Step Dad: Pride 5. část

8. května 2017 v 10:00 | May Darrellová

Step Dad: Pride



Život není lehký, když se rozvádíte, soudíte se o střídavou péči dítěte, do toho vám vaše kamarádka zařídí pěší túru a vy se v tom srpnovém parnu trmácíte po Nevadě. Ke všemu se pokoušíte zařídit si svůj nový byt v centru Kalifornie - a to všechno v srpnu, v duhovém měsíci.

Romantika, postupem cyklu slash 18+ a femslash 12+ Možný výskyt vulgárních slov, halucinogenní drogy, transsexualita



Adrian se roztěkaně díval kolem sebe, načež mu oči neustále sklouzávaly k ruce, za kterou ho Robert držel a měl s ním propletené prsty. S rudými tvářemi se jím nechával odvádět na menší, intimní balkónek, přičemž mu zrak sjížděl na rudovlasou kamarádku Arleen, ke které se již stačil vrátit Felix a teď se na něj culili jako dvě sluníčka. Veru viděl sedět stále u baru s nohou přes nohu, odkud ho pozorovala s jemně povytaženým obočím. Copak si asi myslela? Byla překvapená jeho reakcí, že se nijak Robertovi nebránil a šel si s ním promluvit? Myslela si, že ho drze vyvede z omylu a maximálně ho odbyde, že si s ním nepotřeboval o ničem povídat? Tak či tak, přesně tohle potřeboval, protože ani sám nechápal, co se to s ním dělo a upřímně byl ze svých pocitů vyděšený. Snažil se myslet jen na svoji malou Shelly, která ho zrovna teď potřebovala a o kterou musel bojovat, aby ji dostal do péče. Avšak myšlenky mu neustále sklouzávaly k černovlasému muži, kterému se právě díval na široká záda, přes které měl přehozenou duhovou plachtu. Přesně tu plachtu, pod kterou se s ním ještě před chvílí líbal.
Netušil, o čem všem bude chtít Robert mluvit, přeci jenom neměl rád tyhle otevřené, srdceryvné konverzace, kdy si vzájemně vylíval své srdíčko, ale nemohl stát jenom tak stranou. Už jednou se za Robertem sám vydal, aby se pokusil zjistit pravdu. Byl to přesně poslední den výletu, který trávili šlapáním po Nevadě. Jenže tenkrát se k ničemu nedostali, jelikož ho Robert zmátl svými slovy a pak i svým polibkem. Nakonec k nim došla Ally se Sierrou a veškeré konverzaci bylo konec. Utekl odtamtud ukřivděně a uraženě a byl naštvaný i sám na sebe, že se takhle dokázal zachovat. Myslel si, že se Robert pěkně vybarvil a nakonec měl ve svém prvotním úsudku pravdu, ale Arleen mu znovu ukázala Robertovu druhou tvář, kterou ještě nepoznal. Nebo mu ji snad Robert celou tu dobu ukazoval, ale on byl příliš slepý na to, aby to viděl? Když mu pověděla, co k němu Robert už od začátku výletu cítil, tak ho to zmátlo ještě víc - koho by to vlastně nezmátlo? Robert byl opravdu pěkný chlap, kolem kterého se muselo otáčet stále dostatek žen a mužů a on byl jen rozpačitý z toho, že by se zakoukal zrovna do něj. A ke všemu když věděl, že měl ženu a dítě. No dobře, sice se rozváděl, ale tomu hned nenaznačovalo, že by musel zcela automaticky změnit svoji sexuální orientaci.
Nechal se Arleeniným bratrancem odvést až na vyvýšený balkónek, ze kterého krásně viděli na všechny lidi dole. Když jej Robert stále nepouštěl, tak se mu jemně vymanil ze sevření a jen postával kousek za ním, zatímco se na něj druhý pousmál a poodešel k zábradlí, o které se zapřel. Neodvažoval se ani pohnout, a aniž by si to uvědomil, tak byl celý napnutý a jen stál na místě jako solný sloup, zatímco černovlasého muže pozoroval. Díval se, jak se Robert sem tam nakláněl z balkónku ven, ale pak se vždy stáhl. Velkými dlaněmi svíral dřevěné zábradlí a on si hned nemohl nevzpomenout, jak mu přejížděl prsty po tváři či po vlasech. Stočil proto pohled jinam, aby se na něj už nemusel dál dívat a raději se zaměřil na nedaleká křesílka. Beze slova k nim přišel a celý rozechvělý se do jednoho posadil. Seděl napnutý a pln očekávání tak rovně, až ho začínala bolet páteř. Když už si myslel, že se nic nestane, tak se k němu Robert najednou otočil čelem.
Robert se snažil Adriana chvilku nechat, aby si mohl v sobě roztřídit myšlenky. On sám byl na Felixe ještě pořád naštvaný, jak přede všemi Adriana ztrapnil. Věděl, že to možná myslel dobře a že mu již zřejmě došla trpělivost, ale pořád měl zachovat Adrianovo soukromí a nic takhle nevytahovat na veřejnost. Nechtěl na něj tlačit a už vůbec ho nechtěl dohnat k útěku. Měl toho kluka opravdu rád, zakoukal se do něj snad hned první den, co ho uviděl stát po boku své sestřenice na parkovišti. A teď ho měl ještě raději, když si vzpomněl, co všechno spolu prožili a jak se za těch pár dní stačili sblížit. Nechal by ho jiný muž, aby se k němu takhle tiskl v jednom spacáku uprostřed noci? Nechal by ho, aby mu sem tam v noci přejel dlaní po krásném těle či aby se snad políbili? A hned několikrát? Adrian mu to však dovolil, možná ze začátku netušil, proč tak jednal, ale teď… Ten kluk díky Arleen věděl, že se do něj zamiloval a přesto ho ještě před několika hodinami sám od sebe políbil.
Přes tvář se mu přehnal úsměv, když naproti sobě Adriana pozoroval. Nemohl si nevšimnout těch červených fleků na tváři, které jasně značily rozpaky. Poznal na něm, že byl nervózní a že by tady nejraději nebyl, ale zvědavost byla možná tak velká, že tu stále seděl a opětoval mu nesmělý pohled. Věděl, že kdyby se někdy zamiloval do heterosexuála, tak že by se akorát trápil a že by to nemělo cenu, proto si to ani nikdy nedovolil a pohyboval se pouze ve svých vodách. Sice tu byli muži - heterosexuální muži - kteří k němu měli kolikrát lákavé nabídky, ale zaprvé on na tohle neměl povahu a zadruhé by to nemělo budoucnost. Nechtěl nikomu nic nakazovat a už vůbec nechtěl, aby někoho přemlouval. A teď tu nakonec stál před klukem, kterého svými polibky nevědomky sváděl a nutil ho, aby se díky němu cítil zmatený a nejistý. Nejraději by si jednu vlepil, když tak chudáka Adriana pozoroval. Zapřel se zády o zábradlí a jen se na chvilku koukal, jak v Adrianově tváři mihotala tlumená světla klubu. Byl opravdu kouzelný a on by byl nesmírně rád, kdyby s ním mohl trávit víc času (byť už jen jako kamarád).
Po dlouhé odmlce, která mezi nimi nastala, konečně promluvil: "Omluvám se, že tě Felix zase tak… přede všemi ztrapnil. Jestli chceš, tak hned teď půjdu a zabiju ho," ukázal ukazováčkem jedné ruky do dolních míst, kde se jeho kamarád nacházel a jen mu přitom blesklo šibalsky v očích. Na vlastní oči pak viděl, jak se Adrianovi přehnal přes tvář úsměv.
Adrian slabě zakroutil hlavou. "Myslím, že jsem si už snad stačil i zvyknout za tu dobu, co ho znám."
Robert se slabě uculil. "Vážně? Zvykl sis na to? Já jsem si popravdě nikdy pořádně nezvykl, plete se mi do vztahů už od té chvíle, co jsem ho poznal a někdy mě to vážně vytáčí. Zvlášť když neustále popichuje tebe," zamyslel se na okamžik, než pokračoval, "Felixovi tam dole došla jenom trpělivost. Prý nejsem dost přímý, abych za tebou došel a řekl ti pravdu a prý si jenom tak koleduju o to, abych o tebe přišel."
Adrian při Robertovým slovech jenom rychle a bolestně polkl. A bylo to tady. Co mu teď hodlal všechno říct a s čím vším se mu tu hodlal svěřit? A věděl vůbec, jak by na to měl zareagovat? Nechtěl mu nijak ublížit a už vůbec mu nechtěl ranit city, přeci jenom to byl jeho problém, že Robertovi neoplácel pocity, které… které… Nebo si tu jen snažil něco nalhávat, když ještě před několika hodinami se k němu tiskl pod duhovou plachtou a naprosto nemožně se ho pokoušel líbat? Kdyby to byl alespoň polibek, ze kterého by oba šli do kolen (tak jako ho Robert uměl předtím políbit), ale takhle se cítil ještě víc nemožně.
"Nechtěl bych přijít o tvoje přátelství, Adriane, protože doufám, že jsme se za tu dobu alespoň spřátelili, ale Felix má v něčem pravdu. Nemůžu už dál stát bokem a jenom doufat, že… že se něco změní. Dokázal bych na tebe čekat dost dlouho, ale představa, že by sis nakonec našel za tu dobu někoho jiného a já se musel dívat, jak… jak…" odmlčel se a nepatrně posmutněl. I tenkrát, když viděl, jak se Adrian sbližoval s Ally, tak mu to nebylo příjemné. Zakoukal se do něj a vidět ho, jak Ally líbal, ho sráželo na kolena. Proto je tenkrát i ve vodě opustil a šel místo toho na skalku, kde by mohl mít klid. "Arleen mi pověděla, že ti o mě všechno řekla a že dala na pravou míru, co k tobě cítím, takže bych ti už tady nemusel znovu opakovat, co k tobě cítím, ale… už předtím jsem se ti snažil říct, že tě mám rád a že se mi líbíš, ale ty jsi… ty jsi asi nepochopil, jak jsem to tenkrát myslel. Popravdě, nabízel jsem ti celou tu dobu k přespání můj spacák jenom proto, abych ti mohl být blíž a abych tě mohl cítit," sledoval, jak Adrian pomalu červenal víc a víc, "chtěl jsem být víc s tebou a poznat tě. Připadal jsi mi na výletě jako ten nejvíc normální chlap… a taky nejhezčí a nejroztomilejší. Byl jsi jako ztracené zvířátko v lese a já jsem se chtěl jen ujistit, že se nám někde neztratíš a my o tebe nepřijdeme. o tebe nepřijdu," opravil se nakonec.
"Roberte," zamumlal s rozpaky Adrian a nesměle těkal očima po mužově tváři. Popravdě netušil, co mu hodlal všechno říct, ale tohle rozhodně nečekal. Ani náhodou by neřekl, že by mu tady Robert začal povídat něco takového, a proto jen seděl v křesle jako zařezaný (a naprosto rudý) a poslouchal, co mu tady ten černovlasý, polonahý a zatraceně přitažlivý muž povídal. Na jednu stranu by ho rád zarazil, aby tu nemuseli řešit takové věci, vždyť byli muži, proboha, ale teď mu to ani tak nepřišlo.
Když už Robert jednou začal, tak nehodlal jenom tak přestat. Nehorázně se bál, že by Adrian odsud utekl a on by tak o něj nadobro přišel, ale teď už na to bylo pozdě. Felix měl v něčem pravdu, musel se tomu klukovi svěřit, jinak by si to mohl jednou vyčítat. "Arleen mi volala hned potom, co jsem dojel do San Pabla, Adriane. Prý ti neřekla jenom o tom, že jsem se do tebe zamiloval," vypadlo z něj nakonec zcela automaticky a nevšiml si tak rozšířeného pohledu, "ale taky zjistila, že sis myslel, že jsem měl něco se Sierrou. Vážně by sis něco takového myslel, Adriane? Jak jsi na to proboha došel?"
Adrian pln rozpaků pokrčil rameny a nepřestával přitom přejíždět očima po menším balkónku, jenom aby náhodou nepohlédl do tváře černovlasého muže. Připadal si najednou jako malé dítě, které bylo peskováno pedantem za svoji naivitu a dětskost. "Já nevím, řekla - řekla mi to…"
"Ať ti to řekl kdokoliv, tak to není pravda, Adriane!" přerušil Robert hnědovlasého muže, "nikdy jsem s žádnou ženou nic neměl. Už v pubertě jsem zjistil, že mě ženy nic neříkaly a že jsem raději trávil svůj čas v přítomnosti kamarádů," odlepil se najednou od zábradlí a popošel vpřed, až se tak ocitl před sedícím mužem v křesle. Klekl si na kolena, aby jejich pohledy byly ve stejné výšce.
Adrianovi v tu chvíli nedošlo, že se Robert přemístil k němu a že mu bylo to přenádherné tělo tak blízko. Místo toho byl zcela zaskočen jeho odpovědí. Když se mu s něčím takovým svěřil, tak to myslel jako doslova? Nikdy nic neměl s žádnou ženou nebo jenom neměl nic se Sierrou? "Myslíš tím, že… že…" zakoktal se Adrian a nedokázal to vyslovit nahlas, ale odpovědí mu byl jen lehký úsměv na tváři zarostlé strništěm.
Robert krátce přikývl hlavou, aby tak Adrianovi jeho domněnky potvrdil. Nechtěl mu v ničem lhát a ani neměl důvod, aby mu neřekl pravdu. Nestyděl se za to, nikdy mu ženy nic neříkaly (tudíž jako heterosexuálnímu muži jiní muži) a vlastně je bral jen jako kamarádky. Zatímco si v mladém věku jeho kamarádi povídali o holkách, on jen mlčel nebo sem tam přišel s nějakou výmluvou, aby mu dali pokoj. A ani se tolik vlastně nemusel vymlouvat, když měl hromadu kamarádek, o kterých si jeho přátelé mysleli bůhvíco, a on jim to nevyvracel. Nepotřeboval a ani neměl zapotřebí všem předhazovat svoji homosexualitu a tím myslel i tento průvod, na který ani nechtěl původně jít. Vlastně kdyby nevěděl, že sem měl jít Adrian, tak by se sem ani neobtěžoval jít. Klečel před Adrianem na jednom koleni, zatímco se zapíral o druhou nohu. "Ano, přesně to tím myslím, Adriane. Co se týče žen, tak jsem panic a je mi to upřímně jedno, protože jsem se nikdy o ně nezajímal tak jako o muže. Už v pubertě jsem se raději otáčel za stejným pohlavím a věděl jsem, že mě přitahuje, proto jsem se ani nikdy nesnažil, abych to změnil. Takže když ti říkám, že jsem nikdy nic se Sierrou neměl a ani bych mít nemohl, tak mluvím pravdu. Momentálně mám oči jen pro tebe a… a… mám strach, že tě tím jenom vyděsím."
Adrian se jen slabě ošil. "Proč bych se tím měl vyděsit? Není tu nic, kvůli čemu bych měl utíkat pryč. Neříkám, že mě to nepřekvapilo, ale… ale…"
Robert si povzdychl. "Neříkám, že je to Arleenina chyba. Možná jsem si na začátku myslel, že ti měla o mně povědět pravdu, ale zase jsi to nepotřeboval vědět. Ten, kdo ti to měl říct, jsem byl já. To já jsem z tebe nemohl zpustit oči a zamiloval jsem se do tebe a ne Arleen. Možná mě měj za blázna, když jsem tě chtěl brát jen jako kamaráda, ale postupem času, co jsme se na výletě stačili poznat, tak jsem si nemohl pomoct a chtěl jsem víc. - Ne, počkej, Adriane!" zarazil druhého, když chtěl něco povědět a jenom zvedl ruku nahoru a položil mu přes ústa ukazováček, až to vypadalo jako malý křížek, "když jsem tě políbil poprvé v hospodě, tak jsem to nebral jenom jako Felixův úkol, opravdu jsem v tu chvíli něco cítil. A pak, když jsem tě mohl políbit na terase, tak jsem si to jenom ověřil. Zamiloval jsem se do tebe, Adriane, a vím… nebo alespoň cítím, že ke mně musíš cítit něco podobného, jinak bys mě nenechal tě líbat. A… a taky nemluvím o tom, co se stalo před chvilkou na průvodu. Políbil jsi mě, Adriane. Sice - sice byl ten polibek…"
"Ne! Přestaň o tom zatraceným polibku mluvit," přerušil Adrian Roberta konečně, když jemně zvýšil svůj hlas. Nepotřeboval se cítit ještě trapněji, než jak se už cítil. Už tak byl vystaven před Robertovýma očima jako nějaká atrakce a nemohl od jeho zeleného, pronikavému pohledu uniknout. Nepotřeboval ještě slyšet, že líbal naprosto otřesně.
Robert se tiše zasmál, avšak jeho smích zněl nervózněji. Pořád mezi nimi cítil napnutou atmosféru, která nechtěla jenom tak vymizet a on se obával, že ani tak rychle nezmizí. "Byl krásnej, Adriane," snažil se druhého uklidnit, "sice byl rychlej a až moc… nervózní, ale byl nádhernej," usmíval se dál, "a moc bych si přál, abys to mohl opakovat znovu a znovu. Chtěl bych být s tebou, chtěl bych…"
Adrian se narychlo postavil, až se tím musel kolem Roberta prosmýknout a tím se o něj otřel. Přešel rychle k zábradlí, o které se opřel. Potřeboval cítit nějakou oporu. Díval se, jak se černovlasý posadil na jeho místo v křesílku a tím si tak vyměnili pozice. Tentokrát to byl on, kdo nervózně postával na kraji balkónku a díval se do Robertovy tváře. Nechtěl mu v ničem lhát, když se mu tady svěřoval a chtěl po něm zcela jasnou odpověď. A jemu bylo jasné, jaká to měla být odpověď, ale nedokázal… nemohl jenom tak kývnout a přistoupit na vztah s mužem. Bože, a ke všemu ještě vztah se vším všudy. Hlavou se mu proháněly myšlenky, jak by Roberta líbal o to častěji, jak by mu mohl přejíždět po těle a jak by i on jeho nechal, aby mu vjel velkou rukou pod oblečení a… Křečovitě zavřel oči, samozřejmě, že by se tohle dělo, protože by tvořili pár a tohle bylo naprosto normální, že chtěli být dva spolu, mazlit se a milovat se. Ale on tohle nemohl udělat, nemohl jenom tak všem oznámit, že si začal něco s jiným mužem - s Robertem, ke všemu ještě s Arleeniným bratrancem! Představa, že by se mezi nimi odehrávalo právě to, na co ještě před chvilkou myslel, mu znovu vehnalo červeň do tváří.
Sledoval Roberta s jemně rozšířeným pohledem a pak konečně v jemné panice řekl: "Nechci, abychom přišli o naše přátelství, Roberte. Ani bych to nechtěl, protože se mi s tebou opravdu dobře povídá a poznal jsem tě jako… jako… prostě řekněme, že nemám moc přátel a tím ses ty za tak krátkou dobu stal. Neříkám, že mě to nepřekvapilo, vlastně jsem byl spíš tenkrát šokovanej, když mi to Arleen řekla, ale… ale neutekl bych a ani bych se s tebou nepřestal bavit. Nejsme děti, proboha," řekl nakonec, i když si tak sám teď připadal. Na malou chvilku se odmlčel, než zamumlal: "Mám - mám tě rád, ale ne tak, jak bys chtěl ty. Nemůžu - nemůžu ti dát, co - co bys chtěl…"
Robert se najednou postavil z křesla a zničehonic přistoupil k Adrianovi, až ho tím chudáka uvěznil mezi ním a zábradlím. "Protože se bojíš? Adriane, cítil jsem z tebe zájem a poznal jsem, že ke mně necítíš jenom přátelství - proč by ses mnou jinak nechal políbit a proč bys mě sám od sebe políbil? Bojíš se, co by na to řekli tví kamarádi nebo jen…?"
Adrian zakroutil hlavou, i když musel dát v hloubi duše Robertovi za pravdu. Co by na tohle všechno řekla Vera nebo Arleen? Nebo dokonce Veřin kamarád Joe, kterého se snažil od sebe celý den odhánět či dokonce… panebože! A co potom Joletta, která by s tím hned běžela k soudu a s chutí by jim řekla, že takový člověk jako on, nemůže vychovávat malou holčičku. Udělala by mu ze života peklo a on by tím akorát přišel o svoji malou Shelly, která byla pro něj na prvním místě. Pokud byla pro něj Shelly na prvním místě (což samozřejmě byla), tak proč nemohl ani za boha přestat myslet na tohoto černovlasého muže? Robert se mu vkradl do mysli a k srdci, aniž by se ho o to prosil a aniž by byl nějak varován a to ho děsilo. Nebýt zatraceného výletu, a dokonce i zpropadené Arleen, která ho bez svolení do všeho uvrtala, tak by teď nemusel nic řešit.
"Nebojím se, Roberte," zalhal Adrian nebo snad mluvil pravdu? Nevymlouval se přeci, když jasně říkal, že nechtěl riskovat svoji malou dcerku. "Máš pravdu, možná se mi líbíš, jinak bych… jinak bych tě nelíbal, ale byla v tom jenom zvědavost a… komu by ses nelíbil? Každej tady na tobě může nechat oči a všiml jsem si, jak sis celou dobu povídal s Trevorem, Veřiným kamarádem. Vůbec - vůbec sis mě nevšiml, dokud se Felix nezvedl a nešel k tomu blbému pódiu -" najednou přestal nesmyslně blekotat, když mu Robert nečekaně objal obličej dlaněmi a s úsměvem ho pozoroval. Vytušil, jak právě teď musel vypadat a jak hlavně musel znít. Vždyť to vypadalo, jakoby snad Robertovi vyčítal, že i když se mu vyznal z citů, tak si ho do poslední chvilky ani nevšiml? Nemohl se ani sám poslouchat, vytrhl se mu ze sevření a donutil se k pohybu. Tak černovlasého muže obešel a postavil se před vchod na balkónek. Sledoval, jak se k němu Robert otáčel celým svým tělem a na tváři mu hrál smutný úsměv. Došlo mu, že ho tímto odmítal?
"Nechtěl jsem znít žárlivě, jenom… jenom jsi opravdu pě - pěknej a upřímně nedovedu pochopit, proč se ti líbím zrovna já, ale nemůžu ti dát to, co chceš. Rozvádím se, Roberte," zvedl ruku, aby začal počítat na prstech, zatímco se díval do Robertova smutného obličeje. Připadal si jako blbec, který všechno zkazí. A nejenom to, on totiž byl blbec! Proč ho tedy líbal, proč si zahrával s jeho city, když moc dobře věděl, že byl do něj zamilovaný? Nezlobil se na něj, nebylo ani proč… spíše by se ani nedivil tomu, kdyby byl na něj Robert nazlobený. Ale on nebyl - proč proboha na něj nebyl naštvaný?! Snesl by všechno, kromě toho smutného obličeje a pohaslých, zelených očí. Nejraději by si jednu vrazil, na co myslel, když ho políbil?
"Rozvádím se," opakoval znovu, avšak daleko rozechvěleji než předtím, "Joletta mi chce vzít dítě, ale to už víš, říkal jsem ti to už předtím v Nevadě a… a nemůžu si dovolit, aby - aby… Nikdy jsem v sobě nepostřehl, že by se mi líbili muži, Roberte, líbí se mi ženy. Neříkám, že se mi tvoje polibky nelíbily, byly… hezké, ale - ale nejsem homosexuál, nikdy jsem nebyl a ani nebudu. Mám dítě a měl bych se soustředit na ni. Omlouvám se, nechtěl jsem - nechtěl jsem ti dát naději a ani… ani… Asi bychom se měli vrátit zpět za ostatními," vysoukal ze sebe nakonec se sevřeným hrdlem. Uhnul okamžitě očima pryč, protože se nedokázal na Roberta dívat ani o sekundu déle. Nechtěl mu tak ublížit, proboha… nechtěl nic z tohoto, ale copak by si mohl něco začít s mužem? On?
Když konečně ztratil pohled do zelených očí, které byly zalité smutkem, procitl, až když sbíhal schody za ostatními lidmi. V momentě, co se připletl do bavící se a smějící společnosti, měl chuť se otočit čelem vzad a vrátit se k Robertovi na balkonek, kde bylo větší ticho a nebyl tak všem na očích. Všiml si občasných pohledů, které se na něj zaměřovaly, a on hned pochopil, proč tomu tak bylo. Zjevně ještě nezapomněli na Felixův proslov, který všem milostivě oznámil, že byl čerstvý homosexuál, který se zrovna přiznal ke své orientaci. Měl Felixe chuť něčím praštit, ale byl však poslední, na koho teď myslel. Před očima stále viděl Robertovu tvář, i když mířil zpět k baru k Veře. Všiml si, jak pár jedinců tančilo na parketu, zatímco Maxine zpívala. Posadil se vedle kamarádky, od které cítil jeden velký, pronikavý pohled. Nestačil si ani poručit, co by chtěl k pití, když se ho Vera zvědavě optala, jak to mezi nimi šlo? Popravdě ji pověděl, že si spolu promluvili a že bylo všechno v pořádku. Tušil, že chtěla vědět něco víc, ale on se o tom nechtěl zrovna teď bavit. Měl se chuť napít a zahnat veškeré vzpomínky a hlavně myšlenky.
Zábava se zvrhla do horečnatého tance, kdy polovina hostů divoce tančila na parketu, zatímco se on bavil s Verou a na její popud popíjel kubánský rum. Už nějakou dobu to cítil v hlavě, která se mu nebezpečně motala, ale nereagoval na to a bavil se dál. Dokonce postřehl, jak k nim došla Arleen, která byla ve stejné náladě (ne-li horší) než on. Neustále se na něj věšela, žvatlala mu do ucha nesmyslnosti ohledně Roberta a… on se pak zcela nevině otočil do míst, kde ho právě uviděl. Postával nedaleko parketu a bavil se s Felixem a Trevorem, usmíval se a vypadal, jakoby spolu ani před chvilkou nemluvili. Copak zapomněl, jak ho odmítl nebo byl až moc dobrý herec, který nechtěl ostatním ukazovat, jak raněně se cítil?
Po další půl hodince, co do sebe dostal další panáky rumu, překvapeně vyjekl, když ho Arleen najednou popadla za ruku a táhla ho směrem na parket. S rozšířenýma a hlavně opilýma očima pozoroval, jak se nechal vtáhnout na parket mezi ostatní lidi, až se musel mezi nimi mačkat. Maxine uměla opravdu pěkně zpívat, alespoň co mohl zrovna teď slyšet. Zpívala nějakou rychlou španělskou píseň, která mu připomínala typickou zábavu někde v Riu. Vrtěl se do rytmu tance, aniž by byl nějak zdatný tanečník, spíše se nechával vést Arleen a ani si neuvědomoval, že ho celou dobu pozoroval Robert, kterého nakonec taky vtáhl na parket Felix. Tančili všichni společně, dokud si po nějaké chvilce nezačali vyměňovat partnery. Tím tak tančil nejenom s Arleen, Verou, Felixem, Joem, ale také došla řada na Roberta. V momentě, co černovlasému muži stanul tváří v tvář, okřikl se v duchu, že neměl tolik pít. Teď před ním musel vypadat naprosto příšerně a ještě ke všemu díky tanci zpoceně. Nejraději by Roberta přešel a šel tancovat s někým jiným, ale nemohl se ani pohnout. Jako kdyby byl zeleným pohledem naprosto uchvácen. Věděl, že možná dělal ze všeho až příliš velkou vědu, ale bál se, aby jakýkoliv nevědomým činem nedal Robertovi opět naději.
Když jako v dálce uslyšel, jak se rychlé tóny španělské písničky změnily na pomalé, které mu připomínaly píseň z nějakého dráždivého, vášnivého filmu, jen se podíval s jemným zmatkem v očích kolem sebe. K jeho překvapení se Arleen o něčem bavila s Verou, než ji chytila kolem pasu a začala se s ní pohupovat do rytmu plouživých tónů. Felix zmizel bůhví kam, Maxine se kroutila na parketu a všem dávala slyšet svůj pronikavý, svádivý hlas, Trevor dělal blbosti s Lizzie a Joe ho pozoroval, zatímco tančil společně s dalším Arleeniným kamarádem.
Robertovi se na tváři roztáhl pobavenější úsměv, když sledoval Adrianův výraz v obličeji. Dal by ruku do ohně za to, co si právě teď ten kluk myslel. Vypadal, že měl už dost popito, což mu napovídal i lesklý svit v hnědých očích a načervenalé tváře. Nemohl se na něj vynadívat, i když ho Adrian ještě před chvilkou na balkónu odmítl, tak o něj neztratil zájem. Vlastně si byl více než jistý, že mu Adrian řekl to jediné, co si myslel, že bylo správné. Všechno svedl zejména na svůj rozvod a dceru, což byl hlavní důvod a on ho bral, ale pořád si nemohl pomoct, aby si nemyslel, že se jenom bál. Což mu neměl za zlé.
"Vím, že jsi mě odmítl a respektuju to," naklonil se nakonec lehce dopředu, aby ho mohl Adrian přes Maxinin hlas dobře slyšet, "ale myslíš, že by sis mohl se mnou alespoň zatančit? Nebude ti to vadit?" rozšířil se mu na tváři úsměv, když uviděl, jak Adrian lehce zatřepotal hlavou a on ho tak mohl lehce chytit kolem pasu.
Adrian se nechal velkými rukami chytit v boku, načež své vlastní položil na Robertovu nahou hruď. Což nebyl moc dobrý nápad, jak hned záhy zjistil. Cítil pod svými dlaněmi hřejivou a hlavně pevnou postavu, která se pod ním napínala, a on rozpaky zvedl ruce nahoru a obtočil je kolem Robertova krku. A proto si teď připadal jako nějaká ženská, a tak se chtěl rukami opět přemístit jinam, ale Robert se jen na jeho činy zasmál a donutil ho, aby je nechal už tam, kde byly. Tak tedy objímal černovlasého muže kolem krku a nechával se pomalými, plouživými pohyby vést k tanci. Aniž by se tak nadál, Robert se k němu přitiskl svým tělem nebo to snad byl on, kdo se ke komu tiskl? Zvedl hlavu o něco výš, aby mu mohl vidět do obličeje a tím pádem i do zelených, lehce se usmívajících se očí.
Připadalo mu to jenom nebo se mu Robertovy prsty zaryly do boku ještě křečovitěji? S hlasitým polknutím, které díky písničce nešlo slyšet, nakonec zamumlal: "Nezlobíš se na mě? Za to, co jsem ti předtím řekl?"
Robert zakroutil hlavou, načež se na Adriana jemně pousmál. "Za co? Že nejsem tvůj typ? Sám jsi to přeci řekl hned, co jsme se uviděli v tom obchůdku na Skyline. Nezlobím se na tebe, Adriane, nemůžu se přeci na tebe zlobit jenom proto, že se ti nelíbím a že se mnou nechceš být. Nejsem až tak domýšlivej a sobeckej," usmíval se dál, i když viděl, jak se Adrian začínal tvářit. Bylo mu více než jasné, že to byly všechno jenom výmluvy, při kterých se teď Adrian styděl a on to na něm poznal.
Adrian zarytě mlčel a nic už na Robertovu odpověď neříkal. Nevěděl ani, co by mu měl říct. Hlava se mu příjemně motala alkoholem a jemu začínalo být nečekaně až moc dobře. A to všechno jenom díky Robertovi, jeho objetí a… velkých rukou, které si ho najednou přitáhly ještě víc do hřejivé náruče. Sklonil se proto níž a přitiskl mu tvář na pevnou hruď, zatímco ho nataženými pažemi vpřed objímal kolem krku. Slastně vydechl alkoholový odér a tím zalechtal Roberta na nahé hrudi, aniž by si toho byl vědom. Připadalo mu, jakoby se vrátil zpět do doby, kdy pochodoval nevadskou pustinou a nechával, aby se o něj Arleenin bratranec staral. Vlastně ho to tenkrát ani nenapadlo, až teď mu došlo, že mu byl Robert neustále za zády. Pomáhal mu jak s túrou, když už někdy opravdu padal únavou či dokonce s nedostatkem oblečení a místem ke spaní. Byl tu pro něj za každých okolností; chlápek, kterého ani neznal a byl pro něj naprosto cizím člověkem. Proč ho nenapadlo už dřív, jestli nebyl Robert homosexuál, copak to bylo pro něj až tolik nemožné? To mu to musela říct až Arleen?
Kroutil se společně s Robertem na jednom místě, a zatímco se jejich těla o sebe při tanci nevědomky otírala, neuvědomoval si tak, že ho z povzdáli pozorovala Arleen s Verou. A nejenom ty dvě, ale dokonce neunikl ani Joeovým očím, které ho propichovaly a nepřestávaly mu přejíždět po těle. Musel si v duchu uznat, že i když Roberta odmítl, tak byl ten muž velice, velice přitažlivý a kdyby byl žena, tak by ani na sekundu neváhal a nechal by se jím svést. Jenže byl muž a mohl si tak dovolit maximálně s ním tančit - a to jenom proto, že se nacházel v gay klubu, kde nebyli tak zajímavým párem. Tušil, že byl Robert smutný, vždyť i on musel uznat, že se ještě hůř snad vymluvit nemohl, ale i tak si za svým rozhodnutím stál. Nikdy o žádném muži nepřemýšlel, celý život byl ženatý (pár let ze začátku dokonce i šťastně ženatý) a nechtěl (a ani neměl důvod) to měnit. Robert mohl mít kohokoliv, vždyť se mohl jenom podívat na jiného a v tu ránu by byl jeho. Však on se přes něj přenese, alespoň doufal, protože nechtěl přijít o jeho přátelství.
Po několika sekundách, co píseň skončila a nahradila ji jiná, se již Adrianova hlava motala nejenom díky alkoholu, ale také díky Robertovi. Možná toho vypil opravdu dost a až teď se na něm alkohol podepisoval, ale Robert ho z jedné jeho části zajímal. Jinak by ho přeci předtím pod tou plachtou nepolíbil. Jako v omámení cítil, jak se mu ruce na bocích začaly posunovat a zatímco mu jedna přejížděla po zádech, druhá mu sklouzla na jednu půlku zadečku. Znovu jen vydechl na nahou, opálenou a teď i jemně osvětlenou hruď. Cítil, jak se začínal lehce třást, ale nevěnoval tomu tolik pozornosti jako spíš Robertovým rukou. Najednou ucítil na svém záhybu krku horký dech, který ho rozechvěl ještě víc a on se pouze otřepal. Připadal si, jakoby se už ani nevyskytoval v klubu, ale někde, kde bylo ticho a klid a hlavně, kdy byl pouze s ním. Slyšel, jak mu Robert něco pověděl, ale netušil, co se mu to snažil zašeptat, protože začal být až příliš rozechvělý a nervózní, než aby pochopil jakýkoliv význam slov.
Robert se musel jen tiše uchechtnout, když se mu Adrian tak rozkošně lepil k tělu. Sledoval mu z výšky profil tváře, kterou měl přitisknutou k hrudi a nemohl nepostřehnout, jak se mu v objetí celý třásl. Bylo to snad vzrušením nebo pouze alkoholem? Bylo mu snad špatně? Ne, nevypadal, jakoby mu bylo blbě - spíše naopak. Sklonil se hlavou níž, aby mu nakonec tiše do ouška zašeptal: "Nechceš jít znovu na balkónek? Byli bychom tam sami a aspoň by na nás nikdo nečuměl jako teď," aniž by se odtrhl od Adrianova ouška, oči mu padly na Veru s Arleen a dokonce Joea.
Než mu však stačil Adrian cokoliv odpovědět, což mu ani nepřišlo, že se k tomu ten kluk chystal, tak k nim najednou došla sestřenice, která se na něj usmívala jako sluníčko. Felixovi stačil povědět, že jej Adrian odmítl a tím se tak stalo to, co si celou tu dobu myslel, že se stane, ale Arleen to ještě nestačil říct, a tak si zjevně myslela, že se dali dohromady. Jen k ní lehce zakroutil hlavou, aby nechala svých nebezpečných myšlenek, načež sklouzl pohledem k Veře, která se objevila vedle Arleen.
Arleen se culila jako měsíček na hnoji. Těkala očima z Adriana, který byl schoulený v bratrancově objetí na Roberta, který se na ni lehce mračil. Nechápala, co mu zase přelétlo přes nos, když byl Adrian očividně (znovu) opilý a tím pádem povolný. Netušila, co si na balkónu pověděli, ale zjevně to muselo být něco velmi dobrého, když tu spolu tančili v jednom objetí a přitom se k sobě tak tulili. "Jdeme s Verou ven na pláž, jelikož tam má probíhat nějaký oheň. Felix by tam měl už být a půjde i Maxine, Trevor a Joe!" nečekala, co jí bratranec řekne, jelikož už téměř slyšela, jak ji odpovídal se záporem na rtech a vytrhla mu z objetí značně překvapeného Adriana.
"Josiahu!" usmála se na svého zmateného a velice viditelně opilého kamaráda, "přestaň se tady teplit a nech alespoň na chvilku Roberta oddechnout!" nereagovala na Adrianovy rudé tváře, které nyní nebyly jen červené díky alkoholu, "půjdeme na čerstvý vzduch, ten ti udělá dobře a mimochodem budeme pokračovat v zábavě na pláži! Dostala jsem zrovna od Felixe esemesku, že je tam oheň a… bude zábava jako v Nevadě," uculila se nakonec, chňapla po svém kamarádovi a táhla ho ven z klubu. Mezitím se hádala s Verou, že ví, co dělá, když táhne opilého Adriana ven noční Kalifornií. Přeci jenom jí bylo jasné, že tam kde bude Adrian, tak tam bude i Robert. Pronásledována tak nejenom Verou, ale také bratrancem, který se ji snažil zadržet v její snaze se dostat na pláž, se nakonec otočila na černovlasého muže a řekla: "Adrian potřebuje trochu zábavy! Neboj se, nechci vás dva rozdělit, takže na něj můžeš klidně dohlížet dál, ale on se potřebuje trochu uvolnit. Rozvádí se, Joletta mu chce ukrást Shelly a…"
"Ta mrcha," vypadlo z Adriana zcela nečekaně a dosti opile. Spíše to jen ze sebe vydechl, jakoby to mělo být snad to poslední, co by řekl. Přitom se opíral až moc nebezpečně o Arleen, která měla co dělat, aby ho udržela stát na nohou.
Robert by se nejraději na Adrianovo konstatování rozesmál, ale místo toho to přenechal sestřenici, která najednou vyprskla smíchy, až málem opilého kamaráda pustila. V té chvíli využil situace, přiskočil k hnědovlasému a podepřel ho pod paží. "Myslíš si, že je moudré ho tahat kdesi po pláži, když sotva chodí?" jen zaregistroval, že mu dala Vera za pravdu, ale Arleen byla zjevně jiného přesvědčení.
"Aspoň při té příležitosti vystřízliví, nikdy tolik nepil jako teď a jestli se ráno pozvrací, tak ho to alespoň přesvědčí, že by neměl tolik chlastat," uchechtla se tomu, přistoupila ke kamarádovi a podepřela ho z druhé strany. Pak ho donutila k pochodu a tím i tak Roberta. Šli společně po hlavní Skyline a přitom neustále musela poslouchat Veřiny námitky, že by měli raději odvést Adriana domů, aby se z toho vyspal. Jenže ona nechtěla jít na pláž bez Adriana a ani nechtěla, aby se Adrian od Roberta odtrhl - zvlášť teď, když se dali ti dva dohromady. Byla za to nesmírně vděčná a docela byla i kamarádovým rozhodnutím překvapená. Myslela si, že bude dost velký srab na to, aby se tomu postavil čelem a přiznal si své city. Když se konečně ocitli před vstupem na pláž, na nic nečekala a pokračovala dál. Tím tak společně vešli na písčitou pláž, kdy mohla i teď v noci slyšet líbezné zvuky oceánských vln. Už v dálce viděla plápolat oheň a při něm poskakovat několik lidí, kteří byli opravdu hlasití. Bylo jí jasné, že se tady taky pěkně pilo a dovádělo a… doufala, že se Adrian už nebude dál socializovat a tentokrát alkohol už vynechá. Nechtěla, aby už pil, protože už teď chudáček vypadal příšerně. Chtěla však, aby sem šel, protože by ho jinak museli odvést domů a tím pádem by bylo po zábavě a ona si to chtěla užít, než jí bratranec odjede zpět do San Pabla a ona bude muset znovu do práce.
Adrian se díval mhouřícíma očima na vzdálený oheň, kolem kterého slyšel pořvávat lidi. Necítil se už na žádné tančení a ani bavení, nebylo mu ani zle, ale ani nebyl úplně v pořádku. Možná toho s Verou vypil až moc v krátkém čase, jelikož ho to tak zčistajasna položilo. A nebýt Roberta, který ho tak odhodlaně držel za paži společně s Arleen… moment, vlastně už ne s Arleen, protože ta ho zrovna pustila a táhla Veru směrem k ohni. Viděl, jak se na ně neustále otáčela a mávala na ně, aby si pohnuli a dokonce na ně i něco pořvávala, než se dal Robert do kroku a tím ho donutil se rozejít. Ušli však pár metrů a k ohni byli rozhodně blíž než předtím, ale najednou se musel zastavit a tím i donutil černovlasého muže. Jednou rukou se chytil v boku a předklonil se dopředu.
Robert Adriana stále držel v podpaží, načež se mu jen rozšířily zornice. "Je ti blbě? Budeš zvracet? Řekni a otočíme to a vezu tě domů. Nemusíme sem chodit, jestli nechceš," sledoval, jak světle hnědovlasý muž jen začal kroutit hlavou, přičemž se mu omylem vytrhl ze sevření a padl na zadek do písku, kde se svalil jako pytel brambor. Zprvu se k němu vyděšeně sklonil a snažil se mu pomoct na nohy, aby se ujistil, zda byl v pořádku, ale když se Adrian začal opile pochechtávat, pochopil, že to udělal asi úmyslně.
"Budeme tady! Nechci - nechci mezi ty lidi, které ne - neznám," mávl Adrian opile rukou směrem, kde se nacházel oheň, ale tím pádem málem Robertovi jednu vrazil. Kymácel se jemně z jedné strany na druhou, než si ke svému tělu přitáhl nohy a objal si je pažemi. S hlasitým dýcháním se díval do dálky, poslouchal šplouchání nočních vln, než zvedl hlavu nahoru a zadíval se na poseté nebe hvězdami. Chvilku je pozoroval, než se zadíval na velký měsíc, který mu osvěcoval opilou a unavenou tvář. Pak zcela automaticky sklouzl pohledem na Roberta, který ho musel celou tu dobu pozorovat. Chvilku si s ním vyměňoval pohled, než jím projel mrazík a on se otřepal. Hned na to uslyšel, jak se ho Robert starostlivě ptal, zda mu byla zima a než se stačil nadít, přes ramena mu byla přehozena velká, duhová plachta, do které se mu zahalilo celé tělo. Připadalo mu to jenom nebo to snad bylo díky alkoholu, že mu byl Robert tak náhle blíž, až se téměř dotýkali stehny a jejich dech byl… byl těžší a namáhavější? Alespoň jestli mohl mluvit sám za sebe. Sledoval Robertovu nádhernou tvář, která byla osvětlená měsícem, a nemohl z něj odtrhnout pohled.





Thornton State Beach

 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | 8. května 2017 v 10:29 | Reagovat

Uaaah, Roberta bych brala všemi deseti :) Adrian to bere hrozně vážně. Však když se dá s Robertem dohromady, nemusí o Tom hned vědět jeho bejvalá ne? XD ať si užívá, tenhle život je jen jeden.
Moc se těším jak se to bude vyvíjet :) jsem nedočkavá :-D

2 oxi oxi | 8. května 2017 v 10:51 | Reagovat

Ahoj ,tak jo nebo ne, bože pani autorka mne fakt...moc pekne.pa

3 May Darrell May Darrell | 8. května 2017 v 16:41 | Reagovat

Ehm, omlouvám se, zda je pro některé děj tohoto cyklu až moc pomalý, ale osnovu pro Nevadu, Pride a Reconstruction mám napsanou napevno a nechci ji měnit, abych to všechno najednou urychlila.
Všechny cykly mám napsané tak, že se téměř hned v prvních pěti částí odehrává sex, proto si "Step Dadu" cením, že jdu poprvé na všechno pomalu a hlavní postavy se spolu hned nevyspí. I tak možná z vás některé potěším, že v další části nějaké to "techtle mechtle" mám naplánované.
Znovu opakuji, že jsem tento cyklus vzala úplně z jiného soudku, než mé ostatní tvorby, a proto je to taková oddechovka.

4 oxi oxi | 8. května 2017 v 17:20 | Reagovat

Ale May  my to vime ale poremcat si mužeme a dekujeme zavyčerpavajeci odpoved

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama