Vánoční čas: Tři králové 4. část

15. dubna 2017 v 10:00 | May Darrellová

Vánoční čas: Tři králové


Přijela vám na Vánoce vaše dcera ze školy a přivezla s sebou i svého snoubence s kamarádem - to jste možná přežili, ale když si s nimi rozumíte víc, než se svým vlastním dítětem, tak to nemusíte vzít s takovým klidem, jak by se od vás očekávalo.
Štědrý den se Silvestrem za vámi a vás čekají Tři králové, Valentýn… a Velikonoce?
Česká povídka z prostředí Prahy a okolí, vánoční čas, homosexualita, postupem slash 18+





Marek si jen letmo všiml, že Jan opustil Hudební a taneční fakultu na Malostranském náměstí. Vlastně doufal, že v pořádku dorazí domů. Bude mu pak muset zavolat, aby se o tom přesvědčil. Nechtěl, aby se mu něco stalo a popravdě, nebyl zrovna moc dvakrát ve střízlivém stavu. Bylo mu kamaráda líto, i když netušil, co se mezi ním a Lukášem na Nový rok stalo, tak bylo vidět, že mezi nimi něco muselo proběhnout. Proč by jinak tak na Lukáše reagoval, vždyť toho kluka ani neznal. Potkali se až na Silvestra, kdy se museli dát do řeči, ale to on nemohl vědět, když měl naprosto jiné starosti. V té chvíli měl co dělat se sebou a ani si nepamatoval, co se kolem něj dělo… až co mu Šimon pověděl následující den.
Sice měl ze silvestrovského večera nějaké záblesky, ale nechtěl věřit tomu, že by se po Šimonovi přede všemi plazil, natož aby mu… bože, aby mu kouřil ptáka v autě. Ještě teď se červenal, když si vzpomněl, jak mu to Šimon velice rád řekl. Jako kdyby mu tím snad chtěl naznačit, že měl celu tu dobu pravdu a on se pro něj rozhodl správně. Bylo mu to na jednu stranu líto, že musel přijít čtyřiadvacetiletý kluk, aby mu ukázal směr nového stylu života. Tím ani tak nemluvil o sexuální orientaci jako spíše o svém manželství, které bylo už delší dobu na houby. Stočil svůj pohled na vysokého, tmavovlasého mladíka, který byl oblečený do černých džínů a rozhalené košile stejné barvy. Jako vždy to tomu klukovi seklo a on chtěl k němu hned přistoupit, říct mu, jak byl na jevišti perfektní a políbit ho. Ale tušil, že by to nebylo moc vhodné, zvlášť potom, co si Šimon zjevně myslel, že se vrátil zpět k Nele.
Když Šimon stál jen dva schody nad ním a byli si najednou tak blízko, mohl si ho konečně pozorně prohlédnout. Kolem očí měl černou tužku, tím se mu tak hnědé hloubky ještě víc zvýraznily a zvětšily. Černé vlasy měl na zátylku dokonce vyholené a moderně sestříhané, zjevně tuhle změnu podstoupil kvůli divadelní hře. Delší ofinu měl danou na bok, aby mu nepadala do očí a mohl na něj perfektně vidět. Když tak Šimona pozoroval, nepřišlo mu, že uteklo již pět dní. Jako kdyby se viděli naposledy včera, co strávil v Šimonově pokoji celou noc (nebo spíše jen pár hodin). Sklopil oči na široké mladíkovy ruce a jakoby v tu chvíli ucítil na svém těle jeho doteky, kterými ho dostával na vrchol. Ani nemohl slovy popsat, jak moc by si přál být teď se Šimonem sám, aby mu mohl říct, jak se mu stýskalo a jak mu bylo líto, že musel na Nový rok tak nečekaně odejít.
Šimon Markovo tělo sjížděl stále dokola a dokola. Nemohl se na něj vynadívat a upřímně si chtěl jednu vrazit, že všechno dokázal tak posrat. Jak mohl být takový tupec a uvěřit Nele tak děsnou lež? Viděl na Markovi celou dobu, že ho měl rád a že se do něj zamiloval, tak proč tak najednou uvěřil jeho ženě? Vždyť věděl, že ho nesnášela a že mu dávala všechno za vinu (a po právu). Nechtěl ze sebe strhnout vinu, věděl, že kdyby ho nebylo, tak by byl Marek stále s Nelou a nezviklal by ho tak na svoji stranu. Zamiloval se do toho chlapa tak rychle, až i jeho samotného to děsilo. Celou tu dobu byl díky svým citům zranitelný a věděl, že se nemůže rovnat plnohodnotnému vztahu v manželství. Proto asi tak rychle skočil Nele na lež. Zadíval se kolem nich, zda někde neuvidí svého nového přítele, chtěl si s Markem promluvit a… vlastně ani sám netušil, jak jejich rozhovor skončí.
Nejraději by vrátil celých těch pět dní zpět a na žádné hory by nejel. Už tak nebyl naštvaný na Nelu a Marka, ale spíše jen sám na sebe. Jak mohl dopustit, aby ze své zoufalosti a samoty podlehl Radimovi? Teď když Marek stál o pár schodků pod ním a díval se na něj tím svým kukučem, připomněly se mu všechny ty pěkné chvíle, které spolu zažily. Vlastně na ně nikdy ani nezapomněl, nemohl na ně zapomenout, protože byl Marek prvním (a snad i posledním) mužem, kterého miloval a který ho miloval nazpět. Sestoupil nakonec o schodek níž a jen jím proběhlo zachvění, když mu byl blíž.
"Vypadáš - vypadáš dobře," promluvil nakonec Šimon, aniž by z Marka spustil oči. Vlastně vypadal až moc dobře, až mě co dělat, aby k němu rovnou nepřistoupil a prudce ho nepolíbil. Až na ty rozkošně červené tváře, vypadal však pohubleji, než si ho pamatoval. Hned na to si vzpomněl na Jana, který mu pověděl o Markově situaci doma.
Marek se jen jemně pousmál, načež přešlápl z nohy na nohu. Pak se snažil na schodišti uhnout další skupince, která kolem nich procházela dolů. "Děkuju. Ty vypadáš… taky dobře, víc než dobře," odpověděl nakonec, načež nezabránil tomu, aby znovu Šimona nesjel očima. Říkal pravdu, sice byl Šimon takhle oháknutý díky představení, ale zatraceně mu to slušelo. "Myslíš, že - že bychom si mohli někde promluvit?"
Šimon jen zalétl pohledem do míst, kde nebylo tolik lidí a oni by si tam tak mohli promluvit. Jen jemně přikývl, obešel Marka a rozešel se po schodišti dolů. Když ho však míjel, cítil, jak mu tělem projel další záchvěv vzrušení. Místo toho, aby se na horách odmiloval, tak mu přišlo, že ho měl rád ještě víc. S každým dalším nádechem a výdechem zjišťoval, že byl nehorázně rád, když se Marek k Nele nevrátil. Avšak teď si on připadal jako naprostý pitomec. Když sešel schodiště dolů, zamířil k jedné boční stěně, kde postával stolek s květinami. Počkal, až k němu Marek došel a pak se na něj posmutněle pousmál. Měl v sobě hromadu výčitek a špatné svědomí ho užíralo čím dál víc. Snažil se tu hrát celou dobu na dospělého, ale přitom byl jen vyděšené, malé děcko, které si chtělo za každou cenu něco dokázat.
Marek si vložil ruce do kapes od kabátu a aniž by uhnul ze Šimonova obličeje pohledem, řekl: "Chtěl jsem se ti omluvit, Šimone. Neměl jsem tenkrát na Nový rok tak zničehonic…"
Šimon jen prudce začal kroutit hlavou, načež hnědovlasého muže přerušil. "Nemáš se mi za co omlouvat, Marku. Je sice pravda, že kdybys mi ten telefon vzal, tak bych to tak nemusel nakonec posrat, ale…" vypadlo z něj zcela automaticky a měl na mysli především Radima. Jenže Marek netušil, o čem to tady mluvil a jemu to ani nedošlo, vlastně si na svého nového přítele ani doteď nevzpomněl. Zadíval se nakonec za Markovu hlavu, kde viděl pohyb a v tu chvíli najednou ztuhl. My o vlku a vlk zrovna přicházel. Jen se stihl nadechnout a pohlédnout do hnědých očí, ve kterých viděl plamínky lásky určeny zejména pro něj, než se mu ve tváři objevila nehorázná vina, kterou samozřejmě nemohl Marek poznat. Než stihl cokoliv říct, Radim k nim došel, zcela automaticky přistoupil k němu a objal ho. Pak mu vlepil polibek na tvář a jen mu s úsměvem řekl, jak mu to ve hře slušelo a že se už těšil na společný večer. V té chvilce si nevšímal nějakého Radima, kterého potkal na horách, ale Marka. Viděl v jeho tváři zejména nechápavost a zmatenost, načež posléze pochopení, když mu došlo, jak se věci měly. Nejraději by Marka donutil přestat myslet a utekl by s ním hodně daleko pryč, ale to bohužel nešlo.
Marek myslel, že si z něj Šimon v tu chvíli dělal snad srandu. S rozšířenýma očima sledoval cizího mladíka, který se k Šimonovi tiskl a který mu říkal něco o tom, jak mu to na parketě slušelo. Hlavou mu běželo jenom jedno: nesmí před nimi vypadat jako naprostý ubožák, kterému nic nezbylo. Cítil, jak se mu v žaludku zvedala žluč, a měl sto chutí vyhledat nejbližší toalety, aby ze sebe mohl vyzvracet všechen obsah. Tak on chtěl vehementně Šimonovi všechno vysvětlit a promluvit si s ním a on to mezitím vzal všechno do vlastních rukou? Prvotní šok a nechápavost z něj odpluly a on najednou pocítil vztek. Co měl také jiného cítit, když se nejprve Šimon choval před rodiči naprosto dětinsky, pak uvěřil Nely takovou ubohou lež, a nakonec si nabrnkl tohoto… vypatlaného, vymóděného fešáka, který byl vyšší než on a musel vážit přinejlepším o deset kilo víc?
Snažil se před sebou rozehnat mžitky před očima, když místo Šimonovy tváře viděl jen černé tečky. Nechtěl tu ještě před nimi omdlít, to by mu tak ještě scházelo. Už tak viděl, jak se na něj Šimon díval tím svým pohledem a on netušil, co měl znamenat. "Tak vidím, že jsi tak zase nesmutnil, jak jsem si zprvu myslel," promluvil nakonec ztěžka a opřel se jednou rukou o stěnu, aby si dodal oporu. Myslel si, že si toho nikdo nevšiml, ale to by nemohl být Šimon, aby mu to neuniklo.
Šimon sledoval Markovu tvář, která mu proti vůli bledla. Jako kdyby už tohle dvakrát nezažili. Poprvé v Markově obývacím pokoji a podruhé v Chapeau Rouge. Nechtěl mu přitížit a už vůbec se mu nelíbilo, že tyhle stavy se mu neustále opakovaly. "Marku," natáhl ruku dopředu, ale hnědovlasý jen uhnul stranou, "nechci ti ublížit."
Marek se jen začal ironicky smát, když slyšel Šimona tohle říct. "Nechceš mi ubližovat? Vážně? Tak to sis měl rozmyslet dřív, než jsi raději uvěřil Nele takovou stupidní lež a místo toho, aby sis se mnou promluvil jako dospělý člověk, tak jsi utekl pryč jako děcko!" zasyčel Marek na tmavovlasého mladíka, který se na něj smutně koukal. Možná mu to bylo líto, ale teď už na to bylo pozdě. Snažil se svůj stav rozmrkat a rozdýchat, ale nepomáhalo to. Jen v duchu nad tím zaklel, tohle nebylo vůbec dobré. Když se mu tu stalo poprvé, tak si myslel, že to bylo jen díky tomu, že byl prostě jen vynervovaný a vyděšený; když podruhé, tak… už to tak nebral, ale teď? Možná by měl vyhledat doktora, aby ho prohlédl, protože tohle nebylo vůbec normální.
Radim se díval na menšího, hnědovlasého muže, kterému nemohlo být ani třicet let. Nebo snad jen vypadal tak mladě a mohlo mu být snad po třicítce? Na obličeji měl škrábance od ženských nehtů, které se již zahojovaly a nebyly již tak viditelné. Když slyšel Šimona ho oslovit jménem, překvapením si pomyslel, zda to byl onen Marek, který mu tak ublížil? Byl snad tento muž ten, do kterého se Šimon tak zamiloval a nemohl na něj zapomenout? "Nejprve by ses měl podívat sám na sebe a pak soudit druhé. Úplně si Šimona zničil, několik dní nevycházel z pokoje a musel jsem ho přesvědčovat, aby se šel alespoň najíst! Udělalo ti to dobře, když si ho jen využil a užil si? Dal ti snad to, co tvoje ženuška ne?"
Když Marek uslyšel evidentně Šimonova nového přítele, tak se jen zamračil. "Co ty o tom víš?!" vyprskl na mladíka, načež sjel očima zpět k Šimonovi, "nebo sis mu snad stěžoval, jakou jsi měl se mnou práci, než si mě dostal do postele? Vlastně si ji ani takovou neměl, když mě ten tvůj kamarádíček vydíral a já jsem ti musel podržet jako nějaká kurva!" nevšímal si Šimonova zděšeného pohledu, že si něco takového myslel a křičel dál: "Co jsi mu navykládal? Že jsem to byl já, kdo koho svedl? Že jsem snad na tebe tlačil, abys byl se mnou nebo že jsem za tebou neustále dolézal?"
"Nic takového jsem mu neřekl, Marku," zašeptal s ohromením Šimon a díval se, jak se naproti němu hnědovlasý muž nahýbal ke stěně, aby se o ni mohl opřít. Jak dlouho se ještě Marek udrží na nohou? Proč měl neustále tyhle stavy, mohl snad za to on?
Radim se ušklíbl. "Ani nemusel. Došlo mi to samotnému. Proč by se jinak kluk jako Šimon utápěl v takových depkách? Aspoň máš historku do zásoby, ne?"
Marek jen zaskřípal vztekle zuby, načež se stále křečovitěji a křečovitěji snažil přidržovat stěny. Donutil se přistoupit o krok dopředu a jen toho idiota chytil za mikinu, kterou muchlal v dlani a díval se na něj z několikamilimetrové vzdálenosti. "Historku? Historku?! Jakou mám historku?! - že jsem se nechal ojet děckem a nechal jsem ho, aby mi zničil celý život? Takovou mám historku?" nechal se Radimem odstrčit pryč, až udělal dva kroky dozadu. Málem se neudržel na nohách, ale když viděl, jak se k němu chtěl Šimon rozejít a pomoct mu, jen k němu varovně šlehl pohledem. To poslední, co by od něj chtěl, by byla pomoc… a aby se ho znovu dotýkal. Díval se mu do hnědých očí a bylo mu jedno, že se musel Šimon cítit asi příšerně. "Už mě nikdy nekontaktuj, Šimone, laskavě na mě zapomeň!" pověděl jen tak tvrdým hlasem, který v tu chvíli dovedl říct.
Cítil se naprosto stejně bezmocně, jako když byl na Silvestra v Chapeau Rouge. Vlastně se snad cítil ještě hůř než na Silvestra, protože věděl, že byl mezi nimi konec. Obraz na ty dva, jak se drželi před ním za ruce nebo jak ten hajzl Šimona objímal… Nemohl se na to dívat a vlastně byl snad ještě rád za svůj zdravotní stav, který mu to znesnadňoval. Po své poslední větě jen matně viděl Šimonovu zděšenou tvář, ale co si ten kluk myslel? Že mu po tomhle všechno odpustí a půjde snad s nimi do trojky? Mátožně se otočil na patě, a aniž by reagoval na Šimonovo naléhání, aby se zastavil, odešel odtamtud pryč. Mohl si pogratulovat, jakým stylem se k tomu postavil. Vlastně až na to řvaní (které bylo oprávněné), byl na sebe pyšný. Když opouštěl fakultu a skoro poslepu šel zpět ke svému autu, málem nepostřehl řidiče, když přecházel silnici. Jen zaslechl ohlušující troubení, když byl najednou strhnut na stranu.
"Co to sakra vyvádíš?! Chceš se zabít?" vyjel Šimon na hnědovlasého muže, kterého strhl zpět na chodník a pevně ho svíral ve svém náručí. Nemohl Marek před ním skrýt, jak se chvěl a jak byl z toho celý roztřesený. Snad ani on sám si neuvědomoval, co se právě stalo a že se nedíval pořádně do vozovky, když ji chtěl přejít na druhou stranu. Aniž by si to uvědomoval, držel ho stále ve svém objetí, a když se začal nebezpečně k němu naklánět tváří, najednou se mu prudce vytrhl.
Marek od sebe Šimona odstrčil a jen se po něm naštvaně podíval. "Byla to nehoda, neviděl jsem to posraný auto! Co tady vůbec děláš? Kde máš toho svého borce?"
Šimon se zatvářil opět umučeně. "Je pořád na fakultě, šel mi pro věci, zatímco jsem mu řekl, že si s tebou chci promluvit o samotě. Myslel jsi to vážně, co jsi tam uvnitř řekl? Že jsem ti zničil celý život?"
Marek si jen naoko očistil kalhoty, načež si jen odfrkl. "Nemám si s tebou co říct, Šimone. Nech mě na pokoji," zalovil v kapse od kabátu pro své klíčky, načež se s přimhouřenými oči porozhlédl po vozovce. Když se ujistil, že mohl bezpečně přejít, tak na nic nečekal a se Šimonem za zády, přešel silnici ke svému autu.
Šimon jen zamítavě zakroutil hlavou. "Jsi cvok, jestli si myslíš, že tě v takovém stavu nechám řídit! Myslel jsem, že tyto stavu už nemáš, že to bylo jen ojedinělé… kolikrát jsi je už měl?" sledoval, jak se Marek snažil roztřesenou rukou otevřít dveře od auta, ale když mu to nešlo, tak jen zaklel a opřel se o bok Fordu.
Marek po Šimonovi mrskl vzteklým pohledem. "Co ti je potom? A co ti je vůbec potom, jestli takhle budu řídit, nebo ne? Tohle už není tvoje věc, Šimone! - Tohle už není… JÁ nejsem tvoje věc!" zvýšil na tmavovlasého mladíka hlas, "vybral sis sám. Možná nemůžeš za to, že jsi Nele tu hovadinu uvěřil. Dokáže být vážně někdy přesvědčivá, a dokonce si i dokážu představit, jak ti všechno barvitě popisovala, ale to, že sis - že sis našel někoho jiného… někoho… jiného…" kýval prstíkem ve vzduchu směrem k fakultě, kde se Radim stále nacházel, "to už bylo tvoje rozhodnutí! Nikdo tě do toho nenutil!"
"Já vím, Marku, já vím," přistoupil Šimon o krok dopředu, "zachoval jsem se jako imbecil. Chtěl jsem Nele věřit, že ses rozhodl pro ni a ani si neumíš představit, jak jsem…"
Marek se zoufale uchechtl a jen rozhodil bezmocně rukama. "Jak ses co, Šimone? Jak ses cítil nepochopeně a naprosto ublíženě? Protože tak jsem se cítil celou dobu já! Ne, vlastně jinak, cítil jsem se ještě hůř, když jsem viděl, jak místo po své vlastní ženě, šílím po klukovi! - po klukovi, Šimone! Uvědomuješ si, že jsi mi vůbec nedal na výběr? Lukáš mě sice vydíral jako první, ale ty jsi v tom pokračoval a ani jsi o tom sám nevěděl! Potom, co jsme se spolu vyspali před Vánoci, tak si mi nedal ani čas na to, abych se z toho vzpamatoval! Řekni mi jednu věc, když jsi za mnou o Božím hodu dorazil, plánoval jsi, že u mě přespíš, že? Věděl jsi už dopředu, že tě vezmu k sobě domů a že… že… Víš, co? Raději na to ani neodpovídej. Nedal jsi mi čas se ani nadechnout a pak ses během minuty ke mně otočil zády a našel sis tam toho idiota! Natož, jak jsi mi celou dobu říkal, jak mě miluješ, tak to byla docela rychlost."
Šimon měl chuť do něčeho praštit. Nebo spíše sám do sebe, protože se díky Markovým slovům cítil ještě hůř. "Nechtěl jsem ti ublížit," znovu se opakoval jako už tolikrát za tuhle noc, "víš, že jsem se do tebe zabouchl hned napoprvé. Zalíbilo se mi, jak ses Nele snažil neustále vzdorovat, jak si vždy zčervenal, když jsem ti byl poblíž nebo když… když… Jestli jsi to tak cítil, tak jsi mi to měl říct a tolik bych na tebe nenaléhal. Nechtěl jsem jen o tebe přijít, možná jsem se chova sobecky, ale proč na druhou stranu nejít za tím, co tolik chceme? Viděl jsem, jak se k tobě Nela chovala a že vám to ve vztahu vůbec neklapalo… a když si vzpomenu, jak jsi byl ze mě vždy hotovej, tak jsem si nemohl pomoct."
Marek se ušklíbl. "Tak natož, jak říkáš, že jsem byl z tebe hotovej, tak sis za mě rychle našel náhradu. Neměli bychom se už vídat, Šimone, myslím, že by to ani pro jednoho nebylo dobrý a já… já se z toho potřebuju dostat. Z tebe," dodal nakonec a jen se otočil zpět ke dveřím od auta, do kterých se snažil narvat klíčky. Chtěl už od něj pryč, protože netušil, jak dlouho tohle ještě vydrží. Když ho najednou Šimon chytil za ruku, tak se mu vytrhl a jen mátožně ustoupil vzad. Copak ho ten kluk ani nenechá v klidu odjet?
Šimon se díval, jak se Marek kymácel na místě a kdyby nevěděl, že to bylo díky zdravotnímu stavu, tak by si řekl, že něco požil. Kdo se teď choval nezodpovědně, když chtěl v takovém stavu řídit? "Nenechám tě takhle řídit, Marku. Miluju tě a nechci, aby se ti něco stalo!"
Marek sebou jen při Šimonových slovech trhl. "Miluješ mě? Jak můžeš chodit s tím klukem a přesto mi tvrdit, že mě miluješ?"
"Nikdy se moje city k tobě nezměnily, jenom jsem na ně chtěl zapomenout," vysvětlit Šimon, "celou tu dobu jsem se tě snažil vytěsnit z hlavy, ale nemohl jsem. Bylo to, jako bys byl neustále se mnou…"
Marek se jen ironicky uchechtl. "Vážně? Mám se snad cítit polichoceně, že jsi na mě myslel, když si šukal toho druhého? Nenech se vysmát, Šimone, teď se chováš opravdu jako blbec! Neshazuješ tím jenom sebe a mě, ale také jeho. Měl by ses za ním vrátit," podařilo se mu nakonec odemknout dveře, a když je otevřel, tak mu to v dalším pohybu znemožnila Šimonova ruka, "chodíš teď s ním, tak udělej alespoň pro jednou správnou a dospělou věc a nech mě jít." Počkal, až mu Šimon neochotně uhne s rukou a on tak mohl vlézt do svého auta. Hned na to za sebou zavřel dveře, aby se mu nemusel dívat do obličeje. Nebylo tady možnost nějakých slov, Šimon uvěřil jeho ženě a našel si jiného přítele, a pro něj tohle skončilo. Sice přišel o svoji rodinu a nakonec i o čtyřiadvacetiletého kluka, do kterého se zamiloval, ale pořád měl ještě Chapeau Rouge, kterého se hodlal držet zuby nehty. Nechtěl ho dát Nele jenom tak, protože to by přišel už opravdu o všechno.
Někdy to hold takhle v životě chodilo a bylo mu líto, že ho to zrovna potkalo. Ale co mohl na to Šimonovi povědět? Vlastně mu přišlo, že by se k němu Šimon okamžitě vrátil, i když chodil už s někým jiným. Nechtěl to však takhle, nechtěl ublížit někomu dalšímu (i když ten další byl takový vůl, který měl nehorázné štěstí, že měl Šimona). Zadíval se na stranu, a když se jen přesvědčil, že nedal Šimonovi jinou možnost, než aby se vrátil zpět k fakultě, tak si mohl konečně oddechnout. Musel se uklidnit a přivést své oči tak zpět k poslušnosti, jinak by nemohl řídit. Možná to na sobě nedal znát, ale ještě teď byl otřesený z troubení auta a z toho, jak ho Šimon strhl zpět na chodník, jinak by mohlo být zjevně po něm.
Když se po několika dlouhých desítkách minut konečně rozhodl nastartovat auto, vidění se mu již zlepšilo a dokonce už nebyl tak roztřesený. Avšak stále se necítil v pohodě, a kdo by se mu divil? Zrovna chtěl šáhnout po ruční páce, kterou by odbrzdil auto a mohl by se rozjet, když mu na boční okénko někdo zaťukal. Zvedl proto ihned pohled nahoru a jen překvapením pootevřel pusu, když
uviděl zrovna toho, kterého by tu ani za mák nečekal. Jen přimhouřil oči a probodával ho pohledem, než mu drze otevřel dveře. Naštvaně proto vystoupil z auta, a aniž by za sebou zavřel, tak se rovnou na toho idiota utrhl: "Co tady sakra děláš? Myslíš si, že zrovna ze všech lidí zrovna toužím vidět tebe? Jestli ano, tak tě ujišťuju, že ne! Nejprve oblbuješ moji dceru, pak si ji chceš vzít," počítal na prstech, "nakonec mě zneužiješ v mém vlastním domě a donutíš mě, abych se vyspal s tvým kamarádíčkem! A pak… pak se snažíš o Jana, a když ti konečně docvakne, že by o tebe nikdy neprojevil zájem, tak se pokoušíš o jeho dceru?!" zvyšoval se mu postupně hlas, až tady křičel, "proč jsi za mnou, doprdele, došel? Co?!"
Lukáš se poprvé ve svém životě snad neusmíval. Viděl, jak se Šimon s Markem hádal už na fakultě a když je pak viděl jít ven, tak je následoval. Udržoval si od nich však odstup, aby jim nijak nepřekážel. Nikdy nezažil pořádný dlouhodobý vztah, protože o to ani neměl zájem, ale Šimon byl jiný. Nezajímaly ho jen flirty, a proto mu vadilo, jak na tom kamarád byl. Upřímně, když byl na horách, tak Monika nebyla jediná, která do Šimona hustila, aby se Markovi ozval. I on mu radil, aby si promluvili a dali všechno do pořádku, protože nikdy takhle svého kamaráda neviděl zničeného. Jenže pak se do všeho připletl ten idiot Radim, který za Šimonem začal dolézat. Nikdy by nechtěl, aby se ti dva rozešli, docela se k sobě i hodili a přišlo mu zábavné se dívat, jak se Marek červenal kdykoliv, když byl se Šimonem.
Odmítl Věrčino pozvání do hospody, stejně neměl náladu na chlastání, když se sem vydal jen kvůli tomu, aby se viděl s Janem. Bylo mu jasné, že Věra na něm poznala, že byl do jejího otce zabouchnutý, a proto s ním byla tak často. Chtěla z Jana doznání nebo alespoň pravdu a on to možná i z jedné části chápal, ale na tu druhou se mu to zdálo přehnané. Přeci jenom byla jeho dcera a… čemu se vlastně divil? Když Eliška byla celá Nela a dokázala Markovi vlepit facku, tak proč by nemohla být Věra chováním po Janovi? "Takhle to není, Marku."
Marek se jen uchechtl. Tenhle den byl stále lepší a lepší, nikdy se na Tři krále necítil tak na hovno a zároveň ještě nebyl tak nasraný. A opět mohl děkovat dvěma puberťákům, kteří mu ovlivňovali život dál a nechtěli zřejmě přestat. "Vážně? A jak to teda je? Co tady děláš, Lukáši?"
Lukáš jen pokýval hlavou směrem k fakultě, odkud Marka se Šimonem pozoroval. "Sledoval jsem, jak jste se dohadovali a jak… se Šimon zachoval jako blbec. Říkal jsem mu to já a říkala mu to dokonce i Monika, jeho sestra. Nevím, jestli si na ni pamatuješ, když ses na Silvestra tak ztřískal," pověděl narovinu, ale když viděl Markův výraz v obličeji, tak mu bylo jasné, že přestřelil.
Marek se zamračil, načež se na Lukáše opět utrhl: "Neztřískal jsem se, jenom jsem slavil Nový rok, to je všechno."
Lukášovi se přes tvář přelil pobavený úsměv. "Když myslíš. Většina lidí ale potom byla schopna normálně odejít po svých, kdežto tebe musel Šimon odtáhnout do svého auta. Mimochodem, jaká byla Šimonova matka? Pěkná dračice, co? A ještě ke všemu s biblí. Taky se tě snažila vypudit z jejich domu s křížem v ruce?" zamyslel se na okamžik, načež když viděl mužův nechápající pohled, tak dodal: "Ne? Takže to udělala jenom mě? To je ale mrcha!"
Marek jen nad Lukášem zakroutil hlavou, načež zvedl ruku, ve které držel klíčky od svého auta a uhodil toho prevíta do hrudi, aby ustoupil vzad. Jenže Lukáš mu ji chytil a klíčky mu hrubě vytrhl. Naštvaně se po nich natáhl a skoro by i toho kluka uhodil, když by se mu ten prevít neprosmýkl a nevlezl mu rychle do auta. Nechápavě se díval, jak se Lukáš zabouchl ve Fordu a jen na něj dělal za okny obličeje, aby si šel sednout za ním. Naštvaně ukazoval rukou, aby okamžitě vyšel ven a křičel tu na ulici jako idiot, až se lidé začínali po něm dívat. Když pochopil, že se Lukáš z jeho auta nehne, tak obešel předek a vlezl si na místo spolujezdce.
Zabouchl za sebou dveře a nasraně se na Lukáše otočil. "Okamžitě vylez z toho auta! Jak si sakra jenom představuješ, že mi vlezeš do auta a - a…!"
Lukáš nemohl přehlédnout, jak se Marek třásl a musel by být slepý, aby si nevšiml, že měl jeden z těch svých stavů, kdy mu bylo na omdlení. Netušil, co Šimonovi řekl, že ho donutil nakonec odejít nebo že by se přeci jen ti dva rozešli? "Nejsem Šimon - nechodil si se mnou, tvoje ženuška mi nic nenakecala a ani jsem si nenašel nikoho jiného. Takže se mě tak snadno nezbavíš jako Šimona, místo toho tě pěkně odvezu do nemocnice, protože ty tvoje stavy mě vážně děsí! Děsíš mě, chlape, a jako kamarád ti můžu říct…"
Marek se nestačil divit, co mu tady Lukáš povídal. Sledoval, jak poslepu zasunul klíčky do zapalování, přičemž nastartoval a díval se na něj se skleslým úsměvem. Snad ten kluk ještě nelitoval toho, že to mezi ním a Šimonem skončilo? Nebo to spíše ani nezačalo? "Tak to prr! Jsme cokoliv, ale ne kamarádi! Nepleť si pojmy s dojmy!"
Lukáš se naklonil dopředu k Markovi a jen si ho s úsměvem přeměřoval. "Tak co potom jsme? Moc jsme se ani nestačili poznat, když nás Nela stačila vyrazit z domu. Vlastně jsme si ani pořádně nepopovídali, když nepočítám tu kouzelnou noc, na kterou nemůžu zapomenout."
Marek se opět zamračil. "Myslíš tím tu, když si za mnou přišel a zneužil mě?"
Lukáš se na sedadle ošil, když opět slyšel Marka takhle mluvit. Pojmenovával jejich jedinou noc velice dobře, jak jinak to také nazvat, když Marek netušil, co hodlal udělat, ale i tak se mu to neposlouchalo dobře. Nebyl žádný násilník, té noci se chtěl jen pobavit a užít si se zatraceně žhavým ženáčem. "Jo, přesně tu myslím," řekl nakonec šeptem, načež se k němu prudce otočil celým svým tělem, "poslouchej, Marku, co se týče té noci, tak jsem ti nechtěl ublížit."
"Jako kdybych tohle už několikrát za dnešní večer neslyšel," utrousil si sám pro sebe Marek, načež po Lukášovi jen vražedně pokukoval. Vůbec, ale vůbec tomu klukovi nevěřil.
Lukáš ignoroval Markovy průpovídky a místo toho pokračoval ve svém černém svědomí. "Té noci jsem si chtěl jenom užít. Vypadal si vedle Nely jako typicky unuděný ženáč, který si rád vyrazí z kopýtka a… mimoto jsi byl naprosto rozkošnej, jak ses neustále snažil Elišku chránit a ujistit se, že se k ní večer vůbec nepřiblížím. Když jsem na Šimonovi viděl, že se do tebe musel zřejmě zabouchnout, tak teď připouštím, že jsem mu to udělal naschvál, chtěl jsem tě dostat jako prvního a… tak nějak jsem chtěl, aby nás spolu viděl," na chvilku se odmlčel, "nikdy jsem si ale nemyslel, že to budeš brát takhle - jako zneužití. Nikdy se mi tohle předtím nestalo a mrzí mě, jestli se mě bojíš."
Marek jen v té chvilce zúžil oči. "Kdo říká, že se tě bojím?"
Lukáš se opět ošil. "No, předtím, když jsme byli v Chapeau Rouge a hádali jsme se ve tvé kanceláři, tak jsem ti chtěl pomoct. Potom, co na tebe Eliška tak vyjela a udělala ti tohle…" natáhl ruku, aby se dotkl Markových škrábanců na obličeji, ale hnědovlasý se od něj zcela automaticky odtáhl, co nejdál to šlo, a tak ji zase stáhl zpět, "ale ty ses ode mě odtáhl, jako bych tě… jako… jako jsi to udělal právě teď. Nechci, aby sis o mně myslel, že jsem takovej. Nikdy jsem nic takového předtím neudělal a ani jsem to neměl v úmyslu udělat tobě. Myslel jsem, že ti to nebude vadit a že se ti to bude líbit, což i nakonec líbilo, že?"
Marek byl natisknutý zády ke dveřím autu, aby byl od Lukáše co nejdál. Vlastně si ani své reakce na něj neuvědomoval, až teď, když mu to ten kluk řekl. "Chceš teď po mě slyšet, že jsem si to užil?"
Lukáš jen zakroutil hlavou. "Ne, tohle nechci slyšet. Stejně mám kvůli tomu černý svědomí a vím, že… že jsem to posral. Neměl jsem za tebou předtím do toho obýváku dojít," zařadil nakonec jedničku a rozjel se konečně od Hudební a taneční fakulty pryč. Na chvilku se odmlčel, přičemž přemýšlel nad nejlepší cestou k nejbližší nemocnici. Chtěl Markovi pomoct, tyhle stavy se mu vůbec nelíbily, a když tu Šimon nemohl být, aby… Další věc, která ho zajímala a kterou spolu nedořešili. "Jak to mezi vámi teda dopadlo? Dal si Šimon říct a pustil toho vola, kterého si našel na horách, k vodě? Víš, měl jsi jet na ty zatracené hory s ním," vrátil se se svojí zvědavostí zpět k předchozímu tématu.
Marek jen zatřásl hlavou, až mu hnědé vlasy zavlály kolem bledého obličeje. Ruce měl složené v klíně a stále se mu jemně třásly. I když už obstojně viděl a nebylo mu na omdlení, tak cítil, jak byl stále roztřesený a slabý. "Šimon s ním teď chodí, takže…"
Lukáš na moment uhnul ze sledování silnice a jen nahněvaně vyprskl: "No a co, že s ním chodí? Je zabouchlej do tebe, tak proč prostě…!"
Marek si povzdychl. Když neposlouchal pubertální kecy své dcery nebo Šimona, tak to byl zase tady ten blonďatý klučina. "Vám mladým asi moc neříká slovo vztah, že? Šimon si myslel, že jsem se vrátil k Nele, tak se pohnul dál. Nemůžu se kvůli tomu na něj zlobit, vlastně jsem spíš nasranej na Nelu."
"Ale no tak," uchechtl se sarkasticky Lukáš, "nekecej. Neříkej mi, že bys Radimovi jednu nevrazil! Nikdo ho na horách nemohl vystát, pořád jen za Šimonem lezl a snažil se mu vetřít do postele, to bylo každému jasné! Ježíš, promiň Marku, tohle asi nechceš slyšet, že? Ehm, nikdo toho debila nemá rád, dokonce mu Monika na horách zničila omylem lyže. Každého tam vysíral."
Markovi se přes tvář přelil pobavený úsměv. "To není moc od vás hezké. Šimon je pěknej kluk a nedivím se, že se…"
Lukáš se po Markovi jen rychle koukl. Vypadal stále bledě, jednu ruku měl v klíně a druhou se roztřeseně držel kliky od auta. Bylo mu ho opravdu líto, nechtěl, aby takhle skončil. Vlastně si už myslel, že ty dva dal dohromady, když si ten blbec (který se nazýval kamarádem), našel takového vola! Jak mohl být Šimon takový pitomec? Vždyť i on jasně viděl, jak ho Nela nesnášela a téměř hned by ho napadlo, že mu lhala. A Šimon jí to celé zbaštil i s navijákem. Ani netušil, jak se teď musel Marek cítit. Slyšel, jak Šimonovi říkal, že se bude rozvádět, nakonec mu nezbyla ani manželka a ani Šimon. Sem tam po hnědovlasém muži s pihou pod pravým okem mrkl, načež jen na Markovo konstatování řekl: "Že se, co? Že se líbí takovým vypatlaným idiotům, jako je Radim? Věř mi, Marku, že Vojta - ten, kterého si potkal na Silvestra - byl naprosto stejnej idiot. Každej si asi myslí, že je Šimon úplně blbej, když má pěknou tvářičku a svaly. I když, když nad tím tak přemýšlím, tak asi je, když si místo tebe vybral…"
Marek si povzdychl. Nechtěl se teď bavit o Šimonovi a vlastně se ani nechtěl bavit s Lukášem. Připadal si jako na vodě, i když mu nebylo tak příšerně jako tenkrát na Silvestra. "Nikoho si nevybral, Lukáši, jenom se zařídil podle situace. Myslel si, že jsem se vrátil k Nele, tak…"
Lukáš jen netrpělivě protočil očima. Chápal, že se před ním Marek snažil zachovávat chladnou hlavu a nedávat na sobě tolik znát, že ho to štvalo, ale co bylo moc, toho bylo příliš. Byl na Šimona naštvaný už tenkrát na horách a nechápal, že se jen kvůli pár hodinám samoty snížil k tomu, aby mu Radim vlezl do postele. V tomto si moc neporozuměly a upřímně, Monika na něj byla taky naštvaná. Podle jejích slov se jí Marek líbil a připadal ji jako pohodový a rozumný chlap. "To ho ale neomlouvalo, aby si hned během několika dnů našel někoho jiného! Přestaneme se už o tom bavit, vidím ten tvůj otrávenej ksicht, takže se pojďme bavit o něčem jiném."
"Nechci se bavit o ničem jiném. Nechci se vlastně vůbec bavit," zamumlal trucovitě Marek. Neměl si s Lukášem co říct a vlastně ho tady ten kluk jen zpovídal. Už tak mu tohle připomínalo jednu situaci, kdy jej Šimon vozil po Praze a jeli před Vánoci buď na vánoční stánky, nebo mířili k němu domů. Tak či tak, se začínal cítit opět nepohodlně. Zjišťoval, že když byl ve společnosti puberťáků, tak mu to nepřinášelo nic dobrého.
Lukáš dělal, že Marka přeslechl a poté, co zabočil do postranní uličky k nemocnici, jen se po hnědovlasém opět koukl. "Něco málo jsem předtím zaslechl, když ses hádal se Šimonem na fakultě - vážně se s Nelou rozvádíš? Myslel jsem, že se nechtěla rozvádět, a dokonce jsem si myslel, že s tebou zůstane děj se co děj," uchechtl se sám pro sebe.
Marek stočil zrak k blonďatému, o něco menšímu mladíkovi, než byl Šimon a jen se na něj chvilku díval. Než nakonec povolil a rozhodl se mu vyklopit pravdu. Proč by mu měl na druhou stranu cokoliv zatajovat? Stejně už bylo všechno jedno a rozvod byl teď pro něj aktuální, proto nebylo místo pro lži. "Chce se rozvádět, prý na pokyn od kamarádek, takže můžu poděkovat jim," ušklíbl se jemně.
Lukáš se začal hryzat do rtu při zvědavosti, aby rovnou na něj nevybalil to hlavní, na co se chtěl zeptat. Něco málo se dozvěděl od Šimona, kterému dneska Jan řekl něco o tom, že mu chtěla nechat dům, ale chtěla mu vzít auto. Nevydržel moc dlouho mlčet, a proto z něj narovinu vypadlo: "Zaslechl jsem něco o klubu, chce ti ho ta kráva vzít?"
Marek jen překvapeně zamrkal. "Nechce mi ho vzít, jen… jen se chce nechat vyplatit, ale…"
"Ale?" pozvedl Lukáš obočí.
"Ale pokud by chtěla vyplatit, tak bych na to neměl a musel bych prodat svoji polovinu klubu. A jelikož by neměl Jan na odkup, tak bychom museli Chapeau Rouge společně prodat," mluvil se smutkem v hlase a díval se čelním sklem ven na ubíhající domky a vyšší budovy.
Lukáš konečně dojel na parkoviště nemocnice a zaparkoval nedaleko vchodu do budovy. Zhasl auto, vyndal klíčky a pak se vážně na Marka zadíval. "A Šimon to ví? Ví, že máš přijít o klub?"
Marek se nechápavě zamračil. "Proč by to měl vědět? Nemá s tím nic společného, ale - ale dozvěděl se o tom jeho otec. Stavoval se za mnou do práce, protože si myslel, že jsem Šimona opustil a… a nabídl mi pomoc," když viděl, jak se Lukášovi začal na tváři objevovat nebezpečný úsměv, tak toho kluka hned zarazil: "Ne! Rozhodně nevyužiju Jordána k tomu, aby mi pomohl, Lukáši! Bože! Přestaň se už o mě zajímat, proč… proč jsi mě zavezl zrovna sem? Kdybys mě odvezl rovnou domů, tak by to bylo lepší. Stejně mi už nic není, jenom mi bylo…"
"Blbě," doplnil ho Lukáš vážně, "bylo ti zle, což se ti stává docela dost často. Měl by tady být s tebou Šimon, ale když se ten debil někde Radimuje, tak je to na mě! No vůbec se tak na mě nedívej, tohle možná platilo na Šimona, ale ne na mě, takže vylez z toho zkurveného auta! Zajdeme dovnitř a zjistíme, co ti je!" rozkázal, načež hnědovlasého muže popohnal z auta. Taktéž vystoupil, načež šedého Forda zamkl a klíčky si automaticky schoval do zadní kapsy od džínů. Obešel předek auta a přistoupil k hnědovlasému muži, který však na něj nečekal a rozešel se směrem k nemocnici.
Marek netušil, co si tady Lukáš snažil dokázat? Copak se snad snažil ulevit černému svědomí potom, co mu udělal před Vánoci? Mířil pomalým krokem k nemocnici a přišlo mu naprosto neuvěřitelné, že se s tím blonďatým hajzlíkem nacházel zrovna na takovém místě, jako byla pražská nemocnice. A ke všemu, že ho sem doprovázel dvacetiletý kluk, který mu dopřál jeho první zkušenost s mužem. Aniž by se na Lukáše podíval, tak jen do svého kabátu zamumlal: "Stejně nic doktoři nezjistí, protože mi nic není. Jen jsem utahanej a… vynervovanej. Když ses ke mně tak vecpal, tak jsi mě měl raději odvést domů a ne mě vozit po celé Praze," stěžoval si Marek, i když už procházeli posuvnými dveřmi do vně typicky smradlavé nemocnice.

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Abequa Abequa | 15. dubna 2017 v 15:58 | Reagovat

No tak tohle je pecka! Jsem docela zvědavá jak to skončí, Šimon se prostě zachoval jako kretén... jsem ráda, že mu to taky konečně došlo... Dost mě překvapil Lukáš jsem docela zvědavá co se to s Markem děje a jak v nemocnici dopadne... Něco mi říká, že se tam Šimon objeví hodně rychle až vykopne toho nemyslícího debila... Ale rozhodně nevydržím čekat další tři dny nebo déle! Jsem napnutá jak kšandy...

2 Michiko Michiko | 16. dubna 2017 v 10:46 | Reagovat

Chudáček Marek, je mi ho tak líto. Snad to bude jen přetížení. Lukáš si to žehlí a Šimon ať si hekne. Je to prostě dítě ještě. Lukáš se chová hezky asi vážně lituje co Udělal, tak se o Marka aspoň postará a dá vědět Šimonovi a třeba i Elišce, když maj děti rodiče rádi, tak se občas mění pokud se jim něco stane. Teším se na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama