Vánoční čas: Velký pátek

24. května 2017 v 10:00 | May Darrellová

Vánoční čas: Velký pátek


Štědrý den se Silvestrem za vámi a vás čekají Tři králové, Valentýn… a Velikonoce?
Poslední svátky cyklu Vánoční čas se blíží ke konci. Vánocemi všechno začalo a Velikonocemi všechno skončí.

Česká povídka z prostředí Prahy a okolí, vánoční čas, homosexualita, postupem slash 18+





Marek postával u okna od ložnice a koukal se ven na svoji malou předzahrádku, která už několik let byla dosti zarostlá. A to ani nemluvil o zahradě za barákem, na kterou Nela nesáhla několik let, aby si náhodou nezničila nově udělané gelové nehty, na kterých si nechávala vždy tolik záležet. Hlavně, že mu vždy vehementně povídala, jak by si přála domek se zahradou, kde by měla několik záhonků jak s čerstvou zeleninou, tak okrasnými květinami. A nakonec to dopadlo tak, že se několikrát on sám pustil do pletí zahrady, aby se už na tu hrůzu nemusel dál dívat. Jenže to bylo ještě předtím, než měl tolik práce v klubu, teď ani on na to neměl čas, a proto zahrádka chátrala dál a dál, až tam pomalu ani nechodil. Předzahrádku naštěstí neměli až tak v hrozném stavu; přeci jenom Nela nemohla dopustit, aby je okolní sousedi pomlouvali, a tak si vždy zaplatila zahradníka, který by jim to tu trochu zušlechtil.
Teď však postával za oknem a s očima přilepenýma nikoliv na novém zahradníkovi, ale rovnou na Šimonovi, který jezdil se sekačkou sem a tam. Docela se divil, že ten kluk šel a bez řečí udělal něco pro krásu jeho domova. Nebo snad už i Šimonova domova? Vždyť ten kluk tu od Tří králů byl pečený vařený. Ne, že by mu to vadilo, docela si na něj za ten necelý čtvrt rok zvykl, ale pořád mu to přišlo takové zvláštní. Nikdy by ho ani nenapadlo, aby přišel z práce domů a místo manželky tu na něj čekal čtyřiadvacetiletý kluk, který… který mu momentálně sekal trávník jen v krátkých kraťasech. Zatraceně, vždyť tomu ani tak nemohl říkat. Byly to spíše jen nějaký trenky či krátké šortky, jelikož se udělalo až moc velké teplo a Šimon se zjevně odmítal pařit. Mimo krátkých trenek, které měl stažené až tak dolů, že mu mohl vidět pánevní kosti, vyjel očima výš a přejížděl mu tak po vypracovaných, břišních svalech, s nádhernými prsy. S bolestným polknutím si vjel rukou do vlasů, načež se tou druhou opřel o stěnu vedle okna. S pohledem upřeným na krásném, mladém těle, které se ve slunci jen blýskalo a přímo pod očima mu hrálo všemi svaly, opustil oblast hnědých vlasů a zajel si přímo do rozkroku. Jelikož měl na sobě pouze volnější trenky, tak šlo všechno jednoduše a hlavně naprosto krásně si vjel dovnitř a promnul si svoji chloubu. Opíraje se stále dlaní o stěnu vedle okna, začal na Šimona mhouřit oči, zatímco to nevydržel a vyndal si povadlý úd ven. Přejížděl si rukou sem a tam, stahoval si předkožku, načež si palcem mnul žalud.
Zpracovával se klidně a pomalu, jakoby měl na všechno dostatek času. Začínal pomalu hltat očima Šimonovo tělo, které mu přišlo, jakoby se před ním ještě víc nakrucovalo a nutilo ho k neustálé pozornosti. Do několika sekund si skousl spodní ret a jen zesílil svůj stisk dlaně, aby měl kolem sebe větší pocit těsnosti. Vjížděl si naběhlejším ptákem do dlaně, jen to na celou ložnici mlaskalo. Dech se mu o něco zrychloval, avšak poznal ten rozdíl, že se nejednalo o žádnou nemoc, nýbrž jen o vzrušení, které mu začínalo kolovat tělem. Sledoval Šimona, jak si přejel zmoženě dlaní po čele, načež si sjel dolů na hruď… a pak k němu zvedl pohled nahoru. Jejich pohledy se v té chvilce střetly a on jen sledoval, jak se na něj ten kluk uculil a hned na to naklonil hlavu na stranu. Jakoby si ho v tu chvilku snad přeměřoval na dálku a hodnotil, co tady vyváděl? Netrvalo to moc dlouho a hned na to uslyšel, jak Šimon vypnul sekačku a zahradou se rozezněl nádherný klid, přerušovaný jenom jeho funěním v místnosti. Popošel o něco blíž k oknu, když zpozoroval, jak se Šimon najednou s úsměvem na rtech rozešel kamsi pryč, až ho ztratil z dohledu. Nalepil se ještě víc k oknu, ale vůbec si tím nepomohl, jelikož byl ten kluk pryč.
Nepřestával si zpracovávat už pěknou erekci, která mu trčela do vzduchu a s jemným zakřivením se mu dotýkala podbřišku. Dechem nestíhal zpracovávat kyslík, a tak tu začínal pomalu funět jako čuník, ale bylo mu to jedno. Vzrušení se v něm hromadilo a on začínal vidět před sebou poněkud rozmazaněji. Začínal být nadržený jako nějaký puberťák - přesně jako Šimon. Oči se mu náhle rozšířily a jen stačil překvapeně otočit hlavu za rameno, když za sebou spatřil tmavovlasého, polonahého mladíka. Šokem, že se Šimon najednou tak zničehonic objevil za ním, z něj jen naprosto rozčarovaně vypadlo: "Šimone, jak - jak…?" nedokázal ani dokončit svoji otázku, když mu mladík natočil hlavu ještě víc na stranu, aby ho mohl políbit, pak na svém ptákovi ucítil cizí ruku, která mu odstrčila tu jeho.
Šimon, líbaje Marka zatím dráždivě, mu do rtů pobaveně zašeptal: "Proč jsi mi neřekl, co tady vyvádíš? Nechal bych debilního sekání trávníku a přispěchal bych ti hned na pomoc, zlato," sevřel Markovu tyčící se chloubu a jen se k němu natiskl ještě víc zadkem. Zpracovávaje ho rukou, přesunul své rty na citlivý krček, který začal pokrývat polibky.
Marek se jen vlnou vzrušení prohnul v zádech a tím se k Šimonovi natiskl ještě víc. Stočil jednu svoji ruku za sebe a chytil druhého za zadek, přičemž omámeně a vzrušeně zachrčel: "Udělal - udělal bych si to sám," skousl si spodní ret, jak se soustředil na Šimonovu úžasnou ručku, která mu dělala tak dobře.
"Nesmysl," zamumlal Šimon s jemným úsměvem na rtech, "jak bych se potom cítil? Že si to můj kluk dělá sám, zatímco mě má jenom na… ahhh…" zavzdychal i on, když se zapřel do chudáka Marka o něco víc a natlačil ho na okno.
Markova druhá ruka rychle vylétla, aby se ještě stačil opřít o povrch skla. Tak se nyní oběma rukama přidržoval jak stěny, tak chladného okna, aby se alespoň o něco zapíral a získal tak potřebnou stabilitu, když se na něj Šimon zezadu tlačil. Vzdychal hlasitěji a tužebněji, přesně tak, jak mu Šimon hbitě zpracovával ptáka. Do několika vteřin se sám přistihl, jak mu začal nestydatě vycházet vstříc, a tak zadečkem stále narážel proti mladíkovu klínu. "Š - Šimone, bože… pře - přestaň mi říkat, že jsem tvůj kluk. Nejsem - nejsem tvůj… kluk… ach, Šimone…"
Šimonovi se na tváři objevil prohnaný úsměv. "A co tedy jsi, když nejsi můj kluk? Momentálně jsem tak já tvůj milenec, než se rozvedeš, zlato," uchechtl se tomu, avšak mu do smíchu moc nebylo. Nechtěl se nijak zmiňovat o rozvodu, jelikož se měl Marek dnešního odpoledne dostavit na soudní řízení a oba dva byli již od rána jako na trní. Proto byl rád alespoň za tohle rozptýlení, kdy mohli na malou sekundu zapomenout na všechny okolní strasti.
"Můj milenec?" zavzdychal znovu nahlas Marek a jen se pokusil znovu otočit hlavou dozadu, aby se podíval na culícího se Šimona. Spodní ret měl opět skousnutý, jak se snažil kontrolovat, ale ten kluk mu to vůbec neulehčoval. Vlastně právě naopak, připadal si naprosto ztracený a to u něj byl Šimon jenom pár desítek vteřin. Na moment se nechal políbit, a když ve svých ústech ucítil horký, hbitý jazyk, který mu podlamoval kolena a snad by se i málem opravdu složil na zem, tak byl nečekaně přitlačen ještě víc na okno. Šokem se od Šimona odtrhl a jen se jednou stranou tváře natiskl na okenní tabuli. Byl tady tak přimáčknutý jako sardinka a nemohl se ani pohnout, slastně vzdychal do své ložnice, zatímco se nechával dál uspokojovat.
Šimon druhou rukou vyhrnul Markovo triko až ke krku a konečně se tak mohl rty přilepit na tu krásnou, vábivou kůži. Zcela úmyslně na jedné z lopatek zanechal své znamení, načež pokračoval výš, až se dostal k zátylku. Povysunul mu triko ještě výš, aby měl dostatek místa a poté sjel až dolů k trenkám, které měl stále na sobě. "Nebo máš snad na to jiný názor, zlato? Hm?" zajel rukou za lem trenek, které mu následně stáhl do půlky stehen. Poslouchal, jak mu Marek sténal pod rukama a jak mu vycházel vstříc. Dokonce mohl na vlastní oči vidět, jak se pod ním chvěl rozkoší, a proto si dodal větší kuráže.
Marek si sice chladil jednu stranu tváře, ale vůbec tomu nevěnoval pozornost. Rozpaloval se nejenom Šimonovou rukou v rozkroku, ale také tím, jak mu zkoumavě zajížděl prstem mezi půlky zadečku. Jakoby snad už zapomněl na to, jak vypadal. Vždyť ho musel znát jako své boty; každou jeho skulinku či každé zákoutí jeho těla. Panebože, Šimon ho musel znát daleko lépe než Nela! Cítil, jak ho ten kluk na moment přestal honit a místo toho mu sevřel pevně stehna a donutil ho, aby na něj vyšpulil ještě víc zadek. Chtěl mu odpovědět, že ho nebral jenom jako svého milence (vždyť na to nikdy ani nepomyslel), spíše ho bral jako svého rovnocenného partnera - dobře, sice o dost mladšího, živějšího a občas dětinského, ale přesto partnera.
Otevřel pusu, aby ze sebe dostal nějakou odpověď, ale v ten moment ucítil, jak mu ten kluk rozevřel půlky zadečku a přejel mu po citlivé anální dírce něčím jemným (zatraceně jemným!) a mokrým. V ten moment mu došlo, co mu musel Šimon tam vzadu dělat a jen mu díky té představě zčervenaly tváře, načež ze sebe prudce vydechl: "Hm - mmm… Šimone! Za - zatraceně, Šimone!" vyrazil svým zadečkem proti Šimonovu obličeji, až jen slyšel, jak se za ním ten kluk pobaveně uchechtl. Odlepil se jednou rukou od skla a chtěl si sám začít honit ptáka, ale Šimon ho opět předběhl, a zatímco ho jednou rukou zpracovával, tak ho druhou přidržoval v pase, když mu zvlhčoval anální otvor. Cítil, jak mu zajížděl špičkou jazyka dovnitř a neustále v něm kroužil, občas zaslechl, jak na otvor vyplivl sliny, které následně vetřel dovnitř. Cítil se, jakoby byl v naprostém rauši. Snažil se lapat po kyslíku, kterého měl stále méně a méně. Tvář měl celou otlačenou, jak se mačkal k oknu a dokonce viděl, jak rosil sklo kolem svých úst. Musel být na něj naprosto úchvatný pohled a jenom doufal, že nikdo zrovna neprocházel kolem jeho domu, aby ho takhle viděl - sténajícího a žadonícího po dalších Šimonových dotecích.
Na okamžik se donutil zvednout hlavu a podívat se oknem do ulice. Až na osamocenou sekačku, která stála jako kůl v plotě na skoro posekaném trávníku, tak bylo všude ticho a klid. Nikde nikoho neviděl a to mu muselo stačit k tomu, aby se zase přilepil tváří k oknu a nechal si to dělat od čtyřiadvacetiletého, vysokoškolského studenta. S oběma rukama na skle či stěně špulil zadek dozadu, aby byl tak co nejblíž Šimonově hbitému jazyku. S čím dál další vteřinou cítil, jak se dostával k vrcholu, přirážel buď do ochotné dlaně či k úžasnému jazyku. Připadal si najednou jako smyslů zbavený, jako v dálce slyšel, jak mu pták vjížděl vždy s mlasknutím do dlaně, načež z ní zase vyjel. A stále pořád dokola a dokola, až sebou začal škubat. Nebyl rozhodně jediný, kdo si toho byl vědom, ale i tmavovlasý mladík za ním si toho všiml, a tak zrychlil ve svých přírazech, aby ho dohnal k orgasmu. Marek se s hlasitým projevem prohnul v zádech a několikrát sebou zaškubal, než se srdceryvným výkřikem potřísnil Šimonovu dlaň a taktéž i okno. Neměl však žádný čas na to, aby se cítil zahanbeně, místo toho byl tvrdě otočen čelem vzad a přitáhnut do hřejivého, silného objetí. Nechal se dravě líbat, zatímco z něj vyprchávaly poslední zbytky orgasmu, pak se od něj Šimon odtáhl a pozoroval ho jenom s úsměvem na rtech. Cítil na své tváři mladíkovu dlaň, až mu záhy došlo, že mu musel opět prstem přejíždět po pize, kterou měl pod pravým okem. Ten kluk na ni musel být naprosto závislý, jinak to ani nebylo možné.
Na nic si ale nahlas nestěžoval, miloval to, když se ho dotýkal… a ještě aby taky ne. Vždyť s Nelou neměl nic tak hrozně dlouho, že si ani pořádně nepamatoval, jak se to ještě dělalo. Šimon byl jiný, možná to bylo hlavně díky jeho věku nebo vytrvalému mládí, ale bral to s úsměvem a kupodivu si rychle zvykl. Panovalo mezi nimi ticho, kdy se jen díval Šimonovi do úsměvných očí a snažil se z něj nasát alespoň trochu toho mládí. A aktivity. Přeci se bude jenom za několik málo hodin trmácet k soudu, kde se bude muset dívat Nele do tváře a poslouchat její lži o jejich manželství. Jako kdyby už to teď viděl a chtělo se mu z toho začít zvracet. Nemyslel si, že jeho manželství skončí zrovna takhle… a to ani nemluvil o Elišce, které se neustále snažil dovolat, ale ona mu to ani nevzala. Přemýšlel, že by se za ní rozjel na koleje a překvapil ji, ale zase netoužil potom, aby se tam na něj rozeřvala a nadávala mu do buzerantů. Opravdu nepotřeboval, aby všichni její kamarádi věděli, že podlehl klukovi, kterému bylo o deset let méně.
Automaticky objal Šimona kolem pasu a hlavu si mu položil na rameno. Pak si jen oddechl. Chtěl cítit jeho teplo těla a oporu, kterou ho vždy tak vítal. Potřeboval z něj cítit bezpečí více než kdy jindy - zvlášť když byl jeho klub v ohrožení.
Šimon obtočil kolem Marka paže a jen se smutněji pousmál. "Myslíš na rozvod? Poradil bych ti, aby ses na to prostě vysral - však to nějak dopadne, ale vím, že ti tam jde o hodně. Zvlášť o Chapeau Rouge - vím, že ti na něm záleží, Marku," dodal s úsměvem, když na něj starší muž pohlédl, "nechceš, abych tam šel s tebou? Zítra nemám školu, je svátek a…"
"Ne," vymanil se Marek ze Šimonova objetí a natáhl si znovu trenky, "musíš jít do školy. Musím ještě do práce a pak až pojedu k soudu. Mimochodem tam se mnou pojede Jan, takže… - Šimone? Neříkej mi, že zase žárlíš?" zarazil se Marek v pohybu a s úsměvem sledoval, jak tmavovlasý mladík nahodil jeden ze svých "milujících" pohledů a padl zadkem na manželskou postel.
Šimon si Marka přeměřoval se zúženým pohledem. Od okamžiku, kdy ho uviděl na Silvestra v klubu s tím jeho kamarádíčkem, tak ho neměl rád. Byl to takový ten vnitřní pocit, kdy se vám onen člověk nezamlouvá a vy ani pořádně přesně nevíte proč. Snad intuice? Markovi věřil, sice byl opravdu pěkný chlap a bylo mu jasné, že by neměl o jiné známosti nouzi, ale věřil mu. Za to tomu Janovi, který se kolem Marka neustále motal a ještě ke všemu měl se svojí manželkou vztah ne vztah, kdy chodili i za jinými… Ano, Lukáš se mu o tom už stačil pochlubit. Jelikož se mu ten muž líbil a byl u něj doma pečený vařený, tak se mu zmínil dokonce i o tomhle volnějším manželství s vlastními pravidly. Překřížil si ruce na hrudi a jen se zamračil: "Já nežárlím - copak takhle vypadám, když žárlím? Takhle nevypadám, když žárlím!" odpověděl ihned, když viděl Markův rozšiřující se úsměv, "jenom nedovedu pochopit, proč s tebou tam musí jít zrovna on? Copak se za mě stydíš? Nechceš, aby mě tam tvoje bejvalka viděla nebo…?!"
Marek se nestačil divit, co to tady na něj Šimon nezastavitelně chrlil. Jen popošel vpřed, aby mu byl blíž a zmateně odpověděl: "Takhle to přeci není, trdlo," vypadlo z něj zcela neočekávaně pojmenování, při kterém se na něj jen Šimon ušklíbl, "máš školu a nechci, abys ji kvůli mně zmeškal. Mimoto, rozvod není nic, co bys musel vidět… a ani já nepotřebuju, abys to viděl. Pak bych ti zkazil tvoji vysněnou představu o šťastném páru. A kdyby nepatřil klub i Janovi, tak by tam ani nešel, to mi věř."
Šimon pozvedl pobaveně obočí, když z něj opadla prvotní naštvanost a snad i nepatrná známka žárlivosti. "Takže tím mi chceš říct, že se jednou vezmeme a pak se začneme hádat tak, že se až rozvedeme?" na tváři se mu usadil úšklebek, kterým druhého pouze popichoval. Věděl, že to takhle Marek nemyslel, ale vyznělo to tak. Sledoval, jak se druhý trápil tím, aby mu to nějak vysvětlil, a tak se jen se smíchem nadzvedl na posteli a stáhl si Marka k sobě do klína. Znovu mu přejel po hnědé pize na líčku, načež se jen nepatrně pousmál. Na jednu stranu chápal, že si Marek nepřál, aby tam šel s ním. Přeci jenom s tím neměl nic společného a chápal, že si tohle musel vyřešit sám, ale na tu druhou stranu… chtěl tam být s ním a být mu oporou. Zvlášť když si představil Nelu, jaké tam na něj bude mít obličeje či snad tam bude vykládat nějaké lži. Ani by ho nepřekvapilo, kdyby ho tam začala před soudcem urážet a nadávat mu do buzerantů.
Téhož dne byl Marek jako na trní, sice měl připravené, co bude na soudu povídat, ale jinak nechával všechno na svém právním obhájci. Nevěřil Nele ani nos mezi očima a vlastně ho jen přesvědčovalo to, jak s ním doteď mluvila. Věděl jistě, že ho chtěla připravit o klub, jinak by na něj tak drze nehodila hypotéku a pak by nechtěla ještě vyplatit. S Janem byl domluvený, že pokud by došlo na nejhorší, tak by oba museli dát klub do dražby, což se ani jednomu nelíbilo, ale neměli žádné jiné východisko. Raději o tom ani pomalu nemluvili, jelikož Marek viděl, jak byl Jan naštvaný (zejména tedy na Nelu) a on… on měl strach, že by dostal jeden ze svých hnusných záchvatů. Proto raději na to ani nemyslel, až do dnešního dne, kdy konečně nastal den D a bude mít od Nely nadobro pokoj. Jediné, co je bude ještě spojovat, bude Eliška, která se s ním nebavila a zjevně na něj byla pořád ještě naštvaná. Nikdy by si nepomyslel, že by skončil rozvedený a s klukem, který se mu tak sám nakvartýroval do baráku, ale zatím si ani na nic nestěžoval. Šimona měl rád… a přiznejme si, že byl z něj naprosto hotový - po všech stránkách, samozřejmě.
Téhož dne se Marek vydal kolem poledne do práce a Šimon odjel do školy. Nechal se tím klukem ještě několikrát políbit, než konečně mohl odejít pryč. S Janem se potkal až v Chapeau Rouge, kde spolu nepromluvili pomalu ani slovo. Byla mezi nimi napnutá atmosféra až do doby, než nasedl do Janova auta a společně se vydali k soudu. Jelikož Nela nečekala na soudní řízení a sebrala mu jeho milovaného Forda, tak se musel už nějakou dobu trmácet z práce a do práce pěšky. Několikrát pro něj zajel Šimon, když zrovna u nich pracoval jako DJ, jinak chodil pěkně po svých. Už nějakou dobu přemýšlel, že by si koupil nové auto, sice byl se svým starým spokojený, ale i tak. Chtělo to změnu a takhle změna by nemusela být špatná.
V autě spolu prohodili pár slov, kdy se zejména bavili o práci a nikoliv o blížícím se soudu. Přeci jenom to Marek chápal, Jana to rozčilovalo úplně stejně jako jeho. Klub pro ně pro oba znamenal opravdu mnoho a nikdy by ho ani nenapadlo, aby o něj přišel díky své (skoro) bývalé manželce. Držel se křečovitě madla od dveří, zatímco upíral svůj pohled ven na ubíhající krajinku, než z něj konečně po delší době vypadlo: "Máš něco na Velikonoce v plánu, Jane? Chystáte se někam se Soňou?"
Jan zatěkal očima po předním skle, načež jen letmo zalétl ke svému kamarádovi. "Proč? Neříkej, že se už doma se Šimonem nudíš?"
Marek se lehce zarděl, když si vzpomněl na slunečné dopoledne, kdy Šimon sekal trávník a on se nahoře v pokoji uspokojoval. Do té doby, než si ho ten kluk nevšiml a nepřišel za ním. Rozhodně se s ním nenudil, vždy si našli nějaké společné téma, nebo co nikdy nezklamalo, bylo několikahodinové mazlení u rozdělaného krbu v obývacím pokoji nebo v ložnici. Ne, rozhodně se s tím klukem nenudil. "Ne, tohle jsem nechtěl říct, spíš… spíš mě napadlo, jestli by ses nechtěl stavit se Soňou k nám domů? Šimon něco připravuje a…"
Jan pozvedl překvapeně obočí, přičemž mu v tu chvíli zacukaly koutky. Neuměl si přestavit, jak se Marek nechával obskakovat jiným klukem a že to byla opravdu komická představa. "A tobě se chtějí slavit Velikonoce, když jdeš k soudu a ani nevíš, jak dopadne?"
Marek pokrčil rameny. Napadlo ho to samé, co Jana, ale nemohl se kvůli tomu stáhnout do sebe a přestat se bavit. Vlastně možná tohle bude potřebovat. Nikdy Velikonoce neslavil, neměl je rád a Nela mu jen po celý čas přizvukovala. Proto vždy Velikonoce zazdívali, až doteď, kdy mu Šimon s tím svým úsměvem na rtech a ďolíčky ve tvářích oznámil, že se chystal na velikonoční pondělí grilovat. Pokud tedy bude pěkné počasí. Neřekl to nahlas, ale modlil se, aby začalo pršet či… Ne, co to povídal. Byl by tu se Šimonem, možná i s Janem a jeho ženou, a pokud pro něj dopadne soud špatně, tak se bude muset trochu odreagovat. "A co mám podle tebe dělat, když nám Nela sebere klub? Mám se sesypat, nevycházet z domu a s nikým nekomunikovat? Bude to jenom grilovačka, nechtěl jsem to Šimonovi odmítnout, když jsem viděl, jak se na to těšil."
"Chováš se, jako kdybys byl jeho otec," pochechtával se Jan pobaveně, "promiň, Marku, ale vážně - nechtěl jsi mu to odmítnout, když jsi viděl, jak se na to těšil? Já nechci Věrce odmítnout letní výprodeje hadrů, protože vím, že by byla potom k nesnesení a ty… ty zase nechceš zklamat toho svého Šimonka," ušklíbl se napůl Jan, aniž by to zamýšlel nějak zle, "víš ještě vůbec, jakej máte mezi sebou vztah?" zazubil se nakonec na svého kamaráda, načež jen dostal kamarádskou ránu do ramene. Nijak se nad tím nepozastavil, jelikož to nebylo nijak bolestivé a místo toho se věnoval dál řízení. Když konečně zastavil nedaleko soudní budovy, jen letmo zalétl pohledem k Markovi, který vedle něj seděl jako hromádka neštěstí. Nedovedl si ani představit, jak se právě teď musel cítit. Popravdě mu to vůbec nezáviděl a to měl sám co říkat, když měl ve své hlavě takový bordel. Lukáš ho uháněl vlastně od první minuty, co se seznámili na silvestrovském večírku a od Valentýna, kdy ho Soňa vyhodila z domu, přestal dokonce najednou chodit k Věrce. Jakoby s ní byl jen kvůli němu. Jenže to se mu záhy vyvrátilo, když jasně slyšel Věrku několikrát telefonovat s Lukášem, proto mu došlo, že se museli asi stále stýkat. Neměl o Lukášovi žádné zprávy a vlastně po nich ani netoužil, protože pokud o něm něco věděl, tak by o něm musel neustále přemýšlet a on… on o něm už tak neustále přemýšlel.
Marek se po několika minutách, co se pouze díval na nedalekou soudní budovu, konečně donutil k pohybu. Otevřel dveře a vystoupil z vozidla ven, následován svým dobrým kamarádem. Společně se rozešli do vně budovy, ve které se mělo již za několik málo desítek minut rozhodnout o jeho dalším kroku do života. Když do několika dalších minutek našel soudní síň, tak se se sevřeným hrdlem rozešel vpřed. Posadil se za účasti svého právního zástupce za stolek naproti Nele a jejího advokáta a pak očima vyhledal Jana, který tam seděl s ním a pozorně se na něj díval. Copak se mu asi honilo hlavou? Přemýšlel nad tím, co budou dělat, pokud budou muset opravdu prodat klub? Nebo snad přemýšlel nad tím, jak by Nelu mohl ještě zbavit svéprávnosti, aby k soudnímu verdiktu vůbec nedošlo? Stočil zrak zpět na svoji manželku, která si tak už dlouho říkat nebude. Před očima se mu najednou mihlo několik scén z minulosti, které s ní zažil… a především na ty šťastné události, na které chtěl dál vzpomínat. Například na moment, kdy se s ní seznámil, kdy se jí přiznal, že se do ní zamiloval a nabídl jí trvalý vztah či na chvilku, kdy mu oznámila, že čekala dítě. Najednou o něco posmutněl, nepochyboval o tom, že by Šimona nemiloval, opravdu se do toho kluka zakoukal, ale tyhle chvilky, které měl pouze s Nelou, nemohl jenom tak vymazat. Elišku nemohl vymazat.
Když začal soud, Marek by nejraději utekl pryč. Ale nemohl, a proto prvně poslouchal, jak pan soudce vyslýchal Nelu a následně i jeho. Nejprve se rozčiloval nad tím, co si všechno Nela vymýšlela, načež posléze rudl hanbou, jak živě popisovala intimní chvilky, které měl se Šimonem. Aby to tedy upřesnil, tak moment, kdy Šimona nachytala v jejich ložnici. Pamatoval si, že tenkrát za ním Šimon došel a málem by mu podlehl v baráku plném lidí, kdyby je Nela najednou nevyrušila a oni museli přestat, ať už dělali cokoliv. Stál před Nelou nahý, zabalený jen v přikrývce a ona se mu tenkrát snažila dát další šanci. Což bylo opravdu jen na malou chvíli. Prohrábl si zahanbeně hnědé vlasy, když zalétl očima k soudci. Určitě na to musel být zvyklý a kolikrát musel již něco podobného poslouchat, ale přeci jenom se to nyní týkalo jeho. Když však najednou uslyšel, jak Nela prořekla i chvilku, kdy ho načapala s Lukášem, tak jen se šokovaným výrazem sjel očima k Janovi. Nechtěl mu nic říkat už jenom kvůli sobě. Jak by to také mohl svému kamarádovi říct; že ho zneužil dvacetiletý kluk, který místo toho, aby se snažil dostat do pokoje Elišce, tak se snažil dostat k němu? Možná mu to měl říct, aby tak Jana upozornil, čeho byl ten blonďatý zmetek schopný a aby se jím nenechával tak balamutit. Ke všemu, když ho musel Lukáš evidentně svádět. Tímto by třeba Jana přesvědčil, aby Lukáše rovnou vyhodil pryč, ale… ale nechtěl nic takového vypouštět nahlas z úst. Bylo to pro něj přeci jenom ponižující, a kdyby to řekl nahlas, tak by to byla pravda.
Jan celou dobu poslouchal, jak byla Nela nepříčetná a jak se snažila pošpinit Markovo jméno, co to jenom šlo. Avšak v momentě, kdy zaslechl, jak řekla o Markovi a Lukášovi, tak překvapeně zvedl hlavu a… zadíval se přímo do rozšířeného pohledu svého kamaráda. Musela to být pravda, co tu ta ženská říkala, jinak by se Marek tak netvářil a něco se mu nesnažil na dálku říct. Upíral k němu prosebné oči, které měly zejména znamenat, že si později promluví a že mu to vysvětlí. Vzpomínal si, jak se ho Marek snažil před Lukášem varovat, ale nemyslel si, že s ním měl sám nějakou zkušenost. Jak to tedy tenkrát bylo, když mu Lukáš povídal, že dal Marka se Šimonem dohromady?
Marek stočil zrak zpět na Nelu a na pana soudce, načež poslouchal svého právního zástupce, jak se snažil na Nelu hodit pár hnusných věcí, které byly na jednu stranu pravda. Když se do několika desítek minut konečně soud rozhodl pro konečný verdikt, tak cítil, jak se na své židli napnul jako struna. Dokonce i na Nele viděl, jak najednou celá ztuhla a čekala, jak soud rozhodne. A pak se mu s hrůzou sevřelo hrdlo, když uslyšel: "Jménem republiky se manželství žalobkyně Nely Adlerové, rozené Janákové, a žalovaného Marka Adlera, rozvádí. Žalobkyně se domáhala rozvodu s tím, že mezi ní a žalovaným došlo k naprostému odcizení a žalovaný má známost s jiným mužem, kterého si nastěhoval do stále jejich společného soužití. Soud proto může tohle manželství rozvést, jelikož uznal, že je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Veškerý společný majetek, kterým se rozumí především rodinný dům v pražské čtvrti Vinohrad, náležení do vlastnictví žalovaného, na kterého dále přechází také splácení hypotečního úvěru. Žalobkyně v návrhu rozvodu požaduje vyplacení z nočního klubu Chapeau Rouge, především díky tomu, že přenechala rodinný dům žalovanému. Soud však uznal, že noční klub patří do vlastnictví žalovaného a dále také pana Jana Stránského. Máme tu však další výpověď dcery obou účastníků, která požaduje částku tři sta tisíc korun českých jako vyplacení. Soud uznal, že je žalovaný povinen do měsíce po nabytí právního rozhodnutí splnit veškeré závazky. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, děkuji a můžete opustit soudní místnost," podíval se soud po obou manželích, vzal do ruky potřebné spisy a odešel pryč.
Marek seděl jako pytel brambor. Když poslouchal začátek soudního rozhodnutí, tak se v duchu začínal radovat, ale Eliščino jednání ho zcela nečekaně srazilo na kolena. Tohle musela mít na svědomí Nela, nikdo jiný! Cítil, jak se začínal vnitřně třást, proto se rychle postavil a odešel celý prkenný k Janovi. Chtěl ještě zajít za Nelou a osočit ji z toho, jak proti němu poštvala Elišku, ale nikde ji neviděl. A to možná bylo i dobře. Došli ke schodišti, které společně scházeli dolů, když v tom se mu udělalo nevolno. Rychle se zachytil zábradlí, aby na sobě nedal nic znát. Až teď mu pomalu docházelo, co to zjevně pro něj a pro Jana znamenalo. Neměl tři sta tisíc na vyplacení, prostě neměl. Moc dobře mohl vidět, jak Jan zarytě mlčel a upřeně sledoval zem pod svýma nohama s rukama v kapsách.
Marek by nejraději něco pověděl, tušil, nad čím musel Jan vehementně přemýšlet, ale nedokázal ze sebe dostat ani slovo. Zvlášť ohledně něčeho takového jako se týkalo zneužití a také prodej klubu. Nad čím však Jan přemýšlel víc? Aby však zahnal mezi nimi tu napnutou atmosféru, tak pověděl: "Tak konečně - konečně je to za námi…" překvapeně se zarazil na schodku jednoho schodiště, když se na něj Jan najednou prudce otočil a upřel na něj takový pohled, který ho srazil málem na kolena. Janova tvář byla od něj jen několik málo milimetrů a jeho v tu chvíli nemohlo nevhodně napadnout, jak ho před nějakou dobou políbil.
Jan už nemohl dál mlčet a musel něco říct. Byl samozřejmě nasraný, že museli prodávat klub, ale momentálně ho na jazyku pálila pouze jedna jediná věc: "To je vážně super! Když opominu to, že to dopadlo tak, jak jsem si myslel, že to dopadne, tak co tím Nela myslela, když mluvila o tom, jak tě nachytala s Lukášem? Spal jsi s ním?"
Marek se jemně ošil, načež zatěkal očima po Janově tváři. Popravdě si myslel, že se zeptá právě na tohle. "Nemyslím - nemyslím, že bych ti o tom měl…"
"Co - povídat?" pozvedl Jan šokovaně obočí, "Nela tam jasně řekla, že vás v obýváku nachytala nahý - nahý, Marku!"
Marek se okamžitě porozhlédl kolem sebe, zda je někdo neposlouchal, pak ze sebe rychle dostal: "Musíš tak řvát?" když však viděl Janův nepřístupný pohled, tak ho jen zcela automaticky chytil za rameno a přiblížil se k němu ještě blíž, "nemůžeme si promluvit někde, kde nebudeme tolik na očích? Vážně nepotřebuju, aby tady o mě všechno věděli!" prosmýkl se nakonec kolem něj a pokračoval ve scházení schodiště. Přitom však poslouchal, jak Jan dupal vedle něj a přitom funěl jako čuník. Neměl zjevně Janovi lhát, zvlášť už jenom kvůli tomu, že byl Lukášem neustále konfrontován. Možná mu měl naznačit, že… že… ale jak se něco takového jenom mělo naznačit? Uvnitř mého domu, kde jsem se měl cítit v bezpečí, mě zneužil dvacetiletý kluk. Možná ani nebyl jiný způsob, jak to říct, alespoň ne pro něj. Sotva zapadl zpět do Janova auta, tak ani nestačil pomalu za sebou zavřít dveře a Jan se na něj opět utrhl.
Jan vpadl na místo řidiče, prudce za sebou zabouchl dveře, a aniž by vložil klíček do zapalování, tak se nejprve otočil čelem k Markovi, který byl náhle bledší než obvykle. Ani si to však neuvědomoval, před očima se mu předháněl jeden obraz za druhým a jediné, koho v něm viděl, byl právě jeho dobrý kamarád společně s klukem, který ho tak dlouho sváděl v jeho vlastním domě. "Pokud dobře vím, tak jsem za tebou šel, abys mi poradil, co mám dělat. Sám jsem si nebyl jistej ve svých citech a v tom, co chci… nakonec jsem se rozhodl. Pak se ale dozvím tohle!"
Marek zalétl očima k naštvanému Janovi a netušil, proč se na něj kamarád tak najednou zlobil? "A to seš kvůli tomu tak naštvanej?"
"Nejde o to, jestli jsem naštvanej nebo ne, Marku! Jde tu o princip; chtěl jsem po tobě předtím radu, jestli dát Lukášovi šanci, nebo ne. Sám jsi mi říkal, že bych přišel o to, co mám jenom kvůli pubertálnímu klukovi, který si snaží něco dokázat! Svěřil jsem se ti, že mě ten kluk přitahuje a ty jsi mi poradil - co jsi mi na to poradil?! Abych ho nechal být, protože není ten typ do vztahů?! To jsi mi zrovna nemohl říct, co se mezi vámi dvěma stalo? Musel jsem se to dozvědět až teď a ještě to ke všemu musela říct Nela?! Řekl bys mi to někdy vůbec nebo bys to tajil dál?" díval se na něj Jan nevěřícně a u toho kroutil hlavou.
Marek si složil zahanbeně ruky do klína a jen poslouchal Janův výlev. Možná mu to opravdu měl říct, zvlášť když Lukáš po Janovi tak vyjížděl a Jan… "Není to něco, s čím bych se ti měl chlubit," zamumlal nakonec skoro neslyšeně, ale byl si jistý, že ho Jan slyšel, "když k nám Lukáš dojel, tak asi druhou noc, co u nás spal, za mnou došel do obývacího pokoje. S Nelou jsme se myslím zase pohádali, takže mě vyhnala z ložnice. Rozhodně jsem se tomu nebránil, protože je lepší být všude jinde, než s ní v jedné místnosti, ale kdybych věděl, co Lukáš hodlal udělat, tak bych honem rychle na to změnil názor. V tu noc jsem ani netušil, co se pořádně dělo, natož abych věděl, že byl se mnou v pokoji. Spal jsem a… a… on mě… on toho využil a…" zakoktal se náhle, jak netušil, jak to měl povědět.
Jan pootevřel šokovaně pusu. Nečekal, že z Marka vypadne něco takového, spíše počítal s tím, že si ti dva prostě jenom užili a Nela je načapala. "On tě znásilnil?" vypadlo z něj nakonec s neuvěřením v hlase a jen na Marka poulil překvapené oči. Ani netušil, že v dlani křečovitě svíral klíčky od auta. Copak bylo tohle možné, aby se jim dělo? Nejprve Nela, která zjevně musela využívat Elišku, aby je připravila o klub a teď ještě tohle?
Marek nahlas polkl, až ho zabolelo v hrdle. "Takhle bych to zrovna neřekl, spíše - spíše mě jenom… zneužil…"
Jan se zatvářil ještě nejvěřícněji. "A v čem je rozdíl? Pokud vím, tak je to to samé, ne?" díval se, jak Marek uhnul očima pryč. Chápal, že se o tom nechtěl bavit, kterému chlapovi by tohle bylo příjemné a natož se s tím ještě takhle svěřovat? Možná tak nějak dovedl pochopit, proč mu o tom neřekl. "A Nela o tom věděla? Věděla, že tě znásilnil?" nevšímal si opět Markova obličeje, když použil ono slovo.
Hnědovlasý muž zakroutil hlavou a jen opět polkl. V obličeji byl nyní bílý jako křída a barva se mu ne a ne vrátit do tváří. Věděl, že za nic nemohl, ale i tak si připadal hrozně. "Já popravdě nevím, Jane. Možná jsem jí to tenkrát říkal, ale nevěřila mi. Kdo by tomu také věřil? Měla za to, že jsem ji s ním prostě podvedl a…"
"A Eliška o tomhle věděla?" nenechal Jan Marka ani domluvit a hned se zeptal na další otázku.
Marek znovu zakroutil hlavou. "Nela si nepřála, aby se to dozvěděla."
Jan nemohl být snad ještě překvapenější a šokovanější. Věděl, že byla Nela taková domácí husička, která se ráda flákala s kamarádkami a nakupovala, než aby byla v práci či se starala o domácnost. Několikrát je i zvali k sobě na večeři nebo oni jeli za nimi, ale dokonce i Soňa měla na Nelu stejný názor. Něco jiného ale bylo poflakování se s kamarádkami a něco jiného zapírat skutečnost, že vašeho manžela zneužil jiný kluk. Když si představil Lukášův drzý obličej, jak všechno bral s humorem a s takovou jasností a lehkostí, tak by se tomu ani nedivil. Vlastně by i řekl, že si ničeho nevážil a všechno (všichni) mu byli ukradení. "Nela nechtěla, aby o tom Eliška věděla? Děláš si ze mě prdel, Marku? Copak jste jí to celou dobu tajili?"
"Doteď to neví, Jane, a možná je to tak lepší. Už tak se mi neozývá, nebaví se se mnou a je na mě naštvaná. Teď si představ, kdyby se dozvěděla, že jsem měl něco s jejím přítelem?" mluvil smutně a tak nějak zkroušeně, "nejenom že vím, co by ona udělala, ale jak bych se pak já cítil? Mám ji být oporou a autoritou a ne… Nela měla v tomhle pravdu, nemůže se dozvědět, že mě její přítel… Nela?" zahlédl nedaleko svoji bývalou manželku, která k nim mířila se zúženýma očima. Proto na nic nečekal a vystoupil z vozu, načež jen periferním viděním sledoval, jak Jan otevřel dveře, aby mohl poslouchat. Došel před auto, kde ho blonďatá žena napíchla do hrudi ukazováčkem prstu. Vůbec na to nereagoval, před očima se mu zatmívalo představou, že se jí opravdu podařilo nad ním vyhrát. Doma pod postelí se mu neválelo tři sta tisíc, tak jak jinak přijít k penězům, než prodejem milovaného, nočního klubu? Až teď, když ji viděl stát před sebou, tak si pořádně uvědomoval, co se uvnitř soudu stalo. Dělalo se mu mdlo, které až moc dobře poznával. Takhle už mu párkrát bylo a upřímně, zatím to vždy skončilo dobře, ale nechtěl na to spoléhat.
Nela sjela očima z Marka na jeho povedeného kamarádíčka Jana, který stále seděl v autě a jenom je pozoroval. Pak se vrátila ke svému bývalému manželovi, který před ní stál s pobledlou tváří. Dlouho přemýšlela nad tím, jak by mohla Marka o všechno připravit. Právník jí vyvedl z omylu, že se nemohla nechat z klubu vyplatit, jelikož jí nepatřil a ani neměla uzavřenou žádnou předmanželskou smlouvu. Nakonec tedy dala na jeho radu a posléze se s ním domluvila, aby využili ke svému cíli Elišku. Proč by z rozvodu měla těžit pouze ona, když Marek ublížil i jejich dcerce? "Budu hádat, poběžíš teď za tím buzerantem a vypláčeš se mu na ramínko?" pošklebovala se hnědovlasému muži, zatímco sledovala, jak se tvářil zničeně a naprosto na omdlení. Když už dlouho nic neříkal, tak si pouze odfrkla: " Doufám, že mi tu nezačneš bulet už teď. Já jsem nebyla ta, která se kurvila s chlapečky, Marku. Tohle sis měl rozmyslet dřív, než jsi nám zkazil manželství - a o Elišce ani nemluvím! Nedávno jsem se byla u ní podívat na kolejích, protože je mi jasné, že ses ani u ní nestavil! - ne, nemusíš mi říkat, jak se s tebou nebaví, protože to jsou jenom výmluvy! - nemohla jsem s ní ani o tobě mluvit a ani mě nepřekvapuje, že na tebe změnila názor. Samozřejmě za ní stojím, a proto ji i schvaluji nápad, aby jako naše dítě měla také něco z Chapeau Rouge! Nenechám oškubat ani sebe a ani Elišku, Marku!"
Sledovala, jak Marek pouze jemně zavrávoral, ale člověk by si toho skoro ani nevšiml. Přišla proto k němu blíž, až se mu skoro dotýkala hrudi. Načež mu do obličeje nasraně zasyčela: "Myslíš si, že se ke mně nedoneslo, že sis toho zasraného buzeranta nastěhoval do našeho domu? Běhá si tam jen v trenkách a neustále vás tam někdo vidí, jak se po sobě plazíte! Že se on chová jako hovado, to bych možná dovedla pochopit, jelikož je pořád jenom nevybouřenej puberťák, ale že se ještě ty takhle chováš?! Jestli si myslíš, že mi je příjemný, když si vy dva bydlíte v našem domě, tak není! Obral si nejenom mě a Elišku o rodinu, ale také o náš domov a za to zaplatíš! Rozvod se mnou nebyl ještě nic, protože se osobně postarám o to, aby tě Eliška obrala do poslední koruny!" otočila se prudce na podpatku a jen ještě jednou svého manžela sjela nenávistným pohledem, než od něj odešla pryč.


 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anita Anita | 24. května 2017 v 15:18 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá, jak tohle dopadne. :D upřímně bych byla ráda, kdyby se všichni vysrali na svý manželky. :D ale zase na druhou stranu bych reagovala asi stejně jako Nela, kdyby mi tohle udělal můj muž.  :D 8-O jsem zvědavá, jak to celé dopadne

2 Michiko Michiko | 24. května 2017 v 15:52 | Reagovat

Já bych teda takhle na svého manžela nereagovala. Byla s ním dlouho a .... No prostě je to kráva. Chudák Lukáš to asi moc Jan neprekousne. Ale tak třeba jo, náhodou to nakonec Markovi bylo příjemný, jo blbá výmluva :D
Jsem moc ráda za další dil, už jsem myslela že se nedočkám, moc děkujiiiii

3 Marcela Marcela | 24. května 2017 v 21:24 | Reagovat

Uf. Chudak Marek, ale.mohl s tim pocitat, ze Nela vytahne vsechno, jen aby ho pokorila. A Eliska... Fakt nevim. Ony se ty holky obema (i Janovi) nejsk nepovedly. Verku taky vubec nechapu, o co ji jde. Chce, aby jim Lukas rozbil rodinu? Nevidi, ze ma Sona Jana rada a chce s nim byt? Deti prece vetsinou chteji videt svoje rodice spolu. Je ji fakt jedno, kdyby jeji tata skoncil s tim promiskuitnim hajzlem? Fakt se divim, ze Lukas jeste nic nechytnul
Jsem zvedava, jestli to Janovo poblazneni Lukasem trochu opadne, kdyz vidi, ceho je schopny.

4 Abequa Abequa | 25. května 2017 v 23:04 | Reagovat

No ty kráso, Nela tomu teda dala pecku... docela by mě zajímalo co na tohle Eliška, předpokládám, že ji Nela z toho nedá ani korunu, je nechutné, jak zneužije vlastní dítě, chápu, že je zraněná, ale co je moc to je moc... Jsem ráda, že jim zůstal klub, předpokládám, že Marka zachrání Šimonův táta, jelikož tolik peněz naráz asi nemá...Moc se mi líbila první část, jak se Šimon u Marka zabydlel moc jim to přeju ;-)

5 Riuu Riuu | 26. května 2017 v 21:10 | Reagovat

Chudák Marek. Doufám, že se to obrátí k lepšímu. A co se týče Lukáše, tak snad ho Jan zajímá mnohem víc, než jako úlet. A jestli je to tak, tak snad mu Jan nezlomí srdce. A super! Moc hezky píšeš a já už se nemůžu dočkat na další díl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama