Nevědomě lítostné aféry Elladana a Elrohira

11. března 2016 v 11:00 | May Darrellová

Nevědomě lítostné aféry Elladana a Elrohira

Elrond/Elladan/Elrohir

Pozn. autora: Pokračování jednorázovky Nevědomé žoviální aféry lorda Elronda, kde se příběh posunul o pár stovek let dál. Celebrían již byla přepadena a musela opustit svého manžela a děti a odjet do Země neumírajících.
K Elladanovi a Elrohirovi přichází ostatní elfové ve strachu, aby jejich pán Imladris nevybledl žalem, jak se k tomu oba synové postaví? (Nebo co se spíš postaví :D - pardon za moje dvojsmyslné poznámky)

Ai, I almost forgot - 18+ a incest!







Odchodem líbezné dcery Galadriel a Celeborna, Imladris zastihl nepřekonatelný žal. Když Elrond procházel pod vysokými stromy a vzhlížel nahoru, pár dalších listů se nad jeho hlavou uvolnilo a dopadlo ledabyle na zem. Sledoval umírající údolí a tolik si přál, aby se mohl znovu vzchopit a zabránit této katastrofě. Připadal si tak unaveně a tak bez života. Pořádně si už ani nepamatoval na noc, kterou by neprobrečel a pořádně se vyspal. Celebrían mu chyběla každým nádechem víc a víc.
Když vyšel z lesa, pohled mu padl na dva tmavovlasé elfy; Elladan seděl na kamenné zídce a objímal svého mladšího bratra, který mu seděl v klíně. Oba měli v tvářích výraz truchlícího smutku a jejich oči plály bolestí.
Elrond najednou zakolísal, jeho tělo volalo po gravitaci a on se musel opřít o kmen stromu. Dech mu ztěžkl a každý další nádech byl bolestnější, první slané slzy se objevily v temných očích. Sledoval své syny, jak se utěšovali navzájem a snažili se překonat bolest svým vlastním způsobem. Myšlenky ho najednou zaplavily a on si vzpomněl na den, který se stal už tak dávno - alespoň mu to tak připadalo. Tehdy se svým synům snažil domluvit a skončilo to - no, rozhodně to neskončilo tak, jak měl původně v plánu. Elladan s Elrohirem ho svedli a donutili ho, aby se přidal k jejich neřesti. Když nad tím přemýšlel, tak byl pouze muž, elfí muž a jako takový své děti miloval a dvojčata miloval nadevše. Nešlo o to, že by svoji dceru Arwen miloval o něco méně - to rozhodně ne, ale Večernice byla spíše miláčkem manželky a on zase více tíhl k synům. Tím se však nesnažil ukonejšit, rozhodně se nesnažil své prostopášné chování omluvit tím, že své syny miloval! Který rodič, u Valar, zneužil své děti a pak si snažil nalhat to, že je prostě až moc miloval a nechtěl je ranit?
Elrond zatnul pěsti a tvrdě bouchl do kmene stromu. První slza vyklouzla ven a dopadla na líčka následována další. To, co se tenkrát stalo v pracovně, bylo pouze jednorázové. Zprvu byl na Elladana a Elrohira naštvaný, pak se je snažil ignorovat a nakonec dělal, jakože se nic nestalo. Cítil jejich pohledy a věděl, že se ho snaží vyhledávat více, než by měli. Jenže on se snažil být vždy s někým a skoro nikdy nezůstával o samotě.
Vůbec mu nepomáhaly silné pocity, které ho ovládly vždy, když dvojčata uviděl a když se ocitl v jejich blízkosti, nezabránil příjemnému třesu těla. Uklidňoval se tím, že byl jejich otcem a miloval je nadevše - nevšiml si však toho, že se jeho otcovská láska stačila zrodit v něco většího a hlubšího.
Svojí ženě nic neřekl, nechtěl ji zbytečně zatěžovat a znepokojovat a teď, když byla pryč, vina ho zaplavovala snad ještě více, než kdy předtím - a to už od té osudné chvíle uplynulo tolik let. Netušil, zda by se na něj Celebrían rozhněvala, zabouchla by mu před nosem dveře Posledního domáckého domu, nebo by snad… No rozhodně by se neusmívala a nepopleskala by ho po zádech a neřekla: "Dobrá práce, můj milý, nikdo by nedovedl uspokojit naše syny tak, jako ty. Jaké to bylo, když jsi do nich přirážel?"
V ten moment se mu sevřel žaludek neuvěřitelnou úzkostí, jak u Valar mohl dovolit, aby se něco takového stalo? Pravda, dvojčata ho svedla, dohnala ho až na samé hranice touhy a když ji překročil, už se nemohl vrátit - prostě se nechal strhnout jejich chtíčem a podlehl jim.
Nicméně se cítil hrozně, byl nejmoudřejším půlelfem ve Středozemi, ale zrovna nyní si připadal tak nicotný a tak bezvýznamný, že se mu chtělo začít křičet a rvát si dlouhé temné vlasy. Cožpak se takhle mohl chovat pán Imladris? Věděl, že každý měl chyby; Celeborn se až moc vyžíval v hazardních hrách, Galadriel až nezdravě ujížděla na svém Zrcadle a král Thranduil byl až chorobně pečlivý, co se jeho krásy týkalo - ovšem nikdo nikdy nezneužil své děti - nikdy!
Nevšiml si tak věrného mistra Erestora, který tiše prošel nedaleko něj a starostlivě na něj hleděl. Po pár minutách zase procházel zlatovlasý Glorfindel a když viděl, v jakém byl Elrond stavu, v očích se mu zaleskl žal.
Elladan seděl na kamenné zídce, svíral svého bratra v klíně a tiskl si ho k sobě. Chtěl být blíž jeho lásce a bolesti. Zrak mu nevědomky padl mezi nedaleké stromy, a když spatřil svého nepřítomného otce, jak se opíral s bolestí o strom, smutně sklopil zrak na třesoucího se Elrohira.
Mladší z bratrů zvedl hlavu a opětoval Elladanův pohled, jejich oči se do sebe vpily a každý jim mohl závidět, jak do sebe zapadaly - nejenom tělesně, ale také citově. Svíral staršího bratra kolem pasu a automaticky se vyšponoval, aby mu mohl vtisknout cudný polibek pod spodní ret. Chvíli se na sebe dívali a téměř spolu komunikovali myšlenkami, když se Elladan znovu ohlédl do dálky na svého truchlícího otce.
Elrohir následoval jeho pohled a posmutněl ještě víc. Nedokázal si ani představit, jakou jeho ada musel zažívat bolest. Vždyť pro ně to byl hotový šok, Arwen dokonce nechtěla opouštět své soukromé komnaty a nakonec přišla s tím, že by chtěla odjet za babičkou Galadriel do Lóthlorienu. Jen on a Elladan tu zůstali se svým otcem a snažili se mu na dálku ulehčit žal a bolest. Elrond se jim však vyhýbal už několik let a oni ho celou dobu s úsměvem pozorovali - věděli, proč se tak chová a přišlo jim to zábavné, až nyní… Chtěli ho obejmout a dopřát mu tolik podpory, aby se jejich otec vzchopil a začal znovu žít.
Jejich směr pohledu zastínil přibližující se mistr Erestor, Elrondův rádce. Přicházel k nim lehce, jakoby se ani nedotýkal země. Tmavé vlasy kolem něj vlály, a když došel k objímající se dvojici, postava se mu nepatrně shrbila a hlava sklonila k zemi. Prokazoval tak svoji bolest a úctu nad odjezdem Celebrían.
"Mistře Erestore…" oplatil mu jeho respekt Elladan a též jemně kývnul hlavou.
"Lord Elrond truchlí, trpí žalem. Nikdo na něj nespěchá, nikdo ho nebude hnát k tomu, aby se uzdravil za tak krátkou dobu, ale musíte pochopit, že údolí trpí. Mám o lorda Elronda starost, jestli se opět nevrátí k nám, …očekávám to nejhorší a ostatní také."
"Mistře Erestore," oslovil ho zkroušený Elrohir, "naše matka nás zrovna opustila a je samozřejmé, že otec trpí žalem. Odešla jeho polovina a on je tu sám, …dejte mu čas a nepřemýšlejte nad těmito hroznými věcmi."
"Není tu sám," oponoval jemně poradce, "ano, vaše matka odešla, ale vy jste tu pořád. Lord Elrond tu má stále své potomky - vás i paní Arwen. Možná byste si s ním měli promluvit, ukonejšit jeho duši a dopřát mu pocit, že jste tu s ním a že se na vás může kdykoliv obrátit."
"Ach, …ukonejšit říkáte, Erestore?" opakoval po něm Elladan zcela nepřítomně. Myšlenky ho odvedly jinam a on zrak znovu stočil otcovým směrem.
Erestor pohlédl z Elladana na Elrohira a v očích se mu zračilo pochopení. Neuměl si ani představit, jakou museli prožívat bolest, ale přesto nechtěl, aby se Elrond trápil dál. Jeho pán potřeboval útěchu, a kdo jiný mu byl nejblíž, než děti?
"Uděláme, co bude v našich silách, mistře Erestore," pokusil se mladší z bratrů o lehký úsměv, ale tolik to bolelo, že ani netušil, zda se opravdu usmíval, nebo šklebil.
Když se poradce vzdálil pryč, Elrohir směřoval pohled na stejný cíl, jako bratr. Díval se na zkroušené otcovo tělo, které se hrbilo pod korunou stromu; opíral se o dřevěný kmen, víčka měl křečovitě zavřená a tvář mokrou od slz.
"Když otce vidím, je mi ještě hůř," zašeptal tiše Elrohir a nechal se sevřít v pevném objetí víc, "musíme mu pomoci, Elladane. Nemůžeme ho nechat samotného."
Elladan se sklonil ke svému sourozenci, přitiskl se jemně rty na čelo a poté vdechl jeho vůni. "Ano, pomůžeme, …a uděláme ještě víc. Pomůžeme mu zapomenout."
Lord Elrond se dávno odebral do svých soukromých komnat. Celou cestu šel jako tělo bez duše, nevnímal okolní elfy, kteří ho zdravili a ani nevnímal jejich lítostivé pohledy, natož jakékoliv projevy. Posadil se do ručně vyřezávaného křesla a nechal své tělo unášet na vlnách smutku. Pohodlně se opřel do opěrky masivního křesla a hlavu zaklonil dozadu. Zavřel oči a nechal si svoji mysl zaplavit vzpomínkami, nejen na svoji milou ženu, ale také syny.
Když se chladné dopoledne přehouplo na pozdní den, Elladan s Elrohirem se sebrali ze svých míst u kamenné zídky. Starší z bratrů se procvičoval ve vystřelování šípů na terč, zatímco Elrohir seděl kousek od něj na mokré trávě. Měl pokrčené nohy a byl zapřen v loktech, aby na svého staršího sourozence dobře viděl. Ani si tak nevšimli, že se za jejich zády přiblížil zlatovlasý bojovník, který je chvíli pozoroval, načež je konečně oslovil. Elladan přestal se střílením a sklopil ruce dolů, Elrohir se mezitím postavil čelem k třetímu elfovi.
"Drtí mě pohled na vašeho otce," pronesl tiše Glorfindel a uhnul krátce pohledem, "byl bych rád, kdybych věděl, jak mu pomoci."
Elladan se jemně pousmál. "Ano, elfové za námi přicházejí s prosby, abychom zůstali silní, ale když jdou k našemu otci, setkají se jenom s jeho nepřítomným pohledem."
"Je zdrcený," řekl tiše Elrohir, "pohled na něj nás ubíjí všechny, lorde Glorfindeli. Nejste jediný."
"Ano, ano… kdyby byla nějaká šance, jak ho odvést od chmurných myšlenek…"
"Chystáme se za ním později zajít. Nevyhýbá se nejenom vám a ostatním, ale také nám."
"To by neměl, …přeci jenom jste to poslední, co mu tu zbylo - vy a paní Arwen," přikývl smutně zlatovlasý bojovník, "kdyby - kdybych mu mohl nějak pomoci, udělám to. Vím ale, že více než na mě nebo kohokoliv jiného, tak dá spíše na vás. Proto vás žádám, abyste mu pomohli."
"O to nás nemusíte žádat, lorde Glorfindeli, uděláme to sami - a rádi."
Když se chmurný den schoval za temnou noc a na údolí Imladris padla tma, sourozenci se vydali za zdi Posledního domáckého domu. Jejich lehké kroky mířily pouze jediným směrem - k otcovým soukromým pokojům. Věděli zcela jistě, že zrovna tam se bude nacházet. Buď se procházel po lesích anebo truchlil v ložnici. Tak či tak si dali za úkol, že otce vyrvou z chmurné nálady, rozsvítí znovu žár v očích a vykouzlí na jeho tváři úsměv.
Tiše otevřeli dvoukřídlé dveře do soukromých komnat a vešli, jediným pohybem je opět zavřeli. Pohled se jim naskytl na bezmocného pána Imladris, který seděl v masivním dřevěném křesle a dřív, než kdy jindy, jim přišel tak křehce a tak zranitelně. Hlavu měl položenou na zadní opěrce křesla, přičemž tmavě dlouhé vlasy mu padaly po ramenou dolů.
Studovali upřeným pohledem uplakanou tvář, napuchle podlité oči, zavřená víčka a slepené řasy od slz. Dolní ret se mu jemně třásl a ruce taktéž. Oba sourozenci přistoupili, Elrohir si k otci přiklekl a vzal roztřesené dlaně do svých a v ten moment Elrond procitnul. Upřel červené oči na svého mladšího syna a poté pohledem vyjel nahoru, kde za Elrohirem stál Elladan, který se jemně usmíval, a tím vyjadřoval všechny pocity, které se mu honily v těle.
"Ada," zkormouceně zašeptal Elrohir a tím bylo řečeno všechno. Netušil, co dalšího říct a ani se o to nepokoušel. Otcův žal se přenášel i na něj, a když ho viděl zdrceně sedět v křesle, najednou ho překvapila vlna smutku, která se jím prohnala zcela nečekaně. Palci rukou přejížděl po otcových štíhlých dlaních a předával mu svoje teplo. Rozechvíval každou jeho buňku v těle, a když se Elrondův pohled sklopil k zemi, Elrohir se přisunul blíž. Jednu svoji dlaň odtrhl od otcových a přiložil mu ji na stehno, pak jí začal přejíždět výš, až nakonec skončil u pasu.
Elrond si ani neuvědomil, že při tom jediném táhlém pohybu po části svého těla, zadržoval dech. Najednou truchlivé oči zabodl opět do svého mladšího syna a v ten moment Elrohir vystartoval vpřed a políbil ho. Byl to zoufalý čin, pokus vtisknout mu sílu a ochotu bojovat za ty, kdo tu zůstali. Téměř na nic nečekal a jazykem mu vjel do horkých útrob, zkoumal místa, které už jednou dobýval a nezabránil táhlému zasténání. Najednou se od něj otec odtrhl, přerývavě dýchajíc.
Elrond se pokusil vstát na roztřesené nohy, po druhém pokusu se mu to podařilo a přidržován Elrohirem, se opravdu postavil na slabé dolní končetiny. Cítil jemný třas v těle a pomyšlení, že to bylo spíše díky vzrušení, než rozčílením, ho vyděsilo. Snažil se celý ten čas držet od svých synů, aby zapomněl na jejich vůně, doteky, polibky a na to, jak se mu tenkrát odevzdali - nebo spíše on jim a teď stačila jedna jediná chvíle, pravda, truchlivá chvíle, aby se znovu dali dohromady a on se jim znovu mohl zblízka podívat do očí. Nemohl být přeci až tak zoufalý, smutný a sám, aby zneužil své syny podruhé!
"Elrohire," oslovil ho jemně roztřeseným hlasem Elrond, "ustup prosím."
Ale mladší ze sourozenců ho stále držel za jednu ruku, zatímco tou druhou svíral otcův pas. Po jeho slovech si ho přitáhl akorát blíž, až jejich těla do sebe narazila.
"Ne," odpověděl mu odmítavě tmavovlasý elf, "znovu ne. Cožpak ti nedochází, že jedině pospolu jsme silnější? Jsme rodina a jako taková musíme držet pohromadě; zvlášť při takovýchto tragických událostech. Matka by nechtěla, aby ses soužil a působil si bolest. Chtěla by, abys…"
"Abych co?" přerušil ho o něco ostřeji Elrond. Nechtěl nijak zvyšovat hlas, ale prostě se to v něm najednou vyburcovalo. Měl strach, nevěřil sám sobě - svému elfímu srdci a zvlášť touze, která ho zaplavovala, když cítil, jak byl k němu syn natisknutý a dýchal mu do tváře z pouhé milimetrové vzdálenosti. Pohledem sjel na Elrohirovy rty, které byly ještě po polibku vláčné a mokré od slin. Polkl, až ho zabolelo v hrdle, cítil, jak se mu stahoval žaludek a cévy a najednou, jako kdyby se ocitl přímo ve svém těle a mohl sledovat, jak se mu veškerá krev nahrnovala přímo do slabin.
Zoufale sebou zazmítal, ale Elrohir ho nepustil, spíše naopak, přitáhl si ho ještě těsněji a Elrond si skousl dolní ret. Raději cítit bolest, než vzrušení.
"Matka odjela do Země neumírajících, ada, nic s tím teď nezmůžeš," promluvil konečně Elladan a přistoupil blíž, stál teď vedle dvojice a sledoval, jak pán Imladris začínal nepatrně růžovět v tváři. Nemohl si pomoci a přes rty mu přejel jemný úsměv. Bylo mu jasné, že se jim otec vyhýbal, aby se znovu nedostal do pokušení, a nyní, když ho viděl, tak tu měl náležitou ukázku.
"Vzpomínáš si, jak jsi nám měl tehdy před lety domluvit, abychom se chovali jako správně vychovaní elfové?" vyklenulo se mu obočí nahoru a Elrond trhnul hlavou směrem k němu. Sledoval synův další nepatrný úsměv.
"Nu, tak si představ drahý ada, že za námi dnes chodili také. A nemusím říkat, co po nás chtěli, že?"
"Bojí se o svého pána," zašeptal o něco tišeji Elrohir a převzal tak Elladanův projev, "bojí se o svého lorda z Imladris a také se bojí o údolí. Přeci bys nenechal, aby náš krásný domov zšedivěl, ada. Chtěli, abychom ti pomohli…"
"Chtěli, abychom tě přivedli na jiné myšlenky," ujal se slova znovu Elladan a přistoupil k otci, který střídal pohled z jednoho na druhého a nevědomky začal kroutit hlavou, "abychom ti dopřáli klid, ukonejšili tě a uspokojili. No dobrá, to poslední asi neřekli, ale snáze jsem si to domyslel," zazubil se na něj starší ze sourozenců.
"Milujeme tě, ada," zašeptal znovu Elrohir a naklonil se ke staršímu elfovi, aby mu vtiskl polibek na rty, "nechceme, abys zapomněl, ale jenom aby ses s jejím odchodem vyrovnal. Překlenul ten žal…" jazykem přejel po dolním rtu, načež se opět do něj vpil. Dobýval teplé útroby, a když jazykem vyhledal druhý, donutil ho ke spolupráci. Pak cítil, jak mu otec pookřál v objetí, jeho tělo mírně pokleslo a Elrohir si ho musel přidržovat.
Elrondovo tělo bylo opravdu vysílené a unavené; několik dní a nocí v kuse plakal, téměř nejedl, nespal, a tak se nebylo čemu divit, že pohubl a neměl tolik síly. Zvlášť, když mu do pokožky surově narážel chtíč a podlamoval mu nohy v kolenou. V klíně mu poprvé zacukalo vzrušení a jeho velikost začala nabírat, tlačit se do Elrohirového a druhý elf se pouze krátce zasmál. Byl to však rozverný smích, hravý… měl radost, že otce odvedl od smutných myšlenek.
Elladan začal otci rozepínat knoflíčky u roucha a když dokončil svoji práci, šat se jako tenkrát rozhrnul a Elrondovo tělo se dostalo na obdiv. Elladan se poté dostal za otce, svíral mu jednou rukou bok a druhou mu ladně oddělal dlouhé tmavé vlasy ze strany krku. Rty se přitiskl na jemnou kůži a doslova si užíval, jak se pod ním otec začal chvět a když uslyšel táhlý sten, neubránil se úsměvu.
Elrohir klesl v kolenou, přejížděje dlaněmi po druhém těle a přitom stahujíc spodní prádlo ke kotníkům. Tvrdá erekce se dostala ze sevření na vzduch a tyčila se do výše přímo před jeho očima.
"Elrohire, přestaň," škubl sebou Elrond a podruhé, aby se dostal z Elladanového sevření, "Elladane, okamžitě mě pusť."
Tmavovlasý elf si s povzdechnutím položil hlavu na otcovo rameno a dýchal mu do záhybu krku. "Takže teď už víme, proč jsme tě posledních pár let nemohli vidět o samotě. Snažil ses před námi schovávat - nebo spíše sám před sebou? Děsí tě tolik představa, že by tě přitahovali vlastní synové?"
Elrond zalapal po dechu. "Jak jenom něco takového můžeš říct, Elladane! Samozřejmě, že to je holý nesmysl!"
"Nesmysl, říkáš?" zasmál se tiše starší ze sourozenců. "Tak proto tvůj klín pulzuje po uvolnění? Chápu, že je to něco, co tě děsí, ada, a věř nám, že i nás překvapil fakt, že jsme si užili se svým vlastním otcem…"
Elrond tiše zaúpěl, když poslouchal Elladanova slova, ale tmavovlasý elf pokračoval: "Přesto jsi to však neřekl matce, že? Pochybuju, že by celou tu dobu zůstala tak v klidu, kdyby to věděla."
"Neřekl," vydechl těžce Elrond a málem se mu zatmělo před očima, když se Elrohir jazykem dotkl naběhlého žaludu. Laskal ho a kroužil okolo obvodu, nakonec se tváře vcucly dovnitř, když mu ho vsál a Elrond automaticky přirazil boky vpřed a tím se na jeden příraz dostal do synových horkých úst.
"Aaah… Elrohire!" zasténal hlasitě Elrond, chytnul se rukama vzadu Elladana, aby se nesložil na zem. Cítil, jak se celý třásl, penis mu pulzoval po uvolnění a srdce mu bilo jako na poplach. Tmavovlasá hlava se před klínem začala divoce pohybovat a stačilo pouze pár přírazů, aby se do něj hlasitě udělal. Zaplnil mu ústa horkým semenem, a když sklopil pohled dolů, Elrohir měl již dávku spolknutou a ukazováčkem si smyslně přejížděl po dolním rtu. "Ai, ada, zapomněl jsem, jak úžasně chutnáš…"
Z Elrondového hrdla vyjel další hrdelní zvuk, když zasténal - tentokrát však netušil, zda to bylo vzrušením, nebo poražením.
"Nech se hýčkat, ada, …nech nás, abychom ti pomohli překonat tu bolest. Cožpak se nechceš znovu svobodně nadechnout?" šeptal mu Elladan do elfského ucha a jazykem mu přejel po špičatém boltci. Rukama nechal sjet Elrondovo roucho k zemi a chtivě dlaněmi přejížděl po znaveném těle. Pán Imladris se tak odhalil před svými syny zcela nahý a Elladanovy dlaně ho znova dostávaly do ráže; cítil příjemné vibrování po celém těle, které ovlivňovalo každou buňku.
Elrohir se mezitím svlékl a poté se natiskl na druhé tělo, Elladan tak následoval jejich příkladu. Nejmladší elf zatím položil ruce na otcovu hruď a donutil ho couvat k posteli, na kterou lord s vyjeknutím překvapeně padl. Zapřel se v loktech, aby na svého potomka viděl, ale to ani nemusel. Elrohir se vyhoupl za ním a sevřel mezi nohy silná stehna. S potěšením sledoval, jak se otcova chlouba znovu zvětšovala a se rty přitisknutými k hrudi, sjížděl dolů. Jazykem přejel po jemných chloupcích, které směřovaly níž k přirození a než se dostal tam, kam celou dobu zamýšlel, adův úd už trčel do plné výše. "Ahhh, Elrohire, - ach!" vyjekl Elrond a sevřel prsty prostěradlo, když na něj najednou tmavovlasý nasedl a nasměřoval penis do análního otvoru. Nedosedal nijak pomalu, chtěl otce cítit ve svém těle a na živo pocítit srdce, které by mu pulzovalo v útrobách. Když se začal pohybovat, Elrond ho chytil za boky a pomáhal mu nadzvedávat.
Elrohir drtil Elrondovu hruď, zatínal mu do masa nehty a pohyby byly tak šíleně divoké. Elrond vzdychal stále častěji a stále více cítil, jak se dostával k vrcholu. Díval se do synovy tváře stažené chtíčem, ale také poznal ohromnou touhu být k němu co nejblíže.
"Ai, Elrohire - Elrohire - El…" zasténal hlasitě Elrond a prohnul se v zádech, když jím projela další slastná křeč, zatínal své prsty do úzkých boků a ze všech sil se snažil oddálit orgasmus, "Elrohire, zpomal - Elrohire!" cítil, jak syna vyplňoval ve všech směrech, téměř měl strach, aby se žaludem nedostal až do jeho žaludku. A pak se mladší elf udělal, sperma mu vystříklo na Elrondovu hruď a on se svalil vedle otce - zadýchaný a zpocený. Pán Imladris vyletěl do sedu, jeho touha byla stále neuspokojena a když se chtěl udělat sám, zbystřil svého dědice, jak se k němu se šelmovským úsměvem přibližoval. Vyhoupl se mu na klín a dravě lapil hebké rty. Jazykem mu vnikl dovnitř a bojoval s ním o nadvládu.
Elladan uchopil otcův penis, ze kterého už teď vytékala malá dávka spermatu a nasměroval si ho do konečníku. Načež dosedl, chvíli setrval a pak se začal pohybovat. Stále se líbajíc, jejich dopady začaly být prudší, rychlejší a zoufalejší. Přesně jako u Elrohira, tak i Elladan zatoužil dát otci co nejvíc - lásku a spalující touhu.
"Ada," odlepil se od něj Elladan a prohnul se, zaklonil hlavu dozadu a nahlas zasténal. Elrond položil ruku na bělostný krk a přitáhl si ho znovu k polibku. Jejich těla byla jako jedno, srdce jim divoce skotačilo v hrudi, až se tentokrát od druhého odlepil lord Imladris.
"Elladane, …víc - víc," svíral ho v bocích a nehal ho surově dopadat na svůj klín, "ještě - aahh - Elladane - aaaahhh - už - už - budu!" snažil se mezi steny mluvit, ale měl problémy jenom dýchat, natož aby vdechnul čerstvý kyslík. Cítil na sobě pot, který mu tekl proudem, vlasy se mu potily a lepily k sobě. Pak když viděl, jak se Elrohir zvedl a se skloněnou hlavou, si nechal zajíždět Elladanův penis do úst a celý ho zase nechal vyjet, už nemohl dál a při posledním výkřiku hlasitě vyvrcholil do synových útrob. Sperma vyplnilo konečník, a když Elladan hlasitě následoval svého otce, zmoženě se překulil na druhou stranu.
Elrond padl zády do peřin. Cítil, jak se na něj pokrývky lepily a nejenom pot, ale i sperma, které měl stále na hrudi a také ve svém klíně. Upíral široce rozšířené zornice do stropu a s každou další minutou se jeho dech uklidňoval.
Když na své hrudi ucítil příjemné lechtání a ve svém klíně také, překvapeně zvedl hlavu. Uviděl tak dvě černovlasé hlavy, jak ho čistily od životadárné tekutiny. Elrond hlavu opět položil a zavřel oči. Nechal se unášet na vlnách příjemných požitků a poprvé za dlouhou chvíli si ani nevzpomněl na svoji bolest. Nyní tu byl pro své syny a pro svoji Arwen, která byla tak daleko až v Lóthlorienu. Dal si za úkol, že hned zítra ráno napíše Paní Galadriel, aby se mu jeho Večernice vrátila.
Pak uslyšel v tiché místnosti sten, a když zjistil, že to vyšlo přímo z jeho úst, zavrtěl se. "Vám to ještě nestačilo?" řekl tiše Elrond a když zvedl hlavu, viděl dva laškovné úsměvy od ucha k uchu.
"Jenom jsme tě chtěli očistit, ada," zavrněl smyslně Elladan a jazykem mu znovu přejel po probouzejícím se údu.
"Jestli jste mě chtěli přivést na jiné myšlenky, tak vám zaručuju, že se vám to povedlo," zamumlal Elrond a neubránil se jemnému červeni v obličeji.
Elrohir na něj zamrkal dlouhými řasy a úsměv se mu změnil na drzý, který měl otce vyprovokovat. "Ai, ada, opravdu? No, …tak bys měl vědět, že to nebyl jediný úkol. Samozřejmě, že jsme ti chtěli pomoci, co bychom to byli za syny, ale také jsme s tebou chtěli být o samotě."
"Tak to se vám povedlo taky," špitl Elrond a nechal si přejet po svých rtech druhými, které byly tak horké a tak smyslné, až se mu znovu zatočila hlava.
"Doufám, že se nám už nebudeš vyhýbat, …teď potřebujeme otcovskou lásku víc, než kdy jindy."

Téhož dne večer se Elrond oblékl do pohodlného volnějšího šatu. Zamířil do pracovny, aby nechal poslat Erestorovými vránami dopis Galadriel. Sotva zaťukal a vešel dovnitř, upřel se na něj pronikavý poradcův pohled.
"Lorde Elronde, …vypadáte opravdu - skvěle!" přejel svého pána rychlým pohledem a nemohl si nevšimnout, jak se lord proti své vůli zarděl. Načež se zabodl očima do Elrondových a se zájmem pozoroval ten nový lesk, který se usadil v šedomodrém pohledu. "Hádám, že si s vámi dvojčata promluvila?"
Elrond na okamžik uhnul pohledem a jenom něco neslyšně zamumlal, což nedělal skoro vůbec a Erestorovo obočí se vyklenulo nahoru a téměř se srovnalo s vlasovou linií. Načež si nemohl nevšimnout dalšího symptomu, kdy se další odstín červené usadil na Elrondově tváři.
"Ach - ach ano, Erestore - promluvila… říkala něco - a dobrý," vyblekotal ze sebe jindy diplomatický lord Elrond, hodil dopis na stůl před svého rádce, "mohl byste tohle poslat do Lóthlorienu? Postrádám tu svoji dceru a rád bych, aby…"
"Myslím, že vaši synové ji zcela nahrazují, pokud se nemýlím, - že lorde Elronde?"
Tmavovlasý pán údolí se třesavě nadechl, spolkl cosi, co chtěl původně říct a pak místo toho řekl: "Ehm, samozřejmě… jsou to - ehm - výborní synové, které - které bych nevyměnil ani…"
"Jistě. Výborní synové. Museli se opravdu snažit, když tak záříte… změnil jste se, mistře Elronde - k lepšímu, samozřejmě."
Když se o pár minut později vracel do svých komnat, přemítal si rozhovor se svým rádcem. V jedné chvíli si až myslel, že Erestor - on ví totiž vždy a všechno ještě dřív, než to ví dotyčná osoba, které se to týká. A to měl na svém rádci rád, jenže to by se to zrovna nesmělo týkat jeho soukromých věcí… a že to byly velice obrovské věci velikosti Mordoru.
Když vplul do svých komnat, pohled mu téměř hned padl na dvojčata, která ležela roztažená na manželské posteli. Mrkala na něj a sváděla ho, aby přistoupil k nim - a lord Imladris znovu podlehl.

 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bunny Bunny | 12. března 2016 v 0:18 | Reagovat

"Dobrá práce, můj milý, nikdo by nedovedl uspokojit naše syny tak, jako ty. Jaké to bylo, když jsi do nich přirážel?" - tak tohle mě naprosto dostalo. Konec. Error. Smát se ve smutné povídce a pak být uslintaná z dvojčat, která řádí s Elrondem... ehm, to mi přijde vůči Celebrían vyloženě drzé. A vůbec mě to nemrzí.
Dvojčata prostě ví! Pořád to říkám... a jestli má Elrond výčitky, doporučuju navštívit soukromé pokoje krále Temného hvozdu, krk dám na to, že tam Elrond zastihne i prince. :-D
Děkuji za povídku a děkuji za tvého Elrohira a Elladana, ti vždycky potěší. :-D

2 anita anita | 12. března 2016 v 0:58 | Reagovat

Chi chi chi. Souhlasim s Bunny, ta veta me rozsekala taky. :D dobra povidka a skvele pokracovani. :-D

3 May Darrell May Darrell | 12. března 2016 v 10:06 | Reagovat

[1]: Nu, co na to říct? Vůči Celebrían to je drzé, ale bohužel... :D
Teď jsi mě zase pobavila ty, ...že by se Elrond v pokračování vydal na návštěvu do Temného hvozdu? :D

[2]: Děkuji. :D :)

4 majuar majuar | Web | 12. března 2016 v 11:29 | Reagovat

Úžasné :D Taky jsem se docela nasmála, přestože se povídka nesla v tklivém duchu, a ty utěšitelské prakticky dvojčat... moc hezké :D :D Elrond má vážně štěstí, že má tak vydařené syny :D

5 May Darrell May Darrell | 12. března 2016 v 19:35 | Reagovat

[4]: Že? Taky si říkám... :D Děkuji za komentář. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama