Unexpected visit XI

7. března 2016 v 11:00 | May Darrellová

Unexpected visit XI


Pozn. autora: Blížíme se do finále, milí čtenáři. Další kapitola by měla být snad tou závěrečnou a všechno by se mělo vyjasnit - což už tak je i v téhle části. Doufám, že se bude díl líbit a tolik vás nezklamu s překvapivým (nebo taky ne) koncem Michelle, který se odehrává v této kapitole.
Přeji příjemné čtení. :)







Oliver strávil v následujícím týdnu dost hektické dny v práci, ředitel si zjevně usmyslel, že když selhal jeden kvalifikovaný profesor, selhali i ostatní. Snažil se se svými kolegy držet pouze v kabinetech nebo striktně v učebnách, kde bylo plno jiných studentů. Jediné, co mu k životu scházelo, bylo, aby byl vyhozen z práce za sexuální aféry s dětmi.
Mířil zrovna do svého kabinetu, když ho zastihl jeden ze studentů. Doběhl ho a s hlasitým oddechováním na něj bez obalu vychrlil: "Potřebuji s vámi mluvit, profesore."
Oliver se na mladíka odmítavě podíval, zkřížil si ruce na prsou a tím svoje poznámky uvěznil v objetí. "Jeffersone, …máte být na další hodině, pokud se nemýlím a teď zrovna není vhodná doba, kdybychom měli zůstávat bez přítomnosti jiných očí," uhnul pohledem, otočil se na patě a odcházel pryč. Holloway ho ale znovu dostihl a chytl ho za loket.
"Je to naléhavé, prosím… Olivere," zatvářil se prosebně a upíral na muže zoufalý pohled. Okolní studenti se po nich začali otáčet a nejenom oni, ale také Oliverova kolegyně a sám ředitel, který stál v pozadí chodby a rozhodně mu neušla jejich konverzace.
"Přestaňte mi říkat jménem," sykl tiše Oliver a sklonil se k jeho obličeji blíž, aby ostatní nic neslyšeli, "pokud se nemýlím, tak jsem vám nikdy nedal svolení tykat mi."
Jefferson pustil jeho ruku a odtáhl se na půl metru, aby znovuzahájil jejich rozestup. "Je to opravdu nutné, vím, že bych teď neměl nikoho z profesorů kontaktovat - zvlášť, co se stalo Smithovi, ale kdyby to nebylo urgentní, tak…"
Oliver se zoufale podíval okolo sebe, pohled zabodl do očí pana ředitele, který ho probodával skrz na skrz. "Je mi to líto, Holloway," řekl nakonec, otočil se a odešel pryč. Když vešel do svého kabinetu, nestačil ani zavřít dveře, které se najednou v rychlosti znovu otevřely, a kdyby je Oliver nechytl, praštily by ho do tváře. Do kabinetu vpadl Jefferson, zabouchl za sebou dveře a přistoupil k šokovanému profesorovi.
"Co jste nepochopil na tom, že s vámi teď nemohu mluvit? Které části jste nerozuměl?" vypálil na něj bez obalu Oliver a odhodil poznámky na stůl. Zlostně přitom shlížel na svého studenta.
"Chápu, máte teď všichni nahnáno, ale potřebuju laskavost."
Oliver přimhouřil oči a mladík pokračoval: "Potřebuju, abyste mi podepsal tento papír a napsal tam o mě pár pěkných vět."
"Cože?" nechápal a jeho naštvanost se změnila. Sjel pohledem na bílý dokument, který svíral v rukou a mával jím před Oliverových obličejem.
"Je to doporučující dopis. Chci přestoupit na jinou střední zaměřenou na sportovní aktivity. Mohl bych dostat stipendium a konečně vypadnout z Bristolu - musíte to podepsat, udělám cokoliv, jenom abyste to podepsal," vrazil překvapenému Oliverovi dopis do rukou a Mayers ho tak tak chytil.
"Nemůžu ti nic podepsat, Jeffersone," přešel na tykání a s povzdechnutím se díval do mladíkovy zoufalé tváře, "sám asi dobře víš, jak to teď tady je. Ředitel pozoruje všechny profesory, a kdybys pak za ním přišel s tím, že jsem ti podepsal doporučující dopis, jak by to potom vypadalo?"
"Není to přeci taková tragédie, hodnotící dopisy se dávají pořád - no tak."
"Ne ale potom, co byl zrovna vyhozen jeden z učitelů za…"
"Chcete vykouřit?" přerušil ho ostře mladík a Oliver překvapeně sklapl, díval se, jak si začal rozepínat košili a zhrozen pak procitl, to už měl však hnědou košili rozepnutou a studentova hruď byla odhalená a vystavená Oliverovým očím.
"Cože? Ne - ne!" odhodil dopis rychle za sebe na stůl a pozvedl v obraně ruce, ve znamení, aby Jefferson přestal. Chytil dvě strany košile a rval mu ji zpět na sebe. "Chceš mě dostat do maléru, Jeffersone? Okamžitě se obleč! - Jeffersone!" vyjekl Oliver, když se mu mladík zapřel dlaněmi do hrudi a donutil ho couvat ke stolu. Surově ho narazil na hranu tvrdých desek, až Oliver znovu vyjekl.
Jefferson se natlačil na třesoucí se tělo, zatímco drtil jeho hruď pod svým tlakem, hbitými prsty rozepínal poklopec a následně knoflík, vytáhl mu ochablý úd a začal ho rukou zpracovávat.
Oliver se dlaněmi zapřel do druhých ramen, když šokovaně zjistil, že to nepůjde, tak se snažil odehnat jeho nezbedné ruce. Cítil, jak mu v podbřišku píchlo a vzrušení se přemístilo do klína. Mužství mu začalo nabírat na velikosti a on sebral veškerou sílu, aby mladíka od sebe odtrhl.
Jefferson se zapotácel a udělal dva kroky vzad, Oliver využil situace a penis si narval zpět do kalhot, které ihned začal zapínat. Ruce se mu ale třásly a jen znovu sledoval, jak se k němu student opět přibližoval. Když byl skoro u něj a všechno mělo přijít nanovo, Oliver nakonec povolil.
"Počkej - Jeffersone, udělám to, dobře? Pode - podepíšu ti to, ale už toho nech," zarazil druhého mladíka, který se na něj nedůvěřivě koukal. Pak se ale přes jeho tvář přelil sebejistý úsměv.
"Fajn, to jsem rád. Už jsem si říkal, jak vás spoutat, …profesore."
Oliver sledoval jeho úsměv a mírně se po jeho větě začervenal. "Fajn, …jen mi dej chvilku," šel ke svému stolu, ale přitom stále pokukoval po druhém, aby ho znovu něco nenapadlo. Zasedl za něj a přisunul si dopis k sobě, letmo si přečetl, co v něm stálo a potom začal vyplňovat a psát…
Když dopis nakonec Jeffersonovi předal, mladík mu nečekaně vlepil pusu na rty a zeširoka se usmál. "Jste nejlepší, …vždycky jsem to říkal a nebojte se, pokud bude mít ředitel nějaké kecy, tak ho uzemním. Nenechal bych vás vyhodit jako Smithe."
Oliver šokovaně otevřel pusu, ale to už byl mladík pryč.
Mimo jiné, že chodil do práce jako tělo bez duše, každé odpoledne, co ve škole skončil, ihned zamířil do nemocnice za Frederickem. Sedával u něj několik hodin a domů se dostával až pozdě k večeru. Michelle se víceméně zdržovala doma a Oliver pořádně ani netušil, co celé dny dělala - netušil, jestli chodila stále do práce, nebo pracovala z domu.
Od incidentu, co si všechno vyříkali, začal spát na pohovce v obývacím pokoji, zatímco jeho ex snoubenka obývala jejich ložnici. Celou dobu mezi nimi panovala dusná atmosféra a stačilo pouze malé popíchnutí, aby všechno znovu vyvrcholilo. Oliver Michelle vlastně ani moc nevídal, ráno si raději přivstal a šel brzy do práce a večer, když se už vracel, byla zavřená v ložnici.
Frederickův stav se zlepšil, doktoři ho dokázali dát za tři dny do pořádku a dokonce i Oliver viděl známky zlepšení. Blonďákova tvář nabrala zdravý odstín barvy, jeho vlasy začaly zářit živostí a dokonce mu oči za víčky nepatrně lítaly. Stačila už jen jedna věc: aby se Frederick probudil.
"Olivere," ozval se za hnědovlasým mužem nejistý hlas, "mohl - mohl bys na chvíli za mnou?" Když se Oliver zvedl a následoval ji na chodbu před Frederickův nemocniční pokoj, spustila: "Včera odpoledne byla v našem domě policie, …hledala Fredericka."
Oliver si prohrábl zděšeně vlasy a prsty od jedné ruky si promnul obličej. "Tak je to tady. Čekal jsem, že přijdou dřív. Co jsi jim řekla?" zadíval se na ni a Michelle neurčitě pokrčila rameny.
"Neměla jsem jim co povídat, Olivere, přišli za ním a ne za mnou. Myslíš si, že si se mnou budou povídat? Já je nezajímám."
"Dobře," připustil s trpělivostí, která ho nějak opouštěla. Najednou ho jeho věčná klidnost zrazovala. "Co jsi jim teda řekla - pokud jsi na ně aspoň promluvila?"
"Chtěli vědět, kde je, tak jsem ho nasměrovala sem. Museli tu za ním už být, ale tím, že je stále v bezvědomí, tak toho moc nezmohli, nemyslíš?"
"Poslala jsi je sem?" zmocnila se ho panika a Michelle zúžila oči. Její tvář se nepatrně zakabonila a na čele ji vyvstaly vrásky.
"Já jsem nebyla ta, kdo ho udal - pamatuješ?!" vyštěkla na druhého. "Jasně jsem Frederickovi říkala, že pokud ho tu policie objeví, tak ho nebudu zapírat. No, …řekněme, že ses o to postaral sám, takže… teď je to na tobě a na něm. Je tvůj milenec, ne? Tak se starej!" prskala zuřivě dál, avšak její hlas se tlumil, až skončila u zuřivého šeptání.
Oliver si znovu vjel prsty do vlasů, ale než stačil cokoliv udělat, kolem nich se prohnala sestřička i se zdravotním bratrem a vletěli přímo do Frederickova pokoje. Oliver se v rychlosti vydal za nimi a v jeho těsné blízkosti šla i hnědovlasá žena.
Když vešel dovnitř, hrdlo se mu stahovalo děsem a srdce mu nestíhalo pumpovat krev do oběhu, ale pak uviděl, jak se Frederick unaveně koukal na sestřičku a zdravotního bratra a jediné, co v této chvíli dovedl ze sebe dostat, bylo: "Probral se."
Srdce mu najednou bilo daleko prudčeji, až si říkal, jestli mu nepumpovalo až příliš krve, v hrdle se mu udělal knedlík, přes který ani nemohl polknout. A pak na něj pohlédly ty nezbedné oči, ve kterých neustále hrály plamínky jak lehké arogance, tak dráždivosti, která Olivera dostávala do kolen.
"Oli - Olivere," dostal ze sebe s obtížemi Frederick a Oliver na nic nečekal a v rychlosti došel k posteli, chytil natahující se ruku do svých dlaní a usmál se na něj od ucha k uchu. Pocit neskutečného štěstí a radosti mu zaplavil celé tělo, a kdyby tu byl sám a jeho britská konzervativnost by mu to dovolila, začal by křičet nadšením, skákat dva metry vysoko a zpívat si - a pak by se ožral.
"Nemluv, …ty idiote," vyjelo z Olivera zcela nečekaně a Frederick se bublavým chrapotem rozesmál. Upíral na hnědovlasého muže unavený pohled a užíval si jeho blízkosti.
"Nechtěl jsem - zprvu chtěl, ale…"
"Řekl jsem, ať nemluvíš," skočil mu do řeči Oliver, zcela nečekaně se zvedl ze židličky, kterou si cestou přitáhl, a nezajímalo ho, že měl u sebe nějakou společnost - políbil ho na rty; jemně, aby mu nijak neublížil a nejistě, jelikož nevěděl, jestli to Frederick chtěl.
Když už se Oliver po něžném polibku odtáhl, blonďák ho zastavil a přitáhl si ho do dalšího, který nebyl již tak jemný, až ho zabolelo v hrudi a hnědovlasý se od něj zděšeně odtáhl, bojíc se, jestli mladíkovi neublížil. Mezitím si ani nevšiml, že jeho bývalá ex snoubenka opustila nemocniční pokoj.

V následujícím dalším týdnu se Oliver nehnul od Fredericka ani na krok: výjimky práce samozřejmě. Michelle stále nevídal a ani ho nijak nenapadlo, aby vyhledával její společnost. Chodil do nemocnice každé odpoledne, jako doposud a trávil s Cooperem čas až do večerních hodin.
Frederick se během následujících dní dal zcela do pořádku, všechny nemocniční přístroje dali doktoři pryč a nyní mladík pouze ležel na pozorování. Jeho odchod domů se blížil.
Slunce dávno zapadlo za obzorem a do zatažených tlustých závěsů narážel svit měsíce. Když Oliver vešel dovnitř pokoje, blonďák znuděně seděl na posteli, opřen zády o zeď. Ruce měl složené v klíně a nepřítomně se díval před sebe. Sotva co zbystřil Olivera, jeho tvář se rozjasnila jako dítěti a povytáhl se více do sedu.
"Konečně, už jsem myslel, že nepřijdeš," usmíval se na něj Frederick a přejížděl Olivera chtivým pohledem, který však hnědovlasému muži zcela nedocházel a ani si ho popravdě nevšímal. V náručí nesl plný koš ovoce a dalších lehkých potravin. Postavil ho na stolek vedle postele a poté se posadil na kraj Frederickova nemocničního lůžka.
"Omlouvám se, měl jsem toho docela dost a musel jsem být ve škole déle, abych opravil nějaké testy," oplatil mu nejistě úsměv, "jak ti je?"
"Jak mi je? Fajn, ale bylo by mi ještě lépe, když by ses svlékl a přidal se ke mně," zazubil se na něj Frederick, položil mu dlaň na stehno a začal jí posouvat výš směrem ke klínu. Oliver zcela okamžitě ucítil nával vzrušení, které se snažil potlačit. Chytil mu ruku a stiskl, aby se již neposouvala.
"Fredericku, přestaň," okřikl ho jemně a pohledem mrskl ke dveřím.
"Olivere - no tak, celý dny ležím na suchu, nemám do čeho píchnout, …nebo do někoho," zazubil se na něj a na tváři se mu rozlil sebejistý a hravý úsměv. "Ležím tu a nudím se, zasloužím si přeci trochu lásky, ne? Skoro jsem umřel…" vyčítavě se na něj podíval, "nechci to na nikoho svádět, ale bylo to kvůli tvé neopětované lásce."
Oliver se na něj nevěřícně podíval, on ho tu vážně vydíral, parchant jeden. "Nebudu tu s tebou to… A zvlášť, když sem kdokoliv může přijít!" okřikl ho. Frederick se k němu nahnul a nedbal na protesty, kdy se mu snažil ztížit práci s rozepínáním knoflíčků u košile.
"Olivere," zaúpěl Frederick a jen při představě, jak se do útlého otvoru nořil, cítil svoji probouzející se erekci, která mu vzdouvala nemocniční bledě modrou košili, "prosím, no tak, nenech se přemlouvat. Potřebuju to, a jestli mě máš alespoň trochu rád…" nedokončil svoji větu, v hrsti sevřel Oliverovu košili, kterou se mu podařilo rozepnout, a stáhl si muže k sobě, aby ho políbil. Jejich rty se spojili v dráždivém a smyslném polibku, jazyky se jim propletly v divokém tanci a Oliver mu vzdychl tužebně do úst. Rukama se opíral o matraci vedle Fredericka a nakonec mu tělo zjihlo pod příjemnými doteky. Mužství se mu v kalhotách bolestně pnulo vzhůru a on nezadržel další hlasitý sten.
"Sundej si kalhoty," rozkázal rozechvělých hlasem Frederick a přejížděl po Oliverové odhalené hrudi, stále měl však oblečenou košili.
"Jestli sem někdo přijde…" začal nejistě Oliver a tváře mu nepatrně zrudly. Opravdu neměl náladu na to, aby je tu nachytala zdravotní sestra.
"Nikdo sem nepřijde," odsekl tvrdě Frederick a s netrpělivostí se jal rozepínat kalhoty sám. Nakonec mu je stáhl dolů na půl žerdi, a když vyndal tvrdý úd, potěšeně se usmál. Podíval se se zastřeným pohledem do Oliverových očí a zamrkal: "Vraz ho do mě, …chci tě v sobě cítit," chytl mu úd a směřoval si ho do análního otvoru. Když Oliver ucítil, jak se začínal nořit do teplého a úzkého místa, musel si skousnout spodní ret, aby se odtrhl od myšlenek do mladíka přirazit na jeden pohyb. Frederick ale udělal přesně to, na co Oliver myslel, a když se pohnul vpřed pánví, Oliver se do něj zasunul celý. Oba hlasitě zasténali.
Hnědovlasý muž chvíli setrval, aby si zvykl, ale Frederick se začal netrpělivě ošívat a tím doháněl staršího k nepříčetnosti. "Tak dělej," prodral skrz sevřený zuby mladík a Oliver na nic nečekal. Začal se téměř okamžitě vysouvat na půl ven a pak zase přirážel do prostaty, cítil, jak se mu zrudlý žalud třel análními stěnami a vlny horka ho dostávaly velice rychle k vrcholu. Chtěl chytit do ruky Frederickův penis, aby ho dovedl také k orgasmu, ale on mu ji odstrčil a jenom se na něj lstivě pousmál.
"Už - už budu, Fredericku…" zavrčel se stisknutými zuby a v sevřených pěstích drtil prostěradlo vedle mladíkova těla.
"Směle do toho," rozprostřel se na jeho tváři šelmovský úsměv. Sledoval, jak se Oliver otřásal pod nápory slastí a přivíral oči. Bylo mu jasné, že se snažil oddálit svůj orgasmus, ale netrvalo to ani dalších pár vteřin a hnědovlasý muž do něj až po okraj ejakuloval. Prohnul se v zádech a s hlasitým vyjeknutím blonďákova jména se udělal. Zaplnil jeho útroby semenem a pak se složil na druhé tělo.
Frederick mu přejížděl prsty po zádech a nezabránil tomu, aby se třel penisem o Oliverovo bříško. Stále cítil ochabující penis v konečníku a také teplo semena.
"Teď jsem na řadě já, …zvedni se," řekl najednou Frederick a donutil nechápajícího Olivera, aby si na posteli klekl. Přikrývku měl odhozenou na kraji postele a jediné, co halilo blonďákovo tělo, byla noční nemocniční košile, kterou měl nyní vyhrnutou až nad prsa. Začal si plivat do dlaně a sliny potíral svůj úd, následován upřeným párem očí.
Oliverovi to najednou došlo a začal kroutit hlavou. "Ne!" řekl najednou, ale Frederick si ho nevšímal. "Fredericku, řekl jsem ne! Už mi to stačilo, …nebudu znovu - na tobě," dodal a díval se na jeho penis, který se tyčil do vzduchu jako stožár a hlásil se o plnou pozornost. Rudě se lesknoucí žalud přitahoval plnou Oliverovu pozornost, naběhlé žíly a plně nalitá varlata volala po uspokojení. Viděl, jak malé množství ejakulátu vyteklo z močové trubice a Frederickova hbitá ruka ji rozetřela po celé délce.
"Zajímavé, …a jak se ti to líbilo, když jsem tě šukal. Řval jsi u toho jako děvka," zasmál se krátce mladík a pohodil blonďatými, střapatými vlasy, které se mu dostaly do tváře, "sténal jsi moje jméno a třásl ses jako bych…"
"Fredericku, přestaň takhle mluvit," vyhrkl Oliver, když pocítil nad mladíkovými slovy osten slasti v podbřišku, "prostě nechci být nahoře."
"Protože to z tebe dělá pravou buznu?" zeptal se druhý a Oliver se ohradil.
"Ne! Protože - protože…"
"Tak vidíš - sundej si ty zkurvený kalhoty a pojď sem. Odvedu všechnu práci, o tohle se bát nemusíš," natáhl se po druhém muži a opravdu se mu ho zachytilo odchytit. Přitáhl si ho za pas a začal mu rvát dolů kalhoty.
"Dobře - dobře," řekl rychle Oliver a začal se vysvlékat. Když tak konečně učinil, Frederick si ho znovu přitáhl k sobě na klín, nedočkavě se na něj usmíval a málem se udělal už jenom z představy, jak bude v Oliverovi. Nasměřoval svůj lesknoucí se žalud do smrštěných svalů a přitlačil, Oliver tak začal dosedávat.
Zatínal nehty do blonďákových ramenou, ústa měl zkřivena bolestí a oči měl zavřené. Dýchal zhluboka a snažil se co nejvíce uvolnit. Cítil, jak mu penis prodíral a roztahoval anální stěny od sebe, jak se nořil hlouběji a najednou, když se nepříjemností zavrtěl, Frederick hlasitě zasténal a vrazil do něj celou svoji délku až po kořen. Koule mu pleskly o zadek a jakoby cítil úd, jak mu narazil až do žaludku. Frederickova velikost byla opravdu objemná a on byl zaplněný ve všech směrech.
Blonďák zkusmo vyjel ven a poté přirazil, třikrát zopakoval svůj pohyb a najednou změnil úhel, a když následně přirazil, Oliver překvapujícím pocitem nadskočil a vyjekl. Nechal se sevřít v bocích a ruce ho začaly nadzvedávat.
Nadzvedával se čím dál rychleji a jejich intenzita přírazů se zvětšovala s každým dalším. Hnědé vlasy měl zpocené a přilepené k obličeji, tváře měl zrudlé, oči mu zářily chtíčem a cítil, jak mu tělem projížděla neuvěřitelná slast. Nechával ze sebe penis vyjet skoro až po žalud a pak se na něj znovu nabodnout, příraz do jeho prostaty ho vždy donutil hlasitě zasténat. Pociťoval vlastní erekci, která se houpala v jejich pohybech a Oliver na ni neměl ani pomyšlení. Vědomě věděl, že se mu penis napínal a toužil také po vyvrcholení, ale nedokázal se soustředit na více věcí najednou.
Frederick se chlípně usmíval a sledoval Oliverovu staženou tvář orgasmem, který se k němu blížil rychlostí blesku, tvrdě sevřel prsty okolo penisu, který se mezi nimi pohupoval a začal ho surově třít. Oliver vyjekl překvapením, a zatímco blonďák stačil pouze třikrát přejet po celé délce, hnědovlasý se hlasitě udělal, sevřel svěrače a tím ovládl orgasmus i Fredericka.
Cítil, jak se do jeho konečníku vstříklo teplé sperma a zaplnilo ho celého. Padl na druhé zpocené tělo a nechal se přikrýt peřinou. Stále v sobě cítil penis, který již ochaboval, a když se nepatrně zavrtěl, slyšel, jak mu vzdálený hlas říkal, aby přestal, nebo si ho vezme ještě jednou a vyšuká z něho dušičku.

Když se po pár hodinách vzbudil, bylo brzy ráno. Oliver vystřelil do sedu a stáhl si k sobě větší část peřiny. Frederick se unaveně protáhl a sladce se na svého milence pousmál. "Jak ses vyspal?"
"Usnul jsem!" vyjekl na něj hnědovlásek, posadil se na posteli a nepříjemně se zavrtěl. Frederickovi přejel přes tvář šelmovský úsměv, když sledoval Olivera, jak se vrtěl nepříjemným pocitem, že měl v zadku stále sperma.
"Očividně," zkonstatoval s úsměvem Frederick a přitáhl si vzpouzejícího muže k sobě, aby ho hltavě políbil. Když se od sebe odtrhli, Oliver se začal v rychlosti oblékat.
"A takhle to většinou skončí: holka naletí pěknému klukovi, který se s ní vyspí a pak ji druhé ráno nechá."
"Zmlkni," prohodil Oliver jakoby do větru, "musím do školy a ještě se musím stavit předtím doma. Přijdu odpoledne, dobře?" přešel k mladíkovi a vtiskl mu mlaskavý polibek na rty. Když se ale odtahoval, blonďák mu vjel do hnědých vlasů a přitáhl si ho za zátylek zpět. "Už se nemůžu dočkat," přejel mu jazykem po spodním rtu a vykouzlil na tváři smyslný úsměv.
Sotva Oliver vešel do svého domu na Southville, nemohl přehlédnout dva velké kufry a jeden menší. Celý set byl laděn do jemně béžové barvy s černým okrajem. Oliver překvapeně přišel k zavazadlům a prsty přejel po okraji jedné hrany kufru, jakoby si potřeboval ověřit to, co viděl.
Než však stačil cokoliv říct nebo udělat, po schodech dolů seběhla hnědovlasá žena. Na sobě měla upnuté tmavomodré džíny, bílou košili a vlněný rozevlátý svetr, který si zrovna uvazovala kolem pasu. Hnědé kadeře jí splývaly podél jedné strany krku a dosahovaly skoro po pás. Když zbystřila Olivera, jak si prohlížel zavazadla, zvolnila o něco krok, ale její snoubenec si jí už všiml a otočil svoji pozornost jejím směrem.
"Odjíždíš?" řekl nevěřícně a díval se na ni, jako kdyby jí viděl poprvé ve svém životě. Žena se na něj ušklíbla, snad aby zesměšnila celou situaci, ale spíše to byl jenom ubohý pokus do prázdna.
"Vidíš, ne?" řekla uštěpačně a přešla ke kufrům, kde na jednom měla položenou kabelku.
"Kdy jsi mi to hodlala říct? Až budeš v trapu?"
"Popravdě ani tak ne."
Oliver se zoufale zasmál, jak na něj smích ale rychle přišel, tak zase odešel. "Utíkáš. Tak jak jsi tehdy utekla z Londýna, tak utíkáš i z Bristolu."
Michelle se zamračila. "A co mám podle tebe dělat? Mám tu s tebou zůstat a až přijde Frederick z nemocnice, tak si budeme hrát na veselou rodinku? Budeš se rozhodovat, jestli prvně ošukáš mě, nebo jeho?"
Oliverova tvář se zkrabatila. "Pořád se zlobíš."
"Jestli se - jestli se zlobím?" vyjela na něj zostra a nevěřícně na něj koukala.
"Myslel jsem, že když jsi Frederickovi pomohla… a pak onehdy, když jsme spolu mluvili v nemocnici, tak…"
"Tak co? To sis opravdu myslel, že všechno jenom tak v klidu přejdu? Olivere, udělala jsem plno hnusných chyb a vím, že jsem si život zkurvila, jak jen se to dalo, ale nechci být páté kolo u vozu. Vybral sis - a barák patří tobě, takže se musím klidit já. Opravdu nechci vidět, jak klátíš mého nevlastního syna."
Spíš on klátí mě, pomyslel si cynicky Oliver, ale nahlas nic neřekl. Díval se Michelle do ublížených, ale zároveň také naštvaných očí. Nemohl ji nutit zůstat, věděl, že na to už dávno ztratil právo.
Michelle si povzdychla, přešla i s kabelkou, ze které vylovila malou bílou obálku, k Oliverovi a natáhla ruku směrem k němu. "Předáš mu to?"
"Co v tom je?"
"Olivere - tak předáš mu to?" zvýšila o něco hlas, a když si Mayers obálku převzal, hmatem zjišťoval, co v ní bylo.
"Opouštíš ho," řekl nakonec Oliver.
"Však on si už poradí a mimo toho má tebe, však ty se o něj rád postaráš, nemýlím-li se."
"Co v tom je, Michelle? Peníze?"
"Vyřiď mu, ať mě nikdy - nikdy nekontaktuje, nevolá mi a nepíše mi. Prostě ať na mě zapomene a budeme šťastní všichni. Koneckonců mě neměl volat ani tehdy, my bychom byli stále spolu… a on by byl zřejmě už v base."
"Chceš ho podplatit?" vypadlo najednou z Olivera šokovaně, Michelle po něm mrskla nicneříkajícím pohledem, oblékla si dlouhý šedý kabát a na rameno si dala kabelku. Oliver na ní upíral pátravý pohled a nepřestával ji pozorovat ani, když si obouvala vysoké podpatky.
"Je na tom něco špatného?"
"Jestli - jestli je na tom něco špatného?" zopakoval nevěřícně hnědovlasý profesor. Zoufale se zasmál, ale hned přestal. "Nedám mu to, dej mu to sama - a osobně!"
"Když s ním šukáš, tak něco tak lehkého, jako předat mu zasranou obálku snad můžeš, ne?" vyjela na něj zcela nečekaně a z očí jí létaly blesky, pak ale Oliver uviděl v koutku očí něco zcela jiného - byly to snad první slzy? "Prostě mu ji dej, Olivere," zašeptala nakonec.
Zvenku před domem zatroubilo auto a Oliver leknutím nadskočil. Michelle kolem něj prošla, otevřela vchodové dveře a nechala taxikáře, ať jí zavazadla naloží.
"Kam pojedeš?" zeptal se jí nakonec. Michelle se na něj otočila a vítr, který se prohnal ulicí, pročechral její hnědé vlasy.
"Nevím, možná zpět do Londýna… a možná zcela někam jinam. V Bristolu ale zůstat nechci," na chvíli se odmlčela a jediné, co zajímalo její pozornost, byl Oliver. Koukala na něj několik dlouhých vteřin, než se její rty zkroutily do úsměvu, který ještě před půl rokem Oliver pokládal za smyslný a svádivý.
"Byli jsme ale dobrý pár, viď?"
Oliver se jemně pousmál. "To nevím, dost jsi mě utlačovala a taky…"
Michelle se krátce zasmála, pak ale její tvář zvážněla a naposledy se podívala na anglický domek, kde bydlela pár let. "Nejraději bych tě zabila a Fredericka taky. Na druhou stranu chci ale vědět, jestli bude v pořádku?"
"Bude, Michelle."
A pak si byl Oliver jist - slzy. Opravdové slané slzy zaplnily její oči a sotva první dopadla na napudrované líčko, už se otáčela pryč a odcházela k taxíku. Oliver stál před domem ještě dlouho po tom, co opustila Southville. V dlani svíral obálku, na kterou nyní zaměřil pohled. Chvíli ji študoval, než mu to nedalo a otevřel ji. Z dopisu, který otevřel, ihned poznal Michellin rukopis.

Říkala jsem ti, abys ten dopis dal Frederickovi, ale to bys nebyl ty, abys ho neotevřel, Olivere.
Policie, která u nás hledala Fredericka, mě vyslýchala, předvolali si mě na ústředí a je nutné, abys Freddiemu řekl, že jsem o té noci, co zabil dva lidi, lhala. Policie si myslí, že byl celou noc se mnou doma.
Té noci, co Frederick zabil policejního strážníka a pak svého drogového přítele, jsem se dozvěděla, že Frederickův otec zemřel - truchlili jsme celou noc a nehnuli se od sebe. Důkazy proti němu nemají, dokonce se ani střelná zbraň nenalezla. Jediné, co našli na místě, byly jeho otisky. Řekla jsem jim, že se tam sice zdržoval, proto jeho DNA našli, ale nic víc v tom není. Takhle to musí popsat i on.
I když jsme měli s Freddiem jisté neshody, o kterých ti určitě řekl, pořád to byl syn muže, kterého jsem milovala a nechci, aby prožil zbytek života ve vězení. Raději se budu dívat, jak ho ojíždíš ty, než celý kriminál.
I když vás mám stále chuť zabít, …nechci, abyste trpěli - protože tím bych trpěla i já a znáš mě, Olivere, nerada bych si rozmazala řasenku.
Pokud se mě budeš snažit dovolat na mobil, nepokoušej se o to, dávno jsem si vyměnila telefonní číslo a nedovoláš se mi.
Michelle.

Oliver stál na místě dalších několik minut, vyjeveně koukal na dopis a jeho mozek všechno zpracovával až moc pomalu. Nakonec se mu na tváři proti vůli rozlil úsměv, za který mohl děkovat pouze svojí ex snoubence.
Vložil dopis zpět do obálky, kterou přeložil na půlku a vrazil si ji do kapsy od džínů. Pak se s úsměvem rozešel do domu, kde si hodlal dát dlouhou sprchu. Čekal ho náročný den v práci a hned potom musel zajít do nemocnice a všechno Frederickovi říct. Snad se začalo blýskat na lepší časy. Konec lžím a konec intrikám. Konečně pro něj nastane klid.

Po nekonečném dni, kdy musel neustále přemýšlet o jednom nejmenovaném blonďákovi, který ležel v nemocničním v pokoji a který se musel zjevně kousat nudou, se přes jeho tvář přelil nepřítomně zasněný výraz. Když mu malé mužské ego pomyslelo na chvíle, kdy dokázal blonďáka rozhicovat - nebo spíše Frederick jeho? Oliver se zamračil, no rozhodně měl taky na tom nějaký podíl.
S myšlenek ho vyrušili až studenti, kteří se začali až moc v hodině roztahovat a hučet už tak do hlasité učebny. Když procitl z letargie, zrovna kolem něj prolítla kulička z papíru. Okamžitě si sjednal klid a pokračoval ve výuce.
Zrovna vycházel ze školy, když se mu v kapse rozdrnčel mobil. Když ho vytáhl a zbystřil Johnovo jméno na displeji, vyklenulo mu jedno obočí - že by si John chtěl stěžovat ne nespravedlivost světa? Na to už bylo trochu pozdě, když si to dokázal posrat sám. Zmáčkl zelené tlačítko pro přijmutí hovoru a přiložil mobil k uchu: "Johne, rád tě slyším - copak potřebuješ?"
"Podepsal jsi Jeffersonovi ten zasranej dopis!" vyjel na něj zostra kamarád.
Oliver se zastavil v chůzi, zrovna byl na cestě do nemocnice a s ječícím přítelem v mobilu, šlo jen těžko pokračovat. Myšlenky ho zavedly o pár hodin zpět, když se ho Holloway pokusil… jistými metodami přesvědčit, aby mu dopis podepsal.
"Eh…" vypadlo z Olivera velmi chytře, "podepsal."
V mobilu se ozvalo klení, na které byl jeho přítel Smith odborník. Po chvíli dalších sprostých slov konečně zaměřil pozornost na Olivera. "Tomu hajzlíkovi jsem odolával celý měsíc, abych mu to podepsal, řekněme, že i přes jeho nelegální metody jsem…"
"Vím, že za tvůj vyhazov mohl on," přerušil ho najednou Oliver a John v telefonu zmlkl, "řekl mi to těsně předtím, než odešel. Když už sis začal něco se studentkou, tak jste se mohli scházet alespoň v soukromí - hádám, že tě vydíral, …proto jsi tolik usiloval o jeho známky, že?"
"Jo," utrousil poraženě John, "jenže pak přišel s tím dopisem a vážně jsem se nasral. Je to hajzlík stejně jako jeho otec a myslí si, že vydíráním a zastrašováním dojde k lepšímu životu."
"Chce jenom opustit Bristol," namítl Oliver, "a ani se mu nedivím. Nemá kam jít, nemá domov, tak proč se nesbalit a neodejít? A když mu to na nové střední půjde…"
"To je jedno, …hádám, že se co nejdříve sbalí a zdrhne a možná to bude dobře, aspoň ho nebudu mít už na očích."
Oliver se na chvíli odmlčel a pak se smutně zeptal: "Jak ti je, Johne?"
"Jak by mi asi mělo být?" zasmál se ironicky. "Žádná sláva to není. Přítelkyně ode mě odešla, když se to dozvěděla a já se pokouším najít jinou práci. Ve školství mám utrum a… nejsem zrovna ruční typ na práci. Nechtěl bys později zajít do hospody? Nejraději bych se teď ožral a v němotě padl někam do příkopu."
"Já… nemůžu. Jdu za Frederickem a…"
John v telefonu vydal zvuk podobný triumfálnímu zařvání a pak se smíchem řekl: "Vážně? Takže jste spolu? Heh, …pak mi musíš povyprávět, jak to děláte, jestli jsi ty ženská v domácnosti, nebo…"
"Nebudu ti nic…"
"…jestli si ten kluk hraje na chlapa. Stejně si myslím, že ten blonďák má větší koule než ty a to jsem je neviděl - ještě to tak," dodal se smíchem. "Nepociťuješ už návaly hormonů, Olivere?" utahoval si z něj John a Oliver drtil mobil v dlani.
"Budu muset končit, už vážně pospíchám, Johne."
Po zcela záživném telefonátu s přítelem se znovu rozešel do bristolské nemocnice, kde okamžitě zamířil do Fredericka pokoje. Zrovna stanul před dveřmi, když zaslechl hlas jednoho muže, který se až moc vyptával na věci, které by ho rozhodně neměli zajímat - pokud by to tedy nebyla policie. Najednou se Oliverovi sevřel žaludek, že by Fredericka už kontaktovala? Kdy se dozvěděli, že už nebyl v kómatu?
"…byly nalezeny na místě činu," zrovna říkal jeden z policie, druhý stál opodál a se založenýma rukama si přeměřoval ležícího blonďatého mladíka. Když Oliver vtrhl dovnitř, všichni se na něj zaměřili. Musel vypadat opravdu úchvatně; po celém dni měl rozcuchané vlasy a to nejenom díky jeho zásluze, ale také lednovým vichrem, který se venku proháněl. Šedý kabát měl rozhalený a pod ním měl pouze zelenou košili, tašku měl ledabyle přes rameno a musel si ji neustále zpravovat, jak mu padala.
"Dobrý den, …pánové - Oliver Mayers," představil se oběma mužům a podal si s nimi ruku. "Mohu vědět, proč rušíte klid mého… mého přítele?" zakoktal se na chvíli při oslovení svého milence, ale nakonec se rozhodl pro neutrální oslovení přítel.
Cítil na sobě usmívající se Frederickův pohled a byl si téměř jist, co si blonďák myslel: můj rytíř na bílém koni se vrátil a panna po včerejší noci nezůstala sama opuštěna napospas vlkům. Proklatý Frederick!
"Je součástí policejního vyšetřování. Byl předvolán příští týden k výslechu, …chtěli jsme pouze…"
"Ano - chtěli. Pokud vím, tak všechno vyslýchání má přijít až na policejní stanici, takže byl bych velmi rád, kdybyste ho prozatím neobtěžovali. Jak vidíte, stále se zotavuje a potřebuje klid a zdravotní péči."
"Samozřejmě, pane Mayersi. Omlouváme se za způsobené komplikace, ale museli jsme pana Coopera kontaktovat," zadíval se poté na usmívajícího se mladíka, "uvidíme se příští týden, pane Coopere," rozloučil se i se svým kolegou a společně se vydali pryč. Oliver tak s Frederickem osaměl.
Hnědovlasý muž si nemohl nevšimnout upřeného pohledu, který na něj druhý zcela nezakrytě házel. Byl ještě mírně v ráži díky policii, která se tu najednou objevila, a také se ozvalo jeho podvědomí, když mladíka tak hnusně napráskal. Nevydržel to a rozladěně na blonďáka vyjel, co se tak blbě usmívá?
Frederick okatě zamrkal řasy, rty se mu zkroutily do významného úsměvu a chtivě přejel Olivera pohledem od hlavy až k patě. "Takhle jsem tě ještě nikdy neviděl."
"Jak takhle?"
"Bránit svoje teritorium. Vážně," odhodil peřinu na bok a vyškrábal se z postele, "docela mě to nažhavilo. Nikdo se mě ještě nikdy nezastal," s úsměvem se přibližoval k druhému, a když stanul v jeho těsné blízkosti, objal ho kolem pasu a políbil na rty. Oliver se od něj po chvíli rozechvěle odtrhl a zadýchaně se díval do jiskrných očí. Všechna zloba a vina, kterou před chvílí cítil, byla fuč. Pod Frederickovým objetím tál a děsilo ho, že stačil pouhý blonďákův dotek a zaplavila ho vlna vzrušení, která bourala všechen rozum.
"Všechno je jednou poprvé," řekl nakonec tišeji Oliver a sám od sebe se naklonil a sevřel rty Frederickův dolní ret, který následně vsál. Ucítil na svém krku horkou dlaň, která si obličej přitiskla více k druhému, a jejich jazyky do sebe nabouraly v žhavém polibku. Nechal se otočit směrem k posteli a couval vzad, až dopadl na nemocniční lůžko. Jejich polibek se ukončil a Oliver viděl, jak se horké dlaně rozjely po těle a nadzvedávaly mu košili.
Najednou se v něm probral zbytek zdravého rozumu. "Počkej - počkej Fredericku. Musíme si promluvit," udýchaný ještě z políbení, koukal, jak se druhý zaměřil na klín.
"Tak klidně mluv, …já se budu zabývat příjemnějšími věcmi," rozepl Oliverovi knoflík u džínů a dokonce rozepl zip, načež ho zastavil druhý. Znovu se postavil na nohy a donutil, aby si Frederick sedl.
"Chápu," objevil se mladíkovi na tváři šelmovský úsměv, "zalíbilo se ti to a chceš být nahoře," začal si třít klín a Oliver viděl, jak se začínal vzrušovat.
"Ne - poslouchej, přestaň," vyjekl, když si ho druhý přitáhl za pas k sobě a Oliver se začal bránit. "Vážně ti potřebuju… - Michelle odešla!" vybafl na něj nakonec, když se blonďák vůbec nesoustředil a sváděl Olivera dál. Najednou se Frederick zastavil v pohybu, spustil ruce a nechápavě na hnědovlasého koukal.
"Odešla? Kam odešla?"
"Odešla - pryč z Bristolu. Dneska ráno. Když jsem se vracel domů, měla už zabaleno. Chtěla, abych ti předal tohle," vylovil ze zadní kapsy přehnutou a zmačkanou obálku, "ale otevřel jsem to."
Frederick povytáhl obočí a jemně se na něj usmál. "Otevřel jsi to?"
Oliver se ošil a na okamžik uhnul očima bokem. "No… nevydržel jsem to a zajímalo mě, co tam je. Na," podal mu obálku a Frederick ji se zájmem otevřel, vylovil dopis a hnědovlasý muž zatím tiše čekal, až si všechno přečte.
"Zastala se mě, lhala…"
"Což není u Michelle nic neobvyklého - myslím to druhý. Ehm, teď jen stačí říct to stejné, co psala v dopisu a budeš ze všeho venku," posadil se vedle schlíplého blonďáka. Rozhostilo se mezi nimi ticho a Oliver si nebyl jist, co se mu honilo hlavou. Bylo přeci báječné, že i přes všechen řev a výtky, Michelle udělala něco takového.
"Myslel jsem si to," řekl nakonec tiše Frederick. Oliver pozvedl obočí, a když se se zájmem zeptal, co měl na mysli, odpověděl: "Že uteče. Tohle většinou dělá - utíká."
"Ano, ale…" nesměle Fredericka donutil, aby se na něj otočil, "předtím udělala něco, na co můžeš celý život vzpomínat. Podvedli jsme ji oba dva a ona ti přesto zachránila krk, nemyslíš, že je to dost pro vyznání lásky? Nevěřím, že přes všechno, co ti navykládala, tě nemá ráda. Měla tě ráda a bude tě mít ráda, jenže… někdy se prostě člověk nezmění a možná ani na to Michelle ještě není připravena. Na druhou stranu jsi svedl jejího snoubence, takže chápu, že je vzteklá."
Frederick se pousmál. "Dokážeš všechno tak hezky zaobalit?"
Oliver mu úsměv vrátil a tváře mu nepatrně zrůžověly. "Ne, ale pevně věřím, že všechno bude v pořádku. Ty budeš v pořádku a do žádného kriminálu nepůjdeš, protože tě tam nenechám jít."
Další vítězný úsměv a Frederickovy oči zasvítily neplechou. "Tohle má být tvoje vyznání lásky?"
Oliverovy líčka nyní z růžové přešly na jasně červenou. Něco neurčitého zamumlal v odpověď, ale to už si ho za zátylek přitáhly silné ruce a rty byly lapeny, k tělu se mu přitiskl další zdroj tepla a v podbřišku mu létal roj motýlů. Připadal si uvězněn - více než kdy hrozilo Frederickovi.

 

31 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anita anita | 7. března 2016 v 23:29 | Reagovat

Ach... to je proste uzasne. Jak to tak pekne popises a taky ty rozhovory... hhmm. :D takze Oliver Freddiemu projevil lásku prvni. Skoda, ze bude pristi tyden uz posledni cast. Moc pekna povídka.  :) :D

2 katka katka | 8. března 2016 v 9:33 | Reagovat

jsem ráda že Oli předvedl svou bojovnou tvář je jak spící lev , děkuji :-D

3 May Darrell May Darrell | 8. března 2016 v 13:40 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář, potěšil. :)

[2]: Přesně. :D Děkuji za komentář. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama