Elemmírë 5. část

25. března 2016 v 7:00 | May Darrellová

Elemmírë

Thranduil/Legolas
(Vedlejší pár Elladan/Elrohir/Legolas)
(Náznak páru Thranduil/Elrond)

Poznámka autora: Legolas je obeznámen s otcovou úchylkou na poklady nesmírné krásy, ale přijde mu podivné, co pohledává každý večer v lesích Temného hvozdu?

Postupem bude 18+, takže i tady se dočkáte nepatrné perverze, bez kterého bych to nemohla být já. Ai, málem bych zapomněla, že celá jednorázovka je nejenom slash a věkově omezen, ale také incest!
Což vy jste dost úchylní, takže je vám to jedno.




Král stál klidně, bez jakéhokoliv záškubu v těle, či byť jen nepatrné mimiky v obličeji. Ruce měl volně spuštěné podél těla a slabý větřík, který se dnešní noci proháněl kolem, čechral Thranduilovy dlouhé vlasy. Pak mu z úst vyšel spád vět, který Legolase roztřásl a vzrušil zároveň. Šokem rozevřel své vyplašené oči na otce a pusu otevřel v jasném údivu. Potom pocítil silný třes těla, který mu rozvibroval každou buňku.
"Dnešní noci se staneš mým, Elemmírë. Dnešní noci si tě vezmu, vnořím se do tebe celým svým tělem a donutím tě, abys pocítil i ty mne. Dnešní noci pomiluji tvé tělo, mírë."
Legolas začal zběsile kroutit hlavou ze strany na stranu, jako kdyby se chtěl ujistit o tom, že nedovolí ničemu z toho, co otec řekl. Udělal nevědomky další dva kroky vzad, plíce se mu naplnily hromadou kyslíku, a když Legolas trhavě vydechl, řekl: "Ne, …ne ada. Tohle - tohle ti nedovolím, nic z toho ti nedovolím. Tohle nejsi ty, musíš s tím už konečně přestat a vzbudit se!"
Král stále postával klidně, bez jediného pohnutí a Legolas nejenom, že začal pociťovat narůstající nervozitu, ale také strach. Strach, že by opravdu podlehl a nedokázal by otce zachránit. Představy na pružné a smyslné tělo Thranduila, který by se mu plně věnoval a dopřával mu všechny druhy rozkoše, s ním zacloumal víc, než by si kdy pomyslel. Lhal by, kdyby zapřel své myšlenky na milování s objektem své touhy, ale nemohl to dopustit. Nemohl zklamat svého krále a především sám sebe. S hořkou nechutí v puse si plně uvědomoval, že byl otec opravdu jen omámený a nikdy by se ho v životě nedotkl jinak, než jako syna - natož pak jako milence.
"Ubližuješ mi, ada, ubližuješ mi tím, jak se ke mně chováš a pak tady…" rozhlédl se okolo sebe, "mě svádíš a děláš, jako bych byl jediný, na kom ti záleží."
"Nikdy, mírë, nikdy bych ti neublížil. Ani teď, ani nikdy jindy…" rozešel se směrem k mladé kráse a než stačil princ zareagovat, ocitl se v pevném sevření. Obtočil kolem úzkého těla své paže a nechal ho do sebe pohltit. Vychutnával si každý záchvěv hmatatelné krásy, která se mu nabízela, a když obličej zabořil do stříbrné záplavy vlasů, prudce vdechl omamnou vůni. Ach, poznával to aroma, poznával tu opojnou vůni po čemsi, co znal celý svůj život… Jen si vzpomenout, jen nechat clonu omámení ustoupit a prozřít. Zabořil svůj obličej ještě víc a jemně se kroutil ve stříbře, jakoby si tím chtěl vzpomenout. Tělo se v jeho náruči nevzpouzelo, klidně čekalo, co se stane dál.
"Musíš se probudit, ada, musíš začít vnímat, musíš konečně ­-," hlas mu byl umlčen, když se otec sklonil a zaplnil mu ústa svými. Dočkal se však pouze stisknutých zubů, když ho princ odmítal pustit dovnitř. Jednou rukou se odlepil od mladých boků a sjel na vypoulený zadeček, chytil jednu půlku a silně stiskl, až se mu horký vstup do těla otevřel a uši zaslechly překvapené vyjeknutí.
"Jsi můj a nikdo na tebe nemá právo," mumlal Thranduil mezi polibky a chtivě mu zajel jazykem dovnitř. Dobýval ho a plenil. S potěšením pak sledoval, jak mu po chvíli druhý odpovídal stejně vroucným polibkem, jaký mu daroval.
"Přestaň, ada, přestaň…" zapřel se s obtížemi Legolas o pevnou hruď a donutil krále na krok ustoupit. Nebylo to však dostatečně, téměř cítil z krále neuhasínající žár vášně a nyní měl opravdu strach, že otci podlehne. Příjemné vibrování mu zajíždělo do každičkého místa v těle a stačil pouhý polibek, aby se roztřásl touhou. Nechce mě a nikdy nechtěl. Chce jen iluzi dokonalé krásy, kterou by mohl vlastnit. Bojuj, Legolasi, bojuj za sebe a za svého krále!
"Ach, Elemmírë, ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Tak dlouho jsem hledal to, k čemu se obrátit, na co se zaměřit a k čemu vhlížet. Pak jsi přišel ty a dokázal jsi zastínit dokonce svit Ithilu. Seslali mi tě samotní Valar."
Ani si neumíš představit, pomyslel si trpce Legolas. Sledoval nepřítomný výraz svého pána a hořce si pomyslel, jestli krále nevzbudí co nejdříve, tak mu rozum uteče rychleji, než si myslel.
"Potřebuješ pomoc, otče. Potřebuješ procitnout… Jak tě mám ale donutit mě poslouchat?" zanaříkal si zoufale Legolas. Cítil, jak se mu odvaha a všechno okolo rozpadá jako domeček z karet, připadal si jako nicotný, malý elf, který nedokázal pohnout ani se stéblem trávy.
Thranduil pozvedl ruce a štíhlými prsty si začal rozepínat smaragdové roucho. Knoflík po knoflíčku rozhaloval zářící pokožku Legolasovým očím a princ si začal nyní zoufat ještě víc. Pohledem nedobrovolně sjížděl otcovu odhalující se postavu a snažil se zabránit zrychlenému dechu a divokému tlukotu srdce. Červeň mu zbarvila tvářičky a šedý pohled odvrátil stranou. "Co mi to děláš, ada? Proč mě tak pokoušíš, copak nevidíš, že to není správné?"
Cítil, jak mu bradu sevřely dva prsty a natočily si ho tváří čelem k objektu svádění. Když pohlédl do ocelových očí, ve kterých viděl jasnou clonu letargie, vlastní oči se mu zaplnily slzami.
"Není správné, mírë?" opakoval po něm Thranduil jako v ozvěně. "Tohle jediné je to správné; ty a já. Dnes se naše těla pod svitem měsíce propletou v jedno a já do tebe vstoupím. Nechám tě pocítit moje srdce a pak se staneme jednou myslí a jedním tělem. Budu slíbávat všechno, co mi nabídneš. Budu se dívat na každý tvůj záchvěv těla a poslouchat tvé steny. Nezoufej, můj malý Elemmírë, dnešní noci se budeme milovat a smát se našim touhám, unášet se na vlnách rozkoše. Chci ti dát mé tělo a na oplátku chci to tvé. Tak to chce měsíc."
Z Legolasovýho koutku oka se spustila jedna osamocená slza. Prohrával, cítil to, a i když se celou dobu v duchu modlil za sílu, rychle zjišťoval, že modlení přešlo na prosby a pak na odpouštění. Otec měl na něj tak silný vliv a Legolas ho tolik miloval a chtěl pocítit žár vášně, který by mu nabídl. Slzu, která mu zůstala na červeném líčku, mu políbením odstranil sám král a pak se na svého syna usmál.
"Měsíc to chce?" zašeptal tiše a zlomeně Legolas.
"Já to chci," opravil jej otec a znovu se vpil do mladých úst a plenil mu horkou skulinku. Pak se odtáhl a zuby mu stiskl spodní ret, který natáhl. Načež povrchem jazyku mu objel vnitřní stranu horních rtů. Natiskl se svým nahým tělem na stále oblečené a rukama sklouzl dolů. Kalhoty měl již rozšněrované, ale než mu je stihl stáhnout, mladý elf se od něj odlepil a plaše odstoupil.
"Nemůžu ti to dovolit. Lord Elrond mi říkal, abych tě probudil, - že tě musím vzbudit," řekl si poslední větu spíše sám pro sebe, oči upíraje na druhého dospělého elfa, "a já vím, že pokud bych ti podlehl, tak by mi už nebylo pomoci. Byl bych ztracený a nedokázal bych se ti dívat do tváře, zatímco bys mnou opovrhoval."
"Nechci, abys byl ztracený, mírë."
"Tak mi neříkej nic z těch věcí, které mě tolik bolí! Ubližuješ mi každým dalším slovem, který vypustíš z úst, cožpak to nevidíš? Nejsem stavěný na to, abych se ti den co den díval do lhostejné tváře a pak, a pak…" Hlas se mu opět zlomil a nohy mu vypověděly službu. Tak tak jej otec chytil do náruče, a když se Thranduil svezl na zem a posadil se na ozářenou zem měsícem, stáhl si Legolase do svého klína. Hladil ho velkými dlaněmi po rozpálených zádech, rty přejížděl po odhaleném krku a tiše mumlal něco, čemu Legolas nerozuměl.
Princ se nechával hýčkat, zavřenými oči si užíval každý horoucí dotek, každé pohlazení a polibek. Nechal se svádět a přitom cítil své vlastní vzrušení, které v něm rostlo jako zlo v Mordoru. Doteky začaly být daleko náruživější a Legolas nejenom, že pociťoval svoji erekci, ale také otcovu, které se mu tlačila do zadečku. Seděl přímo na jeho klíně, opíral se o svalnatou hruď a mohl cítit každý záchvěv otcova těla. Najednou slyšel sám sebe, jak dlouze zasténal. Další vlna chtíče mu prostoupila tělem a usadila se přímo v choulostivých místech. Halena mu byla sundána a jejich polibek se na okamžik přerušil, než se do něj otec znovu vpil.
"Toužím po tobě, chci vstoupit do tvé krásy," šeptal mezi polibky Thranduil a nepřestával prince líbat. Dlaněmi sjel znovu ke kalhotám a ruku přiložil na tvrdý úd, který se pod nimi skrýval.
Legolas prudce vydechl, rukama se zapřel o zem a vyrazil boky proti otci. Křečovitě zavíral oči a momentálně byl nedostupný, mysl měl jako vymetenou a nedokázal na nic jiného myslet, než na svého krále. Jako v transu sledoval, když si ho král nadzvedl a trhavě mu sundával kalhoty i se spodním prádlem. Pak si ho opět usadil obkročmo v klíně, aby měl princovy nohy kolem boků za zády. Když Thranduilova dlaň vyhledala princovo mužství a začala po něm přejíždět, Legolas nevydržel v sobě hlasitý sten. Zaklonil hlavu dozadu, až mu dlouhé vlasy přepadly přes rameno na záda a znovu táhle zasténal. "Ada…"
"Sténej, mírë, sténej…" šeptal a přilepil se rty na Legolasův krk, kde po sobě zanechával nejenom mokré cestičky od slin, ale také znamení jejich vášně. Ruka mu v klíně zrychlila a téměř hypnotizován se odlepil od hebké kůže a sledoval princovu staženou tvář, když se mu hlasitě udělal do ruky.
"Ada, a - ada…" lapal po dechu zadýchaný Legolas, hlas se mu třásl a rozum se na malý okamžik navracel zpět. Ocelový otcův pohled se změnil na poseté nebe hvězdami, když vhlédl nahoru a v ten moment se mu mysl rozjasnila o něco víc. Konečně si plně uvědomoval, kde se nacházel a hlavně nedokázal pochopit, kdy ho otec svlékl a…
Když znovu sjel pohledem dolů, dech se mu v hrdle zadrhl. Seděl na nahém otci zcela obnažený, dotýkal se zářivé pokožky, která mu pod prsty přímo tepala, a nezabránil náhlému zrudnutí, které ovládlo jeho tváře. Thranduil zvedl ruku a polštářky prstů přejel po jednom líčku.
"Jsi krásný, tak krásný… krásnější, než všechny drahokamy a všechny klenoty Ardy. Jsi ztělesněním všeho nadpozemského…"
"Přestaň…" zamumlal tiše Legolas a cítil, jak zrudnul ještě víc, "měl by ses probudit. Vím, že až procitneš, budeš zhnusen představou, v jaké situaci se nacházíme a co… co jsi mi umožnil cítit. Vzbuď se, ada," hlas se mu na malý okamžik zvýšil, když se snažil otci promluvit do duše.
"Vnímám, mírë, nikdy jsem nebyl více živ," zašeptal dráždivě, než přejel rukou na Legolasův zátylek a donutil ho, aby k němu sklonil hlavu, poté ho políbil.
Legolas se však odtrhl a nazpět odpověděl: "Ne, nevnímáš. Mohu vidět tvoje oči, tvůj pohled je stále zastřený měsícem a ty nevíš, co děláš. Jsi král, ada, jsi lesní elf, jsi…" ošil se vzrušením, když mu otec přejel po špičatém uchu a když zavřel prožitkem oči, nevšiml si tak, jak se v králových očích zableskl krátký náznak prozření. Trval však jen pár sekund, než se ocelový pohled zaplnil svitem Vardy.
"Musíš s tím přestat a musíš se probudit. Tvé Lesní království tě potřebuje, tví elfové, ada… přestaň," znovu jím projelo intenzivní vzrušení, když mu otec opět přejel po špičatém uchu.
Thranduil sklonil hlavu a jazykem obkroužil jednu bradavku, která pod jeho dotykem ztvrdla. Když se zaměřil na další a přitom poslouchaje mladého elfa, v očích mu znovu slabě zasvítilo. Na okamžik se zarazil a zůstal v nehybnosti, než opět pokračoval ve svádění lesního prince. Tělo se mu pod dotyky třáslo a on si užíval každý moment, kdy z Legolase vymámil další měkký sten.
"Chci tě cítit," šeptal jen tak mimoděk král a rty přejížděl po hebké kůži, "chci konečně zaplnit tvé tělo a pomilovat se s tebou. Potřebuji tě, můj Elemmírë." Rukama přejížděl po princových zádech a snažil se do mysli vštěpit každé zákoutí a každý pór té nesmírné krásy.
"Ne, ada… tohle - tohle ne," odpovídal se zavřenými oči Legolas a zhluboka dýchal, aby všechno vzrušení dostal ze sebe. Jenže nic nepomáhalo, touha v něm stále přebývala a s každým dotekem a královým slovem, stoupala znovu na intenzitě. Mužství nabíralo na velikosti, a když se snažil zvednout, aby unikl Thranduilovu svádění, král si ho pevně chytil v náručí a on se tak pouze posunul na místě. Otřel se o otcův naběhlý úd a poprvé za dnešní noc uslyšel králův sten. Do Legolase jakoby v tu chvíli zajel další osten touhy, který se mu zabodl přímo v podbřišku a sjel do chlouby.
"Budu tě milovat něžně, s láskou a oddaností. Budu se o tebe starat a dopřávat ti všechno… Chci tě," vzrušeně zašeptal poslední slova, než se zoufale vpil do mladých úst a bral si Legolase jako první noci. Rukou vyhledal princův pyj a táhlými pohyby ho zpracovával, když se odtrhl od rtů, začal si do volné ruky plivat sliny, které rozprostíral po své chloubě.
Legolas v okamžiku, co ucítil na svém penisu otcovu ruku, hlasitě zakňučel a vyrazil boky vpřed. Znovu ztrácel soudnost a jakýkoliv stud. "Ne, ne… ne," přesvědčoval sám sebe tiše a nezabránil stenům, které se stávaly hlasitější a zoufalejší, "prosím, ada, přemoz to, žádám tě…"
"Žádej mne víc," sevřel prince v bocích a nadzvedl jej, jednou rukou nasměřoval penis do análního otvoru a pak zatlačil do mladého těla dolů, aby Legolas začal klesat. "Sám dobře víš, mírë, že to chceš. Cítím to z tebe. Neodmítej mne, ne teď, když tě tak potřebuji. Potřebuji cítit tvoji lásku."
"Máš ji a dobře to víš, ada. Máš všechno a ještě víc, než ti dovedu nabídnout," stiskl zuby k sobě a rukama, kterými svíral otcovy ramena, zatnul nehty do živého masa. Mezi ocelovým stiskem mu vyšel syčivý zvuk, jak se mu do těla prodíral mužský úd. Roztahoval ho a postupoval stále vpřed. Nevědomky stáhl svaly a otec se v něm zastavil, hlasitě zasténal a skousl Legolasovo rameno. "Ach! Uvolni se, mírë, uvolni se… Nechci ti ublížit - chci tě potěšit."
Legolas nasál nosem chladný vzduch a snažil se z bolesti vydýchat, hypnotizoval nejprve otcovu krev na ramenech od zatnutých nehtů a pak se zadíval do šedých očí. Překvapeně zúžil oči, když v nich uviděl blikající cosi, co bledlo a zase sílilo. Jakoby se to světlo v Thranduilových očích nemohlo rozhodnout, zda ustoupit, či nikoliv. "Ada…" snažil se otce znovu oslovit, ale král začal znovu pronikat do synova těla, a když se konečně ocitl celý v konečníku, Legolas vydechl. Připadal si tak plný, tak naprosto vyplněný. Thranduilova chlouba v něm pulzovala a když se po krátkém čekání otec vysunul ven a znovu zajel dovnitř, žalud se mu otřel o citlivou prostatu.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a princ se pod tím jediným pohybem prohnul v zádech a přitiskl se hrudí k otci. V každé buňce cítil stoupající vášeň, která narůstala a nutila ho znovu vyjeknout. Po dalším přírazu se mu hlava zaklonila a on pohlédl na nebe. "Ada!"
S každým dalším zasunutím se Legolas dostával do nehorázných slastných křečí, kapičky potu mu stékaly po zádech, až k zadečku. Horké ruce ho nadzvedávaly a nechávaly dopadnout. Slyšel otcovy varlata, jak mu pleskaly o zadek a rty, které šeptaly něco, čemu Legolas nevěnoval pozornost. Když už se málem dostal k vrcholu, otec přestal. Chytnul mu penis a palcem u ruky mu zacpal močovou trubici. Legolas se tak s funěním zastavil, před očima se mu zatmělo a jediné, co ze sebe vyloudil, bylo zoufalé zalapání po dechu.
"Ještě ne, mírë, ještě ne…" setrval chvíli, aby se Legolas vzpamatoval z orgasmu, který ho málem dostihl a pak mu silně trhl vlasy dolů, až se Legolas z vyjeknutím zaklonil, "ještě tě chci cítit, než tě dovedu k vrcholu. Ještě chvíli…" přitáhl si ho za zátylek k sobě a vroucně políbil. Legolasovi se zatmělo před očima, hlava se mu začala motat a srdce divoce bušilo. Měl pocit, že mu penis v otcově ruce vybouchne. Nahromaděná slast chtěla nutně ven a Legolas se začal sám od sebe nadzvedávat.
"Ada, ada!" odlepil se od teplých úst a zaúpěl hlasitě. Překvapeně pak pootočil hlavu na stranu, když se mu kolem mihla malá světluška. Ani se nenadál a propletená dvojice byla obklopena zářivým hmyzem, který je osvětloval.
"U Valar, ada! Víc, prosím, víc… ach," nechal se znovu nadzvedávat a zajíždět do konečníku otcův pyj, který mu vrážel do prostaty a nutil ho k dalším hlasitým projevům. Legolas se svíjel a trhavě odpovídal na každý další dotek. "Víc, víc…" zavřel svůj šedý pohled a křečovitě držel víčka u sebe, nemohl se už ani dívat, dýchat, …nemohl nic. Tělo se mu napínalo v dalších a dalších záchvěvech a on dokázal pouze přijímat.
"Řekni mé jméno, mírë, řekni ho," zachrčel Thranduil vzrušením, objímal syna a drtil ho v pevném sevření, slíbával mu z těla kapičky potu a vždy se na malý moment zakousl do spodního, či horního rtu. Pokrýval celé Legolasovo tělo a užíval si to, užíval si všechno z toho.
"Thrandu -," nedokončil otcovo jméno, jak se mu hlas zlomil a místo toho hlasitě zasténal, drtil mu ramena a snažil se neejakulovat. Jenže s každým otcovým pohybem byl k orgasmu blíž a jeho tělo se již napínalo. Přestal se dokonce pohybovat a otec tak převzal veškerou iniciativu, nechal Legolase ve vzduchu a tvrdě boky přirážel do mladé zadnice. "Thranduile! Ach, ada - Thrandu - ile…"
Ocelový pohled se stáhl, měsíc drasticky ustoupil a svit se v králových očích rozprostřel. Veškerá opojenost z krásy Ithilu opustila králův pohled a nyní to byl opět ten samý vládce Lesního království. Avšak něco tu bylo jiného. Thranduil při vyslovení svého jména konečně procitl, sevřel Legolasovy boky surověji a pak svého syna povalil na záda. Nohy mu nechal pokrčené kolem svých beder, paže princi položil zpět na svá ramena a nechal ho, ať mu je obtočí kolem krku. Svým vzrušeným mužstvím byl stále ve svém dědici, který se na něj díval zastřeným pohledem od jasné touhy. Studoval pootevřená ústa, která se chvěla smyslností, oči, které k němu plály neuhasitelnou láskou a tělo, které se mu třáslo pod každým dalším dotekem, který mu Thranduil dopřál. Pozorně sledoval slepené, stříbrné vlasy, které se lepily k mladému obličeji a musel se jich dotknout, projet jimi a pak sklouzl po čele na malý nosánek, až k plným rtům; byly červené, naběhlé a mokré od slin, nebylo pochyb, kdo je zanechal tak rozdrásané. Musel se pousmát nad synovou žhnoucí tváří, ale pak se mu mysl jemně zatemnila. Jeho syn měl pravdu, celou dobu měl syn pravdu… U Valar.
"Ada, prosím, prosím už - už to nevydržím…" sténal Legolas a poprvé si nevšímal otcova zkoumavého pohledu a ani faktu, že král již nebyl pod vlivem ničeho nadpozemského. Jednal zcela sám za sebe. Studená zemina ho chladila na jinak rozpálených zádech, ale na jednu stranu mu to přišlo až příjemné. Připadal si, jakoby měl horečku, jako kdyby žhnul a jediné, co ho od této nemoci mohlo pomoc, byla Jeho královská Výsost, která si ho opět prohlížela a nic nedělala. Legolase už málem podruhé přemohl orgasmus, který otec znovu přerušil. Pociťoval silnou frustraci a zoufalost, která se prohlubovala s každou další vteřinou.
Kroutil se pod otcovým tělem a pohledem a byl zoufalejší čím dál víc. "Ada, já - já už, prosím… pomiluj mě!" přitáhl si otce za dlouhé, stříbrné vlasy a poprvé lapil jeho rty. Dobýval se mu do úst a nutil ho k akci, hrál si s druhým jazykem, až mu Thranduil odpověděl a znovu převzal iniciativu.
"Chci si to užít," zašeptal mezi polibky Legolas, "chci si to ještě naposledy užít, než procitneš a budeš mě znovu nenávidět. Prosím, pomiluj mě… Říkal jsi, že - že mě donutíš sténat, prosím…" šeptal zoufale a bloudil dlaněmi po otcově těle. Hladil a laskal každou část, až kam se dostal a když se v něm konečně král znovu pohnul, Legolas se odtrhl od horkých úst a s hlasitým hrdelním projevem se prohnul. "Ada!"
Thranduil se sklonil k mladému dědici a znovu spojil jejich rty, zatímco do něj přirážel s každým dalším pohybem rychleji a surověji. Bral si ho majetnicky a elf se mu pod ním odevzdával se vším, co mu mohl dát. "Legolasi…" odlepil se od svého prince a zasténal, "Legolasi, u Valar… Ai, Legolasi…" vrčel dráždivě, podmanivě a tiše. Klouzal rty po červené líci, až ke krku, kde se mu přisál na již posetou kůži znameními.
Legolas zakláněl hlavu a přivíral oči slastí. Neuvědomoval si okolí, nevěnoval pozornost ani tomu, že ho otec již nazval pravým jménem a jediné, na co se zaměřoval, byla stoupající vášeň, které snad potřetí dosáhne. Křečovitě svíral mezi prsty stříbrné vlasy, samým chtíčem ani nevěděl, jestli měl nejprve sténat nebo lapat po dechu. Všechno mu přišlo splašené a tak silné. Prožíval všechno intenzivněji a měl pocit, že zešílí. Zešílí ze svého otce.
"Zblázním se, zblázním se z tebe…" zašeptal vyvedený z míry a natiskl se ke zpocenému tělu svého krále, "prosím, udělej mě… prosím," žadonil princ a kňučivě zasténal. Nohy kolem útlého pasu sevřel daleko silněji a ruky objal otce kolem krku, znovu vyhledal jeho rty. Nechal do sebe přirážet, cítil otcův žalud snad až v žaludku, vrážel dráždivě do citlivé prostaty a Legolas se začal jemně třást. Svaly se mu stahovaly a to ani nemluvě o útrobách. Konečky prstů na nohou se mu kroutily, dech se zkracoval, srdce málem vylétlo z hrudního koše, a když mu začalo nehorázně bušit ve spáncích, vydral ze sebe poslední zaúpění, které se dostalo až k hlasitému výkřiku. Potřísnil břicho svého otce a tvrdě stáhl svěrače a obemkl otcův pyj, který v něm s několika záškuby ejakuloval a zaplnil celý konečník. Nechal otce padnout na své tělo a zavřel oči. Stále byli v sobě propletení, cítil králův úd ve svých útrobách, jenž ochaboval, ale nechtěl na tom nic měnit. Užíval si otcovu blízkost a všechno okolo toho.
Tělo se mu ještě třáslo po doznívajícím orgasmu, když se na něm otcova váha zvedla. Když princ otevřel oči, překvapeně je rozevřel dokořán. Hlasivky se mu stáhly a dech se zasekl někde na půli cesty. Thranduil na něj koukal s pohledem, ve kterém neviděl ani stopu po nedosažitelné kráse měsíce, či hvězd. Zamlžené oči byly tatam a nyní poznával živý svit toho, jež znal tolik let.
Thranduil se na Legolase díval dobrotivě a jemně, pozvedl ruku, a když ji chtěl přiložit k Legolasové tváři, princ úlekem uhnul. "Nechci ti ublížit," zašeptal do ticha noci Thranduil a místo pohlazení červené tváře, sevřel úzkou bradu a natočil si ho k sobě, "podívej se na mě, Legolasi. Chci tě vidět."
Princ se na něj plaše otočil a podvolil se pod starším pohledem, studoval jeho oči a pomalu, ale jistě sledoval změnu v otcových očích. Byla to snad láska, o co se král pokoušel?
Thranduil se na svého syna něžně pousmál, načež se mu rty zkroutily do dráždivého úsměvu. Nepatrně se zavrtěl na místě a tím pádem v Legolasovým konečníku. S úsměvem sledoval, jak elf pod ním ztuhnul. Nechal mu pocítit celou svoji váhu a oběma rukama sevřel mladý obličej v dlaních, načež ho láskyplně políbil. Po chvíli vjel jazykem do horkých úst a vyhledal synův hbitý sval, se kterým se propletl. Když se od sebe odtrhli, Legolas stále ještě v šoku řekl: "Ty se - ty se nezlobíš?"
"Zlobit se? Legolasi, myslím, že jsi mě zachránil od jisté valarské zkázy a za to ti budu vděčný do konce života," pobaveně se zasmál, "nechal si mne prozřít. A jsem rád, že jsi to byl ty a ne nikdo jiný…"
Princ zrudnul a na moment uhnul pohledem. "Pamatuješ si z toho něco?"
"Pamatuji…" donutil syna, aby na něj opět pohlédl, "si skoro všechno. Ale hlavně si pamatuji, jak jsem ti křivdil a za to se ti musím omluvit. Nikdy by mne ani nenapadlo, že bych se oddal nebeské kráse tak moc… zachránil si mne, Elemmírë," otřel se dráždivě o Legolasův spodní ret.
Princ slastně přimhouřil oči a nepatrně se pohnul. "Neříkej mi tak. Nepatří mi, abys mi tak říkal." Lehce se zarděl pod otcovým pronikavým pohledem a zejména pod oním přízviskem.
Thranduilovo obočí se vyklenulo nahoru. "Proč? Věřím, že to byl osud, abys mne tu našel. Nemyslím si, že to byla pouze náhoda, Valar chtěli, abys mne zachránil a… Ai, Legolasi, strhl jsi na sebe celou moji omámenou pozornost a zastínil jsi samotný Ithil! Nemáš se za co stydět. A mimoto, jsi můj, mírë, navždy až do konce Ardy."
"Dlužíš mi omluvu," zamumlal mu najednou nazpět Legolas trucovitě, "křivdil jsi mi celou dobu, byl jsi na mě zlý a… U Valar, ada!" vyjekl, když se v něm otec pohnul, šokovaně rozevřel šedé oči dokořán a dívaje se do vyzývavého obličeje a ocelových očí, kde šlehala potutelnost a hravost, vydoloval ze sebe sten. Naživo cítil, jak mu otcův úd nabíral v konečníku na velikosti.
"Je to dostačující omluva, lístečku?" zamrkal svůdně, než lapil jeho rty v dalším polibku.
Všechen létající hmyz, který obklopoval jejich těla, až do samého vrcholu, se rozestoupil na několik metrů mezi stromy a pak se ztratil úplně. Dvojice, která ležela propletená na chladivé zemi, se svíjela dalšími návaly chtíče a prostupující slasti, která rozechvívala nejenom jejich prochladlé údy, ale také okolní vzduch. Temně vyhlížející stromy, které dosahovaly k nebesům a seskupovaly se do osmiúhelného obrazce, clonily milostnou dvojici a vztahovaly své větve v radostné prosbě měsíci.
Ithil zářil ještě silněji a podtrhával tak krále a jeho potomka, vpíjel se svými paprsky do hebké pokožky a ozařoval tak to, co již bylo ozářeno láskou a vzájemnou důvěrou. Klouzal svými chladivými doteky po sténajícím mladém elfovi a zachráněným králi. Kochal se jejich odevzdávajícími se tvářemi, zářícími pohledy a chtivými dlaněmi.
V hloubi Temného hvozdu se roznesl přidušený sten, který nabíral na síle a stával se hlasitějším a žádostivějším. Hned byl následován dalším, který nepatřil stejnému zdroji.
Magická noc byla u konce, odeznívala do výšin k samotným Valar, ale jiná kouzelná čarokrása se zrodila ve dvou horoucích srdcích.






Poznámka autora:
Elemmírë - hvězdný klenot
Mírë - klenot












 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Bunny Bunny | 25. března 2016 v 10:43 | Reagovat

Tak jo... tohle bylo něco! Rozpolcený Legolas a naprosto neústupný Thranduil a celou dobu jsem se bála, co bude, až se Thranduil vzpamatuje. Tedy nejprve jsem se obávala, co když se nevzpamatuje... a jakmile začal mít záblesky vlastní mysli, jak jsem se o chudáčka Legolase strachovala... Jistě by král neublížil svému synu, ale mohl se k němu zachovat dost příšerně, že... Ale nakonec všechno dobře dopadlo a já si to asi přečtu znovu, abych si to mohla jen a jen užít :-D
Teď už se dvojčata opravdu Legolasovi do postele nevetřou, tam už je plno... Tatík si to evidentně hooodně užívá. :-P
Ještě jednou díky za skvělý příběh

2 anita anita | 25. března 2016 v 15:29 | Reagovat

Oo muj booze! Nádherný zakončení, cela povidka byla uzasna a pekne napsana. Vymyslela jsi pekny dej a ten konec... mela jsem take strach, jak se Thranduil zachova a mela jsem obavy o Legolase, ale nastesti jsi tomu dala happy end. :) :D Moc dekuji za tento pribeh... a souhlasim s Bunny, jdu si to taky jeste jednou precist. :D Modlim se, abys mela kupu tolik napadanu... :D :)

3 May Darrell May Darrell | 25. března 2016 v 18:53 | Reagovat

[1]: Jej, mockrát děkuji za pozitivní komentář. Předělávala jsem konec snad třikrát, než jsem se dopracovala k tomu, jak mi to vyhovovalo nejvíc.
Původně jsem chtěla, aby to pro Legolase všechno skončilo špatně, ale nakonec jsem si řekla, že by to chtělo šťastný konec. :D :)

[2]: Mockrát děkuji. :) Nu, nápady ještě nějaký mám, uvidíme, jak budu stíhat psát... :-D :D

4 majuar majuar | Web | 25. března 2016 v 19:21 | Reagovat

Tohle bylo něco nádherného. Celou povídku jsem si strašně užívala, ale ten závěr... ten závěr byl dokonalý. Miluju happyendy... Děkuju :)

5 May Darrell May Darrell | 26. března 2016 v 10:54 | Reagovat

[4]: Moc děkuji za komentář, jsem ráda, že se líbilo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama