Vánoční čas: Den svatého Valentýna 5. část

13. května 2017 v 10:00 | May Darrellová

Vánoční čas: Den svatého Valentýna


Přijela vám na Vánoce vaše dcera ze školy a přivezla s sebou i svého snoubence s kamarádem - to jste možná přežili, ale když si s nimi rozumíte víc, než se svým vlastním dítětem, tak to nemusíte vzít s takovým klidem, jak by se od vás očekávalo.
Štědrý den se Silvestrem za vámi a vás čekají Tři králové, Valentýn… a Velikonoce?
Česká povídka z prostředí Prahy a okolí, vánoční čas, homosexualita, postupem slash 18+



Jan měl pocit, že by nejraději do něčeho pořádně bouchl, aby dal průchod svým bouřlivým emocím. Připadal si jako zahnaný do kouta a myslí se mu proháněly obrazy buď na krásnou, zrzavou Soňu nebo na blonďatého, drzého mladíka. Pokud by to nevypadalo blbě a lidé by se na něj nedívali jako na blázna, tak by si nejraději začal rvát vlasy. Připadal si ztracený a jakoby byl stále ještě zavřený v kanceláři Chapeau Rouge a nechával si Markem promlouvat do duše. Ach ano, tím Markem, který byl jeho kamarád a kterého ještě před chvilkou líbal, div že ho nezadusil svým jazykem. Znali se spolu několik let, chodili spolu na vysokou a ledasco spolu zažili. Dělilo je sice od sebe pár let, kdy po vysoké odjel do zahraničí, zatímco Marek zůstal tady a pomalu chystal s Nelou svatbu, ale když se o pár měsíců vrátil zpět, tak se nic mezi nimi nezměnilo. Všechno bylo jako při starém a pořád byli nejlepší přátelé, kteří si nakonec koupili pražský klub na Jakubské. Celková historie klubu se hnala dál až do roku 1335, kdy celkovou výstavbu domu začal český král Jan Lucemburský. Klub si tak prošel mnoha majiteli a změnami, až na přelomu 17. - 18. století padl do rukou císařskému hejtmanovi Petru Štupartovi, po kterém také nesl název U Štupartů. V současnosti měl klub mimo baru v přízemí ještě dvě podzemní patra, kdy první bylo věnováno taneční muzice a jak zahraničním, tak domácím DJ´s a druhé patro bylo zejména pro živou muziku.
Jan ani nepočítal, kolikrát přesně s Markem zažili finanční pád, protože byla doba, kdy jim klub nevynášel a oni do něj museli investovat ze svých soukromých zdrojů. Nakonec to však ustáli a pamatoval si, že to řádně zapili, když začali opět vydělávat. Když nad tím tak přemýšlel, tak si byli neustále s Markem po boku a vždy byli na telefonu, když se něco dělo. Byli si vzájemnou oporou a nikdy se nenechali na holičkách - jak v pracovním, tak soukromém životě. A teď tomu nebylo jinak. Věděl, že to bylo Markovi nepříjemné, ale i přes to se mu snažil poradit, co by měl udělat v případě své ženy a Lukáše. Ten kluk ho iritoval a doháněl ho jasně k nepříčetnosti pokaždé, když ho viděl u sebe doma. A to ani nemluvil o tom, když byl svědkem toho, jak vycházel z Věrčina pokoje. Neustále si musel dokola přehrávat, co mu Marek stačil v kanceláři říct. Byla pravda, že ho ten kluk přitahoval, vždyť i dnešní ráno, co s ním měl menší dostaveníčko v kuchyni, byl nadržený jako stepní koza. Tohle se mu už dlouho nestalo, se Soňou probíhalo vždy všechno s takovým klidem a harmonií, ale s Lukášem…
"Je to o tom, koho máš rád a s kým je ti dobře, s kým se rád probouzíš nebo s kým jdeš večer spát. Kdo tě umí rozesmát, rozplakat nebo naštvat. Kdo o tobě ví první poslední, a přesto tě miluje takového, jaký jsi. Musíš vědět, na koho se těšíš domů a ke komu by ses chtěl v noci tulit," slyšel Jan v hlavě Markův smutný hlas, který se mu snažil poradit. Svíral křečovitě volant, zatímco si to šinul autem po Rybné, přímo kolem Roxy baru na hlavní Revoluční, odkud by se Štefánikovým mostem dostal do Prahy 7. Pořádně ani nevnímal světelné křižovatky, na kterých musel zastavovat na červenou. Tím pádem se ubíral ještě do větších myšlenkových pochodů, kdy před sebou neviděl jenom dlouhodobý vztah se Soňou, ale také Lukáše. Připadal si zmatenější, než kdy jindy a čím blíž byl ke svému domku, tím víc by to nejraději otočil čelem vzad. Dávno se již setmělo a všude se snesl nádherný, noční opar, díky kterému musel mít Jan rozsvícená přední světla. Marek odešel domů kolem deváté a on to zabalil krátce po něm. Měli se Soňou ještě zamluvenou romantickou večeři, na kterou se chtěl dostavit včas a přitom doufal, že zapomene na dnešní ráno.
Projel kolem Letenských a Chotkových sadů, které ležely u M. Horákové, a zajel na vedlejší silnici Střešovickou. Do několika minutek se tak ocitl doma na své příjezdové cestě, kde zaparkoval a pak s těžkým srdcem se díval nahoru do prvního patra, kde viděl rozsvícené světlo. Podle všeho v něm musela svítit právě Soňa, jelikož tohle byla jejich ložnice… a když se tak díval po zbytku domu, tak nikde jinde rozsvícené světlo neviděl. Tudíž že by Věrka nebyla doma? Zachrastil klíčky v dlaních, než s hlasitým polknutím vešel do svého domu. Nejraději by opět nasedl do auta a odjel kamsi… kamsi pryč. Třeba za Markem. Ne, u něj doma by byl asi těžko vítaný, jelikož byl určitě právě se Šimonem a věnovali se něčemu daleko příjemnějšímu.
Vjel si do hnědých vlasů, za které se nepatrně zatahal a pak vstoupil do chodby. Zabouchl za sebou dveře a poté, co odložil klíčky i s mobilem na menší stoleček, který stál nedaleko dveří a na kterém byla i váza s květinou, tak se rozešel do vně domu. Připadal si tu zcela nečekaně jako host - jako nezvaný host. Když procházel kolem kuchyně, na moment se musel zastavit, přičemž pohlédl do míst kuchyňské linky, kde si dnešního rána s Lukášem užívali. Myslí se mu protnul obraz, jak si toho kluka nadzvedával nahoru a jak se mu rval mezi nohy, zatímco mu Lukáš vjel do boxerek rukou a začínal ho se slastným vzdycháním zpracovávat. Musel uznat, že byl opravdu na svůj mladý věk zkušený a věděl, jak měl rozpálit chlapa, ale on nechtěl být jeden z nich. Jasně si vzpomínal, jak mu Marek v kanceláři vykládal, aby se nenechal Lukášem nijak vykolejit… dal by ruku do ohně za to, že tohle nedělal poprvé. Určitě se ten kluk neustále takhle bavil a on mu jenom hrál do karet. Musel uznat, že byl Lukáš opravdu pěkný a přitažlivý kluk, ale rozhodně se netoužil řadit mezi jeho další úlovky - ke všemu, když vsázel své manželství.
"Jane? Zlato? Jsi to ty?" uslyšel jemný, melodický hlas, do kterého se tak před tolika lety zamiloval. Otočil svoji pozornost k obývacímu pokoji a tím pádem ztratil z očí kuchyni a své ranní neřesti, kterými jen ubližoval své ženě.
Rozešel se tedy s těžkými kroky do obývacího pokoje, kde uviděl všude rozpálené svíčky společně s nádherně prostřeným stolem, na kterém byla dokonalá večeře.
Překvapeně se jen zhoupl v boku, načež se opřel o jedno futro dveří. "Tohle jsi přichystala ty?" sledoval svoji ženu, která měla nádherně rozčesané vlasy do plné délky a tím ji splývaly kolem obličeje až dolů pod prsa. Připadaly mu jako žhavá láva, která ho přitahovala k sobě a nutila ho k ještě větší vině, než kterou už cítil. Jakoby se ho snad snažily omámit, aby se přiznal ze svých hříchů. Když se konečně odhodlal od nich odtrhnout pohled, sjel ji celou rychlým pohledem, kterým ji nezáměrně ohodnotil. Měla na sobě rudé, krajkové šaty, pod kterými ji viděl černé spodní prádlo. Možná by to na svůj věk už neměla nosit, ale pořád byla nádherná žena, které to nehorázně slušelo, a on se jen tím jediným pohledem na ni začínal cítit ještě hůř.
Soňa držela v ruce zapalovač, kterým zrovna elegantně zapálila poslední svíci, která stála na stolku. Poté ho odložila stranou a jen se na svého manžela ze široka pousmála. "Přichystala," přikývla nakonec, "chtěla jsem něco jiného než minulý rok a také jsem chtěla, abychom byli sami… zcela sami, kde by nás nikdo nerušil. Myslíš, že jsem to až moc přehnala?"
Jan se ještě jednou porozhlédl kolem sebe, aby zhodnotil všechny ty svíčky a nachystanou večeři, která voněla až k němu. Vzdmula se v něm najednou zlost, která přišla bůhví odkud a on ji zcela nečekaně začínal ventilovat na svoji ženu. "Neměl bych tohle spíš chystat já? Kolikrát mě takhle ještě po sobě překvapíš?"
Soňa krátce pokrčila rameny. "Nevidím v tom problém, je to jenom večeře s mým milovaným manželem. To je to poslední, co můžu udělat. Mimochodem, nezapomněla jsem na ten pěkný šperk, co jsi mi dal minulý Valentýn, takže toho taky pro mě děláš hodně, ale jestli chceš jít raději ven mezi lidi…" natáhla se prsty k hořící svíčce, aby ji mohla opět uhasit, ale Jan ji náhle přerušil.
Jan zakroutil rozezleně hlavou, přičemž přistoupil vpřed. Když došel k prostřenému stolu a uviděl, co všechno Soňa připravila, tak s udivením zjistil, že se jednalo o všechna jeho oblíbená jídla. Tudíž kousky rozpuštěného sýru s bylinkami, vepřové plátky se slaninou a kousky pepře, americké brambory na rozmarýnu či rumové pralinky. Nejraději by všechny ty talířky strhl dolů na zem a pak na ni zařval, jestli byla opravdu tak slepá, že si nevšimla, že s ním bylo něco v nepořádku? Ale copak mohl něco jenom naznačit? Ani ona se mu nesvěřovala se svými zálety a to si byl docela jistý, že jich nebylo málo a jakou měl vůbec jistotu, že to s některým jejím milencem nebylo taky vážné? "Je to o tom, koho máš rád a s kým je ti dobře, s kým se rád probouzíš nebo s kým jdeš večer spát. Kdo tě umí rozesmát, rozplakat nebo naštvat. Kdo o tobě ví první poslední, a přesto tě miluje takového, jaký jsi. Musíš vědět, na koho se těšíš domů a ke komu by ses chtěl v noci tulit," opět uslyšel v hlavěMarkův hlas a s překvapením si musel pomyslet, že i přes jejich vztah, který se Soňou měli, tak se vždy k sobě vraceli domů.
"Nechci jít ven, Soňo a vlastně ani nemám náladu, abych oslavoval nějakého pitomého Valentýna," vypadlo z něj zcela nevrlým, vzteklejším hlasem, přičemž nepřestával sledovat bohatou hostinu na stole.
Soňa se s dlouhým povzdychnutím rozešla kolem stolu ke svému manželovi. Špičkami prstů klouzala po dřevěné desce stolu, a když došla k Janovi, stanula mu za zády a jen mu přejela od zápěstí až nahoru k rameni. Nezapomněla mu svoji krátkou cestou po ruce pořádně zmáčknout silné bicepsy na paži. "Celý den jste byl v práci, pane Stránský, zasloužíte si řádný odpočinek… a opatrování. Co kdybychom se teď uvolnili, zasedli ke stolu a v první řadě bychom se pořádně najedli?" chytila Jana nakonec za ruku a donutila ho, aby se posadil.
Jan padl zadkem na židli, ale nijak se nezasunoval ke stolu. Seděl tak na půl metru od něj s roztaženými nohy v naprosto mužském stylu a než mohl něco říct, tak stačil jen Soňu chytit za pas, když se na něj zcela nečekaně posadila. "Co to děláš? Soňo, říkal jsem ti, že…" byl náhle umlčen polibkem, načež když se od něj po chvilce odtrhla, tak mu byla zacpána ústa soustem vepřového masa. Proto jen jemně zúžil oči a naštvaně začal přežvykovat. Netušil, proč byl náhle tolik rozezlen, když se Soňa tak snažila, ale mohl jen dvakrát hádat… Že by to mělo něco společného s pocitem viny, který v sobě cítil čím dál větší, a ona mu to vůbec neusnadňovala? Teď nějak začínal vnímat Markova slova, kdy kamarád nechápal, jak jim tento vztah mohl tak dlouho vydržet? On se nad tím nikdy tolik nepozastavoval, prostě měli mezi sebou jisté partnerské výhody a až doteď mu to tolik nevadilo. Copak Soňa nikdy nic podobného nezažila? Nikdy nebyla jiným mužem tolik přitahována, až by v sobě cítila pocity viny se přiznat?
Přežvykoval sousto masa, načež mu Soňa přejela rudými rty od rtěnky po tváři až ke krku. V té chvilce se mu připomněly zážitky z rána, kdy ho Lukáš přesně takhle sváděl a nutil se ho v jeho náručí chvět vzrušením. Přesně jak si mohl myslet, se Soňou bylo všechno tak… klidné, tak zatraceně klidné. Přejel si jazykem po vyprahlých rtech a jen se zavrtěl na židli. Tím tak na sobě poposunul Soňu, která se ho v rychlosti chytila, aby nespadla dolů. "Nemůžeš se posadit normálně na židli?"
Soňa se jemně zamračila, načež napíchla na vidličku kus americké brambory s rozmarýnem, a když mu ji chtěla vložit do úst, tak Jan nečekaně uhnul hlavou na stranu. "No fajn, jak si přeješ," ucedila o něco tvrději a s lehkostí se zvedla na nohy. Nereagovala, že se ji Jan ještě pokusil ustaraně zachytit za ruku, jelikož mu muselo dojít, že se zřejmě naštvala. Ale ona se nenaštvala, nechtěl, aby mu seděla na klíně, tak také nebude.
"Soňo," promluvil s povzdychem Jan, když se pokusil zachytit její ruku, ale ona už byla na druhé straně stolu, kde seděla zcela vzpřímeně a tak krásně, až mu srdce protnul další blesk viny. "Nechtěl jsem tě naštvat, jenom… jsem jenom opravdu utahanej a…"
"Nejsem naštvaná," odpověděla Soňa se záporem na rtech, "jenom mi řekni jedno: jak jsi chtěl jít do restaurace na večeři, když jsi už teď utahanej, co?" mluvila zcela klidně a neutrálně, aby nic navenek nedávala Janovi znát. Viděla ho sedět naproti sobě na židli a připadal ji náhle zkroušeně a ustaraně, jakoby ho něco trápilo. Vlastně si toho nemohla nevšimnout a jasně mohla pozorovat, že se s ním už nějakou dobu něco dělo. Zvedla ruku a vidličkou napíchla kousek masa, které si vložila do úst.
Jan pouze pokrčil rameny, natáhl se rukou po příboru a jal se ochutnat i další dobroty, se kterými měla Soňa tolik práce a on byl tak sobecký a ani ji nepochválil za snahu. Když si nabral rozpuštěný sýr na kousek masa a vložil si ho do úst, tak s plnou pusou zamumlal: "Už jsem tam udělal rezervaci, Soňo, takže bych musel jít… tím samozřejmě nechci říct, že bych se do toho nutil, dělal bych to rád… pro tebe. Pro nás," doplnil se ještě rychle, načež si nabral další kus, kterým si hodlal ucpat ústa, ale Soňa po něm stále pokukovala a jemu tak došlo, že jí tahle odpověď nestačila. "Dneska jsme měli s Markem naspěch, měli jsme v klubu akci a došlo nám pití, proto jsme ještě museli hledat dodavatele, který by nám dodal alkohol do několika hodin. Lítal jsem po celé Praze, abychom mohli co hostům nabídnout a…"
"A nakonec všechno dobře dopadlo?" pozvedla Soňa obočí, přičemž ujídala z mísy brambor.
Jan krátce pokýval hlavou. "Jo, všechno dopadlo dobře. Marek odcházel domů až před devátou a já těsně po něm. Nechtěl jsem dojít domů takhle pozdě, Soňo, ale nemohl jsem ho v tom nechat, zvlášť potom, co si v posledních dnech všechno zažil; to s Nelou, rozvodem… a ještě tou zkurvenou nemocí," odložil příbor zpět na talíř a jen si vjel do hnědých vlasů. Bylo mu Marka opravdu líto, nechtěl by takhle skončit a jen doufal, že bude mít alespoň oporu v Šimonovi, když už mu nic jiného nezůstalo. Asi by si toho kluka vyhledal a namístě by ho zabil, kdyby se dozvěděl, že Marka potom všem opustil.
Soňa o něco posmutněla, když slyšela, jak se Jan začal bavit o svém kamarádovi. Už to byl nějaký týden, co jí Jan pověděl o Markově vztahu s Nelou a dokonce se i zmínil, že za tím byl jeho nový vztah s klukem, který byl o deset let mladší. Docela jí to v té chvilce překvapilo, ale koho by to nepřekvapilo? Několikrát se s Adlerovými sešli na večeři nebo na rodinné oslavě a i když byla Nela pro ni až moc živá a temperamentní, brala ji jako přítelkyni Janova kamaráda. Zaslechla i něco o tom, jak si Jan stěžoval, co Markovi nedávno doktoři zjistili, a musela uznat, že se na toho muže lepila jedna smůla za druhou. Netušila, jak to mezi sebou měli, protože s nimi nebydlela v jednom domě, ale bylo jí líto jak Marka, tak Nely. Přeci jenom to pro ni musel být šok, když se dozvěděla, že se její manžel nechával… Jemně si odkašlala, načež jen odpověděla: "Marek je silnej chlap a přežije to. Přeci jsem si jenom jista z tvého vyprávění, že mu jeho nový přítel pomůže a nenechá ho na holičkách. Miluje ho, není-liž pravda?"
Jan se uchechtl. Nepochyboval o tom, že by Šimon Marka miloval, vždyť to mohl jasně vidět, jak se na Silvestra ti dva málem ojeli na baru a ani nemluvil o tom, co se stalo, když byl v Chapeau Rouge na pohovoru, ale pořád to byl jenom vysokoškolský studentík, který měl do dospělého života ještě hodně daleko. Kolikrát byl svědkem, jak se Šimon choval naprosto jako dítě a někdy ho v tom utvrzovalo i Markovo vyprávění. Šimon byl prostě ještě jenom dítě, které si hrálo již na dospělého. "Máš pravdu, miluje ho, ale…"
"Tak vidíš," pousmála se jemně Soňa, "všechno zlé je pro něco dobré. I když teď Markovi přijde, že prochází těžkým obdobím, tak jednou přeci jen vyjde slunce. Uvidíš, tvůj kamarád bude v pořádku - a ty taky. No nedívej se na mě tak, myslíš si, že jsem si nevšimla, jak se celý ty dny trápíš? Ranilo tě, co se Markovi stalo, proto tu chodíš jako tělo bez duše a nic s tebou není," na malý moment se odmlčela, přičemž si svého manžela pozorně prohlížela, "měl by sis dát od všeho na chvilku pauzu. Vím, že jsi mi říkal, že je tady možnost prodeje klubu, ale přeci se z toho nezhroutíš? Nebudeš vědět, na čem seš, dokud Marek nepůjde k soudu. Do té doby… se jen zbytečně stresuješ a akorát svoji negativitu přenášíš i na mě. Je Valentýn, zlato, měl by ses uvolnit a nechat mě, ať tě trochu té tíhy zbavím. Jsem si jistá, že tak jak má Marek svého nového přítele, tak ty máš mě. Vzala jsem si tě z lásky a z lásky s tebou i zůstávám, tak…"
Jan křečovitě zavřel oči, když jím projela vlna viny, která se mu zaryla hluboko do masa jako ostrý nůž. Jaký měl právo tady teď sedět za stolem, přímo naproti své milující manželce, když se tu ráno ještě nechával ukájet cizím klukem? Cizím klukem! Kdyby jen Soňa věděla, že sice litovala Marka, ale ani neměla zdání o tom, že jí prováděl to samé. Jak se jí jen mohl podívat do očí a jak jí mohl říkat jménem, když mu ven rty vycházel jen prach? Cítil v sobě nehorázné prohřešení, když poslouchal, co mu tady Soňa povídala… a ještě s takovým klidem, jakoby si byla na sto procent jista, že se nedělo nic vážného. Když otevřel znovu oči a pohlédl do těch jejích, tak aniž by to stačil zarazit, samovolně z něj vypadlo: "Přitahuje mě někdo jiný, Soňo."
Čekal poprvé ve svém životě výbuch hněvu. Dokonce si ji představoval jako rozběsněnou Nelu, kterou už několikrát viděl, jak si vyměňovala s Markem svůj názor. Naposledy viděl, jak na něj Soňa zvýšila hlas, když ho přichytala s jinou ženou v restauraci, kde byli společně na večeři. Tenkrát s ním nepromluvila celé dva dny a byla opravdu nahněvaná, ale… ale teď? Díval se do jejích očí, které náhle potemněly, a v tom momentě se chtěl zahrabat hluboko pod zem, aby se na něj už takhle nedívala. Mlčela - proč sakra mlčela, když jí zrovna řekl něco takového? To ticho a nic neříkání bylo daleko horší, než kdyby tady na něj začala řvát a urážet ho. A pak konečně uslyšel tichou, téměř neslyšnou odezvu.
"Kdo?" odpověděla zcela málomluvně Soňa, aniž by ze svého manžela odtrhla pohled. Snažila se zachovávat chladnou hlavu a nedát na sobě znát jakoukoliv emoci, i když ji musely zrazovat oči a také občasné tiky ve tváři. Chtěla být silná a hrdá žena, která svého manžela vždy podporovala a teď právě nechtěla, aby na ni viděl jakoukoliv bolest.
"Vážně - vážně to chceš vědět…?" polkl Jan hlasitě, avšak Sonin výraz mu byl naprosto dostatečnou odpovědí. "Už - už nějakou dobu mě tady… mě tady někdo přitahuje a já… já se to snažím v sobě potlačovat, protože vím, že… že…"
Soňa odložila vidličku zpět na talíř, když ji náhle přešla chuť k jídlu. "Kdo je to, Jane?"
Jan začínal nepatrně panikařit. Nechtěl ze sebe tak najednou vybalit pravdu, ale když se mu to už stalo, tak jí přeci nemohl povědět, kdo za tím vším stál? Nebo už bylo pozdě a on jí nemohl dál lhát? Nechtěl jim takhle zkazit Valentýna, zvlášť když viděl, kolik práce s ním Soňa měla, ale nemohl už to v sobě dál dusit. Ze všech lidí právě jí nechtěl lhát. "Říkal jsem ti, jak jsem na Silvestra nachytal Marka na záchodcích se Šimonem?" chtěl počkat, až mu na to přikývne, ale když se nic nedělo, tak se dal se staženým hrdlem opět do vyprávění: "Tehdy tam bylo dost lidí a já jsem… já jsem tam byl nejenom s Markem a jeho novým přítelem, ale také s Lukášem."
Soňa se zapřela zády do opěrky židle a jen klidně pronesla: "Věřiným přítelem?"
Jan se zoufale zasmál, přičemž si znovu nervózně prohrábl vlasy, až se omylem za ně zatahal. Ale to mu bylo momentálně jedno. Připadal si jako na policejním výslechu, až na to, že sem šel dobrovolně a policistkou byla jeho vlastní žena. "To je právě ono, myslím - myslím, že ti dva spolu ani nechodí, Lukáš ji jen využívá, aby se přes ni dostal ke mně nebo abych prostě jen žárlil! Na Silvestra jsem nespal doma, protože jsem byl opilý a on mě nechal přespat u sebe na kolejích a od té doby - od Silvestra - se mě pokouší svést a… a…"
"A podařilo se mu to? Spal jsi s ním?" přerušila ho Soňa opět nečekaně, přičemž se dívala, jak se Janovi orosilo čelo, které si neustále utíral dlaní ruky a přitom si vjížděl i do hnědých vlasů. Mohla naprosto jasně vidět, jak byl zoufalý, nervózní a jak se cítil nepohodlně. Ale kdo ano? Copak jí bylo tohle příjemné?
Jan začal prudce kroutit hlavou a oči se mu přitom rozšířily údivem, že si něco takového pomyslela, natož, že to řekla nahlas. "Ne, nespal jsem s ním, Soňo! Nic se mezi námi nestalo, je to - je to jenom dvacetiletej puberťák, kterej si asi snaží něco dokázat a… a… já bych nikdy - nikdy…"
Soňa se zvedla náhle ze židle, obešla stůl a sedla si před Jana. Tím se jí tak krátké, červené šatky povysunuly nahoru, až jí byla vidět pěkně tvarovaná stehna. "Říkal jsi, že tě ale přitahuje. Ještě před chvilkou jsi mi přiznal, že tě ten kluk přitahuje, Jane."
Jan jednu svoji ruku svěsil dolů, až se křečovitě začal držet hrany židle. "Říkal, ale nikdy bych ti tohle neudělal. Ze začátku jsem ani nevěděl, o co se ten kluk pokouší. Vlastně jsem byl docela překvapenej, když - když…" mě políbil, "jsem to zjistil, ale nic jsem mu nedovolil! Miluju tě, Soňo, nechci tě ztratit kvůli nějakému puberťákovi, ale ani jsem ti nechtěl lhát, protože mi na tobě záleží a chci být s tebou! - Opravdu chci být s tebou a s Lukášem to nic neznamenalo! Nic se mezi námi nestalo, protože to ani nechci…" Bože. Ještě hůř se jí tady ospravedlňovat snad ani nemohl. Nic to neznamenalo? To vypadalo, jakoby se jí už dopředu přiznával k něčemu, co ještě ani nestačil udělat.
"Když se mezi vámi nic nestalo, tak proč jsi cítil tu potřebu se mi svěřit? Nikdy si neříkáme, co děláme ve svém volném čase a nikdy si nepleteme naše rozptýlení do manželství, tak proč najednou ta změna, Jane? Proč jsi cítil tu potřebu mi to najednou říct? Pokud tě ten kluk jenom přitahuje, tak to přeci nic neznamená. Jsme jenom lidé a i mě přitahují ženy, je to zcela normální a… neříkám, že mě to těší, ale proč, Jane?" pozvedla nechápavě obočí a jen na Jana upřeně koukala, jelikož byla opravdu zvědavá, co jí na tohle řekne.
Jan zatěkal očima po obývacím pokoji, načež se neochotně vrátil pohledem k manželce. "Nevím, Soňo…"
Soňa do sebe vsála vzduch, až se jí prsa v rudých šatech napnula. Přehodila si nohu přes nohu a jen pohodila rezavými vlasy. "Věrka o tomhle ví? Ví, o co se ten kluk tady pokouší nebo i ji tahá za nos?" když skoro neslyšně z Janových úst uslyšela něco jako "nevím", tak pokračovala: "Dobře. Bylo by asi pro všechny nejlepší, kdyby Lukáš už k nám nechodil. Myslím, že bychom měli předcházet jakýmkoliv pokušení, takže si s naší dcerou promluvím hned, jak přijde domů. Bude to muset pochopit. A co se nás dvou týče… možná bychom měli přehodnotit náš vtah. Nemyslím tím rozvod," ujistila svého manžela, když viděla jeho výraz v obličeji, "ale jenom náš přístup k otevřenému manželství. Víš, už nějakou dobu jsem si říkala, jak jsme mohli dopustit, abychom trávili čas někde jinde? Zprvu jsem to brala jako zpestření a tak nějak… ani ty ses tomu nebránil," dodala, aby v tom náhodou nezůstala sama, nýbrž svalila vinu i na něj, "ale poslední čas jsem si říkala, jak jsme to mohli nechat zajít až sem? Miluju tě, Jane, a nedokázala bych si představit, že bych začínala někde jinde s někým jiným."
"I já tě miluju, Soňo," přitakával vehementně Jan své manželce, přičemž se zvedl ze židle tak rychle, jakoby ho snad kousla do zadku. Chytil ji za pas a stoupl si těsně k ní, skoro mu tahle pozice připomínala něco z té ranní, ale nevěnoval tomu raději pozornost. "Nikdy bych ti neublížil," mluvil zcela automaticky, aniž by snad sám věděl smysl svých slov, která říkal, "chci být s tebou," přejel ji rukou po hebké tváři a když viděl, jak se mu zapřela hlavou do dlaně, tak se tomu jen pousmál, "nechtěl jsem tě zklamat a nechci, aby sis myslela, že…"
"Už o tom nemluv," zamumlala Soňa, "nechci tě ztratit a nemohla bych si odpustit, když bych věděla, že bych za tohle byla zodpovědná já. Nikdy jsem neměla dovolit, abychom měli tento typ vztahů, pak bys - pak by ses necítil tím klukem tak…"
"Pšš," zašeptal zcela automaticky Jan, načež si Soňu vyšvihl do náruče a zatímco ho líbala na krku, tak ji nesl do horního patra, kde se nacházela jejich ložnice. Byl v této chvíli nesmírně rád, že to skončilo takhle. Přeci jenom si myslel, že tímto jeho přiznáním se Sonino chování naprosto změní a stane se z ní druhá Nela. Přitom ho i v tomto momentu překvapila a on byl za její povahu neskonale vděčný. I tak mu došlo, že to pro ni muselo být jakýsi varování, jinak by tak náhle neprohlásila konec jejich otevřenému manželství. Musela se cítit Lukášem ohrožená a jemu až teď došlo, že na něm musela poznat, že by tohle neskončilo jen u nevinného líbání, nýbrž by se tady jednalo o něco zcela vážného. Na jednu stranu z něj spadla těžká tíha, která měla jméno Lukáš, ale na tu druhou mu přišlo, že si tím vůbec ničemu nepomohl. Cítil se přesně jako předtím, když sem jel autem - zoufalý a zmatený. V jednom měl jistotu, Soňu miloval z celého svého srdce, jinak by ji nesvlékal z rudých, krajkových šatů a pak ze sebe nerval své vlastní oblečení. Nepřejížděl by jí zoufale po těle, aby cítil teplo její kůže a nevyslovoval by její jméno, aby se tím ujistil, že tady s ním opravdu byla.
Nechal se manželkou povalit na postel, ale hned na to se posadil, aby měl na ni dobrý výhled. Seděl tak na kraji postele, čelem ke dveřím do chodby a sledoval, jak se k němu Soňa s jemným úsměvem na rtech přibližovala. Tušil nebo alespoň mu podvědomí našeptávalo, že jednali jen v zápalu momentu a snad i možného strachu, aby jeden o druhého nepřišli, ale vzrušení bylo téměř hmatatelné a on se jím nechával ošálit. Nechal, aby se mu Soňa posadila na nahý klín a krouživými pohyby v bokou ho hecovala, načež ji láskyplně přejel po hebkých, dlouhých vlasech, až ji zatahal a tím ji donutil, aby zaklonila hlavu. V tom okamžiku se jí rty přisál ke krku a pokračoval níž na prsa a… a pak ji nechal, aby si do svého těla nasměrovala jeho vzrušenou erekci. Oba hlasitě a procítěně vzdychli, když došlo na horečnaté splynutí. Chytil jí útlé boky a pomáhal ji dosedávat, zatímco před očima viděl létat rudé vlasy společně s její vzrušenou tváří.
Jedno bylo naprosto jisté a pro něj momentálně zostuzující; se Soňou měl daleko lepší sebekontrolu a výdrž, než s tím prachsprostým, drzým a blonďatým klučinou, kterého… kterého právě teď viděl stát mezi dveřmi své ložnice a jasně byl svědkem toho, jak si se skousnutým, spodním rtem vjížděl rukou do svých kalhot. Viděl ho v pouhých intervalech, jelikož mu Soňa zacláněla výhled, ale i to mu stačilo, aby měl toho kluka téměř na dosah. Jasně viděl, že Lukáše vůbec nezajímala Soňa a ani to, co mu tady dělala, zajímal ho pouze on, jelikož se jím cítil naprosto hypnotizovaný. Probodával Lukáše očima a křivil tvář tak, jak drtil zuby o sebe, aby nic neřekl - zvlášť potom, co se mezi ním a Soňou stalo. Když si Lukáš stačil rozepnout džíny a s jasně slastným výrazem v obličeji ho viděl se opřít zády o stěnu, povysunul se na posteli o něco víc. Surově Soňu chytil jednou rukou za pas a tou druhou ji vjel na zátylek, aby si ji strhl na rameno a tím měl tak lepší výhled. Aniž by momentálně cítil nějaký stud z toho, co tu prováděl nebo snad hanbu, jak se právě choval, očima hltal dvacetiletého kluka, který vešel více do jejich ložnice, aby nestál na chodbě. Opíral se jim o vnitřní stranu stěny a se stále skousnutým rtem si vyndal svého povadlého ptáka, kterého si začal zpracovávat. Plival si do dlaně chuchvalce slin a tiše se dělal rukou, aby ho nezaregistrovala jediná žena v místnosti. Přitom ho ten kluk nespouštěl z očí a jasně mu dával najevo, kdo byl právě teď středem jeho pozornosti.
Jan cítil, jak se mu zrychloval dech, pomáhal se Soni nadzvedávat čím dál rychleji, než ji nakonec donutil, aby pěkně zůstala zadečkem ve vzduchu a on ji to mohl pořádně udělat. Hltal očima přitom Lukáše, kterému hrál na tváři lascivní, drzý úsměv, kterým ho tak k sobě přitahoval a on ho měl sto chutí přirazit tváří na zeď a vyšukat mu tu jeho zatracenou vzpurnost z hlavy. Přirážel do svoji ženy tvrdě, až cítil její nehty na svých zádech a dech na svém zátylku. Po zádech mu stékal pot, který měl dokonce i ve vlasech, až se mu tak na dálku leskly a stékaly mu po spáncích na ochlupenou hruď. Dýchal zhluboka a přerývavě a doufal, že si Soňa nevšimne jeho změny v chování či v jejich milování. Musela by být ale naprostý blázen, aby si ničeho nevšimla. Nevěnoval tomu ale tolik pozornosti, protože očima hypnotizoval Lukášovy pohyby rukou. Vyhrnoval si triko až pod krk, aby si přejížděl rukou po hrudi, načež tou druhou si neustále zpracovával ptáka. Nebyl už tak povadlý jako na začátku, nabral na několika číslech a jemu z toho pohledu akorát vyschlo v ústech. V tváři byl najednou celý rudý a zpocený, když si vzpomněl, jak se ho ten kluk dnešního ráda dotýkal a jak mu ho chvíli honil, než ho od sebe dokázal odstrčit. V momentě, kdy sledoval, jak se Lukáš hraně prohnul v zádech a slastně zvrátil hlavu dozadu, aby mu tím naznačil, že by se teď nejraději udělal, tak popadl Soňu za boky a zrychlil své tempo přírazů, které je oba dva přivedlo k vyvrcholení.
Zatnul do ní své nehty a zuby začal křečovitě skřípat o sebe, když sebou najednou začal cukat. Pak pootevřel pusu a tvář se mu orgasmem dočista zkřivila. Bylo mu jedno, že ho musel Lukáš celou dobu pozorovat, oním prožitkem musel zavřít oči a jen cítil, jak mu pták začal cukat, když se zafuněním vyvrcholil do své ženy. Nestihl ani zareagovat, když na něj Soňa udýchaně padla, až ho zalehla a on tak ztratil na Lukáše veškerý pohled. Cítil ostré nehty, které mu přejížděly po nahém a zpoceném těle a horký dech, který mu zahříval kůžičku na krku. Do nosních dírek se mu vkrádala ženina sladká voňavka, kterou tak dobře znal. Aby pravdu řekl, tak neměl vůbec šťastný pocit. Věděl, že to Soňa všechno neudělala jenom z lásky, ale také aby upevnila jejich pouto a aby tak vzájemně zapomněli na své minulé vrtochy. Jenže jak mohl zapomenout, když se právě nemiloval se svojí ženou, ale s Lukášem? K čertu! Vždyť se ani jedinkrát během milování na Soňu nepodíval a jediný, koho měl před sebou, byl ten drzý spratek, který… který si ho honil přímo v jeho ložnici! Najednou vytřeštil oči do stropu, když si vzpomněl na Lukáše. Rychle zvedl hlavu nahoru, aby se ujistil, jestli ten kluk byl stále s nimi v pokoji, ale když se přesvědčil o opaku, tak si jen s úlevou oddechl.
Soňa přejížděla jednou ručkou po manželově zpocené hrudi, načež spokojeně zamumlala: "Děje se něco? Myslíš si, že jsme na to šli moc rychle? Máš snad strach, že jsme to neměli udělat a raději…"
Jan se v rychlosti posadil a jemně ji od sebe odhrnul. Když se jen po ní mrkl, jak si k sobě stahovala přikrývku, aby tu neležela dočista nahá, tak jen nazpět nešťastně řekl: "Ne, jsem rád, že - že jsme to udělali. Jde jenom o to, že - že jsem rád, že tě mám a že… že…" nechal se pohladit po hnědých vlasech, načež vyhledal své boxerky, které si na sebe navlékl a jen se ještě udýchaně zadíval směrem k posteli, "že bychom měli na pár dní odjet, co ty na to? Udělat si menší předvelikonoční dovolenou, abychom si zopakovali slib a udělali za minulostí tlustou čáru. Sama jsi to řekla, musíme přehodnotit náš vztah a já… já už nestojím o bokovky, Soňo, protože mě to akorát ubíjí a…"
Soňa si upravila pramen svých rezavých, divokých vlasů a jen zašeptala: "Mluvíš tu o něm, že? O tom klukovi. Říkal jsi, že tě jenom přitahuje a přitahovat člověka může hodně žen a mužů, …ale jsi do něj i zamilovaný? Líbí se ti ten kluk, Jane?"
Jan začal prudce kroutit hlavou, aby Soňu přesvědčil o opaku (nebo snad sám sebe)? "Takhle to není, Soňo, možná mě přitahuje - to přiznávám - ale nic k němu necítím! Ten kluk chodil s Markovou dcerou, kterou si měl brát! Nakonec se s ní rozešel, protože si vybral svého kamaráda, kterého se zastal a pak… pak… Prý ty dva dal dokonce dohromady - Marka a Šimona," dodal s lehkým zadýcháním, jak se snažil Soňu přesvědčit o Lukášově zlé povaze, "takže se vlastně Marek s Nelou rozvádí hlavně díky němu," na moment se odmlčel, načež jen očima zalétl ke dveřím na chodbu a pak zpět ke své manželce, "půjdu - půjdu se napít. Hned budu u tebe, chceš taky něco?" když Soňa zakroutila zamyšleně hlavou, tak na nic nečekal a rozešel se směrem do dolní části domu.
V momentě, co vešel do kuchyně, tak Lukáše uviděl sedět na barové židličce, která se jako jediná nacházela v místnosti. Naštěstí byl už oblečený a nedělal nic nevhodného, čím by je oba dostal do maléru. Jedl kousek namazaného rohlíku, který si najednou začal rvát celý do úst, když ho spatřil a tím se ho pokoušel vyprovokovat. No dobře, což se mu možná dařilo. Naštvaně se rozešel vpřed, chytil Lukáše za ruku, ve které držel pečivo a jen jím trhl dolů, aby ho tak přerušil v jídle. "Proč jsi za námi přišel?! Proč jsi, kurva, šel do naší ložnice?! Rajcovalo tě to, když jsme si to se Soňou rozdávali?!" svíral Lukáše až tak pevně za zápěstí, že tomu klukovi musel dělat bolestivé otisky prstů na kůži, ale zjevně to blonďákovi vůbec nevadilo. Nebyl tak slabý jako žena a už vůbec nebyl tak zženštilý a nemusel se ohlížet na jeho pocity.
Lukáš si dal rohlík do druhé ruky, kterou měl volnou a poté ho zvedl k Janovým ústům, načež se na něj uculil. "Chceš taky, kotě?"
Jan mu druhou rukou rohlík odhodil pryč, až skončil bůhvíkde na zemi. Nezaměřoval se však na to, jelikož stále probodával toho kluka navztekaným pohledem. "Tak proč jsi za námi přišel, co?! Musel jsi nás slyšet! Rajcovalo tě to, ty hovado?!" zatřásl s ním v ramenou a hněvem zkřivil tvář.
Lukáš pouze zakroutil hlavou, načež se nenechával vyvést z míry. Docela si zvykl na Janovu povahu a také na to, že byl dočista jiný než Marek. "Rajcoval jsi mě ty… ani jsem si pořádně nevšiml, že tam s tebou byla i Soňa. Víš to jistě, že tam byla taky?" uculil se významně, načež zakroutil obočím. Když však cítil, jak se mu sevření prstů na zápěstí zesílilo, úsměv se mu rozšířil ještě víc. Nebyl žádná hadrová panenka a už vůbec nebyl nějaká baba, která by hned začala naříkat bolestí a skučet, jak ji Jan ubližoval. Měl docela dobrý práh bolesti, avšak tohle ani moc s bolestí nemělo nic společného, protože mezi nimi cítil silnou, sexuchtivou atmosféru, která jen houstla a houstla. A vytušil, že to musel i Jan poznat, jinak by se tak najednou nezačal ošívat.
Jan se začínal třást potlačovaným vztekem. Věděl, že ten kluk mluvil pravdu, protože z něj celu tu dobu nespustil pohled a právě on byl ten, na koho se celou tu dobu díval. To ho však rozčilovalo ještě víc. Přiblížil se k blonďákovi blíž, aby mu mohl nasraně něco zasyčet do obličeje, když v tom ucítil, jak si ho Lukáš nečekaně druhou rukou přitáhl k sobě. V ten moment se mu jen zatmělo před očima a zornice se mu šokem rozšířily. Jenže než stihl jakkoliv zareagovat, tak se ve dveřích objevila právě Soňa a Lukáš ho zcela automaticky pustil, až zavrávoral a udělal několik kroků dozadu. Netušil, co všechno manželka viděla, a proto neměl zdání, co hodlala udělat. Jen se s rozšířenými zornicemi opíral o kuchyňskou linku, zatímco Lukáš seděl stále na barové židličce a upíral oči přesně tam, kam on.
Soňa se opřela o futro dveří, načež si překřížila ruce na hrudi. Nevšímala si tak ani svého manžela jako právě Lukáše, který k ní vrhal jeden z těch pohledů, které by snad mohla považovat za žárlivý, nebo snad vítězný? Opravdu si ten kluk myslel, že by se jím nechal Jan svést? Zcela nečekaně se rozešla vpřed ke ztuhlému Janovi, který se opíral o linku. Natiskla se mu na bok a objala ho jednou rukou kolem pasu. Konečně mohla vidět Lukášovu tvář z jiného úhlu pohledu, než jakým se dělal jak před ní, tak před Věrkou. Nebo snad Věrka o tomhle všem věděla? "Myslím, že sám moc dobře vidíš, že je Jan věrný své rodině a především své ženě. Ať už sis myslel, že svým příchodem sem docílíš čehokoliv, tak ses spletl. Pro všechny z nás bude nejlepší, když se sbalíš a odejdeš odsud - a zvlášť pro Věrku. Nehodlám se už opakovat, proto bys měl už raději jít," pokynula hlavou ke dveřím a jen sledovala, jak Lukáš těkal očima z ní na Jana a zase zpět.
Jan se zatajeným dechem čekal, co Lukáš udělá. Viděl na něm, jak k němu vrhal pohled, aby něco řekl či aby alespoň zakročil a tím mu dal tak vědět, že se Soňa pletla, ale on udělal to nejlepší, co mohl - nic. Proto na vlastní oči viděl, jak Lukášovi ztmavly oči a když jen něco Soni odsekl, tak se opravdu sbalil a odešel pryč. Vnitřní hlásek mu však posměšně našeptával, že ho neviděl naposledy a že s ním ještě půjde do křížku. Přitiskl si Soňu k sobě a jen se modlil, aby ho vnitřní pocit klamal, protože Lukáše už nikdy nechtěl v životě vidět. Připadal si s ním jako na horské dráze, kdy se nebezpečně řítil střemhlav hlavou dolů.

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | 13. května 2017 v 11:10 | Reagovat

Soňa je hustá jako. A reaguje docela dobře, no stejně fandim Janovi a Lukáši :D třeba by u toho nedělala ale takové scény jak Nela, která je úplně vymaštěná. Moc se těším na pokračování :) děkuji

2 Abequa Abequa | 13. května 2017 v 15:31 | Reagovat

Nooo upřímně mě docela šokuje, že je Lukáš schopen se jim koukat na sexuální akt a krom Jana ho nikdo nezaregistruje? Mazec, něco mi říká, že Jan stejně Lukášovi podlehne... Jsem zvědavá na příště a doufám, že uvidíme Šimona s Markem...

3 Marcela Marcela | 13. května 2017 v 16:29 | Reagovat

Lukas si stejne neda pokoj. Sona zareagovala dobre, ale bude to stacit? Z Lukase je mi cim dal vic zle. Stud v jeho slovniku fakt neni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama