Elemmírë 3. část

18. března 2016 v 7:00 | May Darrellová

Elemmírë

Thranduil/Legolas
(Vedlejší pár Elladan/Elrohir/Legolas)
(Náznak páru Thranduil/Elrond)

Poznámka autora: Legolas je obeznámen s otcovou úchylkou na poklady nesmírné krásy, ale přijde mu podivné, co pohledává každý večer v lesích Temného hvozdu?

Postupem bude 18+, takže i tady se dočkáte nepatrné perverze, bez kterého bych to nemohla být já. Ai, málem bych zapomněla, že celá jednorázovka je nejenom slash a věkově omezen, ale také incest! Což vy jste dost úchylní, takže je vám to jedno.





Koruna, která byla doteď usazena na králově hlavě, se svezla po stříbrné záplavě k zemi. Kutálela se po chladné zemině a na dobro se rozloučila s několika bobulemi, které jí činily tak uchvacující a tak přírodní. Listy se dopadem pochroumaly a pár se jich uvolnilo. Skutálela se až pod mírný kopeček k jednomu vysokému stromu, následována hrdelním výkřikem mladého elfa.
Legolas se bolestně vytrhl z otcova sevření a ustoupil klopýtavě vzad. Nechal si stříbřitě dlouhé vlasy protéct mezi prsty a s upřeným pohledem do jeho očí couvl. Králi přes tvář přelétla vlna bolesti, která byla však v dalším okamžiku zažehnána a vystřídal ji opět netečný výraz. Cožpak bylo možné, aby se Thranduil takhle choval? Co tu bylo u Valar špatně?
Legolas klopýtal stále vzad a pocit, že se dospělý elf začal opět přibližovat, prince vyděsil. Prudký pohyb dopředu a vylekal se tak, že zakolísal a neohrabaně spadl na zem… Legolas překvapeně zamrkal, když nepocítil žádný prudký dopad a ani nic tomu podobnému. Místo toho ho sevřely silné paže a šokovaně vyhekl, když byl přiražen na druhé tělo. Znovu se mu naskytl pohled do zastřených šedých očí, ve kterých překypovalo až mnoho měsíční záře, ve které se mladý princ začal ztrácet. Uchvácen tou krásou, která ho najednou strhla, jen zůstal neskrytě zírat. Hypnotizován tím pohledem si ani neuvědomil nenechavé horké dlaně, které mu vyhrnuly tuniku a přejížděly po rozpáleném těle. Laskaly kůži a donutily prince k prvnímu zasténání, které se rozlehlo paloučkem a dorazilo až k vysokým stromům, ale pak se zarazilo a vrátilo se zpět k Legolasovým uším. Princ zamrkal, krátké omámení bylo pryč a on si nyní začal uvědomovat, co se dělo. Horké dlaně, které loudily po nahé hrudi a sjížděly až k lemu plátěných kalhot, dráždily ho a sváděly.
"Tak krásný, …zřím tvou tvář…" slyšel, jak Thranduil tiše šeptal zastřeným hlasem, "ozářenou měsícem a hvězdami…" špičky prstů přejel po mladém obličeji a Legolas proti své vůli přivřel oči, stále však upíral pohled do otcovy tváře, jakoby ho sledoval v každém pohybu, zda neudělá něco dalšího nepatřičného. Avšak jaká to ironie, když omámený král dělal přesně to celou dobu již od začátku a Legolas, aniž by si to uvědomil, se pomalu ale jistě poddával jeho dotekům. Nechával se svádět dál a ani o tom nevěděl.
"…zřím tvé rty," přejel palcem ruky po pootevřeném dolním rtu a Legolas pod tím jediným pohybem ústa pootevřel víc, dožaduje se snad dalšího polaskání, "a tvé tělo, které plave v měsíční záři. Jsi klenot krásnější, než cokoliv jiného na světě. Jsi stvořen…" již šeptal tak tiše, že mu Legolas skoro ani nerozuměl, avšak když se Thranduilova tvář začala sklánět, neubránil se zrychlenému dechu. Neubránilo se ani srdce, které poskočilo rychleji a tělo se mu pouhou představou na otcova horká ústa rozechvělo.
"Ada…" zašeptal taktéž tiše Legolas a mohl si být téměř jist červení ve svých tvářích. Nechápal, co se to s ním najednou stalo, snad s touhle pošahanou situací nesouhlasí, …nebo ano? Nemohl přemýšlet, nemohl se na nic soustředit, ne, když byl otec tak blízko a propaloval ho takovým pohledem, který byl k nevydržení. Odvrátil zrak, ale dva prsty si ho natočily zpět a Legolas tedy znovu shlížel do Thranduilovy tváře.
"Neodvracej svoji tvář, Elemmírë, dívej se na mne - dívej se do mé tváře, když budu přejíždět po tvém těle, po tvých vlasech, po tvé duši. Budu sténat tvé jméno, mírë, budu se třást pod tvými doteky a celou dobu budu sledovat tvoji tvář staženou chtíčem."
Legolas pod jeho slovy rudnul čím dál více, s každou další hláskou, co Thranduil vyslovil, rozpaky těkal po otcově tváři a zahanbeně se snažil uhýbat pod jeho upřeným pohledem. Král ho však nenechal, sklouzl svojí rukou přes Legolasova záda až k zadečku a stiskl jej. Přirazil k sobě a nechal jejich klíny do sebe vrazit. Druhou rukou ledabyle vjel do vlasů až k zátylku, pak jemně stiskl a donutil Legolase zaklonit hlavu. Zprvu si princ myslel, že se mu chtěl otec mstít za to předtím, co mu udělal, ale když se mu horké rty přisály ke krku, překvapeně vydechl do nočního vzduchu.
Tělo se mu nevědomky přitisklo více k otci a téměř začal vrnět blahem, když mu neposedný jazyk klouzal po krku níž a níž, až ke hrudi. Thranduilovy prsty rozšněrovávaly Legolasovu tuniku, aby mohl klouzat s přilepenými ústy po žhnoucí pokožce.
Princ cítil, jak se mu tělem rozlévalo příjemné teplo - až moc příjemné, takové, které rozhodně neměl cítit a už vůbec ne se svým otcem. Pod každým dalším dotekem se mu kůže rozpalovala nezvladatelným žárem, hrdlo se mu stahovalo a on zprvu nedokázal vyslovit ani hlásku. Ke svému překvapení nedokázal odporovat, nezmohl se na nic, jenom na další táhlý sten, který dolehl k otcovým uším. Na okamžik se mu zdálo, jakoby ten prapodivný svit v šedých očích ustoupil, avšak než si mohl být téměř jist, měsíc Thranduilovi opět zatemnil mysl a možná až příliš chtivě se vpil do synových rtů. Uždiboval mu každý kousek úst, jazykem mu nejenom vjel do koutků, ale plenil syna a dobýval ho jako už tolikrát předtím.
Zatímco ho líbal, opustil ruce z Legolasova těla a začal si rozepínat indigový šat. Princ si téměř v minutě uvědomil, že se ho otec již nedotýká, a když se od něj odtáhl, překvapením se mu rozšířily zornice. Roucho již nestoudně sjíždělo po hebkých ramenech dolů a měsíc se začal vpíjet nejenom do Thranduilových vlasů, tváře a oděvu, ale také do zbývající pokožky, která se začala princi ukazovat.
Legolas vystřelil rukama nahoru a s vyjeknutím se mu pokusil zachytit padající šat k zemi, avšak to nestihl a otec se předním ukázal v celé své kráse. Každý pór těla zaplnila měsíční zář, nechával kůži vystoupit napovrch a silně se zatřpytit.
"Ada," zasténal kňučivě Legolas, na okamžik uhnul pohledem na bok, ale dlouho to nevydržel a znovu přejel po otcově statném těle. Zmocňoval se ho strach - strach o krále a otce. Netušil, co se to tu dělo a věděl jistě, že by se takhle Thranduil nechoval. Nyní mu bylo jasné, že otec neměl ani potuchy o svém chování, o tom, že byl až nezdravě mimo realitu a Legolas se začínal bát víc, než předtím. Bylo tu něco v nepořádku, něco, co nedokázal popsat slovy a ani netušil, odkud by měl začít. Bylo to snad tímto místem, Temným hvozdem nebo dokonce Thranduilem? Odkud vycházela ta potřeba, aby král chodil do lesa sám a kochal se nebem? A proč nevnímal, proč se nedokázal svému synovi podívat do očí tím způsobem, na který byl Legolas zvyklý? Proč viděl v šedých očích ten podivný lesk?
"Ada, …obleč se, prosím," chtěl se Legolas zohnout dolů, aby svému králi podal šat, ale Thranduil chytil štíhlé ruce a přirazil mu je k tělu, natiskl se k němu a sklonil se k Legolasovému krku, na který mu silně dýchl. Princ se otřepal, avšak zjištění, že to bylo spíše vzrušením, mu na odvaze moc nepřidalo. Cítil i přes svoje šaty královu nahotu, a když se jejich nahé hrudě srazily, neudržel v sobě vyheknutí.
"Ada, …musíš se probudit, musíš se…" nedokončil svoji větu, když mu byla ústa zacpána druhými. Legolas se odmítal přidat k Thranduilově hře jazyků, nechtěl se nijak zapojovat, ale… opravdu jen nechtěl. Tření králova těla o to jeho a hbitý jazyk, který ho dováděl jako minulé noci až ke hranici zdravého rozumu, ho zcela ovládl a on mu vydechl do úst. Příjemné vibrace se mu rozlévaly po těle a pak když mu konečně jazyk vyjel vstříc otcovu, překvapením se musel odtrhnout. Tváře mu hořely a dech s ním snad závodil. Pocity, které doteď burcovaly jeho tělo, nenechaly na sebe dlouho čekat a Legolas se chtěl studem od otce odtrhnout, když pocítil své vlastní vzrušení, které se mu bolestně pnulo v kalhotách.
Zacloumal s pevným sevřením králova stisku, ale byl příliš slabý chtíčem, aby se doopravdy odtrhl. V šedých očích se mu objevil třpyt slz, přes který pomalu, ale jistě přestával vidět a králova tvář se před ním rozmazávala. První kapka stekla po červeném rozžhaveném líčku a než stihla opustit dokonalou tvář, stisk povolil a Thranduil mu ji slíznul. Jediný dotek jazyku zapříčinil, že se Legolas otřepal dalším vzrušením a mužství mu trhavě odpovědělo, volaje po doteku.
"Neplakej, mírë, …nech touhou ovládnout své tělo," zašeptal tiše Thranduil a políbil ho na druhé líčko, "nech mě se kochat tvojí krásou, tvojí dokonalou nevinností. Nech mě opěvovat tvoji čistou duši a tvé srdce," další polibek patřil na malý nosík, víčka, krk a nakonec na klíční kost, kterou obkroužil jazykem a zanechal po ní mokrou cestičku. Legolas se svíjel po otcovy doteky, třásl se a byl si jist, že Thranduil si uvědomoval jeho vzrušení. Viděl mu přímo do duše, věděl, co na mladého elfa působí.
"Tohle nejsi ty," zašeptal rozechvělým hlasem Legolas, křečovitě zavřel oči, aby se nedíval do těch omámených očí, ale přesto i za zavřenými víčky svého otce viděl, "nikdy ses takhle ke mně nechoval, nikdy ses na mě ani okem nepodíval takovýmto způsobem… Nikdy jsi mi neprojevil lásku a teď mě svádíš? Vlastního syna?"
Nastalo tíživé ticho, které bylo nasyceno těžkou vůní touhy a zoufalé potřeby po uspokojení. Světlušky kolem nich lítaly jako zblázněné, jakoby se nemohly dočkat, co se mezi nimi stane dál.
"Nech se svést, Elemmírë, nech mě tě utěšit. Nech mě laskat tvé tělo, líbat ho a konejšit," svádivý a podmanivý hlas se vtíral do Legolasové mysli a zaplavoval mu celé tělo, celou duši. Nemohl se na nic soustředit. Ani si neuvědomil, že měl již volné ruce a mohl se kdykoliv odstrčit, avšak to neudělal. Znovu pocítil na svém těle horké dlaně, které chtivě přejížděly po každém koutě odhalené pokožky a pak sjely k lemu kalhot a zatímco mu jedna ruka rozvazovala šněrování, druhá mu vjela do vlasů a probírala se jimi. Prameny stříbrných vlasů se topily v měsíci a Thranduil se mezi nimi omámeně probíral. Když se jimi dostatek nabažil, sjel lesknoucíma se očima ke spanilé tváři mladého elfa.
"Co se ti stalo? Co ti Temný hvozd udělal?" otevřel Legolas konečně oči a spočinul na druhé tváři, snažil se pobrat zbytek zdravého rozumu, zbytek jakési soudnosti, která ho rychle opouštěla. A pak si v té chvíli s hrůzou uvědomil, že otci podléhal. Stačilo, aby se ho opravdu jenom dotýkal a líbal a byl ztracen. Zjevně se nechal svést ještě dřív, než vkročil do tohoto proklatého osmiúhelníku. "Ada, …je to lesem? To zlo na tebe útočí?" dožadoval se odpovědi, ale král jen fascinovaně hleděl dál do Legolasových očí. Neodpovídal, a když už princ ztrácel naději, král udělal něco, co ho opravdu zmátlo - téměř s nezdravým pohledem v očích, zaklonil hlavu dozadu a podíval se na nebe.
"Ne, můj Elemmírë, ne…" šeptal a pak se pohledem vrátil k princi, sklonil se a znovu ho políbil. Žhavěji, dravěji, až se Legolasovi zamotala hlava a on by málem upadl, kdyby si ho otec nepřitáhl k tělu. Pak se mu velké ruce rozeběhly znovu po těle, načež se zahákly o kalhoty a i s nimi sjížděly dolů. Legolasova tyčící se chlouba vystřelila z pevného sevření na vzduch a mlaskavým pohybem se odrazila od princova podbřišku. Když se králova ruka přesunula ke svobodné erekci, uchopil ji do dlaně a stiskl. Legolas se v té chvíli odlepil od otcových úst a nahlas zasténal. Tělo se mu chvělo potlačovaným chtíčem, nechtěl být tak hlasitý, nechtěl být nic z toho! Ale touha, která ho ovládala, byla daleko silnější, nikdy nepocítil takové omamující pocity, a když ho nyní ovládly, myslel si, že tím zešílí. Ruka se na jeho penisu dala do pohybu, zprvu to byly pomalé tahy, které však nabíraly na rychlosti.
Musel se chytnout otcových nahých ramen, aby získal alespoň nějakou oporu. Nestoudně přirážel do horké dlaně a v té chvíli mu bylo dočista jedno, jak musel vypadat. S otevřenými rty sténal a zastřenými pootevřenými oči sledoval Thranduila.
Král si ho přidržoval za zadek, zatímco ho neustával zpracovávat. Pohled, který se mu skýtal před očima, byl okouzlující, fascinující a… měl chuť na víc. Vnořit se do té úchvatné krásy celým svým tělem, brát si každý jeho záchvěv těla a sten z úst. Slíbávat mu kapky touhy, slzy či životadárnou tekutinu. Chtěl se nořit do horkého těla, které se nyní pod jeho doteky třáslo, kňučivě sténalo, či hrdelně vykřiklo. Chtěl tu krásu ovládnout a vlastnit, chtěl se jí obklopit.
"Sténej, mírë, …křič mé jméno. Chci slyšet, jak sténáš a třeseš se po více dotecích," zašeptal těsně předtím, než se vnořil do horkých úst.
Princ však nemohl dál, cítil, jak se jeho vyvrcholení blíží a když se pokusil od sebe otce odstrčit, aby ho nepotřísnil ejakulátem, přišlo to vniveč. Král si ho držel pevně, a aby pocítil Legolasův vrchol, přidal na svých pohybech ještě víc, až Legolas zakřičel.
"Ada…" zakňučel funivě Legolas mezi dvěma hlasitými steny a naposledy přirazil do horké dlaně. "Ada!" Orgasmus ho málem převálcoval, celé tělo se mu napnulo a král ho přidržoval, když se mu v náručí začal škubat. Legolasův výkřik se ztratil do nahé hrudi, do které zabořil tvář a zůstal bez hnutí dalších několik vteřin, aby se uklidnil. Když se mu dech vrátil a tep zpomalil, odlepil se z nahého těla. Netušil, zda se mu vrátil zbytek rozumu a on začínal opět logicky uvažovat nebo to snad byl záchvěv paniky? Snad oboje, ale mělo to stejný výsledek. Legolas se s trhnutím od otce odlepil a udělal dva kroky vzad. Dech se mu ani nestačil uklidnit, když se mu znovu zrychlil a srdce mu opět bušilo, jako by chtěl přeběhnout na jeden zátah celou Středozem.
"Proč - proč jsi to udělal?" hlesl tiše Legolas a upíral na něj vyděšený pohled. Zatímco nespouštěl otce z očí, rval si mužství zpět do kalhot, které si opět šněroval. Ruce se mu ale třásly a on nebyl sto to dokončit. "Proč jsi mě svedl? - A proč jsem se ti poddal?" poslední otázku směřoval spíš sám k sobě a tišeji, aby ji král neslyšel, avšak on ji postřehl.
"Měsíc tě sem přivedl…" rozešel se král opět k princi a nechal své nahé tělo koupat v nebeské záři, "to měsíc mi tě dal, Elemmírë. Jsi můj nejkrásnější a nejdokonalejší klenot, vedle něhož všechno pohasíná a chřadne. Chci se obklopit tvojí krásou a dobývat tvé tělo každou noc."
Legolas těkal očima kolem, tváře mu opět zrudly, avšak tak jak se král přibližoval, tak on couval. "Jsem tvůj syn, pamatuješ? Jsem - jsem tvůj syn. Svedl jsi - svedl jsi…" nedokázal to ani vyslovit, couval vzad a stačil pouze vyjeknout, když si ho král znovu chytil a přitáhl k sobě. Spojil jejich rty a jazykem se mu dobýval do útrob.
Legolas cítil, jak se znovu poddává. Cítil se tak bezmocný, tak zoufale bezmocný. Cožpak stačil pouhý polibek, aby ho král svedl, cožpak stačil pouhý dotyk, aby zapomněl na to, že byl pro něj otcem? Musel odtud pryč, jinak tohle místo postihne i Legolasovu mysl, musel se vzepřít a utéct.
Valar, pomozte mi vzchopit se, pomozte mi bránit se. Dejte mi sílu, kterou otec nemá.
Legolas měl křečovitě zavřené oči, snažil se ignorovat znovu chtivé doteky na hrudi, které ho opět rozpalovaly, když se v tu chvíli lesem prohnal výkřik. Nepatřil však ani Legolasovi, ani Thranduilovi, ale poradci. V princi to hrklo, nemohl přeci nechat rádce, aby k nim došel a viděl svého krále takhle - nahého, vzrušeného a hlavně dobývajícího svého syna?
"Ada, …přestaň," zamumlal do rtů Legolas a natočil surově hlavu na stranu, aby přerušil jejich polibek. Bystrým zrakem mžoural do temného lesa, odkud výkřik zazněl, ale byla taková tma, že nic nerozeznal. Poradce tedy musel být ještě hodně daleko a Legolas měl stále čas dopravit se na kraj lesa a ochránit tak svého otce od jasné potupy. Ke krku se mu však přisály rty, zanechávaje mu tam tak znamení touhy a klouzaly níž jazykem, kde se opět přisály. Princ se trhavě nadechl, roztřeseně vsál zbytky rozumu, které se snažil posbírat Valar ví odkud a neurvale od sebe krále odtrhl.
"Omlouvám se, ada, omlouvám se," zamumlal tiše Legolas, když sledoval Thranduila, jak zakolísal a udělal pár kroků vzad. Nemohl tu však setrvávat, musel zarazit otcova poradce dříve, než…
"A taky se omlouvám, že jsem ti podlehl," špitl tiše a líčka mu znovu zrůžověla. Zbaběle, či se záchranným komplexem se otočil na patě a utíkal pryč, zanechávaje tak Thranduila samotného. Ani se nedíval vzad, nedokázal by snést pohled na nahého a zcela nepřítomného krále. Utíkal mezi stromy a přitom se snažil nepřerazit o svoje nohy, vyčnívající větve, pařezy či rovnou celé stromy.
Při pohledu na rozcuchaného a červeného prince musel být opravdu krásný pohled, zvlášť když v takovém stavu vyběhl z lesa přímo do náruče poradce Canyóra, který ho s překvapením chytil a s jasným šokem ve tváři sjel Legolase pohledem.
"Ai, Canyóro, copak tu - copak tu děláte v takovou nevalarskou hodinu?" vyhrkl ze sebe možná až moc rychle Legolas a ustoupil pár kroků vzad. Sice se po cestě stihl dát dohromady; zašněrovat pořádně kalhoty, upravit tuniku a prohrábnout si dlouhé stříbrné vlasy, ale i tak byl jeho vhled a stav dosti pofidérní. Zacuchaný, udýchaný, rudý, pomačkané oblečení a… Legolas v duchu zaklel, když sklouzl pohledem dolů na svoji tuniku, která byla spíše rozšněrovaná a odkrývala více, než by měla. Jakoby ho napadl oddíl skřetů nebo pavouků.
"Já? Můj princi, co tu pohledáváte vy? Za chvíli se bude rozednívat a všiml jsem si, že jste ani nebyl ve vašich komnatách. Vaše dveře byly otevřeny dokořán, ale vy jste byl… Kde jste to byl?"
Legolas na okamžik uhnul pohledem. Zadíval se kamsi do lesa a pak se s překvapením zadíval zpět na poradce. "Za chvíli se bude rozednívat? To už bude ráno?"
"Ach ano, můj princi."
Legolas šokem otevřel pusu a když poradce sledoval udivenou mladou tvář, chopil se řeči. "Elrondovi syni vstávali dnes brzy a tak mi pomáhali pročesat soukromé komnaty a síně, ale nikdy jsme vás nemohli najít. Byl jste… v lese? A pokud omluvíte moji troufalost, vaše zmatení mohu přisuzovat tomu, že jste netušil, jak dlouho jste trávil čas ve hvozdu?"
"Zapomněl jsem na čas," zamumlal o něco tišeji Legolas, "vzbudila mě moje družina s tím, jestli bych jim nemohl pomoci s pavouky. Zrovna než jste přišel, tak jsme většinu pozabíjeli a já… se vracím konečně do postele," zalhal princ a pokusil se o nejistý úsměv.
"Ah, tak takhle… pavouci. Zajisté," pokyvoval jemně hlavou a měřil si prince znovu pohledem, "a zabíjel jste je holými rukami? Nebo jste jen zapomněl svůj luk a šípy v ložnici?"
Legolasovi zmrzl úsměv na tváři a jenom neskrytě zíral. Nedokázal ze sebe vyloudit ani hlásku a poradce pokračoval: "Nepochybuji o vašich dovednostech, můj princi, ale i kdybych se přiklonil k zabíjení holýma rukama, nevidím žádnou krev?" hlava se mu naklonila na stranu a neubránil se jemnému úšklebku.
"Ztratil jsem ho," vysoukal ze sebe mladý elf. Poradce zdvihl obočí, ale to už k nim mířil jejich host lord Elrond, který skoro celý rozhovor slyšel. Přistoupil vedle rádce a tak jako on, i Elrond si Legolase změřil pohledem.
"Vidím, že jste svého prince našel, drahý Canyóro. Procházel jste se, princi Legolasi?" jemně se pousmál. Shovívavě na mladého stříbrovlasého elfa shlížel a nepřestával studovat Legolasův roztěkaný pohled.
"Pavouci," hlesl jenom a pohled zaměřil nyní na mistra Elronda. Nedokázal se na něj dívat ale příliš dlouho, připadalo mu, že mu pán Imladris vidí až do duše. A ještě dál.
"Princ Legolas si chtěl zjevně udělat se svým oddílem ranní rozcvičku v zabíjení pavouků holýma rukama," konstatoval Canyóro a Legolas cítil propalující pohled ze strany lorda z Imladris.
Chvíli se rozhostilo ticho, které prolomil až Elrond. "Netrapte jej, drahý Canyóro. Pavouci, či ne pavouci, dnes byla příjemná noc a můžeme děkovat Valar za vaše bojovníky, že se ty ohavy nedostaly až do vně království. Pro příště bych ale doporučil vzít si s sebou luk a šípy, Legolasi."
"Ano," zamumlal spěšně princ, "pokud se nebudete zlobit, šel bych si lehnout."
"Ale zajisté, jen se nedivte, že vaši ložnici bude okupovat můj starší syn Elladan. Přikázal jsem mu, aby počkal ve vašich soukromých komnatách, kdybyste se najednou objevil," pousmál se opět tím svým vlídným stylem a propustil prince.
Legolas se přemáhal, aby ke konci své cesty neutíkal. Chtěl být co nejdříve ve svých komnatách a téměř cítil pohodlné přikrývky, do kterých unaveně padal. Nevědomky tak zrychlil krok a ani si tak nevšiml pobavených, jiskrných očí mistra Elronda. Když se ztratil elfům z dohledu, mohl se konečně rozeběhnout. Do svých komnat vběhl opět udýchaný, a když otevřel dveře, oči mu padly nejenom na Elrondova staršího syna, ale také mladšího. Elladan seděl na robustním stole a Elrohir seděl na Legolasové posteli. Nechal otevřené dveře, od kterých ustoupil na stranu a zprvu čekal několik sekund, pak si odkašlal a řekl: "Děkuji, že jste mne hledali. Venku jsem již mluvil s lordem Elrondem a otcovým rádcem, takže můžete odejít."
Elladanův úsměv se rozšířil, když zkoumavě přejel lesního elfa pohledem, neušla mu princova roztěkanost, ale také jasná únava, která byla dost znát. Legolas vypadal, jako kdyby se venku popral s celou tlupou skřetů a pavouků dohromady. Prohnul se v zádech a ladně dopadl na nohy metr od stolu, přešel k princi a znovu ho sjel zkoumavýma očima. Úsměv se mu na tváři rozšířil, když pozoroval, jak se mladší elf zarděl a zatěkal očima kamsi bokem.
"Byl jste na obhlídce hvozdu, princi? Ten, kdo vás takhle zřídil, by zasloužil naplácat. Cožpak se sluší, aby Jeho princovská Výsost chodila takhle upravena - neupravena? Měli bychom vám pomoci ze zmačkané tuniky…" promluvil tišeji Elladan nebo se tak alespoň Legolasovi zdálo. Nechápal tu změnu v elfově hlase a rozhodně nedokázal skrýt překvapení nad tím, že tu stále dvojčata postávala, když jim jasně řekl, aby odešli. Když se však tmavovlasý elf natáhl po princově tunice, sevřel mu ji v dlaních a přitáhl si ho k sobě, Legolas překvapeně vypískl. To bylo tak jediné, co stačil udělat.
Horké dlaně mu nezbedně vjely pod horní oděv a začaly mu ji kasat. Už zvedal své ruce v protestu, aby od sebe drzého elfa odtrhl, když mu je kdosi chytil a stočil nad hlavu. Legolas tiše sykl, když mu bolestně zapraskalo v ramenou, následně se z jeho hrdla vydralo další překvapené vyjeknutí, když se mu na záda přitisklo další teplé tělo. Tunika byla rázem svlečena a odhozena kamsi do místnosti, kam, tak to už Legolas nezjišťoval. Upíral zmatené a lehce vykolejené oči do Elladanových a přímo se doprošoval odpovědi na to, co se tu dělo. Tedy… on věděl, co se tu dělo, ale spíše nedokázal racionálně pochopit, proč se to dělo právě jemu.
Elrohir mu svěsil ruky dolů, ale stále mu je přidržoval u těla, aby se nezačal znovu bránit, zatímco jeho bratr sklouzl pohledem na bělostnou hruď posetou několika znameními krásy a nepatrnými škrábanci na prsou. Přejel po nich polštářky prstů a pak se tázavě podíval do princových očí.
Legolas na moment uhnul pohledem, tváře mu zrudly a při vzpomínce na otce, který se téměř mazlil s jeho tělem, začal zrychleně dýchat. Ruce se mu jemně rozvibrovaly, když si vzpomněl na Thranduilovy rty, velké ruce bojovníka a… nahé, dokonalé tělo. Když mu v podbřišku zatrnulo a v klíně párkrát zacukalo, musel od tohoto tématu opustit a již dále nepřemýšlet nad tímto vzrušivým okamžikem.
"Zvládl bych to sám," zamumlal tiše Legolas s jasnými rozpaky a když se na něj Elladan pouze nechápavě koukal, dodal, "vysvléci se."
Tmavovlasý elf se rázem pousmál, ale poté očima zabrousil znovu na Legolasové znamení a nezabránil se zamračení. "Hádám, že jste našemu otci a všemu poradci lhal, že princi? … Co jste jim řekl?"
Legolas mu odpověděl taktéž zamračením. "Myslím, že se vám nemusím zpovídat, co jsem dělal. Mimo toho, jestli vás to ovšem uspokojí…" ignoroval, jak se elfovi zalesklo v očích, "byl jsem se svojí družinou v hvozdě. Nedaleko království se objevilo několik pavouků a…"
"Pavouci? Vskutku?" roztáhl se mu lišácký úsměv a sledoval prince s pobavením. "Pavouci, kteří dělají tohle…" přejel znovu prsty po znameních, "musejí být opravdu, ale opravdu milostně založení, nemyslíte?"
Legolas se mu díval pevně do očí, snažil se mu vzdorovat jenom svým pohledem a tvrdě si stát za svým. Když však ucítil jemný dotek hebkých rtů na rameni, které stoupalo výš, překvapením ztuhnul.
"V tom případě jsme pavouci také, můj princi," zašeptal Elrohir mezi polibky na holou kůži a vnímal, jak se pod ním elf napjal a jemně se otřepal příjemným mrazíkem. Laskal ho stále výš, až se dopracoval ke špičatému uchu a když jazykem obkroužil konturu výběžku, Legolas roztřeseně vydechl. Ani si neuvědomil, že měl již volné ruce a mohl se kdykoliv od dvojčat odstrčit, ale neudělal to. Se svěšenými a třaslavými údy, které měl podél těla, hlavu naklonil na stranu a přivřel oči. Dva páry horkých dlaní se s tichým dráždivým smíchem rozutekly po odhalené hrudi a laskaly každý kout. Elladan vsunul nohu do rozkroku a započal jitřit Legolasův klín, špičkami prstů přejížděl po přenádherném obličeji a když princ pootevřel ústa v tichém stenu, překvapeně rozevřel oči dokořán, jak ho reakce těla zarazily. Doteď si myslel, že otci podléhal jen díky… Proč vlastně králi podléhal? Co bylo příčinou toho, že ho dnešního večera nechal dělat všechny ty hříšné věci a dokonce si je užíval? U Valar, on si otcovy doteky opravdu užíval!
Legolas téměř hypnotizován Elladanovýma očima sledoval, jak se tmavovlasý elf sklonil a jemně ho políbil, jakoby chtěl prince nejprve oťukat, zda mu neuteče. V ten jediný moment, co se jejich rty dotkly, se Legolasovi myslí protnula vzpomínka na otcovy chtivé rty, které si ho braly téměř se samozřejmostí a lačnou vášní. Táhle zasténal do Elladanových rtů a skryl šedý zrak za víčky, nechával okusovat své rty, svírat je mezi zuby a pak si nechal vjet jazykem do horkých útrob. Tělo mu rázem zaprotestovalo a princi se podlomily kolena, opřel se celou svojí váhou na Elrohira, který ho pevně svíral v bocích.
"Kdo se tě dotýkal, princi? Kdo nás přeběhl v laskání tvého těla?" zamručel tiše Elrohir za zády a zatímco se věnoval útlému krku, Elladan započal v rozšněrovávání kalhot, které se se zašustěním svezly k zemi. Legolas v odpověď jen cosi nesrozumitelného zamumlal a pak znovu zasténal. Cítil příjemné vibrace po celém svém těle, které se mu rozšiřovaly dál a prohlubovaly. Krev se mu vařila v žilách a klesala do nižších a zvlášť intimnějších míst. Skousl si spodní ret, když v klíně ucítil neposednou ruku, která ho započala dráždit a Legolas si s hrůzou uvědomil, že vzrušení, které nyní pociťoval, tu bylo stále, jenom tiše čekalo, aby se mohlo znovu vydrat na povrch. Teď mu bylo téměř jasné, že pokud by rádce otce nevyrušil, pokračoval by ve svádění svého syna dál a… Legolas by se nechal. Opravdu by se nechal svést. Tak jako právě teď.
Najednou se dvoukřídlé mohutné dveře se zavrzáním rozletěly a ve vstupu stanul sám král, ve vší své dokonalé a překypující kráse, s ničivým pohledem metal blesky a zabodával je přímo do dvojčat, která sváděla prince. Elrohir s Elladanem téměř v sekundě od zrudlého, zahanbeného a udýchaného Legolase odskočili a mladý elf, který se ocitl bez jakékoliv opory, se zapotácel na místě. Elrohir k němu znovu přiskočil a podepřel ho v podpaží, ale při pohledu do králových očí se se sklopenou hlavou opět vzdálil. Rozhodně nechtěli pocítit na vlastí kůži Thranduilův hněv. Bylo ale pozdě, vladař celou situaci viděl a musel by být slepý, aby mu nedošla celá situace. Místnost byla nasycena silným sexuchtivým odérem a vzrušivým podtónem jasné smyslnosti.
"Doufám, že to, co jsem tu zrovna přerušil, byl jasný příklad vzdávání holdu mému synu a nic jiného. Protože jestli to mělo znamenat cokoliv jiného a vězte, že mám neblahý pocit, že to nemělo nic s poklonou co dělat, okamžitě bych vám vaše mladé, elfské a rozcuchané osoby, hodil do chladného podzemního vězení, odkud by vás ani váš otec nevysvobodil!" Hlas se králi prohluboval, až zbylým třem elfům přejížděl ledový mráz po páteřích, údy jim znejistěly a oči vyděšeně těkaly kolem.
Elladan jen cosi nejistého zabručel a Elrohir začal šourat nohama směrem ke dveřím, pak Legolas zaslechl jenom cosi, co se vzdáleně připomínalo omluvě a pak princ se zděšením sledoval, jak se dvojčata ztratila a on tu zůstal se svým otcem sám.
Šedé oči, které ho probodávaly skrz naskrz a nutily ho zadržovat dech v naprosté nervozitě, ho sjížděly od hlavy až k patě a Legolas nezabránil tělu, aby ho zaplavil pocit, který snad ani nedokázal vysvětlit. Zprvu zažíval až neuvěřitelné pocity v hloubi Temného hvozdu - nutně podotknout, že příčinou všeho byl sám otec, který ho sváděl a sám si to ani nepřipouštěl, vlastně o tom neměl ani potuchy, do toho přijde sem do své soukromé ložnice, kde by každý očekával, že bude mít své útočiště. Jenže se mu tu dostane dalšího přepadení a dalšího svádění.
Byl už vyčerpaný, unavený a potřeboval se jenom vyspat. Neuvědomoval si ani, že mu do oken začínalo svítit ranní slunce a ozařovalo tak půlku princovy ložnice. Paprsky se zapřely do mladého těla a osvítily mu stříbrné vlasy, které nyní rozcuchaně trčely do všech směrů. Copánky, které měl spletené po stranách, už dávno nebyly v tentýž stavu, jako před několika hodiny. Zmrzlá, odhalená hruď posetá znameními lásky se začala pod náporem slunce zahřívat a na zádech mu stouply chloupky.
Thranduilův pohled již byly k nevydržení, studoval Legolasovu postavu s takovým leskem v očích, kdy už mladý elf netušil a nerozeznal, v jakém byl otec rozpoložení tentokrát. Samozřejmě, že již vnímal a nebyl nijak zmámen, to už předvedl před chvílí, ale pohled, kterým se na něj díval, se mu ani zdaleka nelíbil. Nejraději by ho okřikl, ať se tak nedívá, že dvojčata dělala akorát to samé, co on… Jenže mlčel. Když to ticho bylo neúnosné, oblékl si zahanbeně kalhoty, zohnul se pro svoji pohozenou tuniku na zemi a chtěl si ji obléci. V počínání mu však zabránil Thranduil, který jediným mávnutím za sebou zabouchl dveře, až Legolas povyskočil nahoru. Přešel ke svému dědici a dalším prudkým výpadem mu vytrhl oděv z ruky.
"Co to má být?" uslyšel další salvu mrazivých slov a překvapeně se otci stále díval do očí. Nad jeho otázkou pouze zvedl obočí a Thranduil doplnil: "To ti udělali oni?"
Legolasovi až po chvíli došlo, co měl otec zjevně na mysli. Nepatrné škrábance po nehtech a ony necudné znamení lásky.
"Ne, - ale asi si nepamatuješ, kdo mi to mohl udělat, že? Protože si ani nepamatuješ, kdes byl dnešní noci a ani té minulé!"
Na rozzlobené přimhouření Legolasových očí, se Thranduilova tvář zkrabatila, chřípí se mu rozlíceně roztáhlo a i on nezabránil zvýšenému hlasu, tak jako předtím syn.
"Nebudeš takhle se mnou mluvit, Legolasi!"
"Ne? Proč ne? Od té doby, co tě nacházím klečet uprostřed noci v Temném hvozdě omámeného, nepřítomného a svádějícího mne, bych tušil, že mohu na tebe zvýšit hlas! Přeci jenom je to pouze zvýšení hlasu, hned se na tebe nevrhám a nelíbám tě!"
Legolase pomalu, ale jistě přepadal vztek. První noci, co otce viděl v tom prapodivném osmiúhelníku, měl na něj zlost, včerejší noci se to pak změnilo, když viděl, že král na nic nereagoval a opravdu se choval podivně. Dokonce mu ho bylo líto a bál se o něj, zvlášť když by ho tam mohl vidět ještě někdo jiný - a v takovém stavu.
Legolas si ani nemyslel, že by si snad otec na něco vzpomněl, či snad by procitl a dal by mu za pravdu - ne, on ho tu ještě shazoval, urážel a dělal z něj blázny. Ai, Valar, byl unavený tímhle hloupým vtipem, kdyby jenom tušil, jak otce přinutit věřit… Kdo by tomu ale věřil, že se král ubíral každou noc do hvozdu a tam několik dlouhých hodin sledoval nebe? A pak tu byl ke všemu onen problém s Legolasovou maličkostí, která si otce všimla a nenechala to jenom tak a nakonec na to doplácel jen on sám.
"O čem to tu zase mluvíš, u Valar? Znovu tu na mě zkoušíš, jestli nejsem nemocný, či snad nemám horečku? Protože jediný, kdo tu zřejmě blouzní, jsi ty! K Elrondovým dvojčatům se ani nepřiblížíš a osobně si pohlídám, aby se kolem tebe tak nemotala. Se samotným Elrondem si promluvím sám a pokud je ještě někdy najdu ve tvé ložnici…"
"Chtěl bys tady raději vidět sám sebe, že?" utrousil nahněvaně Legolas a natáhl se po tunice, kterou otec stále svíral, ale on se mu vyhnul, a tak udělal pouze pohyb do prázdna. Sledoval rozzlobeně svého krále a byl na něj naštvaný víc a víc. Sám sobě si nyní přísahal, že už nebude Thranduila sledovat do Temného hvozdu a nebude mít o něj žádné obavy. Nechá to plavat, když se k němu otec chová takhle…
Thranduil zamotal tunikou několikrát kolem osy a pak drže oba konce, vyšvihl oděvem k Legolasové hlavě, za kterou se zachytl a přitáhl si překvapeného syna ke svému obličeji. "Nevím, co tu potají popíjíš, nebo zda neujíždíš na nějakém Mithrandirově listí, ale tvoje chování se mi přestává líbit a pokud takhle budeš pokračovat dál, nebudu mít s tebou dlouho trpělivost," syčel do princova šokovaného obličeje a zatímco byl jen několik málo milimetrů od něj, Legolas zadržoval dech otcovou blízkostí, "měl by ses vzpamatovat a chovat se jako princ Lesního království, pokud nechceš být všem pro smích! Nevím, kde bereš ty protismyslný fantazie o tom, že bych tě kdy sváděl, líbal nebo ti snad udělal tohle…" sjel očima na okamžik na Legolasův posetý krk načervenalými flíčky, "ale pokud okamžitě nepřestaneš s těmi absurdnostmi, budu muset zakročit!"
Pustil stále ještě šokovaného Legolase a tuniku mu hodil na rychle se vzdouvající hruď, poté se otočil tak rychle, až za ním zavlálo dlouhé roucho a odpochodoval pryč. Mladý elf ještě několik dlouhých minut stál na místě uprostřed své ložnice, než se svezl na zem, drže křečovitě v rukou horní oděv šatstva. Cítil pálivě slané slzy, které mu začaly stékat po lících a následně se vsakovaly do kalhot a tuniky a v krku se mu udělal knedlík velikosti pavoučího mláděte.
Probíral se svými myšlenkami na uplynulé dvě noci a vehementně si snažil namluvit, že to všechno byla pravda a ten, kdo se tu pletl, byl otec. Přeci by si nevymyslel takové šílenosti, jak by ho to jenom mohlo napadnout? Musel si promluvit s lordem Elrondem, protože jen u něj se mohl dočkat odpovědí na své otázky. Valar, pomozte mi a dejte mi sílu, ať si otec vzpomene. Co proto mám udělat?
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 majuar majuar | Web | 18. března 2016 v 12:18 | Reagovat

Poor Legolas... Chudáček, život ho docela zkouší, což se mi ale podivně zvráceným způsobem líbí :D :3 Těším se na další část, fakt že jo :D

2 May Darrell May Darrell | 18. března 2016 v 17:49 | Reagovat

[1]: Legolas to má těžký hold. :D Děkuji za komentář. :)

3 Bunny Bunny | 18. března 2016 v 20:54 | Reagovat

Ne, tentokrát je mi Legolase vážně líto. Dost nepěkně v tom lítá. Elrond s poradcem si myslí kdoví co... jo, lhaní evidentně do lekcí pro mladého prince zahrnuto nebylo, protože to s těmi pavouky - bože, bože, Legi! :-D
A nejhorší to má samozřejmě se svým královským otcem... ovšem ta scéna v lese. Ňach ňach! :-P
A potěšilo mě, že dvojčata dostala přes packy, mám je sice ráda, ale na tohle jsem se hrooozně těšila! :-D
Děkuji za další báječnou část, nemůžu se dočkat příštího dílu.

4 May Darrell May Darrell | 19. března 2016 v 11:40 | Reagovat

[3]: U scény v lese jsem se dost vyřádila. :-D Dvojčata si dovolují tam, kde je jim to zapovězeno. :D
Moc děkuji za komentář. :)

5 anita anita | 19. března 2016 v 22:00 | Reagovat

Ach jo, tesim se az tu budr dalsi cast. Doufam, ze to bude brzy, nemuzu se dockat. :)
A musim souhlasit, Legolase je mi taky lito, snad to pro nej vsechno nakonec dopadne dobre. :-D Rozplyvam se u cele jednorazovky, skvele! :D

6 May Darrell May Darrell | 20. března 2016 v 10:57 | Reagovat

[5]: Poslední dva díly jsou už přednastaveny. :) Těší mě, že se líbí. Děkuji za komentář. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama