil za paži a stáhl zpět do postele.
"Měl bych jít pro Sama, je tam až moc dlouho," řekl mu a popravdě si myslel, že je to dost dobrá výmluva na to, aby ho pustil a nechal jít.
Castiel se zatvářil zamyšleně, poté zakroutil hlavou. "Ne, Sam říkal, že jsi opilý a měl bys zůstat tady."
"Sam říkal - Mě je jedno, co Sammy říkal, prostě mě nech jít, nehodlám, aby se mu něco stalo!" chytil ho za baloňák a odstrčil, až chudák spadl vedle něj na postel. Anděl ho chytil za ruku.
"Deane! Ne."
"Cassi, zatraceně! Pusť mě!" zvýšil na něj hlas. "Nejsem opilý, už vnímám daleko líp, než předtím, takže…"
"To by mohl říkat i opilý," odporoval. Díval se, jak Dean zrudl vzteky, jenom otevřel pusu a zase ji zavřel. Castiel ho někdy tak dopaloval, někdy by mu rád jednu střelil. Nevěděl, co jiného říct, a tak na něj zařval zcela intuitivně a vyhýbavě.
"Vyhul mi!" chytl ho za ruku, kterou mu svíral tu jeho a snažil se mu zkroutit prsty, ale anděl byl až moc silný a povalil ho pod sebe.
"Rád bych, ale nevím, co tenhle slovní obrat má znamenat," řekl popravdě Castiel a zamyslel se na vteřinu, než se podíval na zmateného Winchestera. Dean otevíral a zavíral pusu, načež nevěděl, co říct. Cass mu poprvé za celou dobu, co se znali, vytřel zrak.
V tu chvíli se dveře otevřely a dovnitř vpadl Sam, když oba muže uviděl v posteli a zejména Castiela, jak seděl obkročmo na Deanovi, jen se zastavil, zvedl ruku a řekl: "Nic nevysvětlujte. Raději to nechci ani vědět."

O den později, co Sam v obývací místnosti motelu pracoval na notebooku, aby zjistil, co lovili, Dean se sprchoval. Castiel seděl před televizí a díval se na (ne zrovna) pořad pro děti. Když si toho Sam všiml, jenom protočil oči, jelikož tohle už jednou udělal. Řekl si pro sebe jen něco o zvrácených andělech a už se na něj raději nedíval.
Dean se opřel o orosenou zeď a užíval si konečně chvilku klidu a ticha. Voda, sršící ze sprchy ho omamovala a uspávala. Měl by odsud vylézt dřív, než tady usne. Chystal se už odejít, otočil se čelem k východu, když v tu dostal šok. Několik málo centimetrů od něj stál Castiel, jeho baloňák už byl promočený díky vodě, ale tomu zrovna nevadilo. Díval se na Deana pohledem, který Winchester nemohl rozeznat, nechápal, co se stalo. Čemu mohl děkovat, že ho Cass navštívil ve sprše - a nahého? Přikryl si rukama své přirození a díval se na anděla zmateným pohledem.
"Cassi, stalo se něco?"
Anděl přejel jeho tělo pohledem a zastavil se na jeho klíně, který si Dean schovával. "Už vím, co to znamená."
"Co?" nechápal stále. Ze včerejší noci si toho moc nepamatoval, cestu do motelu vůbec a to, co bylo potom, měl v mlze.
"Říkal jsi, ať ti ho vykouřím," řekl, jakoby se nic nestalo. Avšak když to dořekl, zapanovala mezi nimi chvilka ticha, při které Castiel odvrátil zrak a Dean se díval do jeho rudnoucí tváře.
"Cože? To jsem říkal?" zatvářil se opravdu překvapeně a jeho pohled zatěkal. Když se Castiel začal přibližovat, Dean začal naopak couvat. Jeho mozek pomalu začal přijímat fakt, že to snad Cass myslel vážně. Položil dlaň na Winchesterovu holou hruď a chvíli setrval, jakoby chtěl rozeznat pocit, který se v něm odehrával. To Dean věděl jistě, byl totálně zmatený a vůbec nechápal, co to do anděla vjelo.
Jejich obličeje byly kousek od sebe, oba cítili dech toho druhého. Castiel si začal až moc užívat pocit, že cítil lidské teplo. Sundal si baloňák a nechal ho dopadnout na mokrou podlahu. Zrak stále upíral na muže a Deanovi to vše přišlo tak absurdní a směšný. Udělal krok dozadu, ale pouze narazil do zdi.
"Cassi, poslouchej… To, co jsem říkal včera, si ani nepamatuji, ale jestli jsem to opravdu řekl, tak se omlouvám. Rozhodně po tobě nechci, abys mi ho… to," zatvářil se roztěkaně. Nejraději by odsud vypadl. Castiel jakoby ho neposlouchal, byl odhodlaný to už udělat. Přejel dlaněmi po vypracované hrudi a zastavil se až u Deanových rukou, které chránili svůj klín.
"Oddělej je," řekl tiše.
"Cože?!" myslel si, že se přeslechl. "Castieli, ne!"
Anděl položil svoji ruku na tu jeho a jakoby kouzlem se sevření opravdu povolilo a on je dal podél těla. Zatracený anděl, pomyslel si Dean.
Když se andělova ruka poprvé dotkla penisu, Dean překvapeně vydechl, zatnul zuby a napjal tělo. Nic se nestane, musel to vydržet, a když Castiel uvidí, že mu to nic nedělá, tak ho donutí odejít. Jenže první pohlazení a první přejetí od kořene až k žaludu, stačilo, aby se v Deanovy začaly probouzet tužebné emoce. Castiel nepřestával v ukájení, byl odhodlaný svoji práci dokončit, to, že byl z něj Winchester na mrtvici, ho nezajímalo. Docela mu to přišlo jako dobrá aktivita, bavilo ho dívat se na muže, kterého dostal z pekla, bavilo ho, jak se Dean tvářil, jak se snažil nevzdychat, jak…
Dean to nevydržel, poprvé nahlas zasténal, chytl se Castielových ramen a přitáhl si ho k sobě. Hlavu položil na jeho rameno, a zatímco anděl nepřestával v pohybech, ba spíše přidával na rychlosti, Dean nevydržel nápor slasti a vyvrcholil na něj. Anděl mu zvedl hlavu, chvíli se díval do touhou zastřených očí a snažil se zapamatovat tento lidský pocit, než se rty dotkly těch druhých. Dean však převzal iniciativu, zatlačil do jeho hrudi rukama a donutil ho couvat, až se nyní Castiel opřel o zeď. Anděl pocítil z muže chtíč, tvrdost a intenzitu. Nechal se jím strhnout, nechal se líbat a laskat prsty. Dean z něj strhl sako s košilí, které dopadlo také na mokrou podlahu.
Nechali se unášet příjemnými, strhujícímu pocity, které ani jeden z nich ještě nezažil. Castiel vůbec a Dean se žádnou ženou také ne. Pro oba dva to bylo něco nového a něco krásného.
Ani si nevšimli, že v druhém pokoji se Sam s úsměvem zvedl a odešel z motelu za účelem vynucené procházky.

Paní Norrisová

4. ledna 2014 v 11:00 | May Darrellová

Paní Norrisová

Marcus Flint/Oliver Wood

Po dlouhé době opět jednorázovka na tyto dva. Přemýšlím, že bych mohla napsat i nějaké pokračování, ale uvidíme... :)



Halucinace

2. ledna 2014 v 11:37 | May Darrellová

Halucinace

Lucifer/Sam Winchester

Po dlouhé době jednorázovka na seriál Supernatural.
Doufám, že se bude líbit a zanecháte nějaký ten komentář. :)


Náhlý třískot skla o stěnu Deana okamžitě vzbudil. Zprvu si myslel, že je to snad sen, ale když zjistil, že se mu to nezdálo, vyletěl z postele jako blesk. Nahmatal vedle postele zbraň, kterou nosil všude s sebou pro případ potřeby a ostražitě se vydal do vedlejší místnosti.
Z vedlejšího pokoje, kam nyní mířil, byly slyšet hlasy, tedy spíše jen jeden hlas. Byl dost frustrovaný, nevyspalý, vzteklý a vyděšený. Když vstoupil do místnosti, druhý muž si ho nevšiml. Stál k němu zády, v ruce drže kudlu. Nedaleko od něj byla roztříštěna váza na několik kousků. To zase budeme platit, pomyslel si naoko naštvaně Dean a protočil očima. Najednou se muž otočil a jeho vyděšený pohled padl právě na něj. "Deane?" oslovil ho opatrně, jestli nemá další halucinaci a jestli je to opravdu jeho bratr.
"Sammy, …co tu vyvádíš? Jsou tři ráno," dal si pistoli za záda džínů, když se ujistil, že nehrozí žádné nebezpečí.
"Já jsem - já jsem," na chvíli se zamyslel, "nemohl jsem spát," řekl nakonec. Dean si povzdychl, pohledem přejel po místnosti, jakoby se chtěl přesvědčit, že tu nikdo nebyl.
"Zase on?" řekl jakoby nic.
"Jo," utrousil unaveně Sam, "nenechá mě spát. Pořád ho slyším a vidím, …nedá mi chvíli klidu."
"Je tu i teď?"
Když se Sam porozhlédl kolem a nedaleko za Deanem uviděl sedět na kredenci padlého anděla, zavřel křečovitě oči. Zprvu nechtěl přikývnout, ale nakonec to udělal.
Dean si povzdychl. "Měli bychom se podívat, jestli ti nedokážeme pomoci."
"Ne," obešel ho Sam a zastavil se u dveří, vedle sedícího Lucifera, "nic nepomůže. Vím to."
"Ještě jsme ale nehledali! Sammy, nemůžeš se vzdávat tak snadno!" zvýšil Dean hlas. Jeho bratr ale svěsil ramena. Už nějakou dobu hledal v knihách nebo internetu, ale nic. Na tohle zřejmě nebyl lék nebo nějaká pomoc.
"Přesně, Sammy," ozvalo se posměšně vedle něho, "jsme v tom jen my dva. No není to krásné? Jsi moje malá osobní děvka, …není zač, Sammy."
Když si šel Dean opět lehnout, Sam ho následoval. Vešel do ložnice, a když se podíval na svoji postel u okna, tak na ní viděl ležet staršího muže, než byl on sám. Člověk to již rozhodně nebyl. Lucifer ležel přesně uprostřed postele, ruce nad hlavou přivázaný k pelesti a nohy volně od sebe. Sam zůstal nehybně stát, zíral na něj několik málo sekund, než si Lucifer povzdychl.
"Ale no tak, Sammy, nezdráhej se," opakovaně používal oslovení, jaké měl pro něj Dean. "Přeci si nenecháme tuhle chvilku ničím zkazit, ten idiot spí a nic neuslyší, takže…?" nechal větu vyznít do ztracena a párkrát na něj zamrkal. Sam nic neřekl, kdyby ano, vzbudil by Deana. Stál tam stále dál a vůbec se mu do postele nechtělo, jak by taky ano, když mu většinu místa zabírala jeho halucinace.
Povzdychl si, bylo jen jediné řešení - nejít spát. Všiml si, že když se svým bratrem přijížděli, tak o ulici dál byl pěkný bar, možná by tam mohl jít.
"Ne. Ne!" zvýšil hlas Lucifer. "Nikam nepůjdeš, Sammy, - no tak!" zacloumal řetězy, které měl kolem zápěstí, řinkot byl tak silný a tak intenzivní, že si musel zacpat uši. Zavřel oči a modlil se, ať už to skončí. A ono ano, najednou byl pryč. Žádný Lucifer, žádný pouta, žádné svádění a mučení. Konečně mohl v klidu zalehnout… a spát.

Samovi to přišlo jako minuta, co se jeho hlava dotkla polštáře a on usnul. Snad ani ne minuta, sekunda. Slyšel se, jak vzdechl, jak ho cosi zalechtalo na uchu, ale pak to hned zmizelo, jemné doteky cítil i na hrudi, ve vlasech, na hrdle - vlastně úplně všude.
Zprvu si myslel, že je to sen, ještě stále byl mezi spánkem a bděním, ale když se doteky začaly stávat intenzivnější, hrubší a tvrdší, víčka se mu zavlnila a on otevřel oči. Obkročmo na něm seděl tmavě hnědý muž, který nebyl zrovna andílek. Jeho zkřivená tvář Sama vyděsila, chtěl ho reflexem odstrčit a tím ze sebe shodit, ale najednou opět uslyšel řinčení řetěz. Když se podíval nad sebe, tak kolem zápěstí se mu vinula tlustá pouta, která ho držela u pelesti postele. Prudce se nadechl, jakoby se začal topit, dech se mu na sekundu zastavil, když se Lucifer naklonil nad jeho obličej a tiše a vítězně řekl: "Teď máme konečně chvilku pro sebe. Můj Sammy."
Sam sledoval jeho žhavý pohled, který mu vypaloval díru do duše, rty zkřiveny v úšklebku a prsty, které sjížděly po pažích, až k hrudi. Lucifer se zhoupl smyslně v bocích, a zase a zase a zase. Sam si skousl spodní ret tak silně, až mu z ranky vytekla trochu krve. Zalila mu rty a vábně se nabízela, aby ji druhý muž ochutnal.
"Takové dary," prohodil laškovně, než Samovi rty oblízl a naoko se zatvářil uspokojeně. "Co bude teď, …polibek?"
Samovy zornice se rozšířily, zatěkal očima rychle k Deanovi a zase na Lucifera, který se bavil pohledem na svoji oběť. Najednou se začal přibližovat, jeho rty byly skoro u něj. Když Sam ucítil cizí rty na svých, trhnul sebou. Lucifer ho zprvu líbal jemně, avšak to bylo jen několik málo vteřin, hned na to to nahradilo dravé, až zvířecí líbání, kdy Sam v puse ucítil i… jazyk.
Deane, zakřičel Sam ve své mysli, ale bratr ho neslyšel, spal tvrdým spánkem a to, co se dělo v místnosti zcela netušil. Sammy byl na to sám, jen on a jeho halucinace, která byla živější, než kdy předtím. Po pár minutách se od něj hnědovlasý muž odlepil, spojovala je pouze tenká slina, která byla důkazem toho, co mezi nimi proběhlo. Sam se prudce nadechl, aby do plic nahnal kyslík.
"Víš, Same… neřekl bys to, ale tomu chlapovi se opravdu líbíš," ukázal na sebe Lucifer. "Vypadá to, že se možná Nick zamiloval," uchechtl se Lucifer. Zhoupl se opět v bocích, a zase a zase…
Sam zasténal, muž měl jednu ruku položenou na hrudi a tu druhou směřoval k Winchesterovu klínu.
"Ne, ne, ne…" šeptal prosebně Sam a probodával Lucifera pohledem, aby ho nechal být.
Padlý anděl se pouze pousmál, jeho zlý úsměv se rozšiřoval a ruka byla stále níž a níž. Najednou, aniž by Sam věděl jak, se andělova ruka dostala pod duchnu a pyžamové kalhoty. Lucifer začal přejíždět nahoru a dolů, zpracovával celou délku a se slastným pohledem se díval na umučeného Sama, který se snažil tak nahlas nesténat. Winchester zvrátil hlavu dozadu a znovu, táhle slastně zasténal, cítil, že každou chvíli dojde k vrcholu, když v tom místnost protrhlo vlezlé hučení budíku.
Dean se ospale natáhl a vypnul ho, posadil se na posteli, a když mu pohled padl na Sama, který ležel roztažený na posteli, celý červený a stále ještě vzrušený s boulí v klíně, zmateně pootevřel pusu.
"C - co… To je jedno," řekl nakonec starší z bratrů "hlavně, že jsi mě nevzbudil."

Zatímco Dean studoval jídelní menu v jedné malé restauraci, Sam měl před sebou notebook a snažil se vyhledat zdejší městskou historii, aby věděli, s čím mají tu čest. Jistě věděli, že bojují s duchem, jenže netušili, kdo to byl a hlavně, co jej tu drželo.
"Myslím, že si dám Burger," zhodnotil Dean situaci v jídelním lístku.
"Neměl bys do sebe rvát samý fast foody," odpověděl mu zcela automaticky Sam, aniž by se na něj podíval. "Mě objednej salát s kuřecím masem."
Dean si odfrkl, ale objednal, co mu bylo řečeno. Sam studoval jedny stránky za druhými a pořád nic.
"Možná bys měl najet na ten poslední odkaz," ozvalo se mu u ucha a Sam sebou prudce trhl. Nijak ale nedával na sobě nic znát, stále si hleděl svého a Lucifera za jeho zády si nevšímal.
"No tak, Sammy, přestaň mě ignorovat. Přeci jsme si užili tolik zábavy," ucítil na svém lalůčku mokrý dotek. Ošil se a rukou se ohnal. Dean ho pozorně sledoval. "Sammy, jsi v pohodě?"
Sam zvedl pohled. "Samozřejmě."
"A Lucifer? Poctil nás svojí přítomností nebo si dává oraz?" povytáhl obočí.
"Oraz," pousmál se Sammy, jakoby nic a nereagoval na pohled žhavých očí, který probodávaly jeho záda.
"Sss, takhle lhát, …že se nestydíš. Proč mu neřekneš pravdu, že jsme si to ráno málem rozdali a dneska to dokončíme?"
Sam zatnul ruku v pěst, najednou sbalil svůj notebook a s tím, že se půjde podívat do zdejší knihovny, odešel z restaurace.
Když došel do veřejné knihovny, knihovnice ho nasměrovala, kam by měl jít. Přitáhl si svůj hnědý baťoh více k tělu a rozešel se. Prohlížel jednu knihu za druhou, ale nic zatím nenašel. Vzal si tedy další tři a posadil se k malému stolečku. Najednou se jeho židle a tím pádem i on, otočil zády ke stolu a čelem k návštěvníkovi. "Ne!" řekl nahlas Sam. "Je to halucinace, halucinace, halucinace," mnul si spánky, a když mu na čele vyrašil pot, automaticky ho setřel hřbetem ruky.
"Jsem víc, než jen to, Sammy. Copak ti to nedochází, že se mě jen tak nezbavíš?" prstem přejel po tváři a sjel až ke krku.
Najednou vše ustalo. Jakoby tu Lucifer ani nebyl, někdo ho pohladil dlaní po tváři a Sam otevřel oči. Když před sebou uviděl svého bratra, vyskočil a roztěkaně se díval kolem. Není možné, aby jen tak zmizel. Dean se na něj díval pohledem, jakoby všechno pochopil a všechno věděl.
"Není tu? Teď už ale opravdu, Sammy. Je pryč?"
Sam se ještě jednou podíval dokola. "Jo," povzdychl si.
Dean se pousmál, načež si ho přitáhl do objetí. "Nemusíš se prát se vším jen ty. Někdy potřebuješ pomoc."
To ale netušili, že Sama jeho halucinace ovládnou natolik, že skončí v blázinci a bude na pokraji smrti, nebude moci jíst a spát a bude se modlit, ať už je všemu konec.