Vánoční čas: Den svatého Valentýna 6.část

17. května 2017 v 10:00 | May Darrellová

Vánoční čas: Den svatého Valentýna


Přijela vám na Vánoce vaše dcera ze školy a přivezla s sebou i svého snoubence s kamarádem - to jste možná přežili, ale když si s nimi rozumíte víc, než se svým vlastním dítětem, tak to nemusíte vzít s takovým klidem, jak by se od vás očekávalo.
Štědrý den se Silvestrem za vámi a vás čekají Tři králové, Valentýn… a Velikonoce?

Česká povídka z prostředí Prahy a okolí, vánoční čas, homosexualita, postupem slash 18+




Šimon v životě miloval dvě věci; zaprvé to byla jeho láska k hudbě, které se věnoval už od mládí. Už v první třídě na základní škole ho přinutili se přihlásit do hudebního kroužku kytary. Pamatoval si, jak se nejprve nutil, aby tam chodil, ale nakonec hudbě zcela propadl. Už na základní škole věděl, že se bude hlásit na uměleckou a nakonec bude pokračovat hudební konzervatoří. Nakonec se mu to povedlo a společně s Lukášem šli na Hudební a taneční fakultu v Praze. I přes své nadání však věděl, že by chtěl od něj otec něco víc a tím myslel, aby se nevěnoval jenom hudbě, ale také jinému koníčku. Především hlavně ekonomice a podnikání, aby mohl jednou porozumět otcově práci a popřípadě ji převzít. Z toho ho ale zachránila starší sestra Monika, která měla pro rodinný byznys lepší zkušenosti a byla takový malým, ženským žralokem ve světě podnikatelů. Byl ji nehorázně vděčný, že mu zachránila zadek a on se tak mohl dál věnovat hudbě a popřípadě i fotbalu.
Fotbal. Další koníček, ke kterému ho hlavně přemlouvali spolužáci na střední škole. Díky tomu při sportu nezakrněl a nejenom, že si zlepšoval fyzičku, ale také se se svým týmem dostal mezi nejlepší hráče v České republice.
Hudba a fotbal se však nemohli rovnat tomu, jehož potkal před Vánoci. Nejraději by poděkoval kamarádově bývalé přítelkyni Elišce, kdyby ji měl však chuť vidět. Jenže Eliška dávno odjela na koleje a tím pádem zpět na školu a on by ji ani nemohl vidět bez toho, aby ji pěkně nedal za vyučenou. Lukáš mu povídal, jak se zachovala k Markovi a i když možná měla být právo naštvaná, pořád byl Marek její otec a už vůbec mu neměla dát facku. Přísahal bohu, že jestli by Elišku někde potkal, tak by to neskončilo jen u klidné a rozvážné konverzace. I když se snažil soustředit na školu a na své hudební příležitosti, které se mu nyní stavěly do cesty, tak nemohl přestat myslet právě na svého čtyřiatřicetiletého podnikatele, do kterého se tak náhle (a hlavně rychle) zamiloval. Popravdě si ani nikdy nemyslel, že by se mu to mohlo stát, protože když se mu někdo doteď líbil, tak nakonec zjistil, že to bylo jednostranné. Ale u Marka to bylo dočista něco jiného a poprvé mohl jasně říct, že z něj cítil, jak ho miloval a že po něm toužil stejně jako on sám. Proto se cítil trapně, že se na Nový rok zachoval jako naprostý pitomec a uvěřil Nele takovou nehoráznou lež. Jak jen mohl pochybovat o tom, že by se Marek vrátil k Nele nebo snad, že by s ní měl dokonce další dítě?
Tušil, že si Marek právě procházel těžkým obdobím a bylo mu naprosto jasné, že za to mohl především on. Na druhou stranu by se přeci teď nerozváděl a Nela by ho nechtěla obrat o všechno, co měl. Chtěl Markovi pomoct, podpořit ho a stát za ním jako rovnocenný partner, ale viděl, že se mu s ničím nechtěl svěřovat. Vždy jen naznačil, co bylo nového a jak v rozvodu postoupili, ale aby mu řekl něco převratného a důležitého? Vždyť nebýt Jana, od kterého se na Tři krále dozvěděl, že Nela chtěla nechat na Markovi hypotéku a obrat ho o klub, tak by doteď nic nevěděl. Byl na jednu stranu naštvaný, že mu nic nechtěl říct, protože mu bylo jasné, že ho bral svým způsobem pořád za dítě či za obyčejného studenta, který by neměl mít žádné starosti. Jenže on je chtěl mít, zvlášť když viděl, jak se Marek trápil a snažil se se vším vypořádat sám. Zprvu netušil, jak mu měl pomoct, dokonce i volal Monice, aby u ní dostal nějakou radu, ale ta mu pouze řekla, aby to nechal na Markovi a nestrkal do toho nos. V té chvilce byl opravdu naštvaný. Rozvod se Markovi blížil a on nechtěl, aby přišel o klub. Viděl, co Chapeau Rouge pro Marka znamenalo, i když se před ním snažil vehementně přetvařovat. Před ním tohle nemělo smysl, protože ho za těch pár měsíců už stačil prokouknout.
Obtěžoval Moniku tak dlouho, dokud mu navztekaně neřekla, aby šel za otcem. Přeci jenom byl on hlava rodiny a hlavní slovo měl on, takže pokud by Marek potřeboval pomoct, tak by se měl obrátit hlavně na něj. Když později po škole zašel domů a mohl si v klidu promluvit s tátou, tak ho překvapilo, že už jednou Markovi nabízel pomoc. Tudíž by se Markův klub dal v případě nouze zachránit, jenom o tom pan podnikatel nechtěl slyšet. A on mu ani nic neříkal, chtěl mu dát čas a hlavně prostor k tomu, aby se mu s tím svěřil sám. Od svatého Valentýna utekly již skoro dva měsíce a on žil tak nějak napůl u Marka a napůl doma u rodičů. Veskrze tedy spíše u Marka, jelikož byl u něj pečený vařený a až moc rychle si zvykl, že byl Markovi tak blízko. Procházel zrovna kolem kavárny se svými kamarády. Na sobě měl oblečené kraťasy a modré, volnější triko, které měl zpocené od neustálého běhu na hřišti. Pod paží si tiskl fotbalový míč a zrovna se smál něčemu, co řekli kamarádi, když mu oči sjely na malou zahrádku, kde seděli lidé, kteří popíjeli kapučíno či pojídali zákusky. Na moment mu vyschlo v krku a ze rtů mu vymizel všechen smích, když mu zrak padl na blonďatou ženu ve středních letech, která měla vlasy stažené do culíku. Na sobě měla upnuté džíny s bílou blůzkou a modrou bundičkou, která byla hlavně do podzimního či jarního počasí. Přestal poslouchat kamarádovy blbé kecy či pošťuchování a místo toho mu zmrzl úsměv na rtech. Věděl v jediném okamžiku, že si ho Nela všimla a jenom se mu to potvrdilo, když vstala a rozešla se směrem k němu.
Tiskal si míč pod paží, zatímco z každé strany mu šel jeden kamarád. I když každý věděl o jeho sexuální orientaci, tak neměl zapotřebí, aby se tu dohadoval uprostřed ulice s jednou zhrzenou, vzteklou (skoro) ex manželkou. Samozřejmě Nele nezáviděl, musela si procházet peklem, ale na druhou stranu se z toho rychle dostala, když hodlala Marka obrat až na kost. Cítil, jak se mu zpocené triko lepilo na záda a jak měl pod pažemi velké kruhy. Ještě teď měl zpocené vlasy, které se mu lepily ke tváři a na nohách a rukách měl ještě naběhnuté žíly z tvrdého cvičení. Několikrát padl na zem nebo do něj i jednou naschvál vrazil útočník, kdy ho naprosto podebral a povalil na zem, proto měl nad jedním obočím šrám. Nic si z toho ale nedělal, kolikrát se už fotbal zvrhl do daleko prudších bitek, než byl nějaký pitomec, který ho složil k zemi. Co byl však blbý šrám oproti mračící se Nele, která před ním stála a přeměřovala si ho napůl zúženýma a napůl vraždícíma očima? Bylo mu jasné, že by ho nejraději sama teď knokautovala k zemi.
Nela dostávala tik do pravého oka, až si musela rychle přiložit ukazováček pod oko a jemně se zatlačit do citlivé kůžičky. Nemyslela si, že ze všech lidí narazí zrovna tady na toho buzeranta, kterému nebylo blbé v jejím vlastním domě svádět cizího a hlavně ženatého chlapa. Pak si však musela s kritickým úšklebkem pomyslet, že Marek se Šimonovi zjevně asi tolik ani nebránil, jinak by to dopadlo zřejmě jinak. Při vzpomínce, kdy nejenom nachytala Marka s Lukášem, ale později i ve své vlastní ložnici Šimona, tak se jí opět udělalo nevolno. Udělala jenom dobře, když se chtěl s Markem rozvést, protože by neměla ani sílu dávat něco dohromady. Jejich manželství už tak drželo na jediném, velice slabém vlásku a teď přičiněním tohoto vysokoškolského blbečka, se rozpadlo už úplně. Nemohla by se Marka ani dotknout, natož aby si představila, že by s ním měla spát v jedné posteli a milovat se s ním. Byl jí odporný a nemohla pochopit, jak mohl nechat tohoto buzeranta, aby ho ojel! Odkdy měl tyto nechutné choutky?
Nevšímala si Šimonových kamarádů a místo toho jen probodávala pohledem tmavovlasého mladíka, který byl naprosto zpocený, a bylo vidět, že se právě vracel ze sportu. Kdyby nevěděla o Šimonově homosexualitě a tomu, že to táhl s jejím manželem, tak by klidně dala ruku do ohně za to, že byl naprosto normálním, heterosexuálním mladíkem. Vždyť se na něj otáčely skoro všechny dívky, které po něm zajisté toužily a dokonce i ona musela uznat, že když Šimona viděla poprvé ve svém domě, tak si myslela, jakým byl pěkným klukem. A on se i přesto kurvil s chlapy - tedy, přesněji s jejím skoro bývalým manželem.
Přejela mu rychle po pevném, svalnatém, zpoceném těle, na kterém sem tam viděla naběhnout nějakou tu žílu a jen se mu vrátila zpět do tváře. "Copak? Copak? Že by to někomu nevydrželo a někdo někoho pustil za tak krátkou dobu k vodě?" pronesla nakonec s úsměškem na rtech, kdy se mladíkovi před sebou zcela okatě posmívala. Narážela hlavně na jejich vztah, protože nevěřila tomu, že by to mezi nimi bylo vážné. Ani si nevšimla, že k ní přišla její kamarádka, která se postavila vedle ní a ptala se, kdopak to byl? Nele se rozšířil ještě větší úsměšek, když viděla Šimonův krátce zaražený (a snad i vyděšený?) pohled. Že by to tomu klukovi bylo nepříjemné? Stočila jen krátce svůj pohled na kamarádku, se kterou ještě před chvilkou seděla na zahradní terase a jen tvrdě a bez jakéhokoliv citu řekla: "Tahle kurva vešla do našeho domu před Vánoci, hrála si na dceřina kamaráda a mezitím mi sváděla manžela!" nereagovala na kamarádčin šokovaný pohled a místo toho se obrátila zpět k Šimonovi, "nebo snad nemám pravdu? Musejí mít z tebe doma opravdu radost, protože já být tvým rodičem, tak tě zmaluju tak, že si tejden nesedneš na svou prdel! Což by ti asi dost vadilo, že?" pošklebovala se dál, kdy tentokrát zase narážela na jeho homosexualitu.
Šimonovi bylo vcelku jedno, co tady říkala. Přeci jenom svůj coming out zažil před několika lety a všichni jeho kamarádi o něm věděli pravdu. Co mu ale tak jedno nebylo, bylo to, že to musela řešit před cizími lidmi, kteří seděli u kavárny, či procházeli kolem nich a zvědavě se po nich otáčeli. Tohle přesně na ženských neměl rád - a zvlášť na téhle semetrice, neustále musela všechny kritizovat a urážet. Myslí se mu vrátilo, co mu tady všechno řekla a jak ho zejména představila své kamarádce. Musel se tomu v duchu ušklíbnout, protože vztah, který měl s Markem, byl naprostým opakem, než co si ta ženská zjevně myslela. Když si konkrétně mohl vzpomenout, jak si s Markem společně užívali na Valentýna, jak moc jeden druhému vyznával svoji lásku a jak… jak… musel na moment zavřít oči, když ho myšlenky zcela ovládly.
Tenkrát na den svatého Valentýna přišel Marek až kolem půl desáté večer. Přichystal mu poněkud intimní překvapení, při kterém byl dočista nahý, až tedy na zakryté intimní partie. Čekal na něj snad dvě hodiny, kdy buď přešlapoval uprostřed obývacího pokoje, nebo si musel odběhnout na záchod. A dokonce i přesto, že měl zmrzlé prsty na nohou (a to ani nemluvil o svých koulích), tak Marek konečně přišel a on mu předal nejenom dva náramky, ale také sebe samého. Sice se mu Marek snažil říct, že si nic z tohoto nepřál, ale jasně na něm viděl, jak měl rozzářené oči. Dokonale se mu povedlo překvapit dospělého chlapa. Téhož večera si svoji lásku dokázali hned několikrát, veskrze byl ze začátku hlavním aktérem právě Marek, který se mu tím vším snažil nějak odvděčit. Když si však vzpomněl, jak se ho snažil vzít do náruče a odnést si ho do ložnice, tak se musel ještě teď pobaveně smát. Byl rozhodně těžší než Marek a šlo to na něm poznat, proto se Markovi snažil nesmát, aby ho ještě neurazil, ale nemohl si pomoci.
"Měl bych vzít spíš já tebe, zlato, jinak si ještě hneš se zády a pojedeme k doktorovi," poškleboval se Markovi, který byl v předklonu a tváří mu byl přilepen k břichu, zatímco se ho pokoušel vzít do náruče. Neustále ho zkoušel vzít pod koleny a nadzvednout do výšky, až se mu to nakonec povedlo, ale jenom na malou sekundu. Hned na to ho se zafuněním pustil k zemi a sám sebe taky. Tím tak dopadl zády do okvětních plátků růží a Marek přímo na něj. Tolik k jejich milostné předehře, pokud by je někdo pozoroval, tak se musel opravdu bavit. Se smíchem a dokonce i přes Markovy nafouknuté tváře, kdy byl opravdu napružený, ho objal kolem pasu a láskyplně ho políbil na krk.
Marek jen naštvaně uhnul, ale i tak na svém krku ucítil horké rty, které ho stačily políbit. Nechtěl si připustit, že i když byl v tomhle vztahu ten rozumnější a dospělejší, tak Šimon byl prostě silnější. O hodně silnější, až to nemohlo přenést přes srdce jeho mužské ego. I když ho to možná na jednu stranu rajcovalo a byly chvíle, kdy si to snad i užíval, tak mu nebylo příjemné, když potkali nějakého Šimonova kamaráda, který se na něj culil jako pitomec. Nebyl včerejší, aby mu nedošlo, co si zjevně v té své puberťácké hlavince myslel. Však kolikrát slyšel od Petra, jednoho ze Šimonových kamarádů, kdo komu nastavoval prdelku? A jelikož se na něj neustále culil, tak mu bylo jasné, k jakému ten pitomec došel závěru.
Nakonec se narovnal v rukou, až nad Šimonem jen trčel ve vzduchu a se zamračeným pohledem trucovitě řekl: "Nejsem ještě nějakej dědek, abych si hnul se zády, …pitomče," vyplivl ze sebe zcela automaticky nadávku a jen se od tmavovlasého, usmívajícího mladíka odsunul pryč. Posadil se do tureckého sedu do všech těch plátků růží a Šimona měl tak za zády. Netušil, co ten kluk tak za ním dělal a momentálně mu to bylo i jedno. Ani netušil, jak se tak mohla ta vzrušivá chvilka mezi nimi zkazit a všechno to nadržení… Překvapením se mu rozšířily oči, když se k němu zezadu Šimon najednou přitiskl. A jelikož byl ten kluk stále nahý, tak mohl cítit i přes své oblečení všechny jeho přednosti. Zvedl hlavu nahoru, když zbystřil, jak kolem něj začaly pršet okvětní plátky růží.
Šimon se nepřestával usmívat, i když z Marka cítil jasnou nechuť a uražení. Ten chlap byl opravdu k sežrání a zvlášť, když se vztekal jako malý, ješitný kluk. "Promiň, Marku, nechtěl jsem tě naštvat, ale víš, že jsem… ehm," odkašlal si, když viděl, jak po něm Marek šlehl pohledem, "nemyslel jsem to špatně. Vážně nechci, aby sis něco udělal a mimoto, nemusíš se mnou zacházet jako s babou. Nejsem Nela," ohradil se na sekundu, aby dal tak druhému jasně vědět, že nebyl žádná zatracená ženská.
"Myslíš si, že to nevím?" odpověděl mumlavě Marek, když slyšel Šimonův, lehce trucovitý hlas, "jenom jsem si tě chtěl odnést do postele. Nemusíš mi hned říkat, ať se šetřím a že by mi mohlo rupnout v zádech!" sledoval, jak ho Šimon najednou obešel a zcela nečekaně si mu posadil rozkročmo do klína.
Šimon chytil Markovu bradu a přitáhl si ji k sobě, aby mu mohl pěkně vidět do očí. Přitom mu stehny objímal klín a nereagoval na to, že na něm tím pádem seděl dočista nahý. Nevšímal si, jak Marek najednou ztuhl a jen na něj zíral, když si ho za bradu přitáhl k sobě a jen vážně řekl: "Vím, že si na to musíš zvyknout, ale musíš se smířit s tím, že každý nás bude vnímat tak, jak si to sám připustíš. Jestli si budeš myslet, že jsi ty ten slabý, tak tě tak každej bude vnímat. Pro mě jsi dokonalej, Marku, a je mi jedno, kdo co o nás říká. Miluju tě a nechci, aby ses kvůli mně měnil. Hold mě budeš muset někdy nechat, abych byl já ten, kdo koho odnese do ložnice," zakroutil obočím a nevšímal si Markova výrazu, "co kdybychom teď přistoupili k něčemu příjemnějšímu? Omlouvám se, jestli jsem tě předtím urazil, nemyslel jsem to špatně," snižoval se mu čím dál víc hlas, když se přibližoval tváří k Markovi. Cítil opět to vzrušení, které mu zvyšovalo frekvenci tepu, a dodávalo mu větší sílu dělat překvapivé věci. Jako například takové, aby se zapřel v kolenou, podebral si Marka pod zadkem a tím, že se svalil na záda do květin, Marka stáhl s sebou. Přilepil se mu vášnivě na ústa a nedovoloval mu k jakémukoliv slovnímu projevu. Místo toho z něj začal rvát dolů oblečení, kterého měl na sobě až nadbytek.
S přilepenými ústy na druhých, vjel pod Markovu košili, kterou mu začal přetahovat přes hlavu a když se mu to povedlo, sjel rukama k džínům. V rychlosti je začal rozepínat a stahovat mu je pod zadeček, až jen uslyšel, jak Marek zasyčel, když mu je bolestně zaryl do hýždí. "Promiň, promiň," zamumlal horlivě do horoucích polibků, načež jen vzrušeně zavzdychal, "rozbal si mě, zlato."
Marek překvapeně zamrkal, než se mu povedlo od Šimona na moment odtrhnout a tím přerušil jejich akt jazyků. Cítil, jak měl okolí rtů oslintané a nejenom v okolí, ale dokonce i na bradě, kam musel Šimon sjet ve svém zápalu ho líbat. Musel by být blázen, aby necítil z toho kluka nadržení a naprostou chuť k větší akci a mohl se mu divit? Proboha, vždyť i on se ho nemohl nabažit a to ani nemluvil o tom, co se po Šimonovu rudou mašlí snažilo neustále nadzvedávat. Sjel očima k intimním místům a pak se hned vrátil do Šimonovy vzrušené tváře. "Rozbalit si tě?" vypadlo z něj nechápavě.
Šimon jen netrpělivě zavyl, než se jal pokračovat v tom, aby z Marka serval džíny. "Jo, rozbal si mě. Jsem jenom tvůj - naprosto tvůj… celou noc… Můžeš si se mnou dělat, co jenom chceš," nepravidelně dýchal, zatímco se mu z hnědovlasého muže podařilo sundat kalhoty a následně je odhodit stranou. Dával si však pozor, aby nezasáhl některou ze svíček. Kalhoty měl dole a teď byl ještě problém s těmi zatracenými boxerkami, které měl stále na sobě. Natáhl se znovu k Markově hlavě a hladově ho začal líbat, zatímco se dal na další únavnou výpravu, sundat mu spodní prádlo.
Marek se nemohl nabažit Šimonových doteků. Nechával se líbat, zatímco si ze sebe nechal stáhnout i poslední kus oblečení, který měl ještě na sobě. Nemohl si pomoc, ale v tomhle vztahu si připadal on jako ten roztřesený puberťák, který se snažil svést svoji drahou polovičku, a vůbec se mu to nedařilo. Připadal si najednou dočista jako nešika, kterému se nic nedařilo a už vůbec ne, aby se uklidnil a nechal se vést kouzlem okamžiku. Ruce se mu nepatrně začaly třást, když se snažil ze Šimona zdělat tu zpropadenou, rudou mašli a byl si jist, že si toho ten kluk všiml. Alespoň, že byl od té lásky, aby mlčel a raději to přehlížel. Když se mu ji konečně podařilo zdělat, tak jen na okamžik zalétl pohledem k Šimonově chloubě, která se nebezpečně probouzela a dožadovala se péče. Myslí mu přelétla vzpomínka, kdy mu Šimon povídal, jak ho orálně uspokojoval, když je vezl domů. Nechtěl tomu věřit a popravdě tomu nevěřil ani teď, ale maličká část v něm se ho vehementně snažila přesvědčit o opaku. Copak by toho ale byl schopen? No dobře, sice byl té noci opilý a netušil, co dělal, ale - ale aby Šimonovi kouřil ptáka? V autě?!
"Nad čím přemýšlíš, zlato?" zašeptal vzrušeně Šimon, zatímco se širokým úsměvem od ucha k uchu objal Marka hýžděmi kolem pasu a přitáhl si ho tak k sobě, až na něj chudák padl. Pak ho objal jednou rukou kolem krku, zatímco mu tou druhou začal přejíždět po zádech až k zadečku.
Marek na okamžik uhnul očima pryč, načež z něj jen nesměle vypadlo: "Nad tím, co jsi mi říkal tenkrát, když jsme byli u tebe doma."
Šimon se snažil i přes své nadržení zachovávat chladnou hlavu. Poznal na Markovi, že i když byl vzrušený, tak ho něco trápilo a jelikož se snažil sám sebe celou dobu přesvědčit, že nebyl na svůj věk až takovým puberťákem, tak se to právě teď snažil dokázat. Chtěl Marka vyslechnout a chtěl, aby se mu svěřil - ale kurva (!), to museli mluvit zrovna teď? V tomto okamžiku, kdy pod ním ležel a přál si po tolika týdnech, aby si ho vzal? Naposledy cítil teplo jeho těla na Nový rok, kdy se k ránu vrátili do jeho domku a od té doby neměli tu možnost, jelikož mu Marek dával jeho dřívější chování pěkně sežrat. Jenže teď už uběhlo několik týdnů a on tu pod ním ležel nadržený a zoufalý a on až teď chtěl mluvit? No dobře, chtěl mluvit, tak budou mluvit… "Co - co jsem ti předtím říkal? Namluvili jsme toho docela dost, než jsi tak zničehonic vypadl pryč a ani jsi mi nedal vědět." Nechtěl znít rýpavě nebo nějak nakvašeně, ale možná se mu to nepovedlo.
Marek přeslechl Šimonův tón hlasu a místo toho opět zamumlal: "Myslím tím o tom - tom kouření v autě…"
Šimon zmateně pozvedl obočí. "Kouření? Jaký zase kouření?" nechápavě se díval do Markovy zoufalé tváře, než mu to nakonec docvaklo. Už věděl, o čem to tady mluvil a zejména si to mohl ověřit díky jeho rudé tváři, která zářila na dálku. Nemohl si pomoct, ale musel se začít uculovat jako blbeček. "Chápu, tak tohle kouření myslíš…" úsměv se mu roztahoval na tváři víc a víc.
Marek se zamračeně odtáhl. Mohl si myslet, že si z něj Šimon bude akorát tak jenom utahovat. Uraženě si ze svého boku zdělal jeho nohy a pak se postavil na roztřesené nohy. Hodil po Šimonovi rudou mašli a pak se na toho kluka vražedně díval, jak se zvedal v loktech, aby na něj dobře viděl. "Měl jsem za to, že sis to celý jenom vymyslel!"
Šimon se nepřestával uculovat. Vzal mašli do ruky a jen v pokrčených loktech na hnědovlasého, nahého muže koukal. Přitom si nemohl pomoct, aby mu žádostivě nepřejížděl očima po těle. Toužil po něm víc a víc a čím déle to Marek prodlužoval a hrál si na nedosažitelného, tím to bylo horší. "A co tě teda přesvědčilo myslet si opak? A vůbec, jak tě to napadlo zrovna teď?"
Marek pokrčil rameny. "Prostě napadlo. Říkal jsi mi tenkrát, že - že jsem ti to… že jsem ti ho… to… to (!) a měl jsem za to, že sis ze mě dělal jenom srandu. Že sis ze mě utahoval a snažil ses mě jen vyprovokovat, ale myslel jsi to vážně, že? Vážně jsem ti to tam dělal?"
Šimon se se širokým úsměvem postavil na nohy, až mu pták mezi nohama zaklimbal sem tam. Zcela automaticky si zajel jednou rukou do rozkroku a přejel si po něm. Byl pořád ještě vzrušený a tím pádem byl o několik čísel větší. Bylo mu jasné, že kdyby se ho Marek jenom dotkl nebo by ho opět políbil, tak by se jeho vzrušení opět projevilo a on… on se rozešel směrem k Markovi. "A co vám přesně vadí, pane Adlere?" začal Markovi rozverně tykat a tím pádem si s ním pohrával, aniž by to Markovi ještě došlo, "že jste mi to dělal nebo že si to nepamatujete?" přistoupil těsně k němu, až se vzájemně dotýkali nahými těly, přitom začal svádivě šeptat, "co kdybychom si to teda zopakovali? Kde byste to chtěl, pane Adlere? - tady dole na růžích nebo snad nahoře v posteli? Možná bych mohl napustit horkou vodu a trochu si vás rozmazlit, když tak tvrdě dřete do roztrhání těla," zvedl ruce nahoru, až přehodil rudou mašli kolem Markovy hlavy a přitom si ho za ni začal přitahovat k sobě. S úsměvem tak poslouchal, co Marek k němu ještě zmateně blekotal.
"Problém - problém přeci není v tom, že si to nepamatuju, Šimone! Problém je v tom, že - že - že bych toho nebyl vůbec schopný… já přeci… já bych nikdy…" nechal se místo mluvení opět políbit. Zakláněl hlavu dozadu, ale i tak k němu musel být Šimon skloněný, aby k němu dosáhl. Cítil kolem svého krku mašli, kterou si ho Šimon držel u sebe a nějakým podivně zvráceným způsobem, mu to překvapivě přišlo rajcovní. Když z míst, kde se nacházela pohovka, uslyšel vyzvánět svůj mobil, tak se na moment od Šimona odtrhl, ale ten kluk mu nedal ani příležitost něco říct.
Šimon si Marka držel pevně u sebe a nedovoloval se mu ani nadechnout. Když z dálky uslyšel Markův mobil, tak jen v duchu zoufale zavyl, načež jen nepříjemně zavrčel: "Už žádné vyrušování, žádné mluvení a žádné… prostě jsme tu jenom ty a já! Nemusíš to brát, Marku, je po desáté večer, tak ať ten, kdo otravuje, zavolá zítra!" nechal kolem Markovy hlavy rudou mašli a pak ho zcela nečekaně popadl do náruče a rozešel se s ním do horních pater domu. Nereagoval na to, že mu Marek začal v náručí nadávat, aby ho okamžitě pustil na zem a místo toho ho opět políbil. S jazykem v jeho ústech tak vystoupal schody nahoru do prvního patra a odnesl si svého přítele až do ložnice. Poté šokovaného Marka hodil do postele, která byla stejně zaplavená lístky rudých růží jako cestička od vchodových dveří do obývacího pokoje.
Když Šimon tak přemýšlel nad tím, co se všechno stalo na svatého Valentýna, tak by to nejraději vrátil, aby to mohl zažít znovu. Miloval Marka a to, co se mezi nimi všechno stalo, bylo pro něj jen potvrzením, že to cítili stejně. Té noci se mu oddal a nechal všechno na Markovi, i když mu musel s pár věcmi pomáhat, jelikož byl pořád ještě v těchto věcech nejistý… a naprosto kouzelný. Sice se mu oddal a nechal ho, aby si ho vzal, ale později v noci si vyměnili role a tím pádem si on podmanil Marka. Musel se začít usmívat jako blbeček, zvlášť když si živě představil, jak se pod ním Marek kroutil a jak sténal, když do něj přirážel. Možná se usmíval až moc, až si toho všimla nejenom Nela se svojí kamarádkou, ale také kamarádi, se kterými se vracel z fotbalového tréninku.
Díval se vzpurně Nele do očí a přitom se mu v těch jeho ukázalo vítězství, kterými říkal, že bylo všechno naopak. "Jsem možná ta kurva, která přišla do vašeho domu a svedla ti manžela, ale to bylo tak všechno. Marek ke mně sám běžel, když se u tebe dočkal jenom řvaní a urážení. Nebo si snad myslíš, že právě to ho mělo rozhicovat?" odtrhl se od svých přátel a rozešel se blíž k Nele, která jen těkala po jeho tváři očima a přitom jen občas zalétla ke své kamarádce. Určitě by ho chtěla teď zabít, a kdyby za to nemusela do kriminálu, tak by to vážně udělala. Na tváři se mu rozšířil úsměv, když viděl její výraz v obličeji. "Vlastně se pleteš, s Markem jsme si nebyli nikdy tak blíž jako právě teď! Jediný, co nám ještě schází, je to, abys mu dala konečně pokoj a nechala ho volně dýchat, protože ho akorát dusíš - a to spolu už naštěstí ani nejste! Díky bohu, že jste se rozešli, protože bys ho naprosto zničila!"
"Jak - jak se opovažuješ mi něco takového říct, ty - ty buzerante jeden?!" zvyšovala Nela šokem svůj hlas, až se jí začala třást brada. Zírala na Šimona, jakoby ho viděla poprvé ve svém životě a nemohla uvěřit tomu, že si s ní dovolil takhle mluvit. Jak se to mohlo jen obrátit proti ní? Když ho uviděla se svými kamarády, tak si dala za úkol ho ponížit a srazit mu ten zatracený hřebínek, ale nakonec ona vypadala před svojí kamarádkou jako… jako naprostá nula. "A kdo ti vůbec dovolil, abys mi tykal? Ty parchante! Myslíš si, že když Markovi roztahuješ nohy, tak si ho tím udržíš?! - Je starší než ty a je… je úplně někde jinde a nebude se zahazovat s někým, jako jsi ty! Jsi jenom rozmazlenej spratek, který si ničeho a nikoho neváží! Co mu můžeš nabídnout, co? Chodíš ještě na školu, bydlíš u svých rodičů, od kterých jsi závislej na penězích a ty mi budeš vykládat -!"
"Rozhodně mu můžu nabídnout víc než ty!" zvýšil i on hlas, když na něj Nela nestydatě řvala, "neřvu na něj a neurážím ho! Nejednám s ním jako s kusem hadru a ani mu nevyčítám jeho chyby, protože nikdo není dokonalej! Podporuju ho a snažím se mu být oporou, ale to ty zjevně ani nevíš, co znamená! Možná ještě chodím na školu, nevydělávám tolik jako on a dělí nás od sebe pár let, ale miluju ho! A že jsem rozmazlenej?! Co na to říct! - prostě se na mě rodiče upnuli více než na sestru, tak či tak, se alespoň nechovám jako imbecilní kráva, která si tady hraje na dámičku a snaží se tu potupit ostatní lidi!" zařval poslední slova, načež si fotbalový míč přehodil z jedné strany podpaží na druhou, "nemám si s tebou už co říct! - rád jsem tě viděl, Nelo," dodal naprosto přeslazeně. Slyšel, jak se jeden z jeho kamarádů pochechtával, jak ji tady utřel, ale jemu moc do smíchu nebylo. Nikdy neměl v povaze se takhle chovat a ani s tím nechtěl začínat. Chránil tu ale sám sebe a především se zastával Marka a jejich společného vztahu. Sjel očima k Nelině kamarádce, která jen stále stála jako zařezaná a poslouchala ho, načež se vrátil pohledem k samotné Nele. Věděl, že ho nesnášela a po tomhle vystoupení se její nenávist jenom prohloubila. Co s tím ale mohl teď dělat? Bylo mu to upřímně jedno; jediný, o koho se zajímal, byl Marek. A zejména se modlil za to, aby mu ta mrcha nesebrala klub, na kterém mu tolik záleželo, a jinak by ji už dál nemusel vidět. Nechtěl, aby se dál Marek trápil.
Nechal Nelu Nelou a rozešel se s kamarády pryč. Jen matně poslouchal, jak mu Zdeněk povídal, že jí to pěkně natřel a aby mu řekl nějaké peprnosti o jeho vztahu s Markem, ale on na to právě teď neměl vůbec náladu. Jen Zdeňka odpálkoval a pak začal ve svých kraťasech lovit svůj mobil.
Zdeněk pozoroval svého kamaráda, který na něj vůbec nereagoval, a proto jen pobaveně prohodil: "No tak, nenech se přemlouvat, vole. Kdo je ten Marek, o kterém jste mluvili? Neříkej, že máš novej objev a ani ses nám tím nepochlubil?! Tak se pochlub, chlape, koho jsi to sbalil - třeba bychom mohli později zajít na dvojité rande, Lenka chce pořád poznávat nový lidi, takže by rozhodně nebyla proti."
Šimon Zdeňka vůbec neposlouchal. Držel v ruce mobil, ve kterém vehementně hledal otcovo telefonní číslo. Možná měla Nela přeci jen v něčem pravdu, když říkala, že se na své rodiče až moc spoléhal. Ale přeci tu byli od toho, aby mu pomáhali a vedli ho ke správné cestě. Matka by byla sice proti, aby Markovi pomáhala, ale otci mohl věřit, proto se mu rozhodl zavolat. Nechtěl všechno nechávat jen na chudákovi Markovi, který byl náhle do všeho hozen jako zoufalá rybka do oceánu plného žraloků. Nevšímal si Zdeňkova uraženého obličeje, že ho tak dlouho ignoroval a jen to dorazil tím, že se s nimi rozloučil, načež se od nich odpojil. Poté se rozešel pomalým krokem do městské části Vinohrad, kde momentálně přebýval u svého nového, velice rajcovného pana podnikatele. Mobil držel stále u ucha, když mu otec konečně přijal hovor, a tak na nic nečekal a řekl: "Ahoj tati, nevolal bych, kdyby to nebylo vážné. Vím, že bych tě to nemuselo zajímat, zvlášť když Marka neznáš, ale… ale potřebuju tvoji pomoc."
Václav se na druhé straně telefonní linky posadil na židli a natočil se čelem k okénku, kterým viděl do zahrady. Sledoval synovu fenku, jak čmuchala něco kolem Alžbětina záhonku, než konečně s lehkým úsměvem na rtech odpověděl: "Taky tě rád slyším. Samozřejmě, že bys jinak nevolal, kdyby to nebylo vážné. Neukázal ses doma už několik dní, když tedy nepočítám to, že sis sem zaskočil pro věci do školy nebo pro oblečení. Budu hádat, přespáváš u toho muže? Adlera?"
Šimon si povzdychl, opřel se zády o kamennou zídku jednoho z cizích baráků a přitom si položil míč na zem, načež ho zapřel jednou svojí nohou, aby se mu neodkutálel pryč. Druhou rukou, ve které nedržel mobil, si prohrábl vlasy, které mu již stačily uschnout, a pak z něj jen vypadlo: "Má jméno, tati. Možná by sis mohl na něj zvykat namísto jeho příjmení. A ano, přespávám u něj…"
"Takže jsi tam v pořádku, Šimonku? Nemusím se obávat, jestli tam máš co jíst nebo jestli -" nestačil Václav doříct svoji starostlivou větu, když ho synek opět přerušil. Nepochyboval o tom, zda měl Šimon co jíst nebo jestli se o něj Marek dobře staral. Přeci jenom byl Šimon dospělý, mladý muž a… on s ním musel přestat jednat jako se svým malým Šimonkem. Poslouchal, jak mu Šimon povídal, že mu bylo dobře a jak moc byl teď šťastný, než se mu v telefonu najednou odmlčel. I přes synovu štěstěnu poznal, že se něco stalo. "Co se děje, Šimone?"
Šimon se chvilku vydýchával, když živě povídal o svém vztahu s Markem a jak moc byl teď šťastný, než pověděl pravdu: "Už jednou jsem ti povídal o Markově bejvalce, teda jeho manželce - mrcha jedna," ulevil si hned, když si na tu ženskou vzpomněl a byl tak napomenut otcovým vážným odkašláním, proto se vrátil hned k tomu, co chtěl původně říct: "Nela chce Marka obrat o všechno, co má, ale to už víš. Mluvil jsi s ním už předtím v Chapeau Rouge. Pokud vím, tak se má tento týden dostavit k soudu a všechno se tam má vyřešit, ale mám strach, že se to nakonec všechno obrátí proti němu. Kdyby došlo na nejhorší, tak mu chci pomoct, tati, nechci ho v tom nechat, protože bych si to nikdy neodpustil, kdybych to alespoň nezkusil. Vím, jaký máte s mamkou na mě a na Marka názor, ale miluju ho a nemůžu jen nečině přihlížet tomu, jak přijde o svůj klub. Nechce mi to přiznat nahlas, ale vidím, co všechno pro něj znamená."
Václav si přejel dlaní po tváři, načež zamyšleně pronesl: "Navštívil jsem ho po novém roce v kanceláři, Šimone, a jestli tě to potěší, tak jsem mu už tenkrát nabídl pomoct, ale zdá se, že ji odmítl. Přes svůj mladý věk je zvyklý si řešit všechno sám."
Šimon jen začal prudce kroutit hlavou. "Nikomu to nepřizná, tati, dokonce ani se mnou o tom nechce mluvit, protože mě tím nechce zřejmě zatěžovat, ale poznám, že se tím trápí! A kdo by se tím netrápil, jde tady o jeho klub - Nela mu ho chce sebrat a on… on nebude mít dost peněz, aby ho koupil nebo aby ho Jan koupil - co já vím! Potřebuju tvoji pomoc, tati, nevolal bych, kdyby to nebylo důležité a vážné… a… a… bojím se, že mu ten zasraný rozvod přinese jen další záchvat!" vypadlo z něj nakonec vyděšeně, aniž by se hlídal, co to tady mluvil. Bylo mu jasné, že tady neměl mluvit o Markově zdravotním stavu a už vůbec tím otce nezamýšlel vydírat, ale mluvil z něj opravdu jenom strach.
Václav překvapeně pozvedl obočí, načež si na židli pouze poposedl. Myslel tím snad Šimon, že byl ten muž nějak nemocný? Kolik mu bylo? Vždyť byl ještě tak mladý, tak o jaké nemoci tu Šimonek mluvil? "Záchvat? O jakém záchvatu tady mluvíš?"
Šimon si znovu projel nervózně rukou ve vlasech. "Byl jsem s ním na Tři krále v nemocnici, kde mu doktoři potvrdili respi - respirační…"
"Respirační alkalózu?" doplnil Václav svého synka klidně a hlavně se mu snažil na tu dálku dodat odvahu, aby s ním mluvil dál. Znal tuhle nemoc a myslel si, že postihovala zejména ženy a ne muže. Šimon mu to však záhy vyvrátil, když mu řekl, že si Marek musel procházet opravdu otřesnými stavy, kdy musel dýchat pomocí pytlíku či dokonce použít i diazepam. Už od první chvilky, co toho muže uviděl, mu došlo, že tohle všechno pro něj bylo nové. Ať už Šimon udělal cokoliv a ať už Adlera svedl nebo ne, tak by se ani nedivil nad tím, kdyby měl tuhle nemoc právě z tohoto. Přeci jenom se alkalóza projevovala hlavně příčinou stresu a Adler jím musel být naprosto obklopen. "Udělám, co budu moct, aby tvůj přítel nemusel klub prodat. Pokud ho ale bude muset prodat, tak se budu snažit, aby ho dostal zpět do svého vlastnictví, dobře? Něco za to ale budu chtít, Šimonku. Maminka to nepřizná, ale když tu nejsi, tak Bella potřebuje cítit svého pána a také potřebuje pevnou ruku. My dva jsme na ni už krátký, takže bys měl možná přemýšlet nad tím, že by sis ji vzal s sebou, co ty na to? Má tvůj přítel rád psy?"
Šimonovi se přes tvář přehnal pobavený úsměv, když si vzpomněl na moment, kdy se s Markem plížil ránem do svého domu a narazili venku na zahradě na Bellu. Tehdy se u něj Marek držel vyděšeně a naprosto ztuhle. Bylo mu jasné, že to bylo zejména tím, že byl opilý, ale pořád vypadal opravdu komicky s tím svým výrazem ve tváři. "Myslím, že by mu to nemuselo vadit, tati. Pokusím se mu to nějak zlehka nadhodit, i když si myslím, že to snad nebude problém - přinejhorším mě jenom vyrazí z domu. Ještě jednou moc děkuju za pomoc, vím, že bych to po tobě neměl chtít, zvlášť když bych si přál, abyste oba dva uznali Marka za mého…"
"Myslím, že jsem už dost prokázal, že tvého nového přítele uznávám, Šimone. Přeci jenom bych mu nepomáhal. A co se týče tvé matky, tak ta jenom potřebuje čas, ale to víš. Nakonec si bude muset zvyknout," na minutku se odmlčel, než ještě o něco víc zvážněl, "říkáš tedy, že je na tebe hodný?"
Šimon se rozpustile pousmál při představě, že to byl možná tak on, kdo Marka zlobil. Avšak to nebylo nijak vážné, byli na začátku vztahu, a tak bylo zcela samozřejmé, že se vzájemně oťukávali a poznávali. "Je na mě hodnej, tati. Víc už ani být nemůže," ujistil svého tatínka a v hlase mu byla znána opět spokojenost. Byl šťastný a to jenom díky Markovi, kterého nadevšechno miloval a doufal, že i on jeho dělal šťastného. Za rok měl dělat závěrečné zkoušky na bakaláře a doufal, že by si později třeba mohli zaplatit pěknou dovolenou a odjet někam na krátký pobyt. Avšak to bylo v budoucnosti a on se musel momentálně soustředit na přítomnost. Modlil se, aby Markovi všechno dopadlo dobře a on ten zatracený soud s Nelou vyhrál.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | 17. května 2017 v 10:51 | Reagovat

Nádherné. To jak se Šimon snaží Markovi pomoct je úžasné, těším se na pokračování. To že je Marek prostě uke které si jeho seme občas necha pohrát, s tím se musí Mareček smířit. Těším se nq pokračování. A tak jsem zvědavá co se dělo s Janem ty dva týdny. Oooo kez by prostě chtel Lukáše :D vždyť se Soňou už byl dlouho, chtělo by to změnu :D  (Tohle píšu jen proto, že se jedná o povídku, v reálu přeju všem manželům a manželkám aby byli šťastní :D a vsem to vydrželo, pokud jsou šťastní!!)

2 Abequa Abequa | 20. května 2017 v 9:02 | Reagovat

Moc se mi líbí jak se k sobě Šimon s Markem mají a hrozně se mi líbí jak se Šimon snaží napravit všechno co posral... Nela koukám kolem sebe furt kope jak vzteklá... Holt evidentně si neuměla udržet manžela... Doufám že Markovi ten soud dobře dopadne :)

3 Jeny Jeny | 22. května 2017 v 15:04 | Reagovat

Už se moc těším na další díl! Hlavně na to, jak to dopadne s Janem a Lukášem! Docela bych jim to přála. :D

4 Anita Anita | 22. května 2017 v 15:22 | Reagovat

Ať už je další díl!  :D tohle je zabijáctvi. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama