Únor 2014

Halucinace

22. února 2014 v 11:00 | May Darrellová

Halucinace


Lucifer/Sam Winchester

Volné pokračování jednorázovky Halucinace, na seriál Supernatural.



Několik měsíců uteklo ode dne, co Sama pronásledovaly vidiny o padlém andělovi, snažil se ze všech sil ho přehlížet, neposlouchat a všímat si pouze své práce a Deana. Jenže to šlo hůř a hůř.
Lucifer byl s ním každou minutu, každou sekundu, byl s ním snad i na záchodě, když šel koupit jídlo nebo šel do knihovny - byl prostě všude. Spánek se mu dosti změnil, spal nanejvýš tři nebo dvě hodiny denně a dokonce přestával mít chuť na jídlo. Jedl jen s povinnosti a hlavně proto, aby si jeho bratr ničeho nevšiml.
Zrovna se vracel do motelu, šel tiše, ale bolest v noze a tvarující se modřina na boku, mu to dost znepříjemňovala. Neměl své dny, nebyl už tak ostražitý, a pokud viděl něco neobvyklého, posuzoval to Luciferovým halucinacím. Jenže tentokrát se zmýlil a stalo se mu to osudným.
Zabouchl za sebou tiše dveře, když v tu se rozsvítila lampička a jeho bratr se hbitě postavil na nohy. Změřil si ho od hlavy až k patě a překvapeně vytřeštil oči. Sam byl pryč nanejvýš tři hodiny, tak proč vypadal tak zbědovaně?
"Co se ti stalo?" řekl nahlas.
Sam přešlápl, jenže rána na boku se ozvala a tvář se mu zkřivila bolestí. "Když jsem vycházel z knihovny, tak mě někdo zezadu překvapil a…" nedokončil, co začal a Dean ho přerušil.
"Překvapil? To jsi ho neslyšel?" nechápal.
"Ano, ale myslel jsem si, že jsou to jen sluchové halucinace," odpověděl popravdě a obešel staršího lovce, sundal ze sebe bundu s košilí, kterou odhodil po cestě na postel a vešel do koupelny. Vzal z umyvadla ručník, který namočil do vody a poté si sedl na vanu. Zrovna si omýval ránu na břiše, když za ním vešel Dean. Měl na sobě pouze kalhoty, jinak nic. V ruce držel láhev alkoholu, když si před něj klekl, natáhl ruku po ručníku. Sam mu ho s vděkem dal.
Namočil kousek ručníku v alkoholu a přimáčkl ho k Samově ráně, lovec tiše sykl. Dean přejel pohledem po zkrvavené tváři, vypadal opravdu špatně; roztržený dolní ret, ze kterého vytékala krev, natržené obočí, monokl pod pravým okem a k tomu ty děsně ospalé oči.
Vzal nový ručník, který namočil taktéž do vody a stíral z ustarané tváře všechnu tu krev. Sam přimhouřil oči, pečování jeho bratra se mu zamlouvalo. Líbilo se mu, jak jemně přejížděl po ránách a jak se na něj starostlivě díval. Tak jako vždycky.
Dean položil svoji druhou ruku, kterou se opíral o hranu vany, na Samovo stehno a naklonil se více k němu.
"Nenechá tě na pokoji, že?" řekl zničehonic tiše.
Když Sam zakroutil hlavou, Dean si povzdychl. "Tak rád bych ti chtěl pomoct, Sammy. Tak moc, …ale nevím jak."
"To nevadí," vydechl Sam, "jsem rád, že jsi tady, - že tu nejsem sám. To mi pomáhá."
Deanovy prsty sevřely stehno o něco silněji, ruka, která pečovala o jeho obličej, poklesla a lovec se na okamžik zarazil, sjel pohledem na jeho rty, které se v ten okamžik jevily jako jediný jeho cíl. Než se Dean jakkoliv odhodlal pokračovat, Sam natočil hlavu jinam, někam, kde byly dveře od koupelny.
O futra dveří se opíral s jasným úšklebkem na tváři Lucifer, ruce měl založené na hrudi a ležérně nataženou nohu. Nic neříkal, ale Samovi bylo jasné, co se mu honilo hlavou.
"Je tu," zkonstatoval Dean nakonec, odtáhl se od Sama a ruce složil v klíně. Sam nepatrně přikývl. Lovec se s povzdychnutím zvedl, hodil ručníky do umyvadla a neslyšně, co Sam identifikoval, jako promiň, se vytratil z koupelny.
"Vypadalo to, jakoby se k něčemu schylovalo," promluvil pobaveně Lucifer. Sam ho ignoroval, seděl na vaně a ruku si přidržoval u boku.
"Doufám, že jsem vás nevyrušil, …i když Dean vypadal, jakoby se k něčemu chystal," postoupil vpřed. Jeho pichlavý pohled se zaryl do zkroušeného, unaveného Sama, který nakonec zvedl zrak. Díval se na něj a už vypadal, jakoby se vzdal. Bylo mu to všechno jedno. Lucifer ho pohledem propaloval dál, načež se mu pohled změnil. Když stanul před lovcem, zohnul se, aby jejich obličeje byly ve stejné výšce. Dlouhými prsty sjel po nahé hrudi, přejel přes klín a skončil až na stehnech, do kterých zaryl nehty. Přitom všem z něj nespouštěl zrak.

Sam pochodoval po pokoji a občas střelil pohledem na zapnutý notebook a občas ven z okna. Dean vyjel zjišťovat informace o novém případu a jemu nakázal, aby zůstal tady a odpočíval. Tedy přesněji, aby zjišťoval informace zevnitř motelového pokoje.
Znuděně si oddychl, stav se mu nijak nelepšil, bylo mu den ode dne hůř a potřeboval vypnout, jenom tak si lehnout a spát. Jenže s Luciferem za zády to šlo těžko. Padl na pohovku, roztáhl se a zapnul televizi. Přehazoval z jednoho programu na druhý a nic ho pořádně nezajímalo. Když už si myslel, že našel vhodný film, zjistil, že ho absolutně nezajímal a zase to přepnul.
Women in black, Julie Roberts v Pretty Women, seriál Friends, porno, Putování přírodou, porno, Kriminálka Las Vegas, porno, porno, porno…
Sam se zamračil, ať dělal, co dělal, televize jakoby zamrzla. Nechtěla přepnout na jiný program, než na porno. Když se chtěl zvednout, něco ho uchopilo za ramena a stáhlo zpět na sedačku.
"Nech to tady, …vypadá to zajímavě," ozvalo se mu tiše a podmanivě za zády. Když se Sam ohlédl, bylo mu jasné, koho je to dílo. Sevřel v ruce ovladač, natáhl ruku a namířil jí na televizi. Stiskl.
"Kurva," zaklel, když se nic nestalo.
"Překvapení, Sammy, dodatečně k tvým narozeninám," zapředl Lucifer zlověstně. Přiblížil svůj obličej k záhybu jeho krku a jakoby se ho snad ani nedotkl, políbil jej. Než Samovi stačilo docvaknout, co udělal, Lucifer přešel do násilnějších útoků. Sevřel jeho kůži mezi zuby a skousl. Lovec krátce vyhekl.
Odhodil ovladač vedle sebe na pohovku a snažil se zvednout, jakoby byl ale přikovaný. Nemohl se vůbec pohnout. Hlasitost televize se zvýšila a hanbatý program začal řvát po celém pokoji, Winchester začal panikařit. Jeho tvář zrudla, a když chtěl chňapnout po ovladači, jakoby ožil a uskočil stranou. Vzdechy a hlasité volání ženy v televizi, nenechalo Sama v klidu, když upřel na ní zrak, jak se její vnady natřásaly a jak zpocené tělo se třelo o tělo jejího partnera, který do ní tvrdě přirážel, začal se sám vzrušovat. Bezmocně hleděl na televizi a přitom jeho pohled sjel do rozkroku, kde mu penis žádal o vysvobození a uspokojení. Jenže se nemohl pohnout, ruky měl bůhví jakou nadpřirozenou silou spoutané a vůbec se nemohl hnout. Najednou se před ním ukázal padlý anděl, ukázal se přímo před televizí a přímo před Samem.
Sam si skousnul spodní ret, aby nevzdychl, chlouba opravdu potřebovala uspokojit a Sama to dost bolelo. Když Lucifer zvedl ledabyle rukou a luskl prsty, kalhoty s boxerkami byly ta tam. Sam se šokovaně povytáhl, vytřeštil na něj oči a zalapal po dechu.
Muž před něj přišel, natáhl ruce a nehty, které měl ostré jako břitvy, přejel po košili, ze které udělal cáry. Sjel níž, přes jeho stehna a zastavil se kousek od klína.
"Ne!" řekl jasně a zřetelně Sam, i když mu bylo v hlase slyšet třas. Lucifer se na nic neptal, uchopil mu penis pevně do dlaně a Sam zničeně zaklonil hlavu dozadu a táhle zasténal. V ten okamžik se otevřely dveře a dovnitř vešel Dean, který když viděl svého mladšího brášku a Lucifera samozřejmě ne, pootevřel pusu a naklonil hlavu.
"Nemůžeš si to alespoň ztlumit? Řve to až pod schody."
Než se Sam vzpamatoval, Lucifer byl pryč a Dean odešel do kuchyňky.


O několik měsíců později se Sam díval z okna nemocnice.
Jeho stav se natolik zhoršil, že kolaboval, sotva vstal. Jeho oči byly propadlý a žádná jiskra v nich nebyla. Nebyl to ten stejný Sam. Působil dojmem ospalým, unavený, vyhladovělým a na pokraji bláznovství. A tomu všemu vděčil pouze jediné osobě, Luciferovi. To on byl za tím vším, pronásledoval ho dnem a nocí, nenechal ho spát, jíst, ba ani přemýšlet o svých věcech. Samotnému připadalo, že blázní, že ztrácí sebe samého.
Ležel na nemocniční posteli, ruky přivázané, aby si nemohl ublížit. Nicneříkající pohled měl stočený ke stropu, jakoby tam hledal pomoc. Najednou na noze ucítil lehký dotek, kterému však nevěnoval pozornost, když ale stisk zesílil a postupoval stále výše, zvedl hlavu a podíval se.
Lucifer.
Sam se zamračil. "Co ještě ode mě víc chceš?"
"Čekám, kdy skončíš… - tam dole," jeho úsměv se rozšířil, když ukázal ukazováčkem k zemi.
"Toho se nedočkáš!" pronesl skrz stisknutý zuby. Luciferovy prsty pokračovaly výš a výš, Sam položil hlavu na postel a ignoroval ho. Najednou se postel prohloubila, a když se Sam znovu podíval, Lucifer na něm seděl obkročmo.
"Proč si to čekání nezpříjemnit?" s úšklebkem na tváři dlaní přejel po lovcově klíně, Winchester bezmocně zacloumal rukama, ale nemohl se bránit. Zatracení doktoři.
Jeho dlaň jezdila nahoru a dolů, třela bílé nemocniční kalhoty a s uspokojením sledoval, jak se díky němu začal Sam vzrušovat. Tělo k němu přímo vysílalo tužebné signály, aby se ho dotkl víc - víc ho laskal a bral si ho. Sam byl zoufalý, snažil se potlačit touhu, která se v něm hromadila, ale bezúčelně. Napínal se a nakonec tiše, s hlavou zakloněnou táhle zasténal. Přišlo mu to jako poražená odpověď Luciferovi, který si bral to, co bylo jeho. Jeho lidskou schránku.
"Ne!" zašeptal zuřivě Sam, zatínal zuby, aby nevzdychal, ale bylo mu to prd platný.
Lucifer přitlačil, zrychlil tempo a Sam se bouřlivě udělal do kalhot. Když se vrátil z divokého orgasmu, překvapeně zjistil, že jeho pouta byla otevřena. Stáhl ruce k sobě a prohmátl je. Bolely ho jako čert. Vstal a sotva udělal pár kroků, zavrávoral.
Najednou se dveře otevřely, v nich stanuli dva doktoři. Hned, jak Sama viděli odpoutaného, rychlým krokem šli k němu.
"Ne, počkejte!" snažil se je Sam zadržet, ale oni jej chytili za paže a zatímco ho vláčeli zpět na postel, u dveří viděl toho, kterého tolik ze srdce nenáviděl a který ho tolik trýznil na duši.
"Bude to tu dlouhé, …Sammy," usmíval se na něj a jeho mrazivý, avšak zlověstný pohled vypaloval Samovi díru do srdce.
Winchester se v duchu modlil, aby bylo všemu konec. Tohle přeci nemohl vydržet věčně, tohle nešlo.
Dean. Kde byl jeho bratr, který ho měl chránit, kde byl bratr, kterého tolik potřeboval?
"Deane, …kde jsi?"

Mirror: Broken Soul

19. února 2014 v 15:00 | May Darrellová

Mirror: Broken Soul

Lucifer/Dean Winchester

Takže... první jednorázovka (kapitola) k povídce Mirror.
Doufám, že se bude líbit a zanecháte komentář. :)


"Má duše patří andělům, ale mé tělo řídí ďábel."


Hvězdy, které zářily na noční obloze, se schovaly za černou clonou mračen. Měsíc se snažil vykouknout a osvítit Minnesotu svým chladným leskem, ale neměl žádnou šanci. Mračna ho pečlivě zakryla a on byl bezbranný.
Zvedl se prudký vítr, který nemilosrdně vrážel do korun stromů, zvedal odpadky ze silnice a nesl je o pár metrů dál. Narážel i do okenních tabulek jednoho, ne moc pěkného motelu, snažil se dostat škvírami mezi okny dovnitř a občas se mu to povedlo. Chladný, skoro až mrazivý vánek se vkradl do pokoje a když dorazil k prvnímu muži, který spal nejblíž dveřím, jemně se opřel o peřinu a zašimral spáče po odhaleném stehně. Jakoby vítr vládl svojí mocí, svými chladnými chapadly ovinul stehno a plazil se dál přes lýtko, až ke kotníku.
Krátkovlasý, rozcuchaný muž nakrčil nos a poté ze spaní něco zamumlal, nedal se ničím vyrušit a spal dál. Když vítr potřetí nevítaně vpadl do pokoje, profičel i kolem staršího muže stojícího v temném rohu místnosti. Jeho rozepnutá šedá košile se nadzvedla pod náporem větru, avšak muž na to nijak nereagoval. Vlastně nereagoval vůbec na nic, pichlavý pohled upíral na spícího muže.
Deanovi začala být po chvilce zima, pokusil se ve spánku schovat odhalenou nohu, ale akorát si duchnu zkopal více k nohám. Když na malý okamžik procitl, jeho víčka se otevřela na nepatrnou štěrbinu a jemu okamžitě padl zrak na tmavou postavu. Vystřelil do sedu jako blesk, když ale nahmatal lampičku, aby ji rozžnul, nikdo v pokoji nebyl. Jen on a jeho bratr, který spal nedaleko od něj. Hlavu měl natočenou k Deanovi, pusu pootevřenou a ruce volně u těla.
Lovec si protřel prsty kořen nosu, zamumlal si něco o šílenství, ale už znovu nezalehl. Poslední dobou se mu nespalo zrovna růžově, jindy by zařezával, sotva by věděl o světě, ale od té doby, co bratříček pustil z klece Lucifera, nemohl zamhouřit oči.
Věděl, a dokonce mu bylo i jasné, že tělo potřebovalo klidný spánek, ale on prostě nemohl. Sotva zaspal, buď ho vzbudil Sam, Bobbby, jiný škodlivec anebo ten divný pocit, že jej někdo sledoval. Občas si připadal paranoidně, noc ho ještě podporovala v bludech, ale sotva se rozednělo, strasti ho opustili a on všechno odsunul do pozadí.
Teď ale den nebyl, byla hluboká noc a on seděl na posteli, nohy na zemi a pohled upřený do kouta místnosti. Zase bláznil, zase jeho mozek pracoval až moc rychle. Nevydržel ten nápor všeho okolo, popadl svoji pistoli, kterou si zastrčil za džíny, hnědou bundu, klíčky od auta a vypadl z pokoje motelu.
Když došel ke svému černému autu, které se už zdálky lesklo přehnanou péčí, odemkl dveře na místě řidiče a sedl si za volant. Chvíli přemýšlel, jestli někam jet, nebo jen stát na místě, ale když klíčky zajely do zapalování, bylo mu to jasné. Nastartoval, zatímco nechával auto jet, pohledem vyhledal motel, ve kterém spal jeho bratr. Opřel se rukama o volant a nahnul se dopředu, aby viděl dobře; nad střechou budovy, kde se tyčil vysoký dub, vítr až surově ohýbal korunu. Motel byl najednou zahalen do podivného lesku, jakoby za ním vycházelo slunce. Když Dean zamrkal, všechno zmizelo.
"Blázníš, prostě blázníš," zamumlal si Dean pro sebe, sešlápl spojku a zařadil jedničku. Auto se rozjelo. Když opustil hlavní ulici a sjel po vedlejší silnici, vjel do temného lesa. Znuděně bubnoval prsty o volant a očima přejížděl tmavou krajinu. Možná, že tohle byla špatná volba, možná neměl vůbec opouštět hotel a nasedat do jeho Baby, měl hezky zůstat v teplé posteli a srát na všechny pošahaný bludy.
Když se automaticky podíval do zpětného zrcátka, šokovaně sevřel volant pevněji a zornice se mu rozšířily. Na zadním sedadle seděl pohodlně rozvalený nevítaný spolujezdec. Lucifer, pomyslel si Dean zaskočeně a v hlouposti stočil volant a auto sjelo málem ze silnice, kdyby rychle nezareagoval a nevrátil své jízdě stabilitu. Auto nespokojeně zabrblalo, ale vzpamatovalo se a poté po silnici předlo zase jako kočka. Dean se znovu podíval do zpětného zrcátka, ale nikoho již na zadním sedadle neviděl.
Co to kurva…, pomyslel si stále ještě s adrenalinem v krvi. Vůbec se mu tyhle jeho bludy nelíbily, podvědomě cítil, že v tom něco muselo být - vždy v tom něco bylo, ale srdcem to chtěl odsunout do pozadí a myslet pouze na svého mladšího bratra, který ho nyní potřeboval víc, než nějaký padlý anděl. I když se tak Sam nechoval, sotva spolu promluvili od toho incidentu, kdy vypustil ďábla z klece. Zprvu měl myšky, že by ho šel chytit sám, ale když jej Dean seřval, zůstal. Někdy si připadal, že byl na všechno sám.
"Máš pravdu, Deane… to byl, je a bude účel starších bratrů. Dělat si o ně obavy a oni ani nejsou vděčni," ozvalo se ze zadní části auta.
Auto udělalo smyk, Dean se snažil kontrolovat, ale touha se otočit a vlepil padlému anděly ránu do hlavy, byla silnější. Kontroloval se, seč mu síly stačily. Držel se pevně volantu a v momentě, kdy Lucifer promluvil, sešlápl brzdu a spojku zároveň. Auto místo toho, aby prudce zabrzdilo, zrychlilo a Dean se pouze koukal na rychle ubíhající krajinu za okny. Impala si tu šinula nejméně sto dvacet kilometrů v hodině.
Winchester se vždy letmo podíval do zpětného zrcátka, zda tam Lucifer stále seděl; seděl, nohu měl ledabyle hozenou přes nohu, paže položený o sedadlo za sebou a se samolibým úsměvem sledoval Deana.
"Chceš mě zabít?" vyprskl na něj Dean, když auto nezpomalovalo a nereagovalo na brždění, bylo jasné, že v tom měl prsty Lucifer, který se ohromně bavil. Proklínal ho a zároveň litoval svůj Chevrolet.
"Ne, …co bych z toho měl, kdybys umřel při něčem tak triviálním, jako je autonehoda? Ne, Deane, chci tě jen poškádlit," sundal ruce z opěradla a předklonil se, aby byl u lovce blíž.
Dean se znovu podíval do zpětného zrcátka, Luciferova tvář byla skoro u jeho pravého ramene, sledoval, jak řídil a také občas přelétl krajinu.
"I když by nebylo na škodu tě vidět umírat při srážce se stromem, Sammyho by to určitě ranilo," oslovil jeho bratra tak, jak mu říkal jenom on.
"Neříkej mu tak," zavrčel Dean přes zuby a stiskl ještě více volant. V té chvíli mu pohled sjel na sedadlo spolujezdce, kde ležela pistole. Přelétl ji rychle pohledem a zase uhnul, jakoby měl strach, že by ho Lucifer načapal. Když se ujistil, že se zrovna kochal přírodou, rukou rychle šáhnul po zbrani, ale sotva ji ucítil, že ji držel v dlani, zmizela. Poté ucítil na zátylku chladnou ocel hlavně. Nasraně vydechl, protočil očima, jakoby tuhle situaci tušil.
"Tss, ts, ts," zasyčel Lucifer do Deanova ucha, až se lovec automaticky otřepal. "Přeci bys mě nechtěl odprásknout touhle dětskou hračkou - to bys mě akorát pobavil."
"Chtěl jsem tě jen poškádlit," opakoval Dean znechuceně Luciferova slova.
Padlý anděl se krátce zasmál, přitlačil hlaveň k zátylku, až lovec musel mírně zohnout hlavu.
"Zajeď ke kraji," řekl nakonec.
"Cože?" řekl překvapeně Dean.
"Zajeď ke kraji," opakoval nevrle Lucifer, a zatímco mu držel pistol u hlavy, druhou rukou se opřel o sedadlo před ním a pozoroval lovcovy měnící se nálady.
"Nevím, proč bych to dělal."
"Chci, abys Samovi vzkázal jednu věc, v Detroitu řekne své ano, chci, abys mu vzkázal přesné datum, kdy se sejdeme, …jinak mu zabiju všechny, na kom mu kdy záleželo - včetně tebe."
"Nikdy dobrovolně nenechám Sama udělat tuhle pičovinu a můžeš si být jistý, že budeme bojovat do posledního dechu, než abychom ti vyšli vstříc!" zvýšil Dean hlas, až na něj řval úplně.
"Tohle jsem čekal," řekl klidně Lucifer a ještě více přitlačil hlaveň k hlavě, Dean měl už obavy, aby vůbec viděl na cestu. Hlavu měl skloněnou tak, že už to ani nebylo možné. Najednou volant začal pomalu zatáčet ke kraji silnice a on s tím nic nemohl udělat.
"Mohl bych začít hned, Deane. Začnu ničit to, co miluje. Jak by se asi tvářil na zničeného, poníženého a prosícího bratra, který před ním klečí, aby řekl ano?"
Dean na okamžik zapochyboval, nějak si přesně nedovedl představit, jak by toho Lucifer docílil, maximálně, že by jej mlátil dennodenně a z Deana by zbyla opravdu jen troska. Ale Winchester si byl jistý, že ani tak by neřekl Samovi pravdu.
"Nikdy bych Samovi neřekl pravdu, vždycky bych mu lhal pro dobro jeho a ostatních, ale to ty myslím víš," řekl nakonec. Auto zajelo ke krajnici a zastavilo. Řídicí páka se přepnula na neutrál, brzdící páka se zvedla nahoru a auto zhaslo.
"Vím a spoléhal jsem na to. Vystup z auta," zkonstatoval Lucifer. Dean se ale k ničemu neměl, nějak nechápal absurditu tohoto setkání, co po něm chtěl? Vytáhnout ho na mráz a mučit ho? Řekl už předtím, že ho to nezastaví, aby mlčel - rozhodně Samovi nic říkat nebude.
Když stále seděl na místě, tělo se mu jako zázrakem začalo samo hýbat, sevřel kliku od dveří a otevřel si, poté vystoupil. Jeho tělo ihned obestřela tma a zima, která se kradla na holá místa na těle.
"Běž," poručil opět anděl a Winchester se rozešel. Obešel předek auta a opřel se o kapotu, ruce položil za sebe na černý povrch auta. Co se to sakra dělo?
Lucifer stále v dlani svíral pistol, nejdřív viděl, jak si s ní hrál, ale poté ustal a zadíval se na lovce. Naklonil hlavu na stranu, založil si ruce na hrudi a vítězně se na něj díval. Deanovi to přišlo stupidní, pokud ho chtěl zmlátit, tak ať začne, ale byla pravda, že to čekání jej dohánělo k šílenství. Kde začne; ránou do břicha, do obličeje, nebo ho postřelí?
Lucifer ho sjel hodnotícím pohledem, muž předním měl na sobě džíny, tričko a košili, kterou měl rozepnutou a hnědou bundu. Byl oblečený ležérně. Nakonec si pistoli zastrčil za záda za džíny a přistoupil k Deanovi, byl u něj tak těsně, až se jejich těla dotýkala. Dean cítil dech na své tváři, bušící srdce jeho lidské schránky, ale také mrazivý pohled očí, které se na něj dívaly lačně. Nějak začínal pochybovat o tom, zda pro něj tato noc skončí dobře. Když se pokusil odlepit ruce z kapoty, nešlo to, anděl ho měl v plné moci a mohl si s ním dělat, co uznal za vhodné.
Sledoval ho pohledem lovce a Dean si poprvé za svůj život připadal jako oběť, jako hnaná a divoká zvěř, která potřebuje zkrotit. Připadal si předním jako svlečený do naha, Lucifer viděl jeho duši, srdce a celou jeho osobnost. Najednou ucítil na své hrudi doteky; prsty, které klouzaly níž a níž a když se Dean podíval, anděl se ho tužebně dotýkal, jakoby chtěl nejprve zjistit, kdo a co je Dean zač. Sám od sebe se Dean vyhoupl na kapotu, a zatímco se stále vzdorovitě díval do druhých očí, Luciferovy prsty skončily u lemu džínů. Měl ho chuť proklít, vrazit mu kudlu do hrudi a dívat se, jak se jeho pekelná část vrací do podsvětí, ale nemohl, tělo mu ovládal Lucifer a on se mohl jen dívat, slovně odporovat a znechuceně snášet doteky.
Najednou anděl vyhledal Deanovy oči, zabodl do něj ledový žár, který se smísil s jistou touhou. Deana najednou zaplavil pocit nenadálé rozkoše, nechápal, odkud se vzala a ani proč, muži se mu nikdy nelíbili a netoužil po nich, tak proč teď? Co se sakra dělo?
Lucifer, pomyslel si opět vztekle, to on byl za tím vším. To on mu vkrádal tyto myšlenky a pocity, znechuceně se odtáhl, zaklonil hlavu, jakoby chtěl být od něj co nejdál, ale poté se najednou zastavil, jakoby do něčeho vrazil. Zase ho ovládal - vlastně jej ovládal po celou dobu. Dean byl plně pod jeho mocí - psychickou, tak i fyzickou.
"Deane, přestaň alespoň pro jedenkrát vzdorovat," řekl tiše Lucifer a Dean cítil v jeho hlase narůstající vášeň. Odporně ohrnul ret.
"Nikdy! Jestli mě chceš tady vojet - posluž si, ale Samovi nezkřivíš ani vlásek," dopověděl mu pevně. Zatnul zuby a čekal.
Lucifer se zasmál, přiblížil svůj obličej k tomu druhému a přimhouřil oči. "Vojedu, - tak, že budeš křičet, abych tě už nechal být, budeš prosit, abychom to ukončili… Nebo se ti to ještě zalíbí," dodal posměšně.
Dean na okamžik zaváhal, to přeci nemohl myslet vážně - nebo ano? Tohle musel být jen jeden z jeho hnusných snů, co se mu poslední dobou zdály. Najednou se v něm nahromadil strach, který absolutně překryl všechny emoce, prudce škubl rukama, který stále měl jako přikovaný ke kapotě auta. Přitom, když škubl rukama, se mu nohy samovolně rozkročily, jakoby Lucifer předvídal každý krok. Díval se, jak anděl zvedl ruku a dva prsty přiložil k sobě, v momentě, kdy luskl, džíny mu povolily a spolu s trenkami spadly ke kotníkům. Deanovi zaskočilo, vyděšeně se podíval dolů, a když zjistil, že byl nahý, jeho tvář zčervenala.
Hluboko v lese se ozvala sojka, a poté další, zašuměly koruny stromů a opět bylo ticho. Nikdo netušil, že v lese zaparkovalo auto a lovec, který zabíjel příšery, byl nyní sám loven.
Lucifer se vítězně pousmál a Winchester se snažil ignorovat jeho samolibou tvář, položil obě ruce na lovcova stehna a surově do masa zaryl nehty, Dean nic neříkal. Nechtěl se ponižovat a už vůbec nechtěl dopřát anděly výhru. Nehty, zarytý stále v jeho masu, začaly sjíždět dolů a muži se tak na onom místě dělaly krvavé rány. Krev, která se dostala na povrch pokožky, stekla v pramíncích dolů. Když Lucifer znovu luskl, Deanovi ruplo tričko přesně uprostřed a odhalilo vypracovanou hruď. Padlý anděl ji se zájmem pozoroval, tužebně mlaskl a Winchesterovi se udělalo zle.
Položil dlaně na jeho prsa, a zatímco si užíval, jak se Deanovy svaly napjaly očekáváním a nervozitou a zase se uvolnily, Dean prosil Castiela, aby se na nic neptal a ničemu se nedivil, ihned přišel a odvlekl ho od ďábla. Jenže Castiel nepřicházel a Dean opět ucítil pálivou bolest, když Luciferovy nehty sjížděli po jeho hrudi, vrátily se zase zpět nahoru a na jiném místě hrudi, až mučivě sjely dolů.
Tělo měl zohyzděné, rány ho pálily a v očích se mu na malý moment zaleskla slza. Snažil se ale zůstat silný, snažil se tuhle situaci obejít myšlenkami na něco jiného; něco pěkného, myslel na Sama, na otce, na matku, na dětství. Myslel prostě na vše, kromě Lucifera. A samozřejmě, že to ďábel poznal. Andělovy rty se pohnuly, avšak i když lovec nic neslyšel, poznal, že něco mluvil. Tělo se mu otřáslo křečí, projela jím jako ostrý nůž a Dean překvapeně vykřikl do prázdna. Bolestná křeč se zabodla do jeho duše, zaryla do něj své drápy a dráždila ho, sváděla a mučila. Po tváři mu stekly slané slzy, které následovaly další. Ta bolest byla nesnesitelná.
Pro tebe Sammy, pomyslel si zničeně Dean a tvář se mu leskla slanými slzami.
Lucifer se naklonil ke zbědované tváři a na moment přitiskl své rty k těm jeho, lovec se ani nehnul. Zhluboka dýchal a snažil se ovládnout třas svého těla a zároveň i potlačit bolest, kterou mu způsoboval. Když se rty přitiskly úplně a zabránily se mu nadechnout, napjal se. Bral si je, jakoby věděl, že dřív nebo později se mu Dean stejně poddá, bral si je majetnicky a tvrdě, jakoby neměl žádné slitování. Cítil andělovy ruce na svém těle, klouzaly dolů k pasu, a když nenápadně obkroužily klín, zaryl nehty do kapoty svého auta. Chtělo se mu řvát, zabít ho, zmasakrovat… utéct, ale nemohl, byl přikovaný jeho silou a nemohl se vůbec hýbat. Pak ucítil dotek na svém údu, zaplavila ho počáteční slast, kterou ihned zadupal do země, odsunul ji do pozadí, a když se přinutil otevřít oči a viděl chlapa, který řekl dobrovolně ano Luciferovi, navalilo se mu. Jenže ruka byla neodbytná, přejela po jeho penisu a promnula žalud, pak sklouzla zpět k varlatům. A Dean ucítil další záchvěv svého těla, ne však bolestivý.
Čím víc se mu tělo hromadilo touhou po více dotecích, tím víc se Dean sám sobě hnusil. Jeho tělo mu připadalo odporné a celkově nedokázal pochopit, proč ho nedokázalo poslouchat, proč se mu tohle líbilo, když byl na ženské křivky, proč… Nesnášel Lucifera, nesnášel jeho chování a dominanci, nesnášel jeho osobnost!
Penis mu stál v plné výšce, nedíval se do andělovy tváře, protože mu bylo jasné, jak se teď tvářil. Docílil toho, čeho chtěl. Ruka jej stále zpracovávala, zatímco se Dean nemotorně posunul na kapotě více nahoru. Muž se natiskl k jeho tělu a dál mu dopřávat bolest spojenou se zakázaným chtíčem. Dean si až nutně uvědomoval, že potřeboval dojít k vrcholu, jeho penis tepal vzrušením a tělo bylo nadupané slastí. Sklouzl pohledem na svoji hruď, aby si připomněl rány, které mu anděl udělal, potřeboval se zklidnit, alespoň částečně ovládnout ten pud.
Pak ucítil prudký tlak na konečníku, když vzhlédl a uviděl temný úsměv na andělově tváři, poznal, že se blížil konec - ten nejhorší konec, který mohl potkat muže, jako byl on. Lucifer do něj přirazil bez jakéhokoliv otálení, nezajímal se o lovcovu bolest a tvrdě si ho bral. Zvedl Deanovy nohy a donutil ho, aby ho sevřel kolem pasu. Jejich přírazy se po několika sekundách sloučily. Dean se bolestně kousal do spodního rtu, aby nedal znát bolest, která mu postupovala z konečníku snad až do žaludku. Všechny jeho svaly byly napnuté a Dean až po několika dalších vteřinách zjistil, že nečekal na konec té bolesti, ale na konec vyvrcholení. Zhnuseně odfrkl, tělem mu přejela slastná křeč a další, která se rozlehla až do konečků prstů.
Lucifer přejížděl po jeho zádech prsty a nehty občas zaryl do masa, schválně se o Deana co nejvíce třel, aby vnímal jejich blízkost a jejich mísící se pot. Rty se smyslně dotýkal lovcova ušního lalůčku a občas jej zuby silněji stiskl. Vítězně sledoval, jak Dean zaklonil automaticky hlavu a poprvé za tuto noc se z jeho hrdla vydral hlasitý sten. S úsměvem na tváři zaryl nehty ještě více do jeho masa, a pokud to bylo možné, začal přerážet rychleji a tvrději. Dean se díky přírazům posouval na kapotě auta a ruce, kterými nakonec mohl hýbat, automaticky objaly Lucifera kolem krku.
V té chvíli Dean vyvrcholil, cítil, jak mu mysl na chvíli vypnula a on jen se zatnutými svaly sledoval Luciferovy zářící oči. Vše bylo tak rychlé a tak nechutně protáhnuté. Tohle byl první orgasmus, který se dal řadit mezi ty divoké a dlouhé, a hlavně ty, které Dean pořádně nikdy nezažil. Anděl sjel zarytými nehty po Deanových zádech dolů a poté znovu poškodil pokožku. Jeho tělo se napnulo a on se udělal hned po lovci.

Dean zarýval nehty do volantu svého starého auta, snažil se nevnímat bolest v konečníku, na hrudi i na zádech. Zatímco mu oči vztekle přejížděly po ubíhající krajině, Dean myslel pouze na jedno. Pokud Lucifera znovu uvidí, vyřídí si to s ním, s potěšením se bude dívat, jak padlý anděl znovu padne.
Když zastavil před motelem, snažil se jít pomalu, ale bolest jeho těla mu to znemožňovala. Nemohl se ani pohnout, bolest se hned ozvala. Tiše otevřel dveře do jejich pokoje, a když vešel, znovu je zavřel. Tak, aby nevzbudil Sama, došel až do koupelny, zničeně se rukama opřel o umyvadlo a s hlavou svěšenou dolů, se snažil vydýchat. Kdyby to alespoň tolik nebolelo; nezajímal se nyní o škrábance, ale o svoji psychiku.
Zvedl hlavu a podíval se do čirého zrcadla, které odráželo jeho duši, zornice se mu až nebezpečně rozšířily, cítil, jak mu v hlavě tepalo a nepříjemný pocit, který mu vycházel z nitra těla, ho doháněl k šílenství. Co se to dělo? Co mu to Lucifer udělal?
Najednou jej popadl amok, serval ze sebe zpocenou bundu a mrskl s ní do rohu koupelny, poté udělal to stejné s propoceným tričkem, které ještě teď bylo nasáklé jím, andělem a sexem. Opřel se rukama znovu o umyvadlo, a zatímco se mu hruď divoce vzdouvala, jakoby srdce mělo vyskočit z hrudního koše, nepřestával se dívat na sebe do zrcadla.
Zaplavila ho vlna rozhořčení, smutku a vzteklého ponížení, že se nechal tak snadno dostat, cítil andělovy ruce ještě teď na svém těle, rty na svých a jeho nehty ve svém mase. Jakoby se už teď necítil hrozně a ještě, když se díval do toho prokletého zrcadla, které se mu nyní vysmívalo, ukazovalo mu, jak na tom chudák Dean byl; jak slabý a jaký ubožák. Napřáhl ruku a pěstí do něj uhodil, ozval se zvuk rozbíjejícího se skla a střepy se rozlétly všude kolem. Zabodly se lovci do dlaně a jeden malý střep ho poškrábal na tváři. Zrcadlo tu již nebylo, už nikdo neviděl jeho bolest a zoufalost.
Sam, který stál ve dveřích, překvapeně ustoupil vzad, sledoval svého bratra už od začátku, co uslyšel venku Impalu. Když Dean vešel do koupelny, nedalo mu to a chtěl jít za ním, stav, když ho viděl, změnil jeho názor. Deanovo tělo bylo poškrábáno a celý se třásl, jakoby zažil něco otřesného. Když pěstí uhodil do neškodného zrcadla, kde ještě před chvílí uviděl Deanovi šíleně rozšířené zornice, ustoupil vzad.
Zcela nechápal tuhle situaci, muselo se stát něco hrozného, když takhle jeho bratr vyváděl. Vlastně jej už viděl párkrát nasraného, ale tohle bylo jiné. Ještě chvíli zůstal stát na místě a díval se po lesknoucích se střepech, než se schoval ke zdi. S nechápavým výrazem se opíral o stěnu, která spojovala jak obývací pokoj, tak koupelnu.
"Deane, co se stalo?"



Za scénou

15. února 2014 v 11:00 | May Darrellová

Za scénou

Mark Pellegrino/Misha Collins

Vedlejší pár: Jared Padelecki/Jensen Ackles

Jednorázovka, která bude mít možná volné pokračování. Je to v reálnosti na herce ze seriálu Supernatural.
Doufám, že se bude líbit. :)



Na manhattanské ulici v New Yorku se to hemžilo lidmi, i když bylo pozdě v noci, lidé neodcházeli - ba naopak. Na hlavní ulici pouliční lampy osvětlovaly ruch a hudba z různých barů a klubů se nesla ven a lákala lidi ke vstupu.
Krátkovlasý, tmavě hnědý muž ve středních letech, zastrčil mobil do tmavých džínů a ještě jednou se podíval na vyhlášený klub. Jasně zlatý nápis neonově zářil a on přemýšlel, zda měl vejít, nebo ne. Zprvu, když mu přátelé volali, se chystal už ke spánku, zrovna si natáčel budík na další den, když ho přemluvili, aby se k nim přidal. A tak tu stál. Lidé, kteří okolo něj procházeli, ho poznávali; usmívali se na něj, letmo se ho dotkli a dokonce někteří hned hledali kus papíru, aby jim poskytl autogram. V této chvíli si přišel sobecký, ale neměl náladu na milé úsměvy a mávání, byl rozespalý a unavený. Včera strávil celý den na place a už se viděl v posteli.
S povzdychnutím vešel dovnitř, ohromila jej hlasitá hudba, kdy decibely narážely do jeho těla. Řev lidí byl tak hlasitý, že už byl rozhodnutý se otočit a vrátit se domů, v tom mu pohled padl na jeho kamaráda, který zběsile mával rukou.
Jensen se zubil od ucha k uchu, mával na Mishu rukou a pohled soustředil zcela někam jinam, tak si ani nevšiml, jak se Jared k němu přitiskl a obličejem se přiblížil k Acklesovi.
Collins povytáhl obočí a sjel z nich očima na Marka, který ho probodával nicneříkajícím pohledem. Že by ho také přemluvili?
Když se mu podařilo přes všechny ty lidi dostat, sedl si do poněkud prostorného boxu, kde přátelé trávili čas. Box byl v černé barvě a byl dokonale umístěn na stupínku, takže všichni čtyři muži viděli na celý The Lambs Club. Když si Misha zvykl na oslnivé reflektory, které nestydatě narážely do jeho očí a tím ho oslepovali, všiml si, že seděl vedle Marka, kdežto Jensen s Jaredem seděli na druhé straně. Všichni tři již měli popito, zjevně tu seděli již několik hodin a než se sem dostal, tak se takhle zřídili. Jensen se kroutil do rytmu muziky a vypadal, jakoby měl adrenalin na rozdávání.
"Měli bychom jít tančit!" zakřičel vesele Ackles a aniž by si to uvědomil, položil svoji ruku na Padeleckiho paži. Jaké však překvapení bylo, když se druhý nijak neodtáhl, chytil ho volnou rukou za tu jeho a pokud to snad bylo ještě možné, přitiskl se na něj.
Misha pootevřel pusu, zaraženě se na ně díval, načež stočil zrak jinam - k tančícímu davu. Najednou byl před něj postaven snad trojitý panák vodky, na který se podíval nedůvěřivě.
"Tohle nepiju!" zakřičel na Jensena. "Je to tvrdý!"
Ackles se pouze rozesmál a Jared se pousmál. "Ty můj andílku, - už? To ti stačí málo," zakřenil se, když uviděl na Mishovi výraz znuděnosti.
"Idiote," chytil do ruky panáka a ve třech sekundách tam již nebyl.
"Ať neskončíš jako oni," podotkl společensky unavený Mark a kroužil ukazováčkem po hraně sklenici s pivem. Misha pokrčil rameny, stačilo mu pár kapek alkoholu a nálada se mu bravurně zlepšila. Ani nezaregistroval, kdy se před ním objevil další panák a vzápětí, kdy ho do sebe vyklopil, tak další.
Po dalším panáku vodky se otřepal, v hlavě to cítil jako ještě nikdy, měl pocit, že pokud by promluvil, nedokázal by ze sebe vydolovat byť jedinou větu. Hlava se mu motala a Jensen s Jaredem se k sobě nějak moc měli…
"Půjdeme tančit!" rozhodl Ackles najednou po dlouhé konverzaci, kterou vedl pouze s Jaredem a Markem, jelikož Collins se v duchu snažil odhadnout, jak moc byl na mol. A odpověď byla - moc.
Hned, jak starší z bratrů Winchesterů dokončil svůj povel, se zvedl a vrávoravým krokem s Jaredem se opravdu vydali do víru tance. Misha mhouřil oči a sledoval je, zatímco mu hosteska donesla dalšího trojitého.
"Myslím, že to Jensen přehání," vyblekotal ze sebe Misha, popadl sklenici, ale neodhadl vzdálenost a převrhl ji rovnou do Markova klína.
"Ježíši!" zakřičel vyděšeně. "Omlouvám se, Marku - promiň," chňapl po ubrousku, který ležel na stole a jal se ho čistit v intimní zóně. Mark nepatrně zrudl, snažil se chytit Mishovu ruku, ale třel ho tak divoce, až mu to začalo být příjemné. Nebo v této situaci nepříjemné?
Cítil, jak tvrdne, chlouba se mu začala zvětšovat a Collinsovi to po chvilce došlo. "Ehm," vydoloval pouze ze sebe a podíval se do zastřených očí. Mark se od něj nepatrně odtáhl, stačila chvilka a všiml si, jak se mu dech zrychlil. Díval se na Mishu pohledem a vůbec netušil, co teď po něm chtěl. Proč prostě neodešel?
"Pomohl bych ti, ale…" řekl Misha a sjel očima na jeho klín.
"Půjdu na záchod," vyhrkl ze sebe Pellegrino a prosmýkl se kolem něj. Misha se zapřel do opěradla a snažil se nemyslet na to, co se tu před chvílí událo. Mark rozhodně nebyl jediný, kdo se vzrušil. Když hosteska donesla další vodku, vyzunkl ji na ex a ani se vůbec nerozmýšlel. Poté se vydal za dvojicí na parketu, podlehl Jensenovu nátlaku, aby šel za nimi.
Chvíli trojice tančila sama, Mishovi se zdálo poněkud těsné, jak u sebe dvojice tančila a nebezpečně se přibližovala k němu, občas ucítil Jensenovo tělo, ruku nebo se o něj otřel zcela něčím jiným. Zrovna se chtěl otočit a jít si raději sednout, když se za ním zjevil Mark, nutno podotknout, že byl v těsné blízkosti. Jared si ve vzduchu s Markem plácl a dále tančili a skákali do rytmu.
The Lambs Club duněl hlasitou hudbou a řevem jásajících, bavících se a tančících lidí. Mishovi připadlo, že tančil už aspoň na dvacet písniček, nohy ho bolely a čelo měl orosené potem. To ani nemluvil o propocené košili na zádech a stálé blízkosti Marka a Jensena. Potřeboval odsud vypadnout, nohy se mu pletly a hlava se mu z vodky točila. Prudce se otočil, když zavrávoral a celou váhou spadl na Pellegrina, který je oba dva tak tak udržel.
"Měl bych si jít sednout," řekl Misha, ale příliš tiše na to, aby ho Mark v tomto řevu slyšel. Jeho kolega se na něj nechápavě podíval, neslyšel ho. Když Collins opakoval svoji větu a hlasitěji, dočkal se stejné odpovědi. Mark jej držel za pas a pohupoval s nimi v rytmu muziky, oba dva se dívali do očí toho druhého a jakoby vypadli z reality.
Nechutné blikavé záblesky reflektorů, které ozařovaly jejich obličeje, byly svědky jejich krátkému sblížení, kdy se jejich rty o sebe sotva otřely a Misha se mu vytrhl a rychlým, skoro až pádivým krokem šel na záchodky. Rozdal pár rychlých, letmých a roztěkaných úsměvů na svoje fanoušky a zaplul na záchody, opřel se o umyvadlo a sklonil hlavu. Prudce vydechl, jakoby uběhl maraton, nebo jakoby ho někdo honil. Netušil, zda to bylo vodkou nebo ne, ale tělo se mu třáslo a cítil, jak mu v žilách vařila krev. Plnou hlavu měl svého kolegy a toho, co se stalo na parketě. Prohrábl si vlasy a znovu se zapřel o umyvadlo.
Když se otevřely dveře a do místnosti vstoupil ten, na kterého nemohl přestat myslet, nijak si ho nevšiml. Byl zaměstnán tím, aby se vrátil do svého normálního stavu a udupal v sobě ty neznámé pocity, kterým se tolik bránil. Najednou na jeho rameni spočinula ruka, která sjela až na paži. Misha zvedl hlavu a podíval se do naleštěného zrcadla, když uviděl za sebou Marka, nepatrně se pousmál. Otočil se zády k zrcadlu a čelem ke kolegovi, opřel se o umyvadlo a řekl: "Omlouvám se. Nevím, co se to tam… stalo. Musel jsem odtamtud vypadnout, nevím, jestli jsem to přehnal s pitím, nebo tancováním, ale…" než to stihl doříct, vyšší muž ho bez jakéhokoliv souhlasu políbil. Zaskočil jej zcela nepřipraveného a Misha vytřeštil oči. Nechal, aby ho Pellegrino objal a zatímco jej líbal, rukama sjel na jeho zadek.
"Myslím, že by to mohlo být alkoholem," zašeptal mu do rtů Mark a zatlačil ho více na umyvadlo, až Misha zasyčel bolestí. Jejich rty se o sebe znovu otřely a znovu se vyhledaly, vpily se do sebe a ochutnávaly se. Bylo to divoké a tak mužské. Nebylo tu místo pro něžnosti nebo vyjádření lásky, šlo jen o teď, o jejich nynější emoce a touhu. Mishu ovládla vášeň nečekaně, jeho tělo pohltil adrenalin, který se dostal do každé části. Zatlačil do Pellegrinovy hrudi a tlačil jej do jedné z kabinek. Když oba zapadli do ne moc vonivé kabinky, byl Misha opět tvrdě přiražen na dveře. Jeho košile byla na jeden prudký pohyb roztržena a Mark dlaní přejel po obnažené hrudi.
Vše bylo tak rychlé, tak dravé. Collins by to za normálních okolností bral s hravým přístupem, ale poslední dobou byl přetažený, unavený a neměl čas ani sám na sebe. Proto se nedalo čemu divit, že ho Markovo tělo přitahovalo, získal celou jeho pozornost. Vlastně když nad tím tak přemýšlel, Mark ho přitahoval jak svým tělem, tak chováním už od doby, co dostal nabídku od režiséra. Znal ho z jiných seriálů nebo z jednorázových rolí a věděl, že je úžasný herec, když ho ale viděl hrát v Supernatural Lucifera, jeho mínění se potvrdilo.
Mark přejížděl rukou po vyboulenině, jejich těla se o sebe náruživě třela a jejich dech se s každou sekundou zrychloval. Najednou v Mishovi hrklo, chytil ho za jeho ruku, která jej uspokojovala a přirazil ji k tělu.
"Přestaň, Marku," řekl dost nahlas. Stále byli ještě oba udýchaní a hruď se jim divoce vzdouvala.
Pellegrino se na něj nechápavě podíval, opřel se jednou rukou vedle jeho hlavy o dveře a povytáhl obočí. "Co se děje?"
"J - já nemůžu," vykoktal ze sebe Misha, "promiň, ale - nemůžu."
Odstrčil ho od sebe, zbrkle otevřel dveře od kabinky a utekl pryč. Nechápaví lidé, kteří zrovna byli na záchodcích, na ně jen letmo pohlédli.
Když se motal kolem lidí, aby vypadl z klubu, co nejdříve, Ackles ho k jeho zklamání našel.
"Misho, stalo se něco?" při mluvě z něj táhl alkohol a v jeho očích nebyla stopa po střízlivosti.
"J - já," začal, a když uviděl za Jensenem Marka, který se k nim blížil, zrychlil v mluvení, "není mi dobře, půjdu už domů."
"Neblázni!" zařval na něj Jensen a konečně si všiml Pellegrina, který stanul vedle něj. "Nemůžeš teď odejít, teprve se to tu rozjíždí!"
"Je pět ráno a zítra - teda dneska - se stává," řekl lhostejně. "Jdu," naposledy se ještě podíval po Markovi a opravdu odešel z The Lambs Club.

Mirror

10. února 2014 v 12:00 | May Darrellová

Název: Mirror
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Páry: "překvapení"

Takže, byl to prvotní nápad, který mě nakonec ovládl tak, že jsem mu podlehla.
Nu, bude to povídka, ale trochu jiného typu.
Kapitoly na sebe budou navazovat na typ: volné pokračování, tedy to spíše budou jednorázovky jdoucí nepříliš časově za sebou.
Co se párů týče, vám dopředu rozhodně nepovím, nechci kazit překvapení. Jen vám řeknu, že nebude pouze a čistě jeden pár, uvidíme, kam se s touto povídkou dostanu. Avšak u každé kapitoly (nebo spíše jednorázovky) uvidíte napsaný pár dopředu.
A děj? Ten vám samozřejmě taky neřeknu, sice mám nějaké nápady, jak a co by mělo být, ale jak říkám, budou to spíše jednorázovky a každá jednorázovka bude zaměřena na něco jiného.

Doufám, že se vám bude povídka Mirror líbit a zanecháte nějaký ten komentář. :)

Mirror:
Broken Soul | ---


Carry On My Wayward Son

1. února 2014 v 11:00 | May Darrellová

Carry On My Wayward Son

Dean Winchester/Sam Winchester

Další jednorázovka na seriál Supernatural (Lovci duchů).
Tentokráte je to z první série, nebo začátku druhé - to je jedno. Hlavní je, že je Sam stále ještě hubený kluk s krátkými vlasy a ne s dlouhými, jako je má teď. ;)
Další věc je ta, že je jednorázovka doplňována písní, která provází tento seriál, aneb Kansas - Carry on my wayward son.



Mohlo být po půlnoci, když se dva mladí muži konečně dostali do motelového pokoje. Starší z nich sotva pohledem vyhledal pohodlnou postel (alespoň tak vypadala) a hned do ní s chutí zapadl. Už byl mezi spánkem a bděním, když mladší z mužů vyndal na stůl notebook a začal hledat nový případ, na kterém by mohli pracovat. Chvíli bylo mezi nimi ticho, kdy Dean už opravdu zabral a Sam ho nevědomky vyrušil.
"Mám nový případ, - tady, žena zemřela neobvyklou smrtí, kdy byla - cituji přesně: skoro stažena z kůže. FBI si myslí, že by to…"
Dean zamručel, rozhodil naštvaně rukama a potom svému bratru zvýšeným hlasem řekl: "Same, je jedna ráno, nemohl bys toho alespoň teď nechat a jít spát? Už tě ani nevnímám, …takže buď od té lásky a zmlkni, prosím tě. Chci se vyspat." S tím se lovec otočil na bok a zády k Samovi a opravdu konečně usnul. Sam mohl být na notebooku ještě další hodinu, než posbíral všechna fakta o novém případu. Nakonec počítač vypnul a zalehl na vedlejší postel.
Následujícího dne se oba muži vydali na místo činu. Jak Sam přečetl na internetu, žena ležela nedaleko studánky v lese, zohavená a celá od krve. Dean se znechuceně odvrátil a prohlédl si místo kolem. Zbytek dne šel v klidu a dokonce se společně dopracovali rozumného vysvětlení. Když Sammy přišel z knihovny, bylo mu jasné, kdo za tím vším zřejmě byl.
"Duch staré lady Binnetové. Ta žena v lese, Larrisa, byla její prapravnučka a zřejmě se nedostala ke svému bohatému majetku právem."
Dean se nenuceně otočil ke svému černému autu, otevřel přední dveře a už, už chtěl nastoupit, když v tom ho zarazil bratr. "Posloucháš mě vůbec?"
"Samozřejmě, že ano," odvětil Dean dotčeně. "Alespoň vím, co jsi říkal na začátku," dodal ještě.
Sam si povzdychl a zpražil ho ledovým pohledem. "Promiň, ale zdá se mi, že jsi…"
"Vyčerpaný, unavený, ospalý?" navrhl mu Dean svoji verzi.
"Otravný! Pokud se nepletu, tak to ty jsi chtěl, abychom tuhle práci dělali, vzpomínáš? To ty jsi za mnou přišel a vytáhl jsi mě z domu uprostřed noci!" upozornil ho na ten obrovský fakt, který změnil jeho život. Zabořil ruce do kapes a naštvaně se na svého bratra díval.
"Prostě… dejme si na chvíli pauzu. Jenom tak odpočívejme a užívejme si života. Chvíli bychom nemuseli nikam jezdit a honit se za pošahanými duchy."
Sam přešlápl. "To myslíš vážně? Zrovna teď?"
"Ano. Podívej, už je skoro tma, dáme si něco k pití a možná se mi podaří někoho sbalit. Ráno se dáme zase do práce," navrhl vyčerpaně.
Sam chvíli stál na místě a propaloval ho pohledem. "Jestli ten duch někoho zabije…"
"Koho by zabíjela? Snad byla jediným potomkem Larissa a ta je teď mrtvá. Nasedni a jedeme, cestou jsem viděl nádherný bar."
"Někdy se chováš opravdu tvrdohlavě!"

Carry on my wayward son.
There'll be peace when you are done.
Lay your weary head to rest.
Don't you cry no more.

Té noci Dean opravdu odešel do baru na (více než) jednu sklenku whisky. Sam seděl na židli v motelovém pokoji a sám pracoval na případu. Najednou, jakoby se mu zatmělo před očima, práskl sevřenou dlaní do stolu, zvedl se a přehodil si přes sebe bundu. Poté vyšel do mrazivé noci. Byl rozhodnut, že za Deanem rozhodně nepůjde, byl na něj stále ještě naštvaný. Chápal, že si chtěl jeho bratr odpočinout, taky si to zasloužili, kolik už životů zachránili, ale teď si to nemohli dovolit, když jsou uprostřed případu.
Netušil, zda ho štvalo to, že jsi chtěl bratr odpočinout, nebo to, že jej vytrhl z nového života a zatímco se on vzdal všeho, Dean to chtěl najednou zahodit a relaxovat.
Když vešel do nočního klubu, u baru uviděl sedět toho, jenž ho tolik štval. Proto si sedl na druhý konec místnosti k vysokému stolku. Obsluha v podobě milé číšnice byla hned u něj, a tak si objednal pivo a k tomu dvojitého panáka rumu. Ihned, co mu to donesla, vyklopil to do sebe a poručil si ještě jednou to samé, tedy znovu rum. Pohledem zalétl k Deanovi, jenž se nenápadně opíral o mladou slečnu, která tu byla se svojí kamarádkou. Stále se něčemu chichotaly a vrhaly na Deana svůdné pohledy. Bylo mu z toho na nic, na jednu stranu byl rád, že se alespoň trochu pobaví, ale na tu druhou… Dean měl už tolik holek, na které se musel dívat, že mu z toho začínalo být zle.
Podívej se na tamtu, řekl bych, že se jí líbím, - nebo ty. Za to bych ale ruku do ohně nesázel, zkus to s ní, slyšel Sam Deanův hlas. Odfrkl si, jakoby potřeboval dohazovače, kdyby chtěl, tak by dokázal sbalit kdejakou slečnu, přeci byl hezký a milý. To měla každá ráda. I když nevypadal tak dobře jako jeho bratr, byl hubený, krátké vlnité vlasy, …ale i přesto.
On ale o ně neměl zájem, o ženy. Nějak se nad tím nezamýšlel, od doby, kdy umřela Jessica, si nikdy nepřiznal, že by si mohl opravdu najít jinou dívku. Zakroutil hlavou, teď to nechá být, nechtěl si kazit večer. Vrhnul pohled na Deana, načež si pomyslel, že večer už možná měl zkažený. Jestli si jeho bratr nějakou ženskou dovede do motelu, pro něho je večer jistý venku na čerstvém vzduchu.
Vyklopil do sebe dalšího panáka… a dalšího.
Once I rose above the noise and confusion,
just to get a glimpse beyond this illusion.
I was soaring ever higher,
but I flew too high.

Jeden panák střídal dalšího a servírce se už málem motaly nohy. Sam seděl na barové židličce u vysokého stolu a mírně (více mírně) se již klimbal. Oči mu zvlhly a clona alkoholu mu z části zatemnila mozek. Připadal si jako ve snu, kdy ho nic netrápí a všechny jeho problémy se zdály být menší a menší. Hlava mu skoro padala na opřenou ruku o stůl, když si k němu přisedl o něco starší muž. S sebou měl sklenku piva a díval se na Sama zvláštním pohledem. Lovci to bylo ale jedno, ničeho si nevšímal, byl v alkoholovém rauši a všechno šlo kolem něj.
"Fillip," natáhl k němu ruku a počkal, dokud mu Winchester neoplatil pozdrav. Sam stiskl nabízenou ruku možná až příliš, ale druhému muži to bylo jedno.
"Co tady dělá tak krásný muž, jako ty tak sám?" přisunul se o něco blíž, až Sam cítil pánskou kolínskou a jeho tělo natisknuto na boku. "Pozoruji tě už od chvíle, co jsi sem vstoupil," položil mu dlaň na stehno a mírně se na lovce pousmál. Jeho oči zasvítili touhou a něčím zcela neznámým, co u ledajakého člověka nenajdete. Muž se naklonil k Samovi a přitom, když povídal, teplý dech lovce šimral na tváři. "Líbíš se mi…" začal tiše, rozverně.
"Sam," vydechl nazpět Winchester a pootočil hlavu k muži, jejich rty byly kousek od sebe, jejich nosy se dotýkaly a jejich dech se střetl. Nakonec, aniž by Sam cokoliv postřehl, začal ho Fillip líbat. Zprvu něžně, jakoby se bál, že ho odstrčí, poté ale přitlačil na intenzitě a zapojil i jazyk. Sam mu vydechl do úst, narovnal se a nechal muže, ať ho obejme kolem pasu. Fillip mu zajel rukou pod triko, zatímco druhou sklouzl z boku na stehno. Ruka se posunovala výš a výš, až dorazila do klína, přejel po Samově vzdouvajícím se údu a mírně zatlačil. Winchester se od něj odlepil a znovu zasténal. Aniž by si to uvědomil, lidé, kteří byli blízko nich, se na ně otáčeli a překvapeným (i možná odpudivým) pohledem je pozorovali.
Když se podíval do druhých očí, viděl v nich chtíč, který rostl každým dotekem a každým polibkem. Sam přirazil svým klínem netrpělivě k jeho ruce a očima prosil o uspokojení. Jeho oči sjely na načervenalé rty, a když si opilý rozum všiml Fillipových zubů, které se jemně prodloužily, překvapeně se odtáhl. Avšak ne moc, v této chvíli se ani moc nesnažil.
"Upír," zašeptal Sam překvapeně, avšak hlas měl stále zastřený touhou.
Fillip se udiveně na něj podíval, načež se mu rty roztáhly do zlého úsměvu. "Lovec, …rozkošné," opět přejel po vyboulenině a Sam nevydržel, aniž by z jeho úst vyšel další sten.
V té chvíli byl od něj Fillip odtrhnut a Sam byl tak nucen se dívat do Deanových naštvaných očí.
Though my eyes could see I still was a blind man.
Though my mind could think I still was a mad man.
I hear the voices when I'm dreaming.
I can hear them say:

Sam běžel za rychle jdoucím bratrem, jeho dech byl zrychlený a pořád ještě vzrušený. Klín nepřestával bolet a i když se Sam snažil myslet na něco jiného, hnusného, nijak to nepomohlo. Jeho erekce byla očividná, a i když se ji snažil skrýt rukama, Dean si toho všiml.
"Mohl jsi mi to říct rovnou!" ozvalo se zepředu od Deana.
Mladší z bratrů se snažil jít jakž takž rovně, ale přesto se alkohol na něm podepsal. Modlil se, aby už byl v motelu a dal si sprchu. Jak se tak koukal na svého malého kamaráda, bylo mu jasné, že to moc dlouhá sprcha nebude. "Nevím co."
"Tak ty nevíš," zastavil se jeho bratr a otočil se na něj. "Když pominu, že ses nechal v baru skoro ojet cizím chlapem, který byl k tomu upír, fajn. Je to tvoje věc, ale propříště bys mohl počkat, až odtamtud vypadnu! O tomhle ale nechci mluvit, - kdy ses mi chystal říct, že tě nepřitahují ženy? Dneska večer, až bych tě viděl s tím chlapem dělat rodeo, zítra nebo za deset let, kdy bys mi náhodně oznámil, že se budeš ženit, - ale za chlapa!" zvýšil na něj hlas, skoro už řval.
Sam přešlápl, automaticky si přejel po svém klínu, a jak se snažil nevzdychnout, celý zčervenal. Dean sjel pohledem dolů, když zjistil, o co se tu jeho malý bráška snažil, protočil oči v sloup.
"Super. Nech si to alespoň do motelu."
Carry on my wayward son.
There'll be peace when you are done.
Lay your weary head to rest.
Don't you cry no more.

Když dorazili do hotelu, Sam vpadl do pokoje, odhodil na zem bundu a přes hlavu si přetáhl mikinu s tričkem. Zcela automaticky rukou opět přejel po bolestném klínu, ještě teď cítil Fillipovy ruce na svém těle, dech na své tváři a ruku na svém klínu. Když si vzpomněl, jak mu dlaní přejížděl po vyboulenině a tlačil stále víc a víc…
Zaklonil hlavu a úplně zapomněl, že se nacházel v ložnici a že nedaleko od něj stál jako solný sloup jeho bratr. Samův dech byl zrychlený a jeho krev se vařila. Připadal si, že za chvilku vybouchne, v rychlosti si rozepnul džíny a nechal je i se svými trenkami sklouznout k nohám. Poprvé za tento večer chytl svůj úd a přejel po celé své délce. Slastně a nahlas vzdechl.
Najednou byl otočen zády k posteli a čelem k Deanovi, nestačil překvapením ani nic říct a jeho bratr ho políbil. Žhavě, tvrdě a rychle, aby raději ani jeden z nich nemusel nic říkat. Když se tělo staršího bratrů natisklo na to druhé, bylo Samovi jasné, že byl Dean stejně vzrušený, jako on. Boule ho tlačila do postaveného údu, a když se začal starší Winchester o něj třít, Sam se odlepil od horkých úst a hlasitě zasténal: "Deane."
Sam zvedl ruce a v rychlosti mu rozepl koženou bundu, košili s tričkem a poté dlaněmi přejel po holé, svalnaté hrudi. Jeho prsty sjížděly dolů, až narazili na lem džínů. Na chvilku se zarazil, pohled sklopený dolů, načež se jal pokračovat. Roztřesenými prsty rozepl zip a knoflík a stáhl mu je, poté přejel přes boxerky dlaní a stiskl vzrušený penis, který se tlačil ven.
"Sammy," vydechl Dean tiše, jakoby se styděl. Položil svoji hlavu na bratrovo rameno a nechal ho, ať ho uspokojuje rukou.
Po chvilce, co tam oba stáli, vzrušení a udýchaní, Dean se zapřel do Samové hrudi a zatlačil. Mladší z mužů tak dopadl do měkké postele. Lovec si sundal boxerky a jen tak, jak ho pánbůh stvořil, sedl si obkročmo na Sama. Sklonil svoji hlavu a znovu ho políbil. Hravě a divoce, zatímco krouživými pohyby se o sebe třeli. Jejich těla byla rozpálená a chvěla se jim vášní.
Sam si připadal jako ve snu, díval se do bratrové tváře a sledoval vášní přivřené oči. Jeho ústa, která se nabízela znovu k polibku, byla pootevřena. Sam to nevydržel, přitáhl si druhý obličej k sobě a políbil ho, dlouze a vášnivě, jakoby se nemohl dočkat, až oba dojdou vyvrcholení.
Masquerading as a man with a reason.
My charade is the event of the season
and if I claim to be a wise man, well
it surely means that I don't know.

Jejich polibek skončil po několika dlouhých sekundách, když se od sebe odtrhli, spojovala je dlouhá slina. Samovi se točila hlava, zdravý rozum již zcela vynechal svoji účast, už když vešel do motelového pokoje. Dean žádostivě dlaněmi přejel po bratrově nahé hrudi a sjel až ke klínu. Na chvíli se zarazil, jakoby se mu něco honilo hlavou, načež vyhledal pohledem Sama.
"Udělej to," vylítlo ze Sama dřív, než to dokázal zadržet a Dean se jal vyplnit jeho přání. Nějak oba zapomněli na jeden zcela vážný problém a to, že měl svého bratra připravit, aby ho to nebolelo. To jim obou však nedošlo, až ve chvíli, kdy Dean zatlačil a Sam tak ucítil tlak na svém konečníku, který nebyl nikterak příjemný. Chytil ruku, která mu držela bok, a nepatrně uslzenýma očima zakroutil hlavou. Dean se nahnul a zlehka jej políbil, nechtěl mu narovinu říkat, že se vzdává, chtěl to a zrovna v této chvíli byl vzrušený na maximum a nechtěl si to dělat sám v koupelně. Proto ho stále líbaje, jednou rukou (tou volnou) chytil za úd, aby odehnal špatné myšlenky a pomalu se do něj nořil dál, až byl v něm po kořen.
Chvíli setrval, aby si Sammy zvykl a poté přirazil. Potřetí a počtvrté, až se rytmicky doplnili a Sam poprvé vzdychl. Zaplavila ho vlna slasti, stáhl si Deana k sobě, a zatímco mu skousl spodní ret, Dean přirážel. Intenzita se stupňovala, dech se jim zkrátil a oba cítili, že už dlouho nevydrží.
Bylo to pro ně pro oba něco jiného, něco, co ještě nikdy nedělali, proto se nadalo čemu divit, když po chvíli vyvrcholili.
On a stormy sea of moving emotion
tossed about I'm like a ship on the ocean.
I set a course for winds of fortune,
but I hear the voices say:

Jejich těla se k sobě na posteli tiskla, jejich dech nebyl sehraný, ale jejich emoce a láska ano. Sam byl v pevném objetí svého bratra a Dean byl nyní pevně přesvědčen, že svého malého brášku už nikdy nepustí.
Ať se stane cokoliv, ať je potká cokoliv, on tu bude pro něj a vždy - vždy - ho zachrání, vždy se za něj postaví.


Carry on my wayward son.
There'll be peace when you are done.
Lay your weary head to rest.
Don't you cry no more.

Když Sam zvedl pohled, aby se podíval, jestli Dean spí, byl přistižen druhým párem hnědých očí. Starší Winchester se na něj jemně pousmál, jenom tak, jak to uměl pouze on. Přejel dlaní po nahých zádech a sjel až k zadečku.
Sam mu úsměv oplatil, propaloval ho svým jiskrným pohledem a byl rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Zřejmě byl upírovi vděčný za víc, než si zprvu myslel.
"Měli bychom se podívat na ten případ," navrhl tiše Sam. Dean protočil očima.
"Ještě relaxuji, jestli sis nevšiml," a přitáhl si ho k horoucímu polibku.



Carry on, you will always remember.
Carry on, nothing equals the splendor.
Now your life's no longer empty.
Surely heaven waits for you.

Carry on my wayward son.
There'll be peace when you are done.
Lay your weary head to rest.
Don't you cry, don't you cry no more!
No more!