Nevědomé žoviální aféry lorda Elronda

2. března 2016 v 11:00 | May Darrellová

Nevědomé žoviální aféry lorda Elronda

Elrond/Elladan/Elrohir

Pozn. autora: Jednorázová povídka na Elronda. Mám jich naplánovaných víc, ale uvidíme, jak je budu stíhat psát.
Jak lord z Imladris začne reagovat na fakt, když za ním začnou přicházet elfové s tím, že se jeho synové chovají ke společenským poměrům nevhodně?

Ehm, neberte v potaz to, že Celebrían díky zranění odjela do Země neumírajících, řekněme, že se tento příběh odehrává předtím, než odjela do Lóthlorienu a byla přepadena.

Jednorázovku bych chtěla věnovat Majuar, která přišla s tím, abych napsala něco na Elronda. Takže - tady to máš a neukamenuj mě za to, prosím. :D :)

Of course 18+ a incest!










Lord Elrond seděl za svým mohutným stolem, v jedné ruce dřímal dlouhý zažloutlý spis a v druhé inkoustové pero. Šedomodré oči zuřivě klouzaly po řádcích a mistr se snažil zachovat klid celou dobu, co se snažil přečíst zbytek textu.
Nepořádek kolem sedící postavy byl až žalostný, za normálních okolností měl svoji pracovnu čistou, všechno uspořádané, protože každá věc, každá kniha měla svoje místo, kam náležitě patřila. To bylo ale předtím, než jeho dobrý rádce Erestor odcestoval na pouhé dva dny do Lóthlorienu. Stačil tak krátký čas a lord Elrond osobně pocítil, jaké to je být zavalený až po krk v dokumentech. Přesně v těchto zoufalých chvílích, byl vděčný svému rádci a klonil se mu v obdivu, jak všechno s graciézním klidem zvládal. Tentokrát byl na všechno sám, Erestor se měl vrátit až zítra, což by nejraději práci odložil a rovnou ji přenechal rádci, ale určité dopisy se musely vyřídit okamžitě.
Poprvé za dlouhý čas ho elfí sluch zradil, nebo byl snad až tak zabrán do svého čtiva, že přeslechnul dusivý dupot na chodbě, který se stále přibližoval. Když byla neznámá osoba již zcela jistě před Elrondovou kanceláří, nezapomněla také začít klít - a nebylo to zrovna slušné. Za výrazy, které opouštěly bojovníkovy ústa, by se nemusel stydět ani skřet.
Najednou se dveře do pracovny otevřely a ve vchodu stanul zlatovlasý kníže z Gondolinu. Modré oči, které jindy plápolaly klidem a rozvážností, nyní šlehaly bleskem.
"Lorde Elronde," vešel do zaneřáděné místnosti lord Glorfindel a nezapomněl za sebou prásknout dveřmi. Tmavovlasý elf byl však stále skloněn nad spisem a s nosem zabořeným skoro až v černých slovech. Jeho hlava byla schována za dlouhým dokumentem a jediné, co zlatovlasý elf viděl, byl vrch tmavovlasé čupřiny, ruka která svírala zažloutlý spis a druhou která objímala prsty inkoustové pero.
"Omlouvám se, že obtěžuji - zvlášť, když máte tolik práce, když je Erestor pryč, ale nemohl jsem už… nechat jisté věci ležet ladem. Zprvu jsem všechno ignoroval, Valar je mi svědkem…"
"Ano, Glorfindeli?" řekl lord Elrond stále za spisem a očima přejížděl po slovech, upřímně zlatovlasého elfa ani nevnímal, jediné, co viděl před sebou, byl klid a náležitý odpočinek. Chtěl mít všechny dopisy vyřízené do brzkých večerních hodin a pak se věnovat svoji ženě Celebrían.
"Jde o vaše syny, lorde Elronde," ujasnil celou věc Glorfindel a byl si téměř jist, že pán Imladris ihned pochopí celou záležitost. Místo toho se však stále schovával za dokumentem a nejevil sebemenší ochotu. Musel jistě vědět, o co šlo, mluvilo o tom čím dál více elfů.
"Ano, ano…" zamumlal opět Elrond a Glorfindel se zamračil.
"Nechci nijak znevažovat vaši práci a rozhodně ne vaši výchovu, mistře Elronde. Elladan a Elrohir jsou několik stovek let dospělí, …Valar ví, že jako elfí děti byly dost… živí a věci se jim musely říkat pořád dokola. Zvlášť pak ta jedna… určitá věc…"
Elrond cosi nesrozumitelného zamumlal a bojovník z Gondolinu si pomyslel, že mu elf přitakal, a tak pokračoval - o něco směleji, než doposud.
"Teď jsou ale dospělí a jistí elfové v Imladris byly svědky jejich choulostivých… praktik. Řekněme, že viděli to, co mělo zůstat pouze za zavřenými dveřmi."
Elrond najednou odložil spis na stůl a držel v rukou pouze inkoustové pero, které již stačilo zanechat na stole černou kaňku. Chvíli se na Glorfindela díval, jakoby ho viděl poprvé a pak se na jeho tváři objevil vlídný úsměv, jakoby chtěl zlatovlasého elfa uklidnit a jemně mu říct, že se jeho elfí zrak zmýlil - či kohokoliv, kdo by jeho syny mohl vidět.
"O čem to mluvíš, Glorfindeli?" vypadlo najednou z Elronda, jakoby chtěl po elfovi, aby mu řekl všechno po lopatě a ne v hádankách a obklikách. "Ty jsi viděl, jak…"
"Ne! Řekl jsem, že jistí elfové byli svědkem - nikoliv já, lorde Elronde. Mistře, Lindir za mnou byl zrovna včera, že viděl Elladana jak… řekněme, že byl zaujat svým bratrem více, než jak by měl a dnešního rána jsem viděl - tedy někdo viděl, jak…"
"Glorfindeli, příteli," zvedl jednu ruku do vzduchu natočenou dlaní kolmo k zemi, pohybem tak zastavil zlatovlasého bojovníka v mluvení a mírně se pousmál. Měl řešit jiné věci, které se dožadovaly větší pozornosti, samozřejmě, že na své syny by si udělal čas kdykoliv, ale byli již dospělí a popravdě - s otcem už tolik času trávit nechtěli. "Co se mi tu snažíš naznačit? Že Elladan chová ke svému bratru hlubší city?"
Glorfindel najednou znejistěl, chtěl se svému pánu svěřit a říct mu, že by měl svým synům naznačit - promluvit si s nimi, ale rozhodně nechtěl zpochybňovat jeho výchovu. "Nechtěl jsem vás urazit, mistře Elronde, …ke všemu, když máte tolik práce, tak vám ji ještě já přidávám svými stížnostmi. Co se tím snažím říct, je to, že vaši synové se chovají nevhodně mezi ostatními elfy. Za normálních okolností, ať si dělají, co chtějí…"
"Ano, Glorfindeli. Pro mnohé rasy se láska ke stejnému pohlaví odsuzuje, ale elfové to nijak nerozlišují. Jestli je ale pravda to, že se Elladan s Elrohirem ukazují příliš na odiv jiným, měl bych si s nimi promluvit."
"Jsem rád, že jste mne pochopil, mistře. Kdyby se alespoň tolik neukazovali na veřejnosti, nijak bych to neřešil, ale takhle…"
"Chápu a omlouvám se za ně, Glorfindeli. Dnes si s nimi promluvím, a pokud mě teď omluvíš, rád bych dokončil svoji práci," pousmál se na zlatovlasého elfa, který se náležitě s úctou uklonil a odpochodoval pryč. Sotva se za elfem zavřely dveře, Elrondův úsměv zmizel a nahradila ho únava. Rozhodně se na své syny nezlobil, nebylo ani proč se zlobit, ale jedna věc se prostě na veřejnosti nedělala a ať už Elladan zkoušel cokoliv, Glorfindela to jistě rozhodilo a pobouřilo. Tedy ne Glorfindela, ale ostatní elfy, jak se mne snažil přesvědčit, pomyslel si s menším úšklebkem. Rozhodl se tedy, že dnešního večera, než půjde za svoji milou ženou, zajde za svými syny a náležitě jim vysvětlí, že za zavřenými dveřmi si mohou dělat cokoliv, ale ve společnosti se musí krotit. Jemný náznak náklonnosti nevadil, ale byl si jist, že tady se nejednalo pouze o nevinné doteky.
Strávil dalších několik dlouhých minut v kanceláři, kde se nudný čas vlekl a Elrond si dovedl tuto drahocennou chvíli představit daleko záživněji, kdyby se mohl věnovat jiným věcem. S povzdechnutím odložil konečně podepsaný dopis a převzal jiný, který si přečetl a znovu podepsal v dolním rohu. Pokračoval tak dále, až vzal desátý zažloutlý spis do rukou a jak jen to šlo, úhledně napsal pozdravení a sotva začal s prvním odstavcem, na dveře někdo zaťukal. Elrond zvedl ruku, promnul si kořen nosu a vzhlédl ke vchodu. "Ano?"
Když se dveře otevřely, dovnitř vstoupil Lindir, jeho šat na něm vlál a jeho jasné oči zářily prosbou, ale také neochotou, Elrondovi bylo téměř v první sekundě jasné, proč elf přišel. "Lorde Elronde," nakoukla do dveří pouze hlava a poté se objevil celý elf, nechal dveře otevřené v náznaku, že by nejraději co nejdříve opustil pracovnu, "nechci vyrušovat, vidím, že toho máte hodně…"
"Ne, milý Lindire, prosím přistup. Co si přeješ?" pohodlně se opřel do křesla a študoval před sebou stojícího elfa.
"Nevím, jak bych pořádně začal. Myslím, že ani jeden způsob jak správně začít, neexistuje, ale přesto to zkusím…" nesměle se pousmál a Elrond pokýval hlavou ve znamení, aby pokračoval, "…víte, asi před týdnem jsem viděl vaše syny, jak se na veřejnosti - ehm - věnovali sami sobě a potom hned druhý den, …a zrovna včera jsem viděl…"
"Dovol mi, abych tě přerušil, drahý Lindire, Glorfindel za mnou již byl a celou situaci mi objasnil. Omlouvám se, jestli moji synové nějak…"
"Ach, ne - ne, lorde Elronde. Nijak mě to nepohoršilo. Víte, mají se rádi, ale přeci jenom by se určitým věcem měli spíše zabývat v soukromí, než… ve společnosti."
"Ano, ano. Večer hodlám za svými syny zajít a promluvit si. Ujišťuji vás, Lindire, že už se to nestane," pousmál se mile na stojícího elfa, který se uklonil a s rozloučením odešel. Elrond seděl v křesílku, ruce položené v klíně a pohledem ještě hodnou chvíli pozoroval zavřené dveře.
Situace byla zjevně vážnější, než se zdála a Elrond už nepochyboval, že Glorfindel nebyl jistě sám, kdo dvojčata přistihl. Chudák Lindir, bude muset za syny dojít dříve, než si myslel. Ale přesto tu měl ještě neodkladné dopisy, které si žádaly jeho pozornost. Vzal do ruky znovu inkoustové pero a přiložil ho k pergamenu. Najednou se mu myšlenky zcela nezávazně rozutekly úplně jiným směrem, než pracovním.
Glorfindel měl pravdu, když byli dvojčata mladí elfové, Elrond je kolikrát nachytal, jak si vyznávají lásku a rozhodně tu zrovna nemluvil o bratrské. Nevěnoval tomu přílišnou pozornost, ale jeho manželka ano a donutila ho, aby si s chlapci promluvil. Nu, neřekl by přímo, že byl nadšen s vývojem situace, ale byl si jist, že se mu podařilo promluvit jim do duše. Alespoň v té části, aby svoje touhy zaměřily na někoho jiného. Elfové sice nerozlišovali, jestli milovali ženu, či muže, ale přeci jenom to byli bratři a když si Celebrían myslela, že by nebylo moudré jim jejich touhy schvalovat, nebránil se tomu. Myslel si, že je to přešlo, ale jak viděl a hlavně slyšel, tak zjevně ne. Elladan s Elrohirem nakonec opět sklouzli ke svému chtíči.
Elrondovi se často nestávalo, že by zaklel, ale teď to sprosté slovíčko vylítlo přímo z jeho úst automaticky, když mu díky zamyšlení z pera spadla černá kaňka na způli popsaný dokument. S křečovitě zavřenými oči, sevřel pero v dlani a snažil se potlačit další sprosté slovo, které se dralo ven. Nakonec lejstro zmuchlal a hodil ho na zem, vzal si čisté a začal psát znova.
Dopis sepsal po dalších několika minutách a s úsměvem ho odložil bokem, poté vzal jinou obálku, kterou rozbalil a přečetl si její obsah. Rádce Erestor posílal každý rok králi Thranduilovi pozvání na letní slunovrat a tmavovlasý elf mu každý rok horlivě vykládal, jak to má lesní král těžké a že nemá tolik času kvůli hlídce svého Temného hvozdu. Teď ale jasně viděl, že pozvání přišlo zpět: neotevřené a nepřečtené. Elrond se zamračil, Erestor mu toho ještě má hodně co vysvětlovat.
Odložil pozvánku bokem a dal si jasnou poznámku sám pro sebe, aby se na všechno Erestora zeptal. Už teď viděl rádcův rozhozený a následně uklidňující úsměv. Řekněme, že kdo bude potřebovat uklidňovat, bude samotný nabubřelý král Thranduil i celého jeho lesní království.
Najednou se dveře opět otevřely, ale tentokrát prudčeji než posledně. Práskly o stěnu a zase se vracely zpět, ale to je už chytil vysoký tmavovlasý elf a vcházel dovnitř následován na vlas stejným bratrem. Elrond sebou překvapeně trhnul, zvedl pohled a podíval se na svoje syny. Jejich tváře vypovídali o tom, že byli dosti naštvaní a něco velkého se znelíbilo jejich libidu.
"Glorfindel má zjevně s něčím problém, ada!" začal nahněvaně Elladan a Elrohir dveře zaklapl a přišel vedle svého bratra. Oba se dívali na otce s blesky v očích a Elrondovi bylo jasné, že kdyby tu teď zmiňovaný zlatovlasý elf byl s nimi, jistě by byl prošpikovaný vzteklými šípy.
"Nejprve se na nás utrhl jako Balrog ze řetězu a pak jen na nás vyštěknul, abychom šli za tebou," pokračoval Elrohir a založil si ruce na prsou. Elrond se pro jistotu zadíval na dveře, jestli jejich vpád přežili a pak se znovu podíval na své potomky.
"Nemuseli jste ale trestat ty dveře - ty za nic nemůžou," podotkl s žertem pán Imladris, ale dvojčata neměla na vtípky ani pomyšlení. Provrtávala otce pohledem a jediné, na co čekali, bylo vysvětlení. Elrond si povzdychl, vstal z křesla, obešel stůl a zadkem se opřel o přední stranu stolu. Dřevěná deska se mu tak zaryla jemně do zadní části, ale nebylo to nijak bolestivé, tak si toho nevšímal. Ruce, které měl doteď podél těla, schoval do kapes od dlouhého šatu a zadíval se na oba dospělé syny.
"Dneska za mnou byl Glorfindel a nebyl jediný. Stavil se tu na slovíčko i Lindir," dodal a sledoval jejich obličeje.
"Lindir že se odlepil od své harfy a flétny? Nemožné," přejel Elladanovi krátký úšklebek přes tvář.
"Měli stejný problém a myslím, že zdaleka nejsou jediní, kteří oplývají s touto… nemilou zkušeností," Elrond si špičkou jazyka oblízl spodní ret, jeho ústa byla najednou bez slin a rty měl nezvykle suché. U Valar, jak měl začít s touhle nepříjemnou konverzací? Jednoduché by bylo, kdyby oba byli znovu náctiletí elfové a on by jim to mohl nepatrně dětsky přikrášlit, ale takhle? Asi těžko jim bude vysvětlovat, že se do sebe nemusí zamilovat dvě včeličky opačného pohlaví, nýbrž i stejného, ale aby se rozhodně "zamilovávali" v soukromí jejich ložnic.
Elrondovo gesto neušlo Elrohirovi, který sklouzl pohledem na otcovy rty a hypnotizoval je upřenýma očima. Přes tvář mu nevědomky přejel záludný úsměv a v očích mu lstivě zablesklo.
"Řekněme, že si byl u mě Glorfindel stěžovat na jisté věci, které se v Imladris odehrávají a…"
Elladan mrkl koutkem oka po svém bratrovi, který stál nehnutě na místě a studoval Elrondovy rty a nejenom to; pohledem sjížděl otcovu postavu zahalenou do tmavě modrého šatu, zastavil se v dolních partiích a poté zase pokračoval nahoru. Starší z bratrů upřel znovu pohled na otce a neubránil se taktéž zkoumavému sjíždění jeho postavy. Jasně viděl, jak se pod šaty rýsovaly svaly bojovníka a když pokračoval níž, neušel mu úzký pas a… pak se bohužel šat rozšiřoval a to, co si tolik přál vidět, bylo dokonale skryto. Znovu se vrátil očima nahoru ke tváři.
"A kdy si Glorfindel z Gondolinu nestěžuje?" pronesl Elladan najednou tišeji, protahoval každé slovo a oči upíral do Elrondových. Elrohir svého bratra znal dost dobře na to, aby věděl, že tento tón hlasu používal jenom při jedné chvíli - a to, když ho sváděl. Nezabránil se proto dalšímu lstivému úsměvu.
"Řekni, ada, kdy za tebou Glorfindel nepřiklusal a nestěžoval si? Má problém skoro se vším, co se v Imladris děje," použil stejný tón hlasu jako Elladan, kterému také neušel bratrův podtón.
"Ehm," odkašlal si Elrond a znovu si jazykem přejel po dolním rtu, "to máte pravdu, ale tentokrát jsem mu slíbil, že vám domluvím."
"Domluvíš?" rozšířil se Elladanův úsměv na tváři a Elrohir o krok přistoupil. Elrond si zhola ničeho nevšímal. Přikývl na jeho otázku hlavou.
"Ano, …měli jisté nemilé zkušenosti s tím, že vás viděli při… věcech, které - které jste…"
"Ano?" řekl tiše Elrohir a stál před otcem na dva kroky. "Jakých věcech?"
Elrond vytáhl jednu ruku z kapsy a nervózně si prohrábl tmavé vlasy, přejel si bříšky prstů po tváři a poté znovu zajel do kapsy od šatů. "Sám ani nevím, Glorfindel mi nic konkrétnějšího neřekl - ne že bych to tedy chtěl vědět," řekl ihned a Elrohirův úsměv se rozšířil také.
"Neřekl ti tedy, co a přesto si myslíš, že jsme dělali něco nevhodného?" vyklenulo se jedno Elladanovo obočí vzhůru a se rty zkroucenými shlížel na svého otce.
Elrond si znovu odkašlal a nervózně polkl, až ho zabolelo hrdlo. "Ano, ale jsem si jist, že Glorfindel nebo Lindir zcela jistě poznají, když se jedná o něco nepatřičného a myslím, že i vy byste ve vašem věku měli vědět, co se ve společnosti jiných elfů smí a co je zase na druhou stranu nemístné."
Elladan se se šelmovský úsměvem rozešel za Elrohira, pozvedl ruku a prohrábl mu tmavě dlouhé, rovné vlasy, které mu splývaly až pod zadek.
"Je tohle nepatřičné?" pozvedl znovu obočí a oba bratři probodávali otce pohledem. Elrond jenom zakroutil hlavou, až se jeho dlouhé vlasy rozprostřely po ramenou, oči nespouštěl z Elladana.
"Ne, …ale nemusíš mi tu…"
"A je tohle…" přerušil svého otce a hřbetem ruky pohladil Elrohira po tváři, dotkl se špičatého ucha a mladší z bratrů tiše zasténal. Zapřel se hlavou o dlaň a Elladan znovu přejel po elfském uchu a druhý znovu zasténal, hlasitěji, jakoby chtěl otci naznačit, že si to opravdu užíval.
Elrond cítil, jak se mu Elrohirovo sténání zařezávalo do každého místa v těle, cítil, jak se roztřásl jemnou vibrací a při druhém stenu mu píchlo v podbřišku.
"Je tohle nemístné?" sevřel v hrsti tmavé vlasy a tvrdě donutil Elrohira, aby zaklonil hlavu, pak téměř v sekundě lapil jeho rty a dobýval bratrovy útroby. Elrond mohl jasně vidět, jak se Elladanův a Elrohirův jazyk proplétal a jak se jejich ústa mokřila od slin. V jeho podbřišku mu znovu zapíchlo cosi, co se rozjelo až do klína a když jasně pocítil záškub ve svém přirození, s hrůzou se odlepil od stolu a chtěl udělat krok vpřed. Oči mu ale sjely do jejich dolních partií, a když viděl Elladanovu zřetelnou erekci, která se tiskla k bratrovu stehnu a taktéž i Elrohirovu, překvapením pootevřel ústa. Starší z bratrů třel mladšího přes kalhoty a Elrohir mu tak tiše vzdychal do úst.
"Myslím - myslím, že tohle už je nemístné a pokud jste tohle dělali na veřejnosti, tak se - tak se nedivím, že si Glorfindel přišel stěžovat," dostal ze sebe s obtížemi. Dvojčata se od sebe se smíchem odtrhla, ale rozhodně tu nic směšného už nebylo. Jejich zastřené pohledy byly zjevné a jejich těla se třásla pod vlnami chtíče. Celá atmosféra v pracovně se změnila na dusnou a skrz naskrz prosycenou sexuchtivým testosteronem.
"Asi - asi byste měli jít," vypadlo z Elronda tišeji, sám měl obavu, aby ho hlas nezradil. Už tak pociťoval, jak se mu třásl, a stačila malá nepozornost a vyskočil by mu o oktávu, ne-li dvě výš. Dvojčata si ale jeho třesoucího se hlasu všimla a nemohla zakrýt lesk v očích a smyslný úsměv. Jejich těla se začala sama od sebe pohybovat k otci, který na ně upíral zmatený pohled.
"Elladane, …Elrohire! Co to…" nestačil doříct svoji větu, Elrohir ho natlačil zpět na dřevěnou desku stolu a tentokrát se jeho tvrdý roh zařezával do Elrondovy zadnice tak, že pán Imladris tiše sykl. Elrohir se natiskl čelem k otci tak, že si mezi nohy vrazil jeho stehno a Elladan svého bratra napodobil. Rukama začali přejíždět po otcově šatu a téměř hned mu ho začali rozepínat. Elrond se na ně s chaosem v očích díval, ruce mu vystřelily nahoru, aby syny od sebe odtrhl, ale jelikož byly dva a on pouze jeden, tak s nimi ani nehnul. Zapřel se do jejich hrudí a pokusil se je ještě jednou odstrčit, ale jediné, k čemu ho jeho myšlenky sváděly, byly dvě tvrdé erekce natisknuté na jeho stehna. Stiskl pevně zuby k sobě a pak sebral veškerou svoji sílu, aby řekl: "Okamžitě přestaňte! Vaše matka…" zbytek věty se ztratil v polibku, když si jeho rty přivlastnil Elladan. Prodral se mezi zuby a jazykem mu vnikl do horkých útrob. Zkoumal každé místo, až narazil na otcův jazyk; jemně do něj žduchl svým, ale Elrond se k ničemu neměl.
Najednou mu Elrohir položil dlaň na odhalený klín a lord z Imladris překvapeně vydechl, kdy mu stihli odhalit tělo? Šat měl nyní rozhalen na dvě poloviny, ze spodního prádla mu ven trčel penis, který mu stihlo mladší z dvojčat vytáhnout a ledabylými pohyby ho začínal vzrušovat. Elrond se odtrhl od horkých úst a při slastné křeči, která se mu nevědomky prohnala tělem, tiše zaúpěl.
"Přestaňte, …tohle - tohle není sranda," zasténal znovu Elrond a sledoval, jak se synové začali třít o jeho stehna svými klíny.
"Tohle ani nemá být sranda, pamatuješ ada?" zašeptal mu v odpověď Elrohir.
"Ukazuješ nám jako hodný otec, co dospělí elfové mají dělat pouze za zavřenými dveřmi ložnice," přidal se Elladan a natiskl se více ke svému otci. Jejich tření se zrychlilo a Elrond viděl v jejich tvářích tiky chtíče, které netrvaly příliš dlouho. Oba se po pár vteřinách udělali přímo do svých kalhot.
Horké dlaně dopadly na Elrondovu odhalenou hruď a přejížděly po ní. Elrohir se po vydýchání od orgasmu přiblížil k otcově tváři a jazykem přejel po dolním rtu, pak ho stiskl mezi zuby a natáhl k sobě. Poslouchal, jak mu otec vzrušeně zavzdychal do tváře a pak se vpil naplno do jeho útrob. Zkoumal každý otcův kout a náležitě si to užíval.
Elladan zatím převzal Elrohirovu práci a jal se otce uspokojovat ručně. Pod doteky mu Elrondův penis začal tvrdnout a nabíhat, rudě lesklý žalud se tyčil do výšky a naběhlé žíly tepaly pod bříšky prstů. Stačilo pár přírazů rukou a otec se s hlasitým zasténáním udělal přímo do jeho horké dlaně.
Když se Elrond odlepil rty od mladšího syna, viděl už jen, jak si Elladan slízával všechen ten životadárný dar, který mu otec zanechal a jediné, co ho tak zrovna nevhodně napadlo, byla myšlenka, že jeho manželka tohle nikdy neudělala. Příčilo se jí svého manžela ochutnat a Elrond to po ní nikdy ani nevyžadoval. Hypnotizoval očima, jak Elladanův jazyk kmital po dlani a přitom nezapomněl na svůj šelmovský úsměv.
Elrond v té chvíli neuvěřitelně zrudl, jeho tváře žhnuly na míle daleko a bylo to snad poprvé v jeho životě, co se opravdu styděl.
"Doufám - doufám, že jste teď spokojeni - oba dva," řekl a dvojčata v hlase zaznamenala jasnou výtku a taktéž i porážku. Podívala se na sebe rychle a pak oči znovu zabodla do svého otce, který si rukama brázdil cestu ven. Každý ho chytil za jednu ruku a směřoval ji ke svému klínu.
Elrond k nim zvedl šokovaný pohled a přejížděl z jednoho na druhého.
"Ještě jsme neskončili," pronesl Elladan a Elrohir se sklonil, rukou odhalil otcův dlouhý krk a rty se přisál k jeho kůži, kde zanechal následně znamení po jejich aktu.
"Neskončili?" polknul hlasitě Elrond. "Co - co chcete víc?"
"Víš, jak to teď vypadá, ada? Že jediné, co můžeme dělat za zavřenými dveřmi, je honění svých ptáků - co ale to ostatní? Říkáš tedy, že se klidně můžeme milovat v Síni ohně před zraky ostatních?"
"Ne - to ne, tohle neříkám," zakroutil zamítavě hlavou a nechápavě na něj shlížel, ještě mu to zjevně nedošlo.
"Takže bys nám to měl asi ukázat, viď ada? Aby se nám náhodou nestala nehoda," přejel Elrohir rty znovu po otcově krku a pán Imladris se otřepal poznáním. Elladan přitiskl svoji dlaň znovu do Elrondového klína, prsty obtočil kolem ochablého penisu a začal ho zpracovávat. Jejich klíny se už hlásily v plné pozornosti a Elrohir si nedočkavě odlepil od otce a začal si svlékat kalhoty i se spodním prádlem. Pak se vyměnili, a zatímco mladší z bratrů vzrušoval Elronda, Elladan napodobil druhého a i on si vysvlékl kalhoty a spodní prádlo. Elrond se na ně šokovaně díval, hruď se mu začala divoce vzdouvat a to ani nemluvě o srdci, které mu málem vylétlo z hrudního koše. Ve spaních mu začalo bubnovat a nohy měl najednou jako z olova, ještě, že se opíral o stůl.
"To - to nemyslíte vážně! Jsem váš - jsem váš otec…" vyblekotal ze sebe zhrozen a srdce mu nestačilo pumpovat krev do oběhu těla. Cítil, jak se roztřásl a možná nejhorší na tom bylo to, že netušil, jestli to bylo vzrušením nebo hrůzou. "Jsem váš otec…" řekl ještě jednou, jakoby se celá situace měla najednou změnit, rozplynout jako sen a on by se probral upracovaný na dřevěném stole s hromadou papírů okolo sebe.
"Právě proto, že jsi náš otec," přejížděl Elrohir rukou po celé délce penisu a potěšeně sledoval, že se začínal již vzrušovat. Úd nabíral na velikosti a žalud stoupal výš, až trčel do vzduchu jako stožár Círdanovy lodi. "Za matkou s tímhle problémem rozhodně nepůjdeme, když jak jsi zjistil sám, nám ženy nic neříkají," zachichotal se tiše.
"Nemusíš mít strach, ada, matka se nic nedozví - bude to naše malé tajemství," přilepil se k jeho tělu zcela nahý Elladan a Elrohir si rychle přes hlavu přetáhl modrou tuniku. Dvojčata se tak ocitla zcela nahá, jenom Elrond měl na sobě stále rozhalené šaty, které stejně odhalovaly víc, než by měly. A pak tu bylo spodní prádlo, které mu Elladan vysvlékl tak, že Elrond jako v otupení zvedl jednu nohu a pak následně druhou.
"A možná, že si to tajemství zase zopakujeme, byla by přeci škoda, kdybychom tě nechali jenom matce," zapředl hravě Elrohir, svezl se na kolena a špičkou jazyka objel otcův žalud. Elrond se v ten moment zcela automaticky prohnul a hlasitě zasténal. Chtěl svého syna zase zvednout na nohy, aby přestal se svojí činností, ale Elladan ho zastavil. Přirazil mu ruce za záda a vpil se do jeho úst.
Elrohir jazykem znovu obkroužil žalud a pak ho vcucnul a sál, otec zasténal do Elladanových úst a zamlel sebou. Prsty laskal varlata a kroužil kolem otcova análního otvoru, nakonec otevřel pořádně pusu a nechal si penis vklouznout celý do hrdla. Elrond zcela automaticky vyrazil boky vpřed a málem Elrohira udusil, načež se odlepil od Elladana a nahlas zaryčel.
"Pšt, přeci nechceš, aby sem někdo vtrhnul," okřikl Elladan otce a s láskou mu přejel rty po tváři.
"Ne - není zamčeno?" vydechl v obavách Elrond a zadíval se na dveře.
"Je, ale i tak nechceme, aby se za dveřmi ocitl Glorfindel - jak bys mu to pak vysvětlil?" uculil se na něj Elladan a Elrond pouze polkl. Na to nechtěl ani pomyslet, protože to by zlatovlasému bojovníkovi nijak nevysvětlil.
Najednou se z Elrondového hrdla vydral další sten, který nebyl zrovna dvakrát tichý, zaklonil hlavu dozadu a jeho tmavé vlasy sjely z ramenou. Cítil, jak mu v penisu divoce škubalo a také cítil, jak malé množství ejakulátu vyteklo z močové trubice. Jeho druhý orgasmus se blížil kvapem blesku, ale Elrohir najednou přestal. Zvedl se a hravě se na otce usmál.
Elrond znovu cítil dvě tvrdé erekce, které se dožadovaly uspokojení, ale jediné, na co se zaměřoval, byl jeho tepající úd, který volal po uvolnění. Žíly měl naběhlé k prasknutí a varlata nalitá a červená.
"Na stůl," řekl najednou Elladan a ukázal na dřevěný povrch pokrytý spisy.
"Co - cože?" zakoktal se šokem skoro nejmoudřejší elf ve Středozemi. "Na stůl?"
"Na stůl - nebo tě necháme trpět dál. Je to na tobě," pokrčil ledabyle rameny, stále svíral Elrondovy ruce za zády, ale to mu vůbec nebránilo, aby se otočil ke svému bratru a zatímco Elrohira líbal, Elrond se na ně ohromeně díval.
"Dobře," špitl tak tiše, že i když se Elladan od bratra odtrhl, obočí mu vyklenulo nahoru.
"Dobře," zopakoval o něco hlasitěji Elrond a se synovou pomocí se vyškrábal na stůl mezi všechny ty papíry, které Elrohir sice v rychlosti strhl dolů, ale ne však všechny. Lord si nevšímal už žádných dopisů, žádných spisů a ničeho tomu podobnému, od vzrušení měl mžitky před očima a připadlo mu s každou další sekundou, že mu úd v jeho klíně praskne.
Když se rozplácl na zádech a jeho oděv se pod tělem rozprostřel, Elladan, který stále stál vedle stolu, se sklonil obličejem do otcova klína a začal mu slinit přirození. Plival si do dlaně, kterou posléze přiložil na úd a co nejvíce slin rozprostřel po celém penisu.
Elrohir se k němu mezitím vyhoupl a než si Elrond stihl uvědomit, co se děje, tvrdá erekce se mu nořila hloub do synova těla. Chytil se hran stolu a křečovitě ho svíral, zuby tiskl k sobě a pohled chtíče upíral do stropu. Hruď se mu vzdouvala jako noční moře, tep svého srdce cítil až ve spáncích a to ani nemluvě o synovi. Tím, že se nacházel v jeho těle, měl pocit, jakoby cítil i srdce Elrohira.
Elladan se s perverzním úsměvem díval, jak se jeho otec krotí, jak se snaží držet na uzdě všemi možnými prostředky, ale i tak si užívá zcela nových vjemů. Přejížděl si rukou po své délce a přitom se kochal pohledem na akt spojení.
Elrohir zatínal nehty do otcových hýždí a přitom klesal níž, dokud v něm nebyl ztopořený penis celý, chvíli setrval, ale jeho chuť mu to přímo dlouho nedovolila, začal se nadzvedávat a se sténáním se díval do otcovy tváře. Jeho ústa byla otevřena a oči měl zavřené, z hrdla mu vycházely táhlé steny, které se zvyšovaly na intenzitě.
Netrvalo to příliš dlouho, Elrohir začal na něj rejdit jako zběsilý, chtíč se v něm vzdouval víc a víc a cítil, že se blížil k vrcholu. Stiskl svěrače okolo ztopořeného penisu a hlasitě se udělal. Elrond stiskl desky stolu snad ještě silněji, až mu zakřupalo v kloubech. Prohnul se v zádech a vypustil do synových útrob svoje sperma. Hlasitě se vydýchával, nyní na plno rozevřené oči upíral do stropu a snažil se uklidnit svůj dech. Elrohir se v jeho klíně ale začal krouživými pohyby vrtět a on jenom zasténal.
"Elrohire, …přestaň," ujelo mu z úst a měl pocit, že to snad už ani neříkal on. Cítil, jak mu ochablý penis v synově konečníku opět nabíral na velikosti a k jeho překvapení se Elrohir opravdu zvedl a sperma z něj vyteklo z části na stůl a z části potřísnil jeho naběhlý úd. Natočil hlavu na stranu, ale to už Elrohir seskakoval ze stolu a nahoru si lezl Elladan. Elrond se posadil a zamítavě zakroutil hlavou.
Syn si na něj ale sedl a nečekal na žádný souhlas, nasměřoval si otcův penis do análního otvoru a zatlačil. Elrondovy ruce vylétly a sevřely Elladanův úzký pas.
"Elladane," zasténal Elrond a touhou, která se mu znovu začínala šířit tělem, nechal staršího syna, ať si na něj zcela nasedne. Jeho úd se tak znovu ocitl v těsném prostoru, kde ho obklopovalo teplo a nesnesitelná úzkost. Za zády cítil horké dlaně, jak mu druhý z dvojčat přejíždělo pod šaty, rty vyhledalo krk a přisál se mu na jemnou kůži.
Elladan se na něm rozpohyboval, začal se nadzvedávat a zase klesat, ruce měl položené na otcových ramenou a dlouhé tmavé vlasy kolem něj poletovaly. Jejich steny se stávaly hlasitější.
Elrond zatínal nehty do synovy pánve a hlavu zakláněl na stranu, aby měl Elrohir lepší přístup. Mužství mu v těsném konečníku pulzovalo a on neměl sílu prodlužovat svůj další orgasmus. Zcela se oddal chtíči, který ho zaplnil až po okraj a s rozšířenými zornicemi se udělal do Elladana, který ho hned následoval. Teplé sperma naplnilo celý jeho konečník, avšak stále na otci seděl. Užíval si pocit spojení a jeho mužství v sobě. Sklonil se k němu a dravě ho políbil.
"Přidej se," zašeptal mu mezi polibky Elladan a na důraz svých slov žduchl jazykem do Elrondovýho. Po pár vteřinách se lordův jazyk opravdu dal do pohybu a jejich jazyky se tak propletly v divokém tanci. Nakonec se od něj Elladan odtrhl a přenechal otce svému bratru.
Když po chvíli vzájemných polibků a doteků dvojčata seskočila ze stolů na zem a začala se oblékat, Elrond se posadil na kraj stolu a nohy přehoupl přes okraj dolů. Šat si přitáhl k tělu, aby zakryl částečně svoji nahotu a sledoval své syny.
Když se oba oblékli, otočili se zpět na otce, a když viděli jeho pohled, s úsměvem se k němu rozešli.
"Nemusíš být na sebe tak kritický," zašeptal Elladan a přejel mu po dlouhých vlasech. Elrond mlčel, zaprvé netušil co říct a zadruhé, jestli měl vůbec něco říkat.
"Přeci jenom jsi nám náležitě ukázal, co máme dělat pouze v soukromí… a budeme se toho samozřejmě držet. Nemusíš čekat, že opět za tebou přijde Glorfindel, Lindir a ani nikdo další," mrkl na něj Elrohir a rukou mu přejel po hrudi.
Elrond pouze polkl a sklopil pohled k zemi. "Měli byste jít."
"Ada," donutil ho Elladan, aby se na něj otec podíval, "přestaň si něco vyčítat. To my jsme byli ti, kdo začali, pamatuješ?" sklonil se a teplými rty přejel po Elrondových.
Otci se zastavil na moment dech. Synové měli pravdu, ale přesto se cítil zrazen sám sebou a především se cítil jako zbabělec a pokrytec. Jak se teď mohl Celebrían podívat do očí? Ojel jsem své syny, pomyslel si Elrond zděšeně a ani si neuvědomil, jak mu to znělo v hlavě komicky. Spíše měl potřebu plakat. Dvojčata si všimla otcova pohledu a téměř viděli před sebou, co si lord Elrond myslí.
"Ne, ada… pamatuj, že my jsme ojeli tebe," zasmál se krátce Elladan a Elrond si až teď uvědomil, že svoji myšlenku vyslovil nahlas. Oba synové ho objali a každý z nich se ještě jednou přilepil ke sladkým rtům otce, než odešli z pracovny pryč.

Elrond postával několik dlouhých minut před dvoukřídlými dveřmi do své ložnice. Když po delší chvíli a ještě delších provinilých myšlenkách konečně stiskl kliku a vešel dovnitř, svoji líbeznou ženu Celebrían uviděl sedět u velkého okna, které mířilo směrem do údolí.
Slunce již dávno zapadalo a červánky se vkradly do jejích dlouhých vlasů, působila tak ohnivým dojmem. Přišel o něco blíž a pohled mu padl na ležící obálku na dřevěném povrchu stolu. Celebrían opustila své místo u okna a udělala pár kroků ke svému manželovi.
"Tvůj dobrý rádce Erestor poslal zprávu, že se v Lóthlorienu ještě zdrží. Doufá, že se ti v pracovně daří a že se pokusí přijet, co nejdříve."
Elrond nevědomky polkl a nezáměrně si vzpomněl na svůj den v pracovně. Celebrían ani netušila, jak moc se mu dnes dařilo a při té představě se vinou o něco zarděl. "Ano, ano… neříkal, jak dlouho tam bude?"
"Bohužel," pousmála se líbezně elfka a rozešla se ke svému muži, položila mu dlaně na paži a sevřela, "jak znám Erestora, tak se bude snažit, co nejdříve přijet. Víš, jak trpí, když není poblíž své pracovny."
"Ano, ano…" odpověděl jako bez duchu a sjel pohledem zpět na obálku. Celebrían se zvedla na špičky u nohou, aby mohla svému manželi tisknout polibek na rty, ale Elrond se jemně vymanil z jejího sevření. Nenápadně si přitáhl šat blíže k tělu a pohodil vlasy, aby mu sklouzly přes ramena a zakryly tak znamení na krku, které mu zanechali synové.
"Děje se něco, Elronde? Přijdeš mi, jako bys nebyl ve své kůži," dívala se na něj starostlivě a lord viděl její obavy.
"Ne, všechno je v pořádku. Jenom jsem měl perný den, byl za mnou Glorfindel a měl jisté výhrady k našim synům. Elladan s Elrohirem se znovu - se znovu…"
Celebrían si povzdychla, přišla znovu k manželu a natiskla se k němu, aby ho podpořila a uklidnila. "Myslela jsem si to."
Elrond se málem zalkl, první myšlenka, která ho zrovna napadla, byla ta, že snad jeho choť věděla, …ale pak se v jejích očích něco zlomilo a ona se znovu usmála, jakoby celou situaci přijala a ani si nic jiného nemyslela.
"Myslela sis co?" zeptal se jí tiše a měl strach, aby ho nezradil vlastní hlas.
"Že k sobě naší synové opět najdou cestu. Jejich pouto bylo vždy velmi silné a už tehdy, když jsme se je pokoušeli oddělit, mi bylo jasné, že je jen otázka času, kdy znovu podlehnou."
"A - ano, jistě. Měla jsi pravdu,…jako vždy," oplatil ji poněkud nesmělý úsměv. "Glorfindelovi však nevadilo, že jsou dvojčata spolu, ale spíše to, že si svoji lásku dávali až moc najevo na veřejnosti."
Celebrían se zarazila, dívala se do jeho očí a pak se ho zeptala na jedinou otázku. "Ach tak, …doufám, že jsi jim domluvil?"
Elrond polkl poněkud na sucho, v ústech neměl ani jedinou slinu a hrdlo měl stažené, hlasivky se mu rozvibrovaly úzkostí a místo normální, klidné odpovědi, spíše jen zachrčel: "Ano - domluvil."



 

31 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anita anita | 2. března 2016 v 13:15 | Reagovat

Teda, tatik si uzil a ani nechtel. :D pekna povidka, zajimalo by me, co by na to Celebrian rekla. :D jinak moc pekne popsane a styk mezi nimi... hmmm. :-D mnam :D

2 majuar majuar | Web | 2. března 2016 v 15:56 | Reagovat

Tohle naprosto předčilo jakákoliv má očekávání... "My jsme ojeli tebe." :D :D To bylo geniální :D Moc děkuju za věnování, na Elronda jsem se strašně těšila a v této roli byl fakt skvělý. Jsem zvědavá, co od tebe přijde příště :D

3 May Darrell May Darrell | 2. března 2016 v 18:55 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. :)

[2]: Jaj, tak to jsem ráda, že se líbilo. :D  Děkuji za komentář. :)

4 Bunny Bunny | 2. března 2016 v 20:48 | Reagovat

Dobře, tohle bylo opravdu... ale opravdu fascinující. A to obvykle nijak na Elrondovi neujíždím. Opravdu zlobivá dvojčata, ehehe :-D
Doufejme, že náš drahý přecitlivělý Glorfi neposlouchal za dveřmi, tuším, že tohle by už opravdu nerozdýchal. :-P
Co se týče ankety... achjo, miluji všechny páry a na povídkách tohoto typu si opravdu vždy smlsnu... nebyl by tu prostor pro nějakého trpaslíka? Třeba i s elfem nebo jen trpaslík s trpaslíkem, případně jedním malým hobitem?

Každopádně děkuji za tuhle trojici, byla perfektní... ostatně jako všechny tvoje povídky. Jo, k napsání komentáře jsem se dostala až s mírným zpožděním, pardon :-x

5 May Darrell May Darrell | 2. března 2016 v 22:41 | Reagovat

[4]: Moc děkuji za komentář. :)
Jaj, doplním anketu. Omlouvám se, je tolik párů, že i když jsem se snažila myslet na všechny, některé mi opravdu vypadly z hlavy. O_O

6 Bunny Bunny | 2. března 2016 v 22:45 | Reagovat

[5]: Anketu netřeba doplňovat, jen jsem zvolila poslední možnost a teď se bojím, že se nedostane na Thranduila a Thorina, Kiliho a Filiho... a tááák :-D *vrcholně stydlivý výraz*

7 May Darrell May Darrell | 2. března 2016 v 22:50 | Reagovat

[6]: Nu, teď jsem se na to dívala a stejně by mi to nešlo. -.- Silly blog. Jelikož už lidi hlasovali, tak to nelze poopravovat. :-x
Nu, upřímně... mám jich v plánu plno, ale někde mi zaostávají nápady a také tu hraje dost velkou roli čas. :D

8 Hatake Jane Hatake Jane | 3. března 2016 v 8:49 | Reagovat

No tahle povídkla mi moc nejela nemám rada jeho syny v povídkách no ale řikala si že máš víc páru tak se těším na dalsi. Jo k tý anketě mám ráda Thorin/Bilbo a Thranduil/Legolas a neobvyklý pár Aragorn/frodo :D

9 May Darrell May Darrell | 3. března 2016 v 10:39 | Reagovat

[8]: Ai, každému se zavděčit nemohu :D Každý má rád něco jiného; upřímně, já mám zase raději jeho syny, než Elronda. :D 8-O
Jinak moc děkuji za komentář. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama