Step Dad: Pride 6. část

29. května 2017 v 10:00 | May Darrellová

Step Dad: Pride



Život není lehký, když se rozvádíte, soudíte se o střídavou péči dítěte, do toho vám vaše kamarádka zařídí pěší túru a vy se v tom srpnovém parnu trmácíte po Nevadě. Ke všemu se pokoušíte zařídit si svůj nový byt v centru Kalifornie - a to všechno v srpnu, v duhovém měsíci.

Romantika, postupem cyklu slash 18+ a femslash 12+ Možný výskyt vulgárních slov, halucinogenní drogy, transsexualita



Přes nádhernou pláž Thornton State se linul hlasitý smích a řev mladých lidí, kteří oslavovali dnešní den. K oblakům se vznášel černý kouř z rozdělaného ohně, kterého si nikdo nevšímal. V zrnitém písku se odrážely plameny ohně a nejenom ony, ale také zářivý měsíc, který se vznášel nad hlavami ostatních účastníků, byl svědkem jejich dnešní noci. A nejenom, že byl svědkem několika lidí, kteří se bavili či tančili, ale také dvojice mužů, kteří seděli několik desítek metrů od ohně. Byli natolik vzdáleni od ostatních, že se již skrývali v černočerné tmě, ozářeni pouze měsícem a hvězdami.
Adrian měl obě ruce zabořené vedle těla do vyhřátého písku, do kterého celý den pražilo kalifornské slunce. Dávno již ztratil z výhledu Robertovu ozářenou tvář hvězdami a místo toho se raději zaměřil na šumění oceánů. Neviděl moc daleko, maximálně mohl díky měsíci vidět sem tam nějakou vlnku, která se mu zaleskla před očima. Poslouchal šplouchání oceánských vln a přitom se mu najednou začínaly potit dlaně. Celým svým tělem mohl cítit Robertovu přítomnost, jelikož seděl hned vedle něj a stačilo, aby jen natáhl ruku a dotkl se ho. V opilém mozečku se mu tak začínaly objevovat vzpomínky na jejich předchozí rozhovory či dokonce polibky. Jakoby se znovu ocitl v nevadské vesničce, kdy ho Robert zničehonic políbil, nebo když za ním následujícího dne utíkal na skalku, aby si s ním mohl promluvit. Jakoby kouzlem ucítil na své tváři jeho velkou dlaň, která mu přejížděla po líčku či sklouzávala k boku, aby si ho mohl přitáhnout k sobě. Dlaně se mu zpotily snad ještě víc a to ani nemluvil o oroseném čele. Mhouřil oči do oceánu, než z dálky uslyšel Robertův tichý hlas. Určitě ani netušil, o čem tu celou dobu přemýšlel. Hanbou by se musel propadnout, kdyby mu právě teď viděl Robert do hlavy.
Robert se s lehkým úsměvem díval na Adrianovu kolébající se postavu, než zvedl ruku a sevřel mu dlaň v písku. Hned na to se musel pousmát ještě víc, když k němu Adrian trhl hlavou a sklopil pohled k jejich spojení. Netušil, co se mu honilo hlavou, ale jelikož viděl jeho výraz v obličeji, za který nemohl jenom alkohol, tak se musel začít usmívat jako pitomec. "Nechci to nijak zveličovat, ale myslím, že jsi od Nevady začal docela pít, že? Vzpomínám si, jak jsi předtím říkal, že moc nepiješ. Není ti blbě?" díval se, jak hnědovlasý muž začal kroutit hlavou, "fajn, jsem rád, že ti není blbě, protože si nejsem jistej, zda bych mohl potom udělat tohle…" naklonil se nečekaně dopředu, až se nadzvedl v písku a zčistajasna Adriana políbil přímo na rty. V momentě, co se jejich rty dotkly, tak jím projel vzrušivý záchvěv, který jenom dokazoval, co k němu cítil. Drže ho stále jednou rukou za dlaň, druhou zvedl nahoru, aby si ho přitáhl za zátylek k sobě. Slyšel, jak mu Adrian vzdychl do rtů a jak se snažil posléze roztřeseně nadechnout, dokonce mohl pod doteky cítit, jak se mu začínal lehce chvět v náručí. Bylo mu jasné, že byl z něj Adrian nervózní a spíše, aby mu alkohol dodal odvahy, tak byl nejistý. Nadzvedl se ještě víc, až nyní klečel na kolenou a přitahoval si druhého, rozechvělého muže do svého objetí.
Adrian netušil, co to tady právě teď vyváděl. Snažil se myslet na svoji malou dcerku nebo na Jolettu, která by právě tohle všechno použila proti němu u soudu. Jenže místo toho, aby myslel na Shelly, tak se mu hlavou míhal obraz jenom na Roberta a… zatraceně! A na Robertovo pevné, žhnoucí tělo, které se k němu naléhavě tisklo. Docela dost dobře teď na vlastní kůži poznával, jaké to bylo, když muž po něčem tak vroucně toužil. Cítil, jak se Robertovy svaly napínaly a jak ho žádostivě líbal. I přes veškerý alkohol v krvi poznal, že po něm Robert opravdu toužil. Mohla to být jenom chvilková slabost, alkohol či veselí nad dnešním dnem, ale jak se mu už několikrát stihl svěřit se svými city, tak mu bylo jasné, že ho měl opravdu rád. Připadal si jako v omámení, jakoby to snad byl jenom sen, ze kterého se za několik málo minut probudí a na všechno bude matně vzpomínat. Nic z tohoto nebyl však sen, seděl tu na písčité pláži a nechával se už po několikáté líbat mužem.
Donutil se zvednout jednu ruku a položit ji na Robertovo rameno, aby ho mohl jemně odstrčit. Jenže Robert ho nepřestával líbat a on už pomalu ztrácel dech, proto jen do horoucího polibku zamumlal: "Potřebuju - potřebuju se nadechnout," slyšel, jak se černovlasý muž pobaveně zasmál a na moment se od něj odtáhl. Mhouřil tak oči do rozzářeného Robertova obličeje a netušil, co to tady dělal. Copak mu ještě před několika hodinami neříkal, jak si tohle nemohl dovolit, aby nepřišel o svoji dceru? A co to tady dělal - pravý opak! V duchu se začínal mírně děsit svých pocitů, když si čím dál víc uvědomoval, že ho Robert přitahoval. Nemyslel tím jenom chováním, rysy osobnosti či povahou, ale také po fyzické stránce. Měl opravdu krásné tělo, které měl pěkně vytrénované a opálené, až mu mohli jiní muži závidět. Jelikož mu dal Robert duhovou plachtu, kterou měl po celý den přehozenou na ramenou, tak tu teď před ním byl do půl pasu nahý. Dokonale tak mohl vidět souhru všech jeho bicepsů.
Robert se lehce zadýchaně usmíval, když se díval do Adrianovy tváře. "Omlouvám se, Adriane, ale na druhou stranu alespoň sám vidíš, jak moc mě přitahuješ. Mluvil jsem předtím pravdu a říkám ji i teď, když tvrdím, že se mi líbíš a že bych chtěl být s tebou…!"
Adrian lehce zakroutil hlavou. Teď se mohl zachovat rozumně, když ho Robert konečně nelíbal a on mohl uvažovat s chladnou hlavou. Dobře, sice měl pár procent alkoholu v krvi, ale přesto se cítil naprosto mimo, když ho Robert líbal. Přišlo mu, jako kdyby se vůbec nevrátili z Nevady. Jakoby stále byli uprostřed borovicových hájů či ve vyprahlé, kamenité pustině, kde si dělali celé dny společnost. Přesto však nemohl zapřít stále rozžhavený písek pod zadkem, šumění oceánu či halas lidí, kteří se od nich na několik metrů bavili.
"R - rozvádím se, Roberte," zamumlal nakonec Adrian, aniž by od černovlasého muže odtrhl pohled. Snažil se ho přimět k rozumu nebo alespoň aby si uvědomil, že teď byla pro něj přednější dcera než… než vlastní štěstí. Už jednou mu to řekl a možná pak zbaběle utekl, ale co mohl udělat jiného? Měl si mu vylít srdíčko a povědět mu, že ho přitahoval, ale bál se udělat jakýkoliv krok kupředu? Proboha, vždyť si už ani nebyl jist, zda se tolik bál o to, aby tohle jeho malé tajemství nezjistila Joletta nebo zda se bál sám o sebe? Co by na tohle řekli přátelé? Co by na to řekla Vera, když ještě před výletem odjížděl jako zcela obyčejný heterosexuální muž, který se rozváděl a najednou se vracel jako zviklaný, šestadvacetiletý chlap, který si nebyl jistý se svojí orientací? A do to Arleen, která měla na něj už od začátku výletu pitomé pohledy, které nechápal? Proboha! A co Shelly? Jak by jí pověděl, že si něco její tatínek začal s jiným mužem?
Robert si aktivně poposedl blíž k Adrianovi a znovu mu rychle přejel po tváři, aby ho tím ujistil, že to chápal. "Já vím, Adriane, já vím! Nemluvíš od začátku výletu o ničem jiném a věř mi, že na to nejde zapomenout. Vlastně bych lhal, kdybych řekl, že nejsem za to rád - protože bys byl svobodný a měl bych tě pro sebe!" vyhrkl hned na to, když spatřil jeho pohled, "přitahuješ mě, tak hrozně moc, že mě jenom ubijí být vedle tebe. Ale zase na druhou stranu, kdybych nebyl s tebou, tak je to daleko horší. Hned první den výletu ses mi zalíbil a postupem času jsem se do tebe opravdu zamiloval, ale to jsem si jenom myslel. Vzpomínáš si, jak jsme se společně bavili do noci na terase v ten poslední večer? Tak tehdy jsem se do tebe opravdu zamiloval. Když jsem tě tam viděl, jak ses rozpovídal o dceři, s jakou vášní jsi o ní mluvil a láskou… a já jsem si v tu chvíli pomyslel, jak moc bych byl šťastný, kdyby ses takhle bavil i o mě," znovu přejel konečky prsů po zarudlém líčku a netušil, zda byl Adrian červený díky alkoholu či tomu, co mu tady povídal.
Adrian těkal očima po Robertově obličeji a neměl zdání, co mu na to měl povědět. Alkohol se mu v krvi bouřil a jeho v té chvilce napadla pouze jediná věc. Co mu měl na tohle říct nebo snad udělat, než aby zničehonic vystartoval vpřed a tak jak ho políbil před tolika lidmi na průvodu, tak to udělal i nyní. Nyní to byl on, kdo se nadzvedl z písku, až měl zadek celý ulepený zrnitým smetím, ale nevěnoval tomu pozornost. Bylo mu to upřímně jedno. Vnímal jen Roberta, který stále seděl na místě a zcela automaticky ho objal v pase, když se mu posadil rozkročmo do klína. Nevnímal okolí a netušil tak, že se na něj nedaleko díval Felix, který se pouze potutelně usmíval. Objal Roberta křečovitě kolem krku, až si jeho hlavu přitáhl k sobě, načež ho líbal daleko náruživěji než předtím pod duhovou plachtou. Ochutnával mu znovu a znovu rty, které byly cítit po pivě a rumu a nemohl s tím přestat. Jako v omámení cítil, jak mu Robert sjel jednou rukou k zadku, který mu dlaní sem tak stiskl či prohnětl a on v tom momentě zcela nevědomky vzdychl.
Robert si Adriana přidržoval jednou rukou v pase, zatímco mu tou druhou sjel na zadeček, který jen stiskl. V té chvilce ucítil mezi prsty písek, a tak mu došlo, že musel být Adrian pěkně špinavý - a on také, když se tu válel. Nebylo to zrovna dvakrát dobré místo k mazlení, když se vám nezbedný písek všude lepil, ale jemu to bylo v tuhle chvíli jedno. Nemohl se Adriana nabažit a bál se, aby ho jakýmkoliv skutkem neodehnal pryč. Proto jen držel pěkně na místě a nechával se druhým mužem líbat, zatímco mu hnětl zadeček a laskal ho na obou půlkách.
Adrian po dlouhé době cítil, jak jím projíždělo vzrušení. Už si ani nepamatoval, kdy se naposledy miloval s Jolettou, protože to byla řádka několika dlouhých měsíců, a když posléze zjistil, že ho podváděla, tak o ní přestal mít jakýkoliv iluze. Nechtěl se s nikým o ni dělit a ona to samozřejmě brala, proto také došlo na rozvod. Byly však chvíle, kdy seděl sám doma ve svém bytě a měl chuť po něčích dotecích, ale aby si to dělal sám ve sprše nebo snad u porna, tak na to nikdy nebyl. Preferoval především vztahy a ne aby zaměstnával svoji pravou ruku, toho si užil dost v pubertě. Byl proto možná frustrovaný a až moc citlivý a když se ho Robert dotýkal nebo když ho líbal, tak to mělo svůj účinek. A že ten účinek byl až moc rychlý a zatraceně pozitivní. S prudkým vydechnutím se odtrhl od Robertových rtů a jen sklopil pohled dolů ke svému klínu, kde cítil svoji probouzející se erekci. Aniž by si to uvědomoval, tak zatínal prsty do Robertových ramenou a začínal si skousávat spodní ret.
Robert následoval Adrianův pohled, a když mu oči padly na mužův vzdouvající se klín, tak mu v tu chvíli zcela okamžitě vyschlo v krku. Musel by být snad svatý nebo naprostý idiot, aby mu v tu chvíli nedošlo, o co tady doopravdy šlo. V hlavě najednou pocítil, jak mu začínalo tepat vzrušením a představou, jak Adrian vypadal pod oblečením. Bál se cokoliv udělat, sice to byl prvně Adrian, kdo ho poprvé od výletu políbil a kdo tu na kom seděl, ale přeci jenom bylo tohle zcela něco jiného než pouhý polibek. Znovu hlasitě polkl, když si uvědomil Adrianovo vzrušení, které se k němu tlačilo skrz kraťasy, a jen v omámení zvedl pohled nahoru. Když spatřil, jak si druhý skousával dolní ret, až vypadal naprosto k pomilování a poulil na něj opilé oči, sevřel ho zničehonic silněji v pase a povalil ho pod sebe do písku. Čert aby vzal, zda budou ušpinění ještě víc. Byli tu spolu a sice byli od ostatních lidí jen na pár metrů, ale přesto tu měli zatím soukromí. Plameny ohně k nim nedosahovaly a oni byli tak schovaní ve tmě, maximálně ozářeni světlem hvězd či luny.
"Když si vzpomenu, jak jsem si předtím myslel, že jsem byl zamilovanej, …tak to nemá nic společného s tím, co právě teď prožívám," šeptal Robert do ticha šumění oceánu s jemným úsměvem na rtech, když sledoval Adrianův pohled, "nejraději bych byl s tebou, každý den a každou noc. Chtěl bych s tebou trávit večery a rána a… Mrzelo mě, jak jsme se poslední den výletu nepohodli. A když jsme se rozešli bez rozloučení a já netušil, jestli tě ještě někdy uvidím, tak mi to lámalo srdce. Když jsem tě nakonec dneska uviděl mezi všemi těmi lidmi, tak se ve mně probudila naděje, že… že to přeci jenom něco znamená. Takový znamení z hůry, víš?" pousmál se ještě víc a přitom to byl nyní on, kdo komu seděl obkročmo v klíně. Cítil pod sebou Adrianovu erekci, která se mu tlačila do vnitřního stehna a on ji nemohl ani za boha ignorovat. Musel něco udělat a možná jen využíval mužovy opilosti a oslabenosti, ale nemohl toho právě teď nechat. Kdyby se mu alespoň Adrian bránil nebo něco řekl, ale on pouze jen ležel pod ním a poslouchal ho, jak se tu snažil něco blábolit. Sjel prsty po pohublejší hrudi, až se dostal k lemu od kraťasů. Díval se přitom stále do lehce zastřeného obličeje alkoholem, a když viděl, jak se Adrian k ničemu neměl, tak ze sebe opět něco ztěžka vysoukal.
"Vím, že se rozvádíš, Adriane, a je mi jasné, že se bojíš o svoji dceru, ale nemyslíš, že si i ty zasloužíš někoho, kdo tě bude milovat a hýčkat si tě? To, že se rozvádíš, přeci neznamená, že zanevřeš na všechno ostatní… a to ani nemluvím o tom, jaká by to byla škoda. Líbíš se mi," snižoval se mu hlas, až jen k hnědovlasému muži vzrušením šeptal, "moc se mi líbíš. A cítím, že to máš stejně - přitahuju tě," odhodlal se nakonec k tomu, aby dlaní přejel po vyboulenině, která se stále schovávala v kraťasech.
Adrian se v tu chvíli zničehonic prohnul. Chytil Robertovu ruku do své, ale nijak ji nemačkal a ani ho nenutil k tomu, aby přestal. Právě naopak, jen mu ji držel, zatímco mu černovlasý přejížděl po vzrušení, které se mu ukrývalo pod kalhoty a ani si neuvědomoval, že by měl cítit alespoň krapet studu, když se tu tak vzrušil díky jinému muži. Alkohol však nakonec jen dělal své a on se stále skousnutým spodním rtem ze sebe namáhavě a lehce udýchaně vyžbleptl: "Nechci - nechci mít jen někoho, abych nebyl sám, R - Roberte. Nejsem ten typ, co - co…"
Robert z Adriana sesedl a jen si k němu lehl bokem, aby se tak mohl dostat lépe k jeho klínu. Zapíral se loktem v písku, zatímco mu začínal rozepínat knoflíček a následně zip. Jakoby se všechno kolem něj zesílilo; rozepínání zipu, Adrianův trhavý dech či narážení vln do zrnitého písku, které končilo tak dva metry od nich. Kdyby byli jen o něco níž, tak by je už omývala slaná voda. "Já vím, já také ne. Měl jsem se ženit, ale to ti Arleen přeci už řekla, že?" upíral pohled do hnědých, lehce rozšířených (avšak stále opilých) očí a přitom již dávno stačil kraťasy rozepnout, "ani bych si nedovedl představit, jak jsi zrovna s někým jenom proto, abys nebyl náhodou sám. Možná se teď chceš vyhnout bolesti, proto si nikoho nehledáš, ale tím se vyhneš i lásce," sklonil se hlavou níž, až ho opět políbil. Když se jejich polibky stávaly hladovější a naléhavější, využil Adrianovy nepozornosti a zejména rozptýlenosti a vjel mu konečně rukou pod boxerky. Ve chvíli, kdy obejmul dlaní celou chloubu, Adrian mu vzdychl tužebně do úst. A pak znovu a znovu a znovu. Tak, jak ho zpracovával, tak mu slastně sténal do polibků a on jen v duchu začínal vrnět blahem. Byl z něj naprosto hotový a sám měl co dělat, aby si také neulevil, ale v první řadě chtěl pomoci Adrianovi. Snad aby mu tak ukázal, že věděl, o čem celou dobu mluvil a také proto, aby mu ukázal, jak by to mezi nimi mohlo být krásné.
A že to bylo krásné. Zatraceně krásné. Adrianovy steny k němu doznívaly jako rajská hudba, která se v intervalech stále stupňovala a doháněla ho k větší aktivnosti. Zpracovával ho čím dál rychleji, když slyšel, jak se Adrian již dostával pomalu na vrchol. Bylo to možná teď nevhodné, aby myslel na něco takového, ale vypadalo to, jakoby Adrian už dlouho nikoho neměl. Byl ještě tak mladý, a přesto byl již ženatý s ženou, která si stihla najít někoho jiného. Nemohl uvěřit, jak někoho takového mohla podvádět? Ta žena musela být blázen, když Adriana opustila a nechtěla s ním mít nic společného.
Adrian naprosto ve všem selhával. Nestíhal sledovat, co se tady dělo a ani se nemohl donutit k tomu, aby s tím přestal. Kroutil se pod Robertovým pevným tělem v písku, až se mu ten sajrajt dostával i do hnědých vlasů. Momentálně si to ale vůbec neuvědomoval, místo toho vnímal jen mužovy polibky, ruku ve svém klíně, která mu dělala dobře a druhá, která mu přejížděl pod černým tílkem. "R - Roberte," zamumlal vzrušeně do polibků a neuvědomoval si, jak se mu i tak nervozitou třásl hlas, "tohle - tohle je… tohle… ahh…" nedokázal vdechnout ani potřebný kyslík či donutit svým mluvením, aby ho Robert přestal líbat, natož aby dořekl to, co chtěl. Zvedl ruku, aby Roberta opět objal kolem krku, a když si ho křečovitě přitáhl k sobě, tak tou druhou stále držel tu Robertovu, která ho zpracovávala.
"Krásné, chceš říct?" usmíval se Robert jako sluníčko, když Adriana přestal na moment líbat a sledoval výrazy v jeho obličeji. Nedokázal ani slovy popsat, jak si užíval Adrianovu společnost. Kolikrát si tohle během nevadských večerů představoval? Kolikrát se díval, jak Adrian vedle něj tvrdě spal, zatímco se k němu tiskl v jednom spacáku? A když si vzpomněl na jejich poslední noc, když se vzbudil do slunečného rána celý vzrušený, tak si tím myslel, že Adriana musel v té chvilce šokovat. Teď byl však tady, Arleenin kamarád pod ním ležel frustrovaný, zcela jasně nadržený a v očích mu bylo vidět, jak prahl po jeho dotecích. Kdyby jenom tak nebyl opilý a kdyby si uvědomoval, co dělal… stalo by se to i tak? Odehrávalo by se tohle, kdyby Adrian tolik nepil?
Nepřestával pohybovat se svojí rukou a tím Adriana stále uspokojoval. Sluneční brýle, které měl na hlavě, mu náhle sjely po vlasech dolů a zapadly vedle něj do písku. Nevěnoval tomu však pozornost, místo toho sjel očima ke chloubě, která mu zajížděla čím dál častěji do dlaně, a on si musel opět skousnout ret. Toužil Adriana ochutnat, přejet mu po celé délce jazykem a pak ho následně vsát, ale bál se, jak by na tohle zareagoval. Už tak bylo pro něj až moc nepředstavitelné, co se tu odehrávalo a nechtěl toho hned zneužívat. Zvedl pohled opět nahoru, když uslyšel, jak sebou začal hnědovlasý v písku škubat a napínat se. Nechal si drtit ruku a zátylek, zatímco téměř s touhou sledoval, jak se Adrian blížil k vrcholu. "Doufám, že toho později nebudeš litovat," zašeptal si spíše jenom sám pro sebe.
Adrian se kroutil jako žížala, na moment stočil hlavu na stranu, aby se zadíval do dálky na ostatní lidi. Když se jen ujistil, že byli opravdu dál a snad je ani nemohli ve tmě vidět, tak se vrátil zpět do tváře černovlasého muže. Nahýbal se nad ním jako nějaký bůh, v zelených očích mu jiskřila zářivá světýlka, ve kterých snad viděl i přítomnost hvězd a v roztaženém, nádherném úsměvu viděl zase touhu ho políbit. Drtil mu nyní ruku, když ho Robert dostával pomalu na vrchol a přitom se sám šponoval nahoru, aby ho mohl políbit. Vjel mu druhou rukou do černých vlasů, které silně stiskl a vpil se mu do úst. Cítil, jak ho na oholených tvářích škrabalo Robertovo strniště, ale nevěnoval tomu tolik pozornosti. Momentálně se dostával do extáze, o které by si nikdy nepomyslel, že by se do ní dostal díky muži. A nejenom tak ledajakému, neznámému muži, ale rovnou bratranci od kamarádky. Slast, kterou cítil, byla pro něj už k nevydržení. Počítal každou sekundu, kdy vybuchne jako chrlící sopka žhavou lávu a ono se opravdu tak stalo. Jistojistě by vykřikl nahlas, až by se každý musel podivit, co tu vyváděli, kdyby se s Robertem opět nepolíbili a on mu tak nevykřikl do horkých rtů. Několikrát sebou zaškubal a jasně mohl cítit, jak zaneřádil nejenom sám sebe, ale také Robertovu ruku.
Proplétal s Robertem svůj jazyk, přičemž měl okolí úst doslova oslintané, když zdálky uslyšel, jak na ně Felix něco volal. Jenom sebou trhl a s lehce rozšířenýma, stále ještě opilýma očima se zadíval směrem, odkud k nim Robertův kamarád přicházel. Nevšiml si tak, jak se Robert od něj odtrhl a posadil se zpět do písku, načež se začal rychle zvedat na nohy a pomáhat i jemu. Nestihl ani nic říct, když ho druhý muž přerušil.
Robert jen tiše zaklel, Felix taky mohl být od té lásky a nechat jim trochu toho soukromí, když ho neustále uháněl, aby byl s Adrianem. A když se mu to konečně podařilo, tak je musel zase neustále otravovat a být jim za prdelí. Sjel pohledem do míst, odkud na něj kamarád mával a jasně si mohl v duchu představit, jak se musel celou cestu usmívat. Bylo mu jasné, že by na nich poznal, co se tu stalo nebo alespoň by mu přišlo zvláštní, proč byl Adrian tak zadýchaný, červený a… a proč měl stále ještě odhalené partie? Měli by se odsud někam zdekovat, aby unikli zvědavým očím a zvlášť Felixovým blbým otázkám. Sjel očima zpět k Adrianovi, který jen sledoval blížícího se Felixe a netušil, co měl dělat, proto to vzal do vlastních rukou. Popadl ho a za ruku ho táhl směrem k vodě. Museli se několikrát zastavit, jelikož málem Adrian slítl do písku, jak se mu nohy pořád ještě z opilosti pletly.
"Musíš - musíš tak pospíchat?" vypadlo nakonec z Adriana. Připadalo mu, že se vůbec nestačil uklidnit, stále byl ještě dost zmatený a zadýchaný z prožitého orgasmu a Robertových doteků či polibků a teď už zase někam pospíchal. "Kam - kam to vlastně utíkáme?"
Robert se na Adriana podíval jen krátce přes rameno, načež pověděl: "Jdeme se vykoupat. Musíme z tebe dostat tu opilost… a také sperma," nevšiml si, jak se na to konto Adrian zatvářil, "a mimoto nechci, aby nás takhle Felix viděl - nebo spíš tebe. Znáš ho, hned by to začal řešit a ani bych se nedivil, kdyby nám už plánoval svatbu."
Adrian překvapeně zamrkal, načež když se dostal chodidly do studené vody, která mu je olizovala až po kotníky, tak překvapeně jen zvedl hlavu nahoru a zadíval se do Robertové tváře: "Svatbu?" Na půl ucha poslouchal, jak Robertovi Felix nepřál vztah s bývalým přítelem, kterého si měl brát, ale jeho si prý oblíbil. Povídal mu, jak ho celý výlet uháněl, aby si s ním šel promluvit nebo jak ho popichoval. Přišlo mu to teď tak docela podivné, všechny ty obličeje či řeči, které na něj měla za zády buď Arleen nebo Felix, ale nyní je už chápal. A stačilo jenom říct pravdu - říct, že byl do něj Robert zamilovaný a že se je ti dva snažili dát dohromady. Bože, buď to bylo alkoholem, nebo si teď opravdu připadal jako hlupák. Ne, nemohl za to alkohol, protože si tak přišel už od té doby, co mu řekla Arleen pravdu. Myslí se mu prohnala představa, kdyby si snad někdy Roberta vzal za muže. Byla to taková ta hloupá představa, kdy byl oblečený v šatech nevěsty a celý natěšený čekal před oltářem. Nikdy ho ani nenapadlo takhle přemýšlet, vždyť byl doteď ve svazku se ženou a nikdy ani nepomyslel na opačné pohlaví.
Sjel po očku k černovlasému, svalnatému muži, který si najednou začal svlékat kraťasy, které měl jako jediné na sobě. Jasně tak mohl vidět v záři měsíce, že nebyl jediný vzrušený. Tedy, on už díky Robertovi nebyl vzrušený, ale… ale rozhodně se mu nezdálo to, co viděl. Copak se vzrušil tím, jak ho tady… jak ho tady sám uspokojoval? Nejenom při představě, že ho měl Robert tu čest vidět polonahého a tím pádem i zranitelného, ale také, že mu pomohl v tak choulostivé věci, tak najednou zrudl jako krvavý měsíc. Možná mu ještě tak naplno nedocházelo, že se sám vzrušil jen při Robertových polibcích a že měl právě první zkušenost s jiným mužem a byl za to rád. Už teď mu bylo jasné, že až vystřízliví, tak se nebude moct Robertovi podívat ani do očí. A Veře s Arleen už tuplem ne. Jak by se Robert však neměl vzrušit, když byl do něj zamilovaný a toužil po něm jako každý jiný muž po krásné ženě? Copak to bylo pro něj ještě něco nového a nemyslitelného? Líbím se mu, sám mi řekl, že ho přitahuju, tak je přeci jasné, že se vzrušil. Ramena mu najednou o něco poklesla níž a jen s pootevřenou pusou sledoval, jak si ze sebe druhý stáhl i těsné boxerky a odhodil je pryč. Tak vedle něj stál jenom tak, jak ho Pán bůh stvořil, oslněný nejenom hvězdami, ale také zářivým měsícem. Nemohl pochopit, jak by někdo mohl takového muže podvést nebo si ho nechtít vzít? Tím by ho samozřejmě ani nenapadlo, aby si ho sám vzal, jenom… jenom…
Robert sjel očima zpět k Adrianovi, který stále postával vedle něj bez hnutí a jenom na něj zíral. Musel se tomu pohledu pousmát. Věděl o sobě, jak vypadal a i když nebyl nijak domýšlivý, tak mu bylo jasné, jak na něj jiní lidé reagovali. Bylo mu to však jedno až do chvíle, kdy mohl v Adrianových očích vidět zájem. Natočil se proto zcela obnažený k druhému muži a přistoupil nepatrně vpřed. "Chceš pomoct z toho oblečení nebo to zvládneš sám?" zeptal se zcela neškodně, ale když sebou jenom Adrian trhl a začal si neohrabaně ze sebe sundávat černé tílko, tak to byl nyní on, kdo koho upřeně pozoroval. Viděl, jak z útlých ramen do mokrého písku sjela duchová plachta, kterou po celý den nosil a posléze i tílko. Nakonec se ten kluk zaměřil na kraťasy, které měl stejně už rozepnuté z předchozí akce, proto si je jenom stáhl dolů a… víc se nedělo. Partie měl schované pod spodním prádlem, které si nechtěl dát evidentně dolů. Nic na to však neříkal, jen nakonec kývl hlavou směrem k vodě, chytil ho nečekaně za ruku a rozešel se rychlým krokem k oceánu.
"Věř mi, že za námi Felix nepoběží, nebude riskovat, že se mu smázne make-up," uchechtl se Robert, načež jen rychle zalétl k Felixovi, který již stepoval na místě, kde tak tak končila voda a vlnky tak na něj nemohly. Bylo mu jasné, že by za nimi nešel, aby se mu náhodou neponičil účes nebo make-up. Stočil pohled zpět před sebe, když už s Adrianem byli po pás ve vodě a tím pádem od Felixe opět dál.
Felix se usmíval celou dobu jako sluníčko, zvlášť když ty dvě hrdličky pozoroval už nějakou dobu zdálky. Musel by být hloupý, aby mu nedošlo, co tam společně vyváděli a proto se právě culil ještě víc. Neřekl by, že by Robert Adriana přinutil k něčemu takovému, aby ho… Božínku! Ani to nemohl vyslovit nahlas, maximálně si to tak jenom pomyslet. Nebo že by snad ani Adriana k ničemu nenutil? Bylo jasné, že byl ten kluk chudák opilý a opravdu to dnešního večera přehnal, takže to dělal ze své vlastní iniciativy? Však matně viděl, jak po Robertovi vystartoval a posadil se mu na klín, když ho líbal. Nechal jim proto chvilku a vrátil se zpět za přáteli, ale Arleen do něj neustále hustila, kde ti dva byli a kam se ztratili, až se byl nucen k nim vrátit a povědět jim, že by se možná k nim měli přidat a tohle svoje techtle mechtle nechat na později. I když byli na několik metrů od nich, tak stále nebyli sami a docela se divil, že Robert dělal něco takového na veřejnosti.
Když se k nim konečně přiblížil tak, že s úlevou mohl říct, že skončili se vším, čeho by nemusel být svědkem, tak s úsměvem od ucha k uchu řekl: "Arleen vás všude hledá. Snažil jsem se jí zdržovat, co to šlo, Robe, ale měli byste se asi vrátit k ohni." Jenže místo toho, aby si ti dva dali říct, tak mu začali utíkat a jako malé děti se vydali do vody. Kam samozřejmě nemohl, aby si neponičil pěkné šatky, nafoukané vlasy do perfektního účesu a zejména make-up. Voda pro něj byla tabu a Robert to musel vědět, jinak by Adriana netáhl zrovna tím směrem. "Robe, chováš se jako dítě! Zatraceně, co mám Arleen říct, když do mě neustále hustí, kde vy dva jste? Alespoň jsi mohl být chlap a nechat si to na později!" křičel směrem do nočního šumění oceánu a bylo mu jasné, že ho Robert vůbec neslyšel. A Adrian? Ten měl tak práci sám se sebou, než aby ještě poslouchal jeho. Mával tady na břehu se svojí kabelkou a přitom se snažil zaujmout kamarádovu pozornost, i když věděl, že to bylo k ničemu. Než se však stačil nadít, tak nedaleko sebe uslyšel smích a řev, jak se i ostatní lidi rozeběhli do vody. Zřejmě museli vidět Adriana s Robertem, a tak napodobili jejich čin. Přes tvář se mu tak přehnal jemný úšklebek. Jestli si Robert myslel, že bude s Adrianem sám, tak se zjevně spletl.
Robert chvilku šlapal vodu a sem tam vyplivl z úst slanou břečku, která se mu dostala nečekaně dovnitř. Mžoural na Felixe očima, který na něj mával a něco na něj hulákal, ale on ho přes hlasitý šum vody nemohl slyšet. Stočil svůj zrak na Adriana, který se na malou chvilku potopil pod vodu a zase vyjel nad hladinu. Tak měl nyní mokré vlasy, které mu splihly kolem rudého obličeje. Udělal pár temp k němu a jednou rukou mu přejel po krásném obličeji, načež se na něj pousmál. "Jak ti je?" nemyslel tím ani tak jeho opilý stav jako spíše ten emoční. Přeci jenom měl plnou hlavu prožitků, kdy mu ještě před několika minutami udělal dobře. A popravdě, vidět Adriana, jak se pod ním kroutil slastí a následně se mu křivila tvář v orgasmu, bylo něco krásného a zamrzelo by ho, kdyby si ho tím od sebe akorát odehnal. Přeci jenom nebyl ten, kdo byl jako první vzrušený a na druhou stranu, pokud by byl Adrian proti, tak ho měl zastavit nebo mu alespoň říct, že si to nepřál.
Adrian celou dobu šlapal vodu. Několikrát se rychle potopil, aby si zchladil i horkou hlavu, načež ji jen zakláněl dozadu. Chladné vlnky do něj narážely a houpaly s ním. Po celém dni, kdy se trmácel s průvodem přes půl města Daly a následně kdy s Verou pil na baru jeden koktejl za druhým a do toho nějaké panáky, tak mu chladná voda prospěla a zejména ho probrala. Pořád byl sice opilejší a bylo mu to vidět i ve tváři, ale nebyl tak na šrot, jako když ho táhli z baru. Při oné vzpomínce se jenom začervenal, ale to bylo ještě nic proti tomu, když si vzpomněl na slet událostí, které se staly následně potom. Na Robertovu otázku jen sebou trhl, načež sklouzl pohledem k černovlasému muži, který… který ho ještě před několika minutami uspokojoval. Uspokojoval. Tolik dlouhých měsíců už necítil teplo své ženy nebo kterékoliv jiné, až se nakonec opil a nechal Arleenina bratrance, aby… aby ho… Tvář mu musela ve vodě přímo žhnout rudě, proto se jen na další sekundu potopil pod hladinu, a když vyplaval opět na povrch, tak se ze sebe snažil střízlivě dostat: "Jsem - jsem v pohodě. Nikdy - nikdy mi vlastně ani nebylo líp. Až na to, že se mi motá hlava, žaludek mám jako na vodě, ale nevím, jestli je to jenom chlastem nebo i těmi vlnami," pověděl nakonec pravdivě.
Robert se pobaveně pousmál, načež jen rychle zalétl pohledem do míst, kde se od břehu ozýval smích a hukot ostatních lidí. Tak zjevně tu moc dlouho sami nebudou. Něco to však mělo do sebe, jemu studená voda pomohla od vzrušení a Adrian alespoň trochu vystřízlivěl. Sice se nedozvěděl nic o tom, co tady společně před chvilkou prováděli, ale možná se k tomu Adrian jenom nechtěl raději vyjadřovat. Prozatím. "Myslím, že to bude obojím," odpověděl nakonec, "měl bys přestat tolik pít, nesluší ti to. Zvlášť když tě pak táhnu městem na pláž - nechápej mě špatně, ne že by mi to nevadilo, ale chápeš, kazí to tvému šarmu," zasmál se nakonec tiše, když na něj Adrian zamračeně a snad i uraženě chrstl vodu. Proto se rychle potopil, doplaval až k němu a stáhl ho pod vodu. Jednou rukou ho drže v pase, druhou zavítal nahoru. Přejel tak po krásné hrudi, která se mu ještě před několika minutami chvěla vzrušením a když konečně spočinul na Adrianově zátylku, tak si ho přitáhl k sobě. Stačili však sotva na sekundu spojit své rty, když ho byl nucen pustit. Držel ho však stále ještě za pas, když se u nich objevila zčistajasna Arleen, Vera a mladík, kterého se neustále viděl dnešního dne motat kolem Adriana. Všiml si Arleenina obličeje a v tu ránu pochopil, že nemohla přehlédnout jejich sblížení.
Raději toho kluka pustil, aby nebyli terčem drbů (i když i tak budou) a vyplaval s ním zpět nad hladinu. "Nebyli jste náhodou na souši? Myslel jsem, že do hloubky nerada chodíš," díval se do Arleenina obličeje, který vypadal snad ještě opilejší, než když ji viděl naposledy. A sotva, co na něj vzápětí promluvila, tak se mu tím jeho dedukce potvrdila.
Arleen se uchechtla při vzpomínce, jak se Robert k Adrianovi měl a teď tu před nimi dělal, jakoby se nic nestalo. Možná až naštvaně šlapala vodu, aby neklesla pod hladinu a nebyla si tak ani jista, proč se v ní tak vzdmul hněv. Snad proto, že se mezi bratrancem a Adrianem odehrávalo něco víc, než to co jí oba dva povídali a ještě z ní tady dělali pitomce? "Kdo to říkal? Náááhodou miluju, když se můůůžu jít osvěžit. Není nic krásného na tom, než se jít nahá při měsíčku vykoupat!"
Robertovi se náhle rozšířily oči, když Arleen poslouchal. "Seš nahá?"
Rudovlasá žena se začala tiše pochechtávat, načež jen zašmátrala nožkou proti sobě, až se dotkla bratrance přesně tam, kde snad ani nechtěla. Ale když se už stalo, tak jen viděla, jak se Robert napnul a udělal tempo dozadu, aby byl od ní dál. Proto to nevydržela a začala se smát nahlas. "Myslím - myslím, že nejsem jediná, kdo tu je víc nahej, než oblečenej. Ztratili jste se bůhví kam, několikrát jsem se snažila dostat z Felixe, kde jste, ale nechtěl mi to říct, pitomec jeden," utrousila si sama pro sebe, "kde jste ksakru byli?!" vyjela nakonec na chudáka Adriana, který jen mlčel, a ona si v té tmě nemohla všimnout poněkud rudého obličeje, který svítil na dálku, "myslela jsem, že se zřídíme společně a ne že mě necháš ve štychu, Josiahu, a budeš se někde miliskovat s mým bratrancem!"
Adrian jen rychle zatěkal očima k Robertovi, který musel jeho pohled nejenom zachytit, ale také vycítit. Sám ani netušil, jak se mohl z pouhého polibku tak náhle vzrušit a pak dokonce nic nenamítat, když ho Robert začal svlékat a následně ho uspokojovat. Musel se dočista zbláznit, když ho nechal, aby to udělal. Přeci jenom věděl, že byl do něj zamilovaný a že… že to bylo naprosto normální, když se vám někdo líbil - takže to potom znamenalo, že toho jenom využil? Využil Robertových citů k němu pro své vlastní potřeby? Ne, přeci by nedokázal pro své potěšení využít jiného muže. Nikdy takový nebyl a… Panebože! Teď když se tak díval na Joa, kterého celý den odmítal, tak si připadal jako naprostý pokrytec. Nejraději by vrátil čas zpět, aby byl znovu v baru, ale tentokrát by tolik nepil, aby nemusel odejít na pláž. Nic z toho by se tak nestalo. Na jednu stranu Robertovi tvrdil, jak mu nemohl dát šanci a pak se na tu druhou stranu opil a dával mu akorát naděje. Na malou sekundu si skousl spodní ret při představě, jak se díky Robertovi cítil. Jak ho ten muž dokázal svými slovy tak oslabit, až sám netušil, co vlastně dělal.
Vždyť to byl on, kdo se vším začal. To on po Arleenině bratranci vyjel - a tím nemyslel jenom ten zatracený průvod, ale také teď na pláži. Pokud měl někdo říct ne, tak to byl on, ale on v té chvíli selhal a ani nechtěl vědět, co si právě teď Robert o něm myslel. Měl ho snad za pokrytce, když tvrdil jedno a dělal druhý nebo snad za chlápka, který jen druhý využil? Nebo snad za někoho, kdo si rád vyhodí z kopýtka a pak na všechno zapomene? Ne, snad ho musel Robert za tu chvilku poznat a musel vědět, že takový nebyl. Připadalo mu, že Joe přesně věděl, co se mezi ním a Robertem stalo a Vera… ta nemohla být také daleko od pravdy. Připadal si, jakoby měl velkým, tučným písmem na čele napsané: Nechal jsem se uspokojit mužem. Možná mu mělo být z toho špatně nebo se alespoň cítit zhnuseně, ale on cítil až podivné mravenčení po celém těle. I přes alkohol v krvi si pamatoval Robertovy doteky, polibky či ruku ve svém klíně. Bože, tak dlouho se ho nikdo nedotkl a on teď tady snil o kamarádčině bratranci? Musel se dočista zbláznit!
Arleen měla raději mlčet a neříkat mu o Robertových pocitech, protože se mu zdálo, že nad tím mužem jen přemýšlel víc a víc. A nejenom, že o něm přemýšlel, ale také dělal věci, které by za normálních okolností ani neudělal; nikdy by jiného muže nepolíbil (natož sám od sebe) a už vůbec by ho nenechal, aby ho uspokojil na písčité pláži, kde je mohl každý vidět. Musel mlčet opravdu dlouho, jelikož to byl právě Robert, který ho zachránil a jen něco Arleen odsekl.


 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Romana Romana | 29. května 2017 v 10:47 | Reagovat

Další skvělý díl. Děkuji😄😊

2 Michiko Michiko | 29. května 2017 v 13:35 | Reagovat

Juhuuuuuuu, to je twk dokonalé. Milujunje. Ale Arleen je pěkně otravná teda :D

3 Marcela Marcela | 29. května 2017 v 16:08 | Reagovat

Arleen by si mela zamest pred vladtnim prahem a konecne mu dat pokoj. Jak maji mit klid, kdyz porad prudi? To je ale kamaradka za vsechny prachy.

4 Anita Anita | 4. června 2017 v 11:38 | Reagovat

Uz se moc těším na nový díl. :-) moc se mi tahle povídka líbí a jsem ráda, že se konečně něco mezi Adrianem a Robertem stalo. Přeci jenom  je to něco víc,  než jen polibek. :D napinas nás, ale chápu,  že je Těžké při práci psát. O_O

5 oxi oxi | 4. června 2017 v 16:09 | Reagovat

Yes,yes,yes......moc pekne

6 Michiko Michiko | 10. června 2017 v 11:15 | Reagovat

Ahoji, doufam že jsi v pořádku :) dlouho si nic nepřidala, tak snad jsi jen zaneprázdněná. Měj se pěkně 😗😗😗

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama